Určená škola a školské zařízení. Takový je oficiální název základních škol, které i po uzavření všech vzdělávacích zařízení mohly zůstat v provozu. Jejich režim i obsazení se však od klasických škol výrazně liší.
Největší takovou fungující školou na Vysočině se stala Základní škola Wolkerova v Havlíčkově Brodě. Navštěvuje ji celkem 47 dětí.
„Přicházely postupně. Nejprve jsme zřídili jednu skupinu, po naplnění kapacity třiceti dětí jsme otevřeli druhou a nyní jsme připraveni otevřít i třetí,“ uvedla vedoucí vychovatelka Alena Ježková.
Vychovatelka? Ano. I to je rozdíl oproti klasické škole. O děti se tu právě vychovatelky starají nejvíce.
V určené škole neběží klasická výuka. Zdejší třídy slouží spíše jako školní družina. Děti tu mají prostor pro hry i nejrůznější tvůrčí činnost.
„Ráno se děti schází do osmi hodin. Nejprve mají vyhrazený prostor pro vyučování. Vyplní si úkoly od svých učitelek, zapůjčí si tablety a připojují se k online výuce s učitelkami z kmenových škol,“ popisuje ranní činnost Ježková.
Po úkolech už ale přichází pro děti zajímavější zábava. „Mají svačinku a následuje obvykle zájmová a tvořivá činnost. To si hrají se stavebnicemi, hračkami, kreslí, vystřihují, vychovatelky s nimi vyrábí něco z papíru a jiných materiálů,“ líčí vedoucí vychovatelka.
Odpoledne děti chodí i ven.
Vychovatelé chodí na směny, slouží ranní či odpolední
Ve škole dostávají děti dopolední a také odpolední svačinku, do jídelny dochází na oběd. Samozřejmostí jsou zvýšená hygienická opatření včetně nošení roušek. Skupiny dětí se vzájemně nepotkávají, střídají se u veškerých činností i u jídla.
Rodiče si je vyzvedávají, až jim skončí práce. Většinou to bývá do půl páté, v provozu je určená škola ale až do čtvrt na sedm večer. Občas se tak může stát, že některé dítko je ve škole celých dvanáct a půl hodiny. „Jsme otevřeni hlavně podle potřeb zdravotních sestřiček a lékařů,“ vysvětluje Alena Ježková.
O děti se na havlíčkobrodské škole stará celkem 14 pedagogických pracovníků. Většinu z nich tvoří vychovatelky, ale vypomáhají také asistentky pedagoga i někteří učitelé. Pro ně všechny to znamená zcela něco jiného než pracovní dobu, na niž byli zvyklí.
„Je to jiné a trochu náročnější. Nezvyk je hlavně prodloužená otevírací doba. Střídáme se, máme dopolední i odpolední službu,“ usmívá se vychovatelka Martina Topolovská.
S kolegyněmi se stará o děti ve věku od šesti do deseti let, což odpovídá prvnímu stupni. Ve skupině je dokonce jeden předškoláček. Rovněž věková rozdílnost dětí je pro vychovatelky nová.
„Některé děti jsou z jiných škol, které tak úplně neznáme. Jsou tu i děti s poruchami chování a pozornosti. Některým se musíme věnovat víc,“ říká Topolovská.
Lákadlem jsou deskové hry i figurky vojáků a dinosaurů
Vůbec nejnáročnější je podle ní skloubit všechny aktivity. Každé dítě je navyklé na trochu jiný režim, mají různé návyky, roli hraje i jejich věk. Spojit se to musí s náplní a režimem školní skupiny. A do toho ještě vstupuje online výuka, kterou mají různé děti v různý čas. Připojeny jsou na vypůjčených tabletech ke své mateřské třídě přímo z družiny.
„Líbí se mi tady. Hrajeme si, učíme se a děláme nějaké úkoly,“ vykládá sedmiletý Štěpán.
Oblíbené má hlavně figurky a stolní hru Člověče, nezlob se. Rychle ale dodává, že v klasické škole to bylo lepší. „Tam mi učitelka mohla radit,“ vysvětluje.
S figurkami dinosaurů si v družině hraje i šestiletý Šimon. „Doma je to ale lepší. Tam mám lego, to tady není,“ povídá.
Do své vlastní školy i v době epidemie dochází desetiletý Radovan. Na „Wolkrovku“ chodí normálně, nyní se jen přestěhoval do jiné učebny. „Je to takové zvláštní,“ říká o současném modelu.
Je rád, že si může hrát a stavět domy ze stavebnice. Ale moc se mu nelíbí výuka přes tablet, učitelce a spolužákům ne vždy dobře rozumí. „Už se těším zpátky do normální školy, hlavně na kamarády,“ tvrdí.
Co bude od 18. listopadu, zatím nikdo přesně neví
Menší děti už se brzy dočkají. Do prvních a druhých tříd se podle ministra školství Roberta Plagy vrátí ve středu. Kdy se otevře zbytek prvního stupně, ovšem dosud není jasné. A otázkou zůstává, zda určené školy budou pro tyto děti sloužit i nadále a v jaké podobě, nebo jejich krátký život skončí.
„Budeme se snažit pomáhat dál, dokud to bude potřeba. Jsme schopni i ochotni tuto péči o děti i nadále zajišťovat,“ přislíbila Alena Ježková.
