Důležitost této spojnice lze vyčíst už z jejího současného označení - II/602. Silničáři totiž při číslování silnic používají pevná pravidla, podle kterých při přečíslování silnic druhých tříd předřazují číslici 6 (a případně ještě nulu) před původní číslo někdejší silnice první třídy, která již pozbyla svého významu. A to je i případ této silnice.
Mezi silnicemi první třídy byla původně tato komunikace státní silnicí číslo I/2 Jihlava - Brno - Bratislava. Tedy „dvojkou“. Něco jako viceprezidentkou tuzemských cest.
Po vybudování dálnice D1 se ve větší části stala už jen její záložní trasou, a tak byla degradována na silnici druhé třídy.
Dodejme, že tuzemskou silnicí s číslem I/1 byl původně Pražský okruh, přejmenovaný pak na silnici R1 a dnes nesoucí název D0.
O vybudování této komunikace rozhodla už Marie Terezie
Označení silnice II/602 jako „dvojky“ má kořeny už v jejích samotných počátcích. Její nejstarší trasa byla totiž budována v letech 1783 až 1787 jako tehdy v pořadí další spojnice z Brna přes Velké Meziříčí do Čech západním směrem. Oficiálně se nazývala Meziříčská neboli Druhá česká.
Silnici se také říká „tereziánská“, ovšem to není úplně správné pojmenování, protože císařovna Marie Terezie o stavbě této a dalších klíčových silnic v habsburské monarchii sice rozhodla, ale vlastní vybudování této konkrétní silnice spadalo až do doby panování jejího syna Josefa II. V pravém slova smyslu je to tedy silnice „josefská“.
V letech 1817 až 1835 byla v trase nynější „šestsetdvojky“ budována takzvaná Nová Vídeňská silnice, která spojila Jihlavu s Pelhřimovem. Odtud pak vedla přes Vlašim do Benešova.
U Jihlavy pomohl trasování původní silnice odkrýt kůrovec
Trasování této silnice, jež byla coby nejkratší přímé spojení středních Čech a jižní Moravy předchůdkyní nynější dálnice D1, nemuseli silničáři až dodnes příliš zásadně měnit.
Jak se rodily císařské silnice na dnešní VysočiněPrvní dokončenou umělou státní silnicí v Čechách a na Moravě byla silnice Vídeň - Jihlava - Praha, vybudovaná v celé délce v letech 1738 až 1765. Jako první byla sice v roce 1727 zahájena stavba Slezské silnice z Vídně přes Brno a Opavu do Vratislavi, ta však byla dokončena až v roce 1797. V roce 1752 byla zahájena stavba Náměšťské silnice z Brna přes Třebíč a Stonařov k české hranici. O tři roky později začala stavba Dačické silnice, která začínala v Litohoři a vedla do Dačic. Meziříčská neboli Druhá česká silnice z Brna do Jihlavy vznikala v letech 1783 až 1787. Brněnská neboli Žďárská silnice z Golčova Jeníkova přes Chotěboř do Žďáru nad Sázavou byla postavena 1817 až 1823. Nová vídeňská silnice z Vlašimi přes Pelhřimov do Jihlavy pak byla vybudována 1817 až 1835. |
V řadě míst ji však postupně přece jenom vedli trochu jinudy. Díky těmto přeložkám, jak se říká moderním cestářským jazykem, můžeme i dnes na Vysočině vystopovat pozůstatky této jedné z nejstarších a nejdůležitějších tuzemských silnic.
Například v zatáčce v lese pod Novými Domky u Jihlavy, kde původní starou silnici nedávno odkryl zrakům kůrovec. Díky čerstvému kácení kalamitou zničených stromů je tam už několik týdnů vidět původní násep císařské silnice, opatřené příkopy a dlážděné kamenem. Tu zarůstaly keře od roku 1938, kdy byla uvedena do provozu nová trasa, dosud používaná.
Stará silnice v těchto místech vedla do prudkého kopce v ostrých serpentinách, z nichž jedna se vedle stávající silnice zachovala dodnes. Ještě v osmdesátých letech zbytek serpentiny v nebezpečné lesní zatáčce sloužil jako odpočívadlo, než byl kvůli prudkému nárůstu dopravy po roce 1989 zaslepen.
Stará silnice se dochovala i na okraji Nových Domků, kde je dodnes na okraji pole v jejím zarostlém koridoru vidět řada čtyřhranných kamenných patníků a také původní dlážděné koryto na odvod vody.
Velké mimoúrovňové křížení s odpočívadlem mezi vesnicemi
Podobný úsek staré silnice, i když už ne v tak autentickém stavu, se dochoval také o pět kilometrů dál, kde původní cesta s dnes už se rozpadajícím kamenným mostem přes Kozlovský potok stoupá po úbočí vrchu Bukovec jen pár desítek metrů vedle stávající silnice.
Pozoruhodné je v tomto místě novodobé velkorysé mimoúrovňové křížení se silničkou mezi Kozlovem a Lukami nad Jihlavou, vybavené dokonce i odpočívadlem. Křížení bylo otevřeno na začátku sedmdesátých let, poměrně krátce před dokončením zdejšího úseku dálnice D1 v roce 1978 a tím spuštění celé dálnice do provozu. Poté se provoz na této tehdejší silnici I/2 radikálně snížil, takže odpočívadlo sloužilo už jen poskrovnu.
