„Na cestě jsme byli tři týdny, z toho tři dny na Faerských ostrovech a dva týdny na Islandu, zbytek jsme jeli trajektem nebo autem. Na babettách jsme ujeli téměř dva tisíce kilometrů,“ bilancuje jeden ze členů expedice Libor Vávra.
Kolikrát opravovali, to se prý ani nedá spočítat. „Denní plán nám kromě oprav hodně šponovalo i to, že jsme pořád zastavovali kvůli fotografování a natáčení. Spali jsme většinou jen čtyři až pět hodin denně, abychom stíhali. Náš plán byl ujet zhruba dvě stě kilometrů denně,“ dodává Martin Nykodým, další cestovatel z obce Věstínek.
Některé etapy jste dojížděli až během noci, což muselo být hodně vyčerpávající.
Martin Nykodým: To bylo. Po poslední etapě někteří z nás zalehli do stanu až v sedm ráno.
Libor Vávra: O půlnoci jsme měli v zásobě už jen čtvrt litru vody, ze které jsme si udělali silné kafe. To nás probralo, ve čtyři ráno na nás šel spánek, tak jsme jedli suchého turka.
To chcete říct, že jste jedli z nouze mletou kávu?
Libor Vávra: Ano, zapíjel jsem to zbytkem limonády. To byla chuťovka. (směje se) Měl jsem osmicu na zadním kole tak, že vyjíždělo z blatníku. Provizorně jsme to s pomocí ostatních opravili, abych to dohrkal do přístavu.
Martin Nykodým: Jak na potvoru bylo katastrofální počasí – pršelo a byla mlha, která by se dala krájet. A kluci se museli za každou cenu dostat do kempu. Bylo štěstí, že se to Liborovi nestalo o dvě stě kilometrů dřív.
Proč jste si vybrali Island, ostrovní zemi plnou extrémů? Tam jsou terény, kde mají problém i offroady, natožpak dvoutaktní babetty.
Martin Nykodým: Asi právě proto, že je Island tak náročný. Chtěli jsme stupňovat náročnost expedic. Naše úplně první delší cesta vedla do Rakouska. To nás chytilo, k Černému moři už jsme jeli v pěti lidech, najeli jsme tři a půl tisíce kilometrů. Je pravda, že jsme na Islandu moc motorek nepotkali, maximálně na silnici.
Libor Vávra: Na 250 kilometrech jsme potkali tak dvě motorky, jinak samá auta s pohonem na všechna čtyři kola.
Ohřáli jste se alespoň v nějakém termálním pramenu?
Martin Nykodým: Vyzkoušeli jsme jeden, bylo to příjemné.
Libor Vávra: Bylo to jediné neplacené místo po cestě, jinak bychom museli hledat dál od cesty.
Martin Nykodým: A když už jsme byli na Islandu, kam se možná už nikdy nepodíváme, tak jsme vlezli i do oceánu. Voda měla deset stupňů, svítilo, tak jsme se vyhecovali.
Byly momenty, kdy jste to chtěli vzdát nebo zvolit jednodušší variantu po lepších cestách?
Martin Nykodým: Ona ani nebyla možnost si to nějak zkrátit, když už jsme se dostali někam do půlky. Nejvíc jsme se báli toho, že se vyskytne nějaká neopravitelná porucha. Naštěstí to stroje zvládly.
Libor Vávra: Největší krizi jsem měl ve vnitrozemí. Kdybych tam měl možnost ocitnout se doma, tak bych neváhal. Necítil jsem vůbec levou nohu, kterou jsem měl zmrzlou, pravá byla suchá. Necítil jsem prsty na rukou, takže jsem si ani nemohl ubalit cigáro.
Martin Nykodým: Zrovna v úseku mimo civilizaci jsme chytili hodně špatné počasí – vítr a déšť, pršelo na nás z boku. Čekat ve stanu nemělo smysl, protože nevíte, jestli takhle nebude další čtyři dny. Navíc nám došel kvůli vyšší spotřebě benzin. Ukecali jsme stavbaře, kteří nám prodali benzin za dvojnásobek běžné ceny, jinak bychom museli slít zbytky do jedné nádrže, aby aspoň jeden z nás dojel k benzince.
