Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dyndy, husle, prkýnka. Hlavně na ně hrát, jako když se řeže pilou

  18:06aktualizováno  18:06
Jedinečná skřípácká muzika z Jihlavska se v­ září dostala na prestižní národní seznam tradiční lidové kultury. Zajímavé jsou hudební nástroje, které skřípácké kapely používají. Typický je pro ně drnčivý, skřípající až pronikavý zvuk.

Rozdíly mezi skřipkami a tradičními nástroji jsou patrné už na první pohled. Například u skřipek je velmi krátký krk, jiná je i kobylka. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Vypadají trochu jako housle, ale vylámal by si na nich zuby asi nejeden konzervatorista. Na skřipky, tradiční strunný lidový nástroj z Jihlavska, se totiž musí hrát, jako když se řeže pilou. Tedy silou a s fortelem.

Říká se jim lidově skřipky, dyndy, husle i prkýnka. Typický je pro ně drnčivý, skřípající až pronikavý zvuk. Když spustí čtyřčlenná skřípácká kapela, začnou se chvět i okenní tabulky. „I proto se hraje a zpívá odděleně,“ usmívá se Marek Čáp, vedoucí jihlavského folklorního souboru Pramínek a vyndává z pouzdra vzácný nástroj.

Nástroje vznikaly v drsných dlaních kolářů

„Je to nástroj prostých řemeslníků. Pro pobavení své i okolí je vyráběli nejčastěji koláři – tedy lidé s drsnými upracovanými dlaněmi. Hrálo se s nimi na obyčejných vesnických tancovačkách. Tady by měkké uvolněné ruce jako při hře na housle neuspěly. Prostě se při hře na skřipky nesmíte bát do toho pořádně opřít celou rukou,“ názorně ukazuje.

Fotogalerie

Skřípácká muzika z Jihlavska je natolik unikátní, že se v září dostala na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Vysočina tak po slavnosti Barchan a Betlémské cestě v ­Třešti získala dalšího zástupce.

Historie skřípácké muziky na Jihlavsku je spojována s existencí bývalého německého jazykového ostrova. Původně totiž skřipky pocházejí z Německa. Jihlavané a vesnice v okolí postupně převzali skřípáckou kulturu, kterou sem přivezli němečtí dělníci ve 12. století.

Skřípácké kapely se v původní podobě vyskytovaly například ve Stonařově, Jihlavě, Vyskytné, Štokách, ale nejdéle se udržely v Kozlově a poslední, takzvaná Havrdova kapela, působila ve Velkém Beranově u Jihlavy.

Staré notové záznamy na půdách

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina.

Členem Havrdovy kapely byl i Miloslav Brtník, pozdější vedoucí folklorního souboru Vysočan, který se o pokračování skřípácké tradice na Vysočině zasloužil největší mírou. Hře na tyto specifické nástroje naučil i současnou mladou generaci. „Sbíral notové záznamy a ­ze starých půd a kůlen zachránil nejeden původní nástroj,“ zdůrazňuje pětadvacetiletý Čáp, který se na skřipky začal učit, když mu bylo dvanáct let.

Originální příběh má například skřípácká basa, na kterou muzikanti z Pramínku stále hrají. „Pan Brtník si při jedné zimní procházce všiml, že děti na kopci sáňkují na takové zvláštní věci. Když se to vydal prozkoumat, zjistil, že se jedná o starou skřípáckou basu. Nevím, za co to s dětmi vyměnil, ale od té doby na ni hrajeme,“ vypráví zajímavý příběh.

Čtyři do party

Tradiční skřípáckou muziku tvoří čtyři muzikanti. „Dva hráči hrají na malé husle a jeden na velké. Ty mají napodobovat violu. Čtvrtý muzikant hraje na skřípáckou basu,“ vysvětluje hudebník. Původní kapelu tvořili výhradně muži. V jihlavské sestavě najdeme ale i­ jednu mladou dámu.

Rozdíly mezi skřipkami a tradičními nástroji jsou patrné už na první pohled. Například u skřipek je velmi krátký krk, jiná je i kobylka. „Spodní část huslí a ­boky byly vyráběné z jednoho kusu dřeva, který byl vydlabaný. Přidělaná byla pouze horní deska. Jiný je i smyčec a žíně se při hře dopínají palcem, aby se dalo pořádně zabrat. Houslový smyčec je daleko jemnější. Používá se také měkčí kalafuna, aby to po strunách pěkně drhlo a zvuk byl výraznější,“ popisuje zvláštnosti Čáp.

