"Moji rodiče mi rozmlouvali jít v jejich šlépějích. Vystudovala jsem proto lékařskou antropologii na Karlově univerzitě, poté jsem se seznámila s manželem a vrátila se zpátky k cirkusu. Proti našemu sňatku byli jeho rodiče, kterým se nelíbilo, že jsem tak dlouho v cirkusovém prostředí nepůsobila," začala své vyprávění Kristýna Alešová.
Po pěti letech manželství byl Jan Aleš nucen opustit cirkus, u kterého vyrostl, a založili si vlastní podnik. Aleš působí v cirkusu Arlet jako krotitel šelem. Slovo krotitel však oba manželé neradi používají.
"Je to o vztahu člověka a zvířete. Někdo má vlohy pro akrobacii, jiný už odmala inklinuje k práci se zvířaty. Dnes se ale zvířata už dávno nekrotí a výuka zvířete je velmi složitým procesem, který musí bavit i zvíře. Diváci by poznali, že se zvíře necítí ve své kůži," vysvětlila Alešová.
S výukou zvířat se začíná již u mláďat, která mají vlohy a hodí se na určité triky. Třeba u psů - někteří rádi panáčkují, tak se tato vloha u nich nadále podporuje.
Strach a obavy mají samozřejmě i krotitelé. Pokud se však něco stane, může za to podle Alešové vždycky člověk.
Od města k městu
Cirkusové prostředí je specifické. Na jaře, v létě a na podzim čeká zaměstnance štace od města k městu, v zimě se jezdí hlavně se šelmami do zahraničí na vánoční programy, které jsou velmi oblíbené v Německu, Francii či Španělsku.
"Děti chodí do školy po týdnu a pokaždé někde jinde nebo se jim najímají soukromé učitelky. Není to lehké, ale zvládnout se to dá," zakončila Alešová.
