Bedřich Hloch založil knihařskou dílnu na počátku devadesátých let. Od té doby...

Bedřich Hloch založil knihařskou dílnu na počátku devadesátých let. Od té doby se stal několikrát finalistou soutěže Živnostník roku na Vysočině. Naposledy skončil na druhém místě. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Do knihařství finalisty Živnostníka roku nosí lidé i poklady z půdy

  • 0
"Základem knihařské vazby jsou šikovné ruce," říká knihař Bedřich Hloch z Jihlavy. Letos výrazně uspěl v anketě o Živnostníka roku, když skončil na druhém místě. Při své práci se setkal s nejrůznějšími raritami i desítky let starými výtisky. A netají, že trpí nemocí z povolání.

Pustil se do neznámého oboru v nevyhovujících prostorách. Po jednadvaceti letech si ve svém knihařství pověsil diplom za druhé místo v soutěži Živnostník roku Kraje Vysočina. A to nebyl jeho první úspěch v této sledované anketě.

"Začátky pro mě nebyly nejlehčí. Chtěl jsem dokázat, že toto řemeslo zůstane v Jihlavě zachováno, bude na výborné úrovni, v příjemném prostředí a bude mít odborníky na knihařské práce," vzpomíná osmašedesátiletý Bedřich Hloch, majitel knihařství, které sídlí v krajském městě ve Znojemské ulici.

Jak jste se dostal ke své práci?
Po ukončení základní školy jsem se vyučil pro tehdejší národní podnik Jihlavan, jelikož mi byla blízká pestrá manuální práce. V Jihlavanu jsem pak pracoval třicet let. V roce 1992 jsem se rozhodl pustit do podnikání, v té době tak moderního. V aukci jsem koupil dům blízko centra Jihlavy ve Znojemské ulici a začal se učit knihařskému řemeslu. Začínal jsem se dvěma zaměstnanci, kteří prováděli základní knihařské práce. Postupně jsme naši nabídku začali rozšiřovat.

Jaké služby vaše knihařství nabízí dnes?
Provádíme všechny druhy vazeb, to znamená termovazbu, vazbu do plastových a drátěných kroužků, lepenou vazbu, šití drátem, brožování, kanálkovou vazbu do pevných desek, šití nití do pevných desek i vazbu do kůže. Připravujeme tak obchodní knihy, Sbírky zákonů, diplomové práce, časopisy, třídní knihy, katalogy, kroniky nebo třeba pamětní knihy.

Je toho hodně...
Ten výčet služeb je ještě širší. Dále je u nás možné zhotovit různé krabičky, dárkové kazety, kazety na brýle, vzorníky na látky, koberce, záclony, desky a šanony všech velikostí, jídelníčky, pasparty, euroklipy, podlepujeme mapy a plakáty. Děláme rovněž zlacený tisk, slepotisk, prodáváme knihařský materiálu a věnujeme se také laserovému gravírování a řezání a výrobě razítek.

Kolik lidí nyní vlastně tvoří vaše knihařství?
Letos pracuje ve firmě sedm zaměstnanců - samé ženy. Dvě z nich jsou vyučené knihařky s dlouholetou praxí. No a jak to tak u žen bývá, tři z nich máme na mateřské dovolené. Ostatní pracovnice se učí od svých zkušených kolegyň. Pro získání nových poznatků se účastní seminářů a školení pořádaných Společenstvem českých knihařů.

Jakým způsobem taková kniha vzniká?
Základem zhotovení knihařské vazby jsou především šikovné ruce. Knihy šijeme ručně a materiály vybíráme podle přání zákazníka. Jedná se o klasické knihařské plátno, různé druhy potahových papírů, flokáž, koženku, kůže. Potřebným strojním vybavením je řezačka papíru, ruční lis, zlaticí lis a sady písem, ozdobné ornamenty pro ražbu na hřbet či přední stranu knižních desek.

Jak dlouho trvá svázat knihu dejme tomu o sto stránkách?
Ono se to nedá udělat najednou. Než se začíná kniha vázat, tak musí být nějakou dobu v lisu, aby z ní odešel vzduch, byla kompaktnější a nerozjížděla se. Pak celá práce trvá třeba týden nebo i měsíc. Záleží, jaký druh vazby je použit, do jakého materiálu je kniha vázána, jak moc jsou zdobené desky a hřbet. Některé svazky mají i zlatou ořízku, což je všechno hodně pracné. Ale když budete chtít svázat třeba absolventskou práci, tak ji za dvě hodinky budete mít hotovou.

Jakou nejzajímavější nebo nestarší knihu jste kdy vázal?
Chodí k nám lidé, kteří chtějí opravit a svázat staré knihy po svých prarodičích nebo ty, které našli na půdách při přestavbě domu. To jsou knihy vydané i kolem roku 1890. Takovou raritou bylo zhotovení knihy s prázdnými listy, která slouží jen jako ozdoba v interiéru. Kniha měla rozměr 35 krát 45 centimetrů a hřbet byl 17 centimetrů vysoký. Byla vázaná do kůže.

Jihlavská knihařská dílna Bedřicha Hlocha.

Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Každý den je jiný. Záleží na tom, jaké zakázky se zrovna dělají. Je potřeba udělat výkresy, rozpočty, zajistit a připravit materiál, seřídit stroje, zhotovit si různé šablony a "udělátka".

Proč máte svoji práci rád a co vám na ní naopak vadí?
Na naší práci je krásná ta vlastní práce. To, že vám pod rukama vzniká něco nového, něco pěkného, co se lidem líbí. Každý má jiné přání a každý kus je originál. A co nemám rád? Když dělám rozpočty, vzorky výrobku, snažím se vyjít zákazníkovi vstříc a nakonec se zakázka neuskuteční.

Překvapil vás váš úspěch v soutěži Živnostník roku 2013?
Této soutěže jsem se zúčastnil letos popáté. Dvakrát jsem skončil třetí a měl jsem z toho velikou radost. Že by to mohlo být ještě lepší, s tím jsem opravdu nepočítal.

Co vy a knihy? Čtete je?
Abych se přiznal, moc času mi na čtení nezbývá. Rád čtu cestopisy a jinak si vybírám knihy podle nálady. Knihy mám rád od mládí, jako většina lidí mé generace. Díky knihařině jsem se seznámil nejen s technologií výroby knihy, ale i s významnými autory, ilustrátory nebo vydavateli knih.

A máte nemoc z povolání? Když vidíte knihu, zkoumáte třeba také její vazbu?
Jistě, a nejde pouze o knihy. Vždy si prohlédnu například desky na jídelních lístcích, pasparty, gravírované věci. Vlastně vše, co u nás můžeme zhotovit.