Na rozdíl od klasických houslí, skřipky nedrží hráč pod krkem, ale má je opřené o hruď. Jejich součástí je i kožený řemínek, který je ke skřipkám upnut a hráč si jím může pomoci, aby měl pevnější úchop.

Struny se musí štípat

Samostatnou kapitolou je skřípácká basa. Ta původní, na kterou hrají jihlavští muzikanti, má spodní část k bočnicím spojenou dřevěnými klínky a po obvodu je sdrátovaná. Struny jsou z ovčích střívek a ladění se provádí prostřednictvím velkých klínů a speciální kliky. „Při ladění používáme i rozprašovač s ­vodou, aby se klíny roztáhly a udržely se v požadované pozici,“ ukazuje další vychytávky.

I samotná hra na skřípáckou basu si podle kapelníka žádá svá specifika. „Například vůbec se nemačkají struny, ale ve vzduchu se dvěma prsty štípají. Tím se tvoří ten specifický zvuk. Navíc jej podporuje i šroub natočený přes struník. Ten při hře klepe do sklíčka na těle basy a vydává charakteristický drnčivý tón,“ popisuje Čáp.

Stejně jako skřípácké husle je i skřípácká basa opatřena koženým řemenem. „Když se hrálo v průvodu, muzikant měl basu připoutanou koženým řemenem přes rameno. Zpravidla se ale hraje v sedě tak, že basa leží na klíně,“ doplňuje.

Skřípácká Muzika jihlavského folklorního souboru Pramínek si zakládá i na tom, že hraje podle původních notových záznamů. A stejně jako je jedinečná skřípácká hudba, jedinečné jsou i tance, které skřípácká hudba doprovází. „Tancuje se zpravidla tak, že páry jsou v kruhu. Známé jsou například beranovské tuše či beranovský třasák. Jsou to takové hlučné, dupavé tance,“ směje se.

A kdy bude nejbližší příležitost poslechnout si skřípáckou muziku naživo? V Jihlavě se na začátku listopadu uskuteční celostátní přehlídka, kde bude folklorní soubor Pramínek vystupovat se svým skřípáckým pásmem.



Nejčtenější

Úředníci nejspíš neoprávněně rozdávali pokuty. Používali nezákonný důkaz

Jedna z křižovatek, kde případný průjezd na červenou hlídá kamerový systém, je...

Kamery na křižovatkách fungují v Jihlavě jako bič na řidiče, kteří ignorují na semaforech červenou, už dvanáct let....

Oprava D1 mezi Jihlavou a Velkým Beranovem je po dvou letech hotová

Oprava dálnice D1 u Velkého Meziříčí. (březen 2014)

Na Vysočině se po dálnici D1 mezi Jihlavou a Velkým Beranovem začne od pondělí opět jezdit bez omezení. Oprava...



Jihlava, Budějovice a Ústí ve druhé lize dál jen vítězí. Brno vrávorá

Pavel Pilík z Táborska (vpravo) a jihlavský Ondřej Machuča bojují o míč.

Fotbalisté Jihlavy dál mašírují druhou ligou bez ztráty bodu, tým z Vysočiny si ve čtvrtém kole poradil s Táborskem...

Kdybych neuměl anglicky, byl bych za blba, říká hokejový talent Kaut

Martin Kaut se podepisuje během autogramiády k osmdesátinám žďárského hokeje.

Neustále se s ním chtěl někdo fotit, podepsal mraky kartiček a fotek. Všechno však zvládal v pohodě a s úsměvem. Talent...

Policie hledá svědky tragické nehody, při níž zemřel dělník na D1

Havarované auto srazilo dělníka na D1

Pelhřimovští kriminalisté hledají řidiče, kteří minulý týden viděli tragickou nehodu na dálnici D1 na Vysočině. Zemřel...

Další z rubriky

Průtoky v řekách klesly na desetinu normálu. Všichni vyhlíží déšť

Sucho se podepsalo i na hladině řeky Jihlavy v Třebíči. Z vody místy vystupují...

Dříve zde voda tekla proudem. Dnes však z plechového koryta, které přivádí na povrch pramen Moravské Dyje, voda spíš...

Lidé ve Světlé nad Sázavou si přáli Lidl, ale město je rádo i za Billu

Ilustrační snímek

Světlá nad Sázavou má téměř sedm tisíc obyvatel, přesto zde byl až dosud jen jeden větší supermarket. Do konce roku by...

Klokana, který utekl, už zoo oplakala. Našel se zdravý na chodbě domu

Klokan uru je málo známý druh klokana.

Ze zoologické zahrady v Jihlavě uteklo na konci minulého týdne mládě klokana uru. Ošetřovatelé už ho oplakali, protože...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!

Najdete na iDNES.cz