Sbíráním se baví, současně ho nebere až příliš vážně a svým způsobem je multisběratel. „Já sbírám všechno, pro radost,“ směje se sběratel. „Mám rád staré věci a mrzí mě, kdyby měly skončit někde ve sběrnách nebo na smetišti, když mohou ještě další lidi potěšit,“ popisuje Hudeček.
Moc nevystavuje, ale loni udělal výjimku: na letní výstavě v Brtnici ukázal část dvou svých sbírek: kuchyňských vah a kávových mlýnků. Dvoumiskovým vahám z časů našich prababiček se věnuje asi nejsystematičtěji: má jich kolem sto sedmdesáti. „Přes léto váhy sháním různě po burzách a u lidí, v zimě je čistím a restauruju.“
Váhy značek OBA, Kamor, Kosmos, Noris či SKZ má vystavené doma ve vitrínách, nové přírůstky ještě na vystavení čekají. Zabírají dost místa, takže Hudeček nespěchá. „Největší cenu na váhách mají originální misky, protože ty se velmi často nedochovaly. Když jsou váhy kompletní, je to velmi znát na jejich ceně, která je pak i čtyřnásobná.“
Váhy se často liší jen drobnostmi, třeba podobou vyvažovacích jazýčků: někdy jsou v podobě draka, jinde esíček se šípy, nebo zobáků labutí či kachen.
Když Hudeček nesežene originální misky, nechává si udělat náhradní například z pískovaného skla. Od zbytků starých barev čistí váhy louhem a pak je znovu lakuje.
Tento typ vah vznikl kolem roku 1850, používaly se pak v domácnostech více než sto let. Lehčí váhy vážily do tří kilogramů, masivnější i do patnácti. Hudeček sbírá i staré váhy na pytle zvané decimálky, které už se dnes používají jen výjimečně.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
„Děti, které nežijí na venkově, už dnes netuší, co decimálky jsou,“ míní Hudeček. Kromě mlýnků na kávu včetně závěsných „holandských“ sbírá i vysloužilé kuchyňské mlýnky, staré kapesní nožíky, budíky, rádia, jízdní kola, či auta na setrvačník. V jedné z domácích expozic má vystavené staré kuchyňské nádobí, hrnečky a rendlíky se smaltovanými obrázky, formy na bábovky, cedníky, kdysi populární tašky síťovky nebo staré vánoční.
Věci, o kterých si lidé středního věku vybaví, že je kde kdysi kdesi v dětství viděli. A které pak při jakémsi úklidu najednou z domácnosti nenávratně zmizely. „Sbírám obyčejné věci, které lidi důvěrně znají, a většinou se jich každý zbavuje, protože se staly nepotřebnými. Byl bych rád, aby se na tyhle krásné staré věci nezapomnělo,“ říká Hudeček.
Dřív truhlařil a se dřevem se ani teď nerozloučil. Při procházkách v lese sbírá bizarně pokřivené či srostlé větve a dělá z nich originální vycházkové hole. I ony jsou kousky na pokochání oka.
Sběratele Hudečka by těšilo, kdyby se v Brtnici nebo okolí podařilo najít prostory, kde by mohl své sbírky natrvalo vystavit a ukázat lidem. „Doma už to nemám kam dávat - například jízdní kola mám rozebraná a složená pod schodištěm,“ ukazuje u sebe doma pod schody Hudeček.
