Miroslav Štěrba hospodu v Kadově provozuje už po dvě desetiletí. Je vnukem...

Miroslav Štěrba hospodu v Kadově provozuje už po dvě desetiletí. Je vnukem legendární hostinské Vilemíny Janečkové a také současným strážcem receptu na místní likér Kadovánek. Vymyslela ho jeho babička a hostům jej hospoda nabízí dodnes. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Kadovánek zaduje do hlavy a profičí myslí. Likér smíchala hospodská

  • 3
V dalším pokračování seriálu Ta naše hospoda míříme do Kadova na Žďársku, malé vesničky s horským charakterem. Průčelí jedné z hospod zde zdobí deska s oslavnými verši na bylinný likér Kadovánek. „Zaduje do hlavy, profičí myslí, odfoukne starosti, tobolku čistí,“ zní nápis na hostinci U Janečků.

Kadov je se svými roubenými chalupami v zimě odříznutý od okolí závějemi - ale jen zdánlivě. Malebná vesnice je ve stále větší oblibě jako místo, kde lze obnovit síly. Pro mnoho návštěvníků je tady pravidelným cílem hostinec U Janečků.

„Naše hospoda se vzhledově prakticky nemění už možná sto let. Také proto se sem lidi rádi vrací,“ říká hostinský Miroslav Štěrba. „Udržujeme tady styl, jaký tu byl: stejné židle, ubrusy, obložení stěn i výzdobu interiéru, na kterou jsou hosté zvyklí: hmoždíře, kolovrátek, staré obrazy, samorosty,“ vyjmenovává.

Když umřela Vilemína, zvažovali, jestli nezavřít

Je malým zázrakem a důkazem vůle jeho majitelů, že hostinec přečkal vichřice dravého podnikání i přechodnou nechuť ke všemu nemodernímu, která nevyhnutelně přišla po roce 1990.

Hostinec U Janečků

Stavení s hospodou je zřejmě nejstarším domem v Kadově, dům byl postaven asi kolem roku 1656. Jeho prvním majitelem byl Wolf Drechsler, „Vlk Struhař“. Pak zde žil například slévač či kontrolor hutí, ale třeba i mlynář.

Hostinec a koloniál zde otevřel v roce 1845 Václav Brázda. Po několika dalších majitelích se stal v roce 1901 hostinským Jan Gregor z Herálce, předek současných majitelů Štěrbových.

Především letopočet 1996 znamenal pro starý kadovský hostinec rok pravdy. Tehdy ve třiaosmdesáti letech zemřela zdejší legendární hostinská Vilemína Janečková, babička Miroslava Štěrby.

On tehdy už rok po babičce hostinec provozoval - a je tam dodnes.

Tenkrát musel udělat vážné rozhodnutí: zavřít hostinec s tradicí půldruhého století, nebo pokračovat? „Lidem tehdy začalo vadit, že tady pořád máme suché záchody. Přišla hygiena, a tak jsme se museli rozhodnout, zda rekonstruovat, nebo skončit. Rozhodli jsme se pokračovat. Udělali jsme rekonstrukci a volba to byla asi správná, protože lidi se k nám začali vracet,“ vzpomíná Štěrba, kterému je šestačtyřicet let.

Odemykají mohutným klíčem vyrobených v kadovských hutích

Pokud některé stavení pamatuje prakticky celou historii Kadova, je to právě zdejší hostinec s charakteristickým širokým dvoustranným schodištěm u vchodu. Dům byl postaven zřejmě v souvislosti se založením zdejších železných hutí kolem roku 1650, kdy v okolí vznikla dělnická kolonie.

Někdy kolem roku 1800 pak byl dům - snad kromě sklepení - zásadně přestavěn, píše Miroslav Lopaur ve své kronice Kadova.

Zřejmě první zdejší hostinský Václav Brázda otevřel hospodu roku 1846. Z těch časů pochází i mohutný klíč, kterým dodnes v hostinci odemykají jeden ze zámků. „Používáme ho z tradice, patří k naší hospodě. Vyrobili ho prý tehdy ještě v kadovských hutích,“ popisuje Štěrba.

Dvě vysoké pece v Kadově při svém založení položily základ budoucí obce. Svého času prý byly po vítkovických druhé největší v oblasti Čech a Moravy. Výkonné hutě zabila modernita, zanikly roku 1875. Hostinec ale přetrval.

Samotínský vánek zemřel s autorem. Proto přišel Kadovánek

Vilemína Janečková se stala zdejší hostinskou v roce 1958 - hostinec však musela pronajímat Jednotě.

S ní souvisí specialita, která se k hospodě už roky neodmyslitelně váže: bylinný likér Kadovánek. Ten vymyslela v roce 1992 právě Vilemína, přezdívaná Mína. Reagovala na poptávku, která byla po Samotínském vánku. To byl oblíbený bylinný šnaps, který podle vlastního tajného receptu vyráběl hostinský Emil Tlustoš v nedalekém Samotíně.

Tlustoš však v roce 1988 zemřel, aniž recept na nápoj, milovaný prý svého času i budoucím prezidentem Milošem Zemanem, někomu předal.

Strážcem receptu na Kadovánek je nyní Miroslav Štěrba. „Základem likéru je směs bylin podle určitého poměru, recept je samozřejmě tajemstvím. Příprava není složitá, ale chvíli trvá. Vždy připravujeme jen tolik likéru, kolik návštěvníci vypijí, neděláme ho do zásoby,“ řekl Štěrba.

„Dneska za peníze, zítra zadarmo.“ Nápis si lidé rádi fotí

Největší provoz je U Janečků o víkendech, kdy přijíždějí chalupáři a s nimi v létě houbaři a cyklisté, v zimě lyžaři. Voňavý likér si dávají třeba preventivně, jako lék, který jinde nelze ochutnat.

V útulném lokále je uvítá nejen dřevěné obložení stěn navržené novoměstským výtvarníkem a zakladatelem umění dřevěných samorostů Aloisem Chocholáčem. Mezi okny je k vidění malba Kadovska od novoměstského rodáka Bohumila Puchýře, který měl ateliér v nedalekém Rokytně.

Nad dveřmi u výčepního pultu se skví obraz císaře Františka Josefa I. a vedle je zasklená lidová výšivka, kterou kdysi dostala Vilemína Janečková darem. Nechybí ani hesla, která si nově příchozí s nadšením fotografují: „Kdo chce sto let žíti, musí Kadovánek píti.“ Nebo optimistické „Dneska za peníze, zítra zadarmo.“

Svět kolem se mění, ale hostinec U Janečků zůstává svůj. „Udržujeme styl venkovské hospody. Někdy je to řehole, ale baví mě to. Rád mluvím s hosty, těším se, až přijdou,“ řekl Štěrba.