Svoji úctyhodnou sbírku kraslic, kterou Drahoslava Horká během třiceti let sama vytvořila, vystavuje do 8. dubna v novoměstském Horáckém muzeu. Na Zelený čtvrtek tam navíc vedla jednu z dílen při tradičním Velikonočním jarmarku.
„Na výstavě je celkem 1 611 kraslic, ale doma už mám další. Bude jich, myslím, ještě hodně, ale pak už se s nimi vejdu asi jen na stadion,“ přemítá se smíchem malérečka z Pohledce u Nového Města na Moravě. Jak prozradila, svoji sbírku by chtěla zdvojnásobit...
Drahoslava HorkáPracuje jako účetní, ale jinak jsou její doménou ruční práce všeho druhu. „Devatero řemesel - desátá bída, to na mě platí,“ říká Drahoslava Horká. „Nedělám jenom kraslice, ale vlastně vše od háčkování a paličkování, mimo síťování. Byl by to seznam na čtyři ‚á čtyřky‘. Jsem samouk, základy jsem se ze všech činností naučila sama. Můžu si vybrat, co budu dělat příště,“ říká. Dosud vystavovala ve Velkém Meziříčí a bystřickém Edenu. „Na ukázky do škol s sebou vozím vždy jen pár krabiček,“ dodává. |
Vzpomenete si ještě, jaká byla vaše úplně první kraslice?
Namalovala jsem ji v pěti letech. Dostala jsem knížku Josefa Lady a jeden motiv jsem malovala na vajíčko. To se bohužel nedochovalo. Tím to všechno začalo a už mě to nepustilo. Vajíčka s Ladovými obrázky jsou moje srdeční záležitost. Některá maluji barvami, některá pastelkami.
Máte docela prostorově náročný a křehký koníček. Jak to všechno skladujete?
V krabičkách. Od každého druhu jich mám obvykle deset, v některých případech víc. Krabičky jsou v tašce a ty tašky jsou všude. Manžel je naštěstí tolerantní, ví, že toho nenechám. (směje se) On je takový můj kritik, dělá výstupní kontrolu a říká mi, co tam nemám dávat.
Jak hledáte motivy, vzory?
Vzory jsou všude okolo. Na podlaze v kostele, na zácloně, na svetru. Když jedu tramvají a přede mnou sedí žena v krásném svetru, tak si načrtnu jeho vzor. Doma mám regál se sešity, ve kterých je mám načmárané.
Tvoříte každý den?
Jak kdy. Když někde uvidím nějakou kraslici, přemýšlím, jak a čím je udělaná. Musím najít ten správný materiál, případně nářadí. Na dřevěná vypalovaná vajíčka, která jsou nejžádanější, protože jsou nerozbitná, jsem si musela koupit páječku. Mám vrtačku, brusky… Nikdy to nedopadne napoprvé, musím zkoušet, než na to přijdu. Pak už snad výsledek stojí za to.
Musíte mít asi solidně vybavenou dílnu.
Nástroje jsou potřeba, jinak tu vybranou techniku neuděláte. Třeba do pštrosího vejce rukou nic nevyryjete. Vrtačku mám přímo v kuchyni. Když chci vajíčko vyfouknout, naťukávalo se dříve nůžkami. Kolikrát se stalo, že popraskalo. Vrtačka je na to super. Dokážu vyfouknout i patnáct vajíček za sebou. Když to zkoušely děti, byly u druhého zelené. Já už mám praxi.
Která technika vám dala nejvíc zabrat?
Vyšívané vejce. Dělat rovnou jehlou na kulatém podkladu je složité, přitom jde o zdánlivě jednoduché vyšívání. Byla to katastrofa, už bych to znovu nechtěla absolvovat. Hodně času mi zabralo také vejce poskládané ze šišek. Na polystyrenový korpus jsem dva měsíce lepila plátky šišek, pak jsem to celé dozdobila přírodními materiály, třeba malými makovicemi, bukvicemi, badyánem a podobně.
Ve vašem podání vypadá všechno strašně jednoduše. Jak rychle zvládnete nazdobit kraslici klasickou voskovou technikou?
Jak které. Když jsem dělala ukázky ve škole, děti se sázely, za jak dlouho kraslici udělám. Zvládla jsem to do minuty a vyhrála jsem. (směje se) Když si vezmu úzký špendlík a husí vejce, bude to samozřejmě trvat déle. Ve škole byli kluci daleko šikovnější než holky. Sednou si, namalují vzor a hotovo. Holky o tom moc přemýšlí, namočí si špičku do vosku a mezitím jim ztuhne.
Určitě se stává, že občas nějaká kraslice před dokončením praskne. To asi není tvůrčí činnost pro choleriky?
Když nějaké vejce praskne, nalepím skořápky jako mozaiku na jiné. Objednala jsem si jednou pštrosí, jenže z deseti vydržely přepravu jen tři. Ty prasklé půlky jsem k sobě otočila a udělala z nich poháry na květiny. Dá se to použít všelijak. Nic nevyhodím, to je moje prokletí. Nevím totiž hned, jestli se mi to někdy nebude hodit. Ale občas to v noci vymyslím a ráno vím, co mám dělat, zdají se mi barevné sny. Potřebovala bych nějakou tiskárnu, která by mi hned ty vzory ze sna tiskla.