V souvislosti s dálnicí D1 můžeme zmínit i zajímavou okolnost, že nejstarší přímé spojení Prahy a Brna měla původně zajišťovat tzv. Brněnská neboli Žďárská silnice, která byla mezi Golčovým Jeníkovem, Chotěboří a Žďárem nad Sázavou vybudována v letech 1817 až 1823.
Původní mosty se několikrát přestavovaly, pak ztratily význam
Na trase „staré brněnské“ se nachází řada zajímavých technických památek. Například v Jihlavě dodnes slouží původnímu účelu Starý brněnský most nad údolím Jihlávky. Jeho kamenné předmostí pochází z roku 1784, železobetonový obloukový most je z roku 1926.
„Původní most byl několikrát přestavován, například v letech 1824 a 1878. Po otevření vedlejšího nového brněnského mostu v roce 1956 starý most ztratil na významu,“ napsal ve své knize Drobné nemovité památky jihlavský historik Zdeněk Jaroš.
Původní silnice uhýbala u Helenína k osadě Hůlová přes částečně barokní most, dokončený v roce 1785 pod vedením kamenického mistra Antona Samwolfa.
„Z původního mostu se zachovaly tři střední klenuté oblouky a čtyři pilíře. Podle starých fotografií z konce 19. století je pravděpodobné, že krajní pole mostu byla v té době z dřevěných konstrukcí,“ řekl maloberanovský badatel Milan Holub.
U Nových Domků byla silnice napřímena těsně před válkou
Další dochovaný kamenný klenutý mostek se nachází nedaleko odtud pod strmým stoupáním k Novým Domkům u odbočky do Henčova, kde někdejší císařská silnice přecházela přes Henčovský potok.
„Dnes je mostek více než z poloviny zanesen naplaveninami. Původní rozpětí lze odhadnout na maximálně čtyři metry. Jižní polovina mostu se sesula na jaře roku 2005,“ přiblížil badatel Holub.
Od mostku vede těleso původní silnice do strmého kopce, kde pak mizí pod vysokým náspem současné silnice, která, jak zmíněno výše, zde byla otevřena krátce před válkou.
„V letech 1931 až 37 byla státní silnice v úseku Nové Domky - Handlovy Dvory rozšířena a napřímena stavební firmou Pivoňka, a to včetně nových mostů,“ uvedl Holub.
Loupežník, který loupežníkem není, býval nejvyšším mostem
Nejzajímavější technickou památkou na staré trase je Loupežnický most u Velkého Meziříčí. Zatím však paradoxně není s jistotou známo, kdy byl postaven.
Podle některých zdrojů most postavil v roce 1593 Antonín Vlach, podle jiných byl postaven právě při stavbě císařské silnice, tedy mezi lety 1783 až 1787. Ve své době byl s výškou deset metrů prý považován za nejvyšší most v Čechách a na Moravě. Sloužil až do roku 1938.
K mostu se nelze v současnosti po normální cestě dostat. Ze severu tvoří jeho kulisu okraj velké skládky komunálního odpadu, jejíž oplocený pozemek vstup na most od západu přehrazuje. Z druhé strany je na staré cestě závora.
Oba konce mostu jsou opatřeny bytelným plotem. Přezdívka mostu je pofiderní - místo zvané Loupežník se totiž nachází na opačném konci Velkého Meziříčí. Jeho správnější název je Velký most.
Most je nyní ve špatném technickém stavu. Za památku byl prohlášen v roce 1988, ale jeho údržbě dosud bránily spory o vlastnictví. Až loni soud určil, že majitelem mostu je stát.
„Budeme vyzývat stát k jeho opravě, byli bychom rádi, aby se s mostem začalo něco dít,“ řekl starosta Velkého Meziříčí Josef Komínek.
Původní kamenné kilometrovníky se dochovaly jen ojediněle
Ve směru od Jihlavy na Pelhřimov je dosud násep staré císařské silnice i s původní alejí stromů patrný v úseku pod Hosovem směrem ke křižovatce Bradlo. Její zbytky jsou také o něco dál, poblíž Dvorců.
Drobnými pamětníky předválečné slávy „staré brněnské silnice“ jsou dnes také kamenné kilometrovníky ze 30. let minulého století. Vycházely ze silničářské normy platné od roku 1933. Zřejmě nejvíce v oblasti Vysočiny se jich na trase dochovalo v Jihlavě. Jeden se nachází pár metrů od jihlavské redakce MF DNES u výpadovky na Brno, další je u nového Brněnského mostu, dva jsou na Žižkově ulici.
Jeden kilometrovník s číslem 118 a zbytky červeného nátěru je k vidění v Pelhřimově na okružní křižovatce na Pražské ulici. Všechny kilometrovníky jsou na levé straně silnice, pokud jedeme směrem na Brno. Směrem k Brnu také vzrůstají jejich čísla.
