Nejvzácnější exponáty ve sbírce Pavlíny Markové, takzvané oháňky. Levá pochází z poloviny 19. století, vpravo je vějíř z počátku 20. století. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

Vějíře z garderoby dam vytlačila cigareta, říká jejich sběratelka

  • 1
Jak moc se mění časy, dokládá nová výstava v Chotěboři. Sběratelka Pavlína Marková tu ukazuje staré vějíře. Dříve nutný doplněk každé ženy se dnes používá jen z recese. Ve sbírce má Marková mnoho unikátů. Přesto sní o vějíři z doby rokoka vykládaném drahými kameny.

Romantický vějíř vymizel z dámské garderoby s rozmachem kouření žen ve společnosti, který přinesla emancipace. "Cigarety tak postupně vějíře vytlačily, i když v některých zemích se stále vyrábí a používají," říká jejich dlouholetá sběratelka Pavlína Marková z Vísky u Chotěboře.

Jeden z vějířů po složení připomíná spíše doutník.

Nejlepší kousky mohou v těchto dnech obdivovat návštěvníci její první ucelené výstavy v prostorách městské knihovny v Chotěboři.

Rodačka z Prahy propadla kouzlu vějířů už před dvaceti lety. Tehdy vyučená dámská krejčová začala pracovat ve starožitnostech a obor starožitnictví pak také vystudovala na střední škole.

"Mojí závěrečnou prací byly právě vějíře, které jsem zároveň tehdy začala sbírat," vzpomněla Marková na své sběratelské začátky.

Ve svém oboru měla ke shánění dalších exemplářů blízko, a tak se začala sbírka rychle rozrůstat. Shánět pomáhali i kolegové.

Tehdy narazila ve výloze jednoho pražského starožitnictví na svůj zatím nejvzácnější úlovek, takzvanou oháňku - kulatý vějíř, který se po uzavření do rukojeti promění v zrcátko zdobené skládaným obrázkem. Pochází z poloviny 19. století, je vytvořen ve stylu biedermeier a stál tehdy necelé dva tisíce korun.

Romantika s vyznáním lásky

Sběratelka postupně shromáždila přes padesátku vějířů z celého světa. Většina pochází ze střední Evropy, ale má i pár kousků z Orientu, Číny nebo Japonska. Nejstarší vějíře mají žebra ze slonoviny, dřeva, ale i hedvábí. Kuriozitou je hedvábný vějíř, na který je přenesena dobová fotografie.

"Z přelomu 19. a 20. století mám dřevěné vějíře se saténovým listem - malované i vyšívané - nebo vějíře péřové z pštrosích, pavích či husích per až po ty skoro nejmodernější z počátku 20. století, které jsou z celuloidu i papíru," popisuje kolekci Marková.

Vějíř vyrobený z malovaného pavího a husího peří.

Ve sbírce má i dřevěné vějíře, které sloužily jako památník či taneční pořádek. "Na dřevěné žebro vějíře ctitel oné dámy napsal vzkaz, báseň nebo vyznání lásky, což bylo velmi romantické," doplňuje sběratelka.

Zlatou éru vějířů ukončil zhruba ve 30. letech minulého století nástup emancipace. "Ženy totiž vějíře začaly stále častěji nahrazovat cigaretovou špičkou," podotkla Marková.

Přesto se podle ní dodnes používají a vyrábějí zejména v jižních státech Evropy, ve Španělsku nebo Portugalsku. "U nás dáma použije vějíř spíš už jen z recese. Když jsem ještě bydlela v Praze, tak jsem si sama občas vějířek na ples také vzala," prozrazuje jejich sběratelka a znalkyně.

Ta nyní dala před sběratelstvím přednost rodině. V budoucnu chce ovšem v rozšiřování sbírky pokračovat.

"Mým snem je získat nějaký vějíř z období rokoka z poloviny 18. století. Na jejich výrobu se používala slonovina nebo želvovina a listy byly třeba z ptačí kůže. Žebra byla vykládaná perletí, drahokamy nebo drahými kovy. Často je také malovali velmi renomovaní malíři, kteří je i signovali. Proto je jejich pořízení nákladná záležitost v desítkách tisíc korun," dodala Pavlína Marková.