Babettou napříč IslandemBabetta maniaci se po expedicích k Černému moři nebo na Zakarpatskou Ukrajinu letos vydali na Island. Tři dny po cestě trajektem cestovali na svých v průměru třicet let starých mopedech na Faerských ostrovech a poté dva týdny na Islandu. Student Mendelovy univerzity Libor Vávra (24) jel na svém stroji přezdívaném Vlajka. Stavbyvedoucí Martin Nykodým (28) říká svému mopedu Zbrojovka (na snímku), vyladil jej v barvách klubu svého srdce. Elektroinženýr Tomáš Gregor (27), který je také z obce Věstínek, jezdí na pruhované Zebře, bagrista Tomáš Prudký (27) z Malého Tresného si oblíbil fialovou Milku a byl hlavním mechanikem expedice. Čmelák je žlutočerný stroj truhláře Jakuba Dlouhého (27) z Bolešína. Na jediném bezejmenném stroji jel náhradní kameraman výpravy Dan Peprník (22) z Olomouce. Nyní chystají zábavně cestopisný dokument. |
Jak reagovali na vaše mopedy ostatní motoristé nebo turisté na ostrově?
Martin Nykodým: Spousta lidí nás zastavovala, chtěli vědět, co jsme zač. Dost často nad námi v autech kroutili hlavami a ukazovali, že jsme blázni a ať dáváme pozor. Měli pravdu, nebezpečné to bylo.
Libor Vávra: Dost často si nás z aut natáčeli na mobil.
Po tom všem, co jste absolvovali: šli byste do toho znovu?
Libor Vávra: Rád bych tam ještě někdy jel, ale ne na babettě.
Martin Nykodým: Navíc to byl průvan v peněžence. Když dáte za polévku v přepočtu pětistovku a za hlavní jídlo tisícovku a v kempech obvykle také za pět set za noc. Peníze vybrané na Startovači pokryly náklady na trajekt.
Libor Vávra: Mohli jsme se místo toho válet měsíc na Kanárech.
Zásob jste si mohli vzít jen hodně omezené množství, protože jste neměli doprovodné vozidlo a měli jste stroje ověšené hlavně náhradními díly.
Libor Vávra: Když jsme se najedli dvakrát denně, tak to byl luxus. Jeden den jsem měl jen tři sušenky. Zhubl jsem celkem tři kila.
Martin Nykodým: Já mám na pásku o dvě dírky méně.
Při vašich parametrech je vůbec s podivem, že vás babetta uveze.
Martin Nykodým: (směje se) Měřím dva metry a vážím kolem 130 kilo. S věcmi v košíku to bylo dalších asi 25 kilo navíc. Zadní pérování jsme si museli vyztužit, jinak bychom v každém drobném výmolu doráželi až úplně na dno.
Libor Vávra: Upozorňuji, že babetta má nosnost 80 kilo. Podle toho také stroje vypadají.
Už víte, kam vyrazíte příští rok?
Libor Vávra: Minulý týden mi psal Kuba, který jel s námi, něco o pěti tisících kilometrech...
Martin Nykodým: Musíme to trošku stupňovat. (směje se) U piva jsme se bavili, že nám na blatníku chybí vlaječka Francie a Německa.
Co třeba vyjet na Grossglockner Hochalpenstrasse do výšky 2 500 metrů nad mořem?
Libor Vávra: To by bylo pěkné.
Martin Nykodým: Ale tam už byli kluci z Jarošova, když jeli na babettách do Vatikánu a zpátky.
Inspirovali vás třeba žluté trabanty Dana Přibáně nebo poutník Ladislav Zibura?
Libor Vávra: Když jsme začínali, nevěděli jsme o nikom, kdo by na babettě jezdil dál než na nákup nebo do práce. S trabanty tehdy asi teprve začínali.
Martin Nykodým: My to brali jako další variantu dovolené a lidé kolem toho chtěli vědět víc a víc.
