Ve vstupní chodbě nové školy mají Svobodův velký a letitý obraz ve vojenské uniformě. „Před časem jsem pomáhal restaurovat jeho rám,“ říká ředitel školy Martin Suk. A zdůrazňuje, že svůj název škola nese hrdě dodnes.
Budova už v současnosti působí moderním dojmem. Dávno je pryč síň tradic věnovaná Svobodovi, kam před rokem 1989 jezdívaly tisíce návštěvníků. „Dnes máme místo ní hrací koutek,“ ukazuje ředitel.
Architekti vyprojektovali v sedmdesátých letech do budovy školy jednu zvláštnost. Počítali s tím, že bude přijíždět hodně návštěvníků i během vyučování, a tak vedle každé třídy, a dokonce i vedle kabinetů vytvořili průhledové pruhy vedle dveří. Členové delegací tak mohli nakukovat dovnitř a přitom žáky nerušili.
Průhledy jsou u tříd dodnes. V případě kabinetů už si je učitelé zalepili. „My to bereme tak, že to sem patří. Každý se ale diví, když mu to ukazuji,“ pokračuje Martin Suk.
Budova z modrého skla a hliníku byla špatně utěsněná, foukalo do ní. Dnes už je zateplená. „Protopilo se hodně peněz, dlouho se tady používalo uhlí. Plyn tu máme zavedený až od roku 2014,“ přibližuje ředitel.
V síni tradic byla vystavena i hlína z dukelského bojiště
Když byl on sám žákem třebíčské základní školy, přijel se do Rudíkova podívat se spolužáky na síň tradic. Pamatuje si, že tam byla vystavena i hlína z dukelského bojiště.
Především za své vojenské působení v druhé světové válce má dodnes Svoboda spoustu obdivovatelů. Naopak jeho prezidentská éra po roce 1968 bývá terčem kritiky.
Když síň tradic po roce 1989 skončila, nastěhovaly se věci z ní do sklepa školního bytu, kde tehdy bydlel učitel Ivo Žilka. Ten učí na škole dodnes. „Ve sklepě byly různé busty či tapiserie. Zkrátka věci spojené se životem Ludvíka Svobody,“ vzpomíná učitel.
Věci pak byly převezeny do rodného domu prezidenta v sousedním Hroznatíně. Ten bývá dodnes výjimečně zpřístupněn při výročích spojených s Ludvíkem Svobodou.
Ve škole stále uchovávají několik velkých a broušených váz, které prezident dostával třeba od železničářů či od dělníků z Aše. Stále mají i využití. Když se rozdává vysvědčení, tak poslouží pro květiny, které učitelky dostávají.
„Pak tady máme ještě zvon, který prezident Svoboda obdržel jako dárek při jedné ze svých mnoha návštěv celé republiky. Děláme s ním poslední zvonění deváťákům na konci školního roku. To bývá dojemný moment, i paní učitelky mají slzy v očích,“ přibližuje ředitel Suk.
Pravidelně přijíždí Svobodova dcera, měli tu i delegaci z Ruska
Do rudíkovské školy pravidelně jezdí Zoe Klusáková, prezidentova dcera. Nedávno tam zavítala s policejním doprovodem i delegace z ruského Buzuluku, města úzce spojeného se Svobodovým válečným působením. „Bylo vidět, že k němu chovají velkou úctu,“ popsal ředitel.
Žákům ale nijak zvlášť prezidentovu osobnost nevštěpují. Pouze v dějepisu, když tuto látku probírají. Nebo občas přednáškou historiků.
Když se o přestávce zeptal redaktor MF DNES tří žáků sedmé třídy na Ludvíka Svobodu, všichni věděli, že to byl prezident z Hroznatína. Nad doplňujícími otázkami již jen krčili rameny. „Vytvořil tuto školu?“ nebyl si jist jeden z chlapců.
Zhruba jednou za pět let ve škole pořádají výlet, jehož cílem je Hroznatín. Jdou tam všichni žáci. „Prohlédneme si rodný dům a položíme věnec k pamětnímu kameni,“ doplnil ředitel.
Rudíkovská škola byla otevřena v roce 1975. Tedy v roce, kdy Svoboda skončil jako prezident. Pak ještě Rudíkov navštívil, ale to už nebyl v dobrém zdravotním stavu. „V roce 1980 byl škole propůjčen čestný název Základní škola Ludvíka Svobody,“ uzavřel Suk. Bylo to několik měsíců po prezidentově smrti.
