Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou patřila o víkendu, tak jako před desítkami...

Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou patřila o víkendu, tak jako před desítkami let, skautům (15. června) | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

U Ledče nad Sázavou se sešli skauti, vzdávali hold Jaroslavu Foglarovi

  • 0
Mezi stromy nedaleko řeky Sázavy se rozdávaly kartičky, letáky, prodávaly se časopisy a knihy, ale také se zpívalo, hrálo na kytary nebo dokonce páčily ježci z klecí. A hlavně se povídalo. Sluneční zátoka u Ledče nad Sázavou patřila o víkendu, tak jako před desítkami let, skautům.

Ti se do pro ně legendárních míst sjeli, aby uctili hned tři kulatá výročí. Pětasedmdesáté narozeniny letos slaví Rychlé šípy a přesně před sto lety vznikl první český skautský oddíl Pražská dvojka, který později vedl i Jaroslav Foglar. Sto let je letos i vynálezu českých skautů, podsadovému stanu.

"Snažíme o propagaci foglarovských myšlenek, to znamená čestnosti, odvahy a konání dobrých skutků, jak to dělávali hoši od Bobří řeky nebo Rychlé šípy," vysvětloval předseda pořádajícího brněnského Sdružení přátel Jaroslava Foglara Miloš Vraspír.

Setkání se uskutečnit jinde, než ve Sluneční zátoce, prostě nemohlo. Tábořit právě sem jezdila po dvacet let před 2. světovou válkou Pražská dvojka. Místo se stalo i předlohou Foglarovy knihy Hoši od Bobří řeky. Spisovatel tu má od roku 1997 pomník.

"My jsme touto filosofií žili odmalička," vysvětluje Vraspír, skautským jménem Bobr, vznik sdružení. To volně navázalo na činnost Klubu přátel Jaroslava Foglara, který násilně v 70. letech minulého století rozpustila komunistická diktatura.

Setkání jako pocta Foglarovi

Vraspír byl jedním ze trojice zakládajících členů klubu. Ten opět vznikl v roce 1990. První členové vlastnili mnoho Foglarových knih. Nemohly mezi nimi chybět Rychlé šípy, nebo časopis Mladý hlasatel, který Foglar založil.

"Chtěli jsme navázat na myšlenku klubu a po revoluci je nést dál. Samozřejmě se souhlasem našeho náčelníka Jestřába – Jaroslava Foglara. Jeho cílem bylo, abychom spolupracovali, vydávali mu věci, propagovali skautské myšlenky. Podařilo se to," dodává Bobr.

Sobotní setkání vyšlo přesně podle představ Jestřába i pořadatelů. Několik stovek účastníků setkání si atmosféru náramně užívalo. "Jsme tady úplně nadšení. Já jsem tu poprvé a jsem úplně u vytržení. To setkání se staršími lidmi, skauty, to nemá chybu," rozplývala se Dana Pituchová z Jihlavy, která přijela s partou světelských old skautů.

Vraspír mimo jiné prohlásil, že setkáním vzdávají Jestrábovi poselství. "Dívá se na nás z obláčků, určitě z nás má radost," poznamenal. 

Skautingem žijeme, naučil nás všechno

Účastníci srazu skautingem žijí. Nepovažují ho jen za módní výstřelek, jak se to mnohým zdálo třeba v devadesátých letech po uvolnění poměrů. "Skautská filozofie mi je hodně blízká. V přírodě se člověk nejvíc vychovává. Škoda, že jsem se k tomu nedostala dřív," konstatovala Pituchová.

"Být skaut, to je takový můj životní styl," za všechny prozradil Miroslav Hopfinger. A hned vysvětlil proč. "Snažím se žít podle skautských zákonů, vychovávám tak i své děti." Na setkání přijel z Prahy.

Ale přijel i za jiným účelem. Chtěl se připojit k výletu směřujícímu ke Kácovu. Právě tam byl před sto lety první skautský tábor, kde se poprvé použily takzvané podsadové stany. "Je to světová rarita, kterou čeští skauti vymysleli a kterou i po sto letech na táborech používáme," vyzdvihl Hopfinger.