Rolbu musíš nejdřív hezky pohladit, říká muž, který rozmazluje běžkaře

Odemkne rolbu, nasedne, strčí klíček do zapalování a... stařičký stroj jen pokuckává. Chytne až na několikátý pokus. Když přijde vydatná zima se sněhem, je to pro Josefa Holemáře už víceméně rutina. Bývalý závodník v běhu na lyžích už šestnáct let rozmazluje na Žďársku běžkaře a upravuje jim stopu.

„Kdybych měl zapnuté předehřívání, naskočila by napoprvé,“ ujišťuje Josef Holemář. „Rolbu musíš na začátku vždycky hezky pohladit,“ dodává s úsměvem, zatímco pravou rukou přejede po přístrojové desce.

Na pětadvacet let starý stroj značky Pisten Bully, který předtím, než se v roce 2003 dostal na Vysočinu, sloužil na amerických sjezdovkách, nedá dopustit. „Ve srovnání s novějšími rolbami má minimum elektroniky, což je výhoda kvůli servisu,“ vysvětluje.

S úpravou běžkařských stop v okolí Žďáru nad Sázavou pomáhá Josef Holemář šestnáct let, posledních šest sezon je hlavní postavou. V mládí běhal závodně na lyžích, teď milovníky bílé stopy rozmazluje nadstandardním servisem. Úpravu tratí v posledních letech zajišťuje pod hlavičkou městské příspěvkové organizace Sportis.

I když chtěl Holemář v sobotu původně vyjíždět až večer, nedalo mu to.

„V sobotu odpoledne vyjede ještě spousta lidí, protože je víkend,“ vysvětluje, proč se na bezmála desetikilometrový žďárský okruh vydává po poledni, i když ještě chumelí.

Žďárský ledovec je pro lyžaře něco jako rakouské Ramsau

Má pravdu, lyžaře má přečtené. I přes husté sněžení jich na běžky vyrazilo překvapivě hodně. Mnozí nastupují hned do panenské stopy vyříznuté do čerstvého sněhu. Kdo by taky odolal?

„Teď upravím jen žďárský okruh, kam chodí nejvíce lidí,“ vysvětluje rolbař, když stoupá k Řádkově louce. „V noci, nebo v neděli brzy ráno zbytek,“ plánuje.

Když vysvitne sluníčko, je to tu lyžařské eldorádo jako v okolí rakouského Ramsau. Jen štíty Dachsteinu chybí...

„Řádkova louka, to je takový žďárský ledovec. Ze tří stran je ohraničená lesem, ze čtvrtého směru je alej. Oproti hladině Pilské nádrže je položená o nějakých čtyřicet metrů výše. Ve srovnání s městem tu bývá o dva stupně chladněji, sníh tady déle vydrží, takže se na Řádkovce dá lyžovat i po oblevě,“ vysvětluje Holemář.

Jen na této rozlehlé louce, kde se v létě pasou krávy, je připravený asi kilometr a půl tratí. „Najíždíme tady takové tři pytlíky,“ říká a začíná kroužit.

Raději jezdí večer. Lyžařů je méně a je lépe vidět terén

Zatímco na rovince nebo ve stoupání lyžařům ujíždí, ve sjezdu má běžkaře během chvilky za sebou. „V průměru jede rolba rychlostí devět kilometrů v hodině,“ zmiňuje.

Lyžařské trasy na Žďársku

Desítky hodin už v letošní zimě najezdil Josef Holemář s pomocníky při úpravě běžkařských tratí na Žďársku.

„Rolbou upravujeme žďárský, hamerský, polničský a škrdlovický okruh, to je celkem 40 kilometrů. Losenický okruh projíždíme jen čtyřkolkou, protože se nedostaneme s velkým strojem přes skládku dřeva,“ říká Holemář.

Kvůli popadaným stromům je neprůjezdná trasa do Račína. I tak je čtyřkolkou najeto až 70 kilometrů dalších tratí na Sklené a k Novému Veselí.

Aktuální informace na www.skizdarsko.cz.

Když se mu lyžaři přiblíží skoro na kontakt se stopovačem, raději zastavuje, seskakuje z kabiny a jde je usměrnit. „Chlapi, takhle ne, dejte si větší odstup, abyste se mi nenamotali pod frézu,“ upozorňuje.

I proto vyjíždí raději večer, kdy narazí jen na opozdilce s čelovkami.

„Navíc večer je díky světlům a stínům od nerovností lépe vidět terén, takže po sněžení snadněji poznám, kudy přesně mám jet,“ líčí. Vozí s sebou i lopatu. To když si potřebuje upravit přejezd přes silnici nebo vyspravit nějaké vydřené místo.

Rolba upraví naráz více než čtyřmetrový pruh. „Děláme dvě stopy na klasiku a zároveň pás na bruslení. Když jsou dobré podmínky, vezmeme to i v protisměru a vyřízneme další dvě stopy,“ počítá Holemář.

Když dojezdí, je třeba očistit frézu. A také zapnout předehřívání

Lyžařské dálnice na Žďársku mají zvuk daleko za hranicemi Vysočiny. Jezdí sem třeba běžkaři i z Pardubicka nebo Brněnska.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Když v sobotu končí Josef Holemář krátkou šichtu, kynou mu v areálu u Pilské nádrže, kde rolbu parkuje, další sportovci.

„Čekal jsem na zprávu o úpravě jako na spásu,“ zdraví jej s úsměvem jeden z nedočkavců. Ti, co aktuální informace na webu nesledují, se naopak vyptávají: „Který okruh jsi dělal?“

Ale pozor, práce rolbaře nekončí vypnutím stroje. „Ještě je potřeba očistit frézu od sněhu,“ vysvětluje Holemář. „A nesmím zapomenout na předehřívání, aby zítra rolba naskočila napoprvé,“ loučí se po sobotní šichtě.

I když letošní ladovská zima znamená spoustu „sisyfovské“ práce, je na Josefu Holemářovi vidět, že je ve svém živlu. V neděli byly projeté už po ránu všechny čtyři rolbařské okruhy (na losenický se rolba kvůli skládce dřeva nedostane), v pondělí po dalším sněžení znovu alespoň ten žďárský.