Právě v letošním roce si tradiční žďárská firma připomíná sto let od svého založení. Celosvětová pandemie koronaviru a následná krize slavnostní událost podniku podstatně narušila a odsunula.
Jak Tokoz zasáhla pandemie koronaviru?
Co se týče nákazy, tak tu jsme ve firmě naštěstí řešit nemuseli. V karanténě bylo na počátku jen pár lidí, kteří se vrátili z dovolené. Horší je to z obchodního hlediska. U některých velkých firem, které mají nasmlouvané dlouhodobé zakázky, není pád tak prudký. My ale produkujeme i spotřební zboží, u něhož všechny změny tohoto typu pociťujeme velmi rychle. Takže jak zavřely na přelomu března a dubna obchody, téměř okamžitě nás zasáhl citelný výpadek. Na přelomu března a dubna činil v tomto odvětví kolem padesáti procent.
Vladimír Chládek a Tokoz
|
A situace v zakázkové výrobě?
Zásadní byl výpadek v automobilovém průmyslu, tam to šlo v dubnu v podstatě na nulu – u nás to znamenalo propad o 93 procent. I nyní, na počátku léta, kdy už je situace lepší, stále pociťujeme pokles o zhruba jednu třetinu. A když to vezmu v součtu za činnost celé firmy – naše vlastní produkty i zakázky, tak se náš obrat v květnu snížil o 33 procent, což je obrovské číslo. V červnu pak pokles činil šestnáct procent oproti našim plánům prodeje na letošek. Od léta velká očekávání nemám, myslím si, že bude ještě nějaký čas trvat, než se situace začne měnit výrazněji k lepšímu.
Můžete upřesnit, jakou část vaší činnosti tvoří průmyslové zakázky a jakou vaše autorské výrobky?
Patnáct procent je naše vlastní značková produkce – zámky a kování, zamykací technika. Zbytek jsou aktivity, jimž říkáme zakázkové, určené pro průmyslové zákazníky. Ty jsou pro nás stěžejní, činí něco přes tři čtvrtiny objemu naší celkové produkce. Dělíme je na zakázky pro automobilový průmysl, které tvoří kolem 22 procent obratu. Druhým odvětvím je stavební kování, jež se na tržbách podílí asi ze třiceti až čtyřiceti procent. Třetí součástí našeho sortimentu jsou takzvané ostatní komponenty – například odlitky do tlakových ventilů, kryty elektromotorů, sestavy pro výrobce výtahů.
Věnujeme se rovněž zakázkové produkci nástrojů, jimiž si doplňuje činnost nástrojárna, a máme i oddělení povrchových úprav, kde více než polovina výroby směřuje k externím klientům – jde o galvanické zinkování a práškové lakování, což je obor, který funguje celkem dobře. Naše štěstí nyní je, že máme více různorodých aktivit a nejsme tak vázáni jen na jeden typ produktu.
Nehrozí kvůli útlumu výroby snižování počtu zaměstnanců?
Hromadné propouštění desítek pracovníků v plánu není, zatím se to týkalo jen pár lidí. Zredukovali jsme počet pouze tam, kde by kapacity byly dlouhodobě předimenzované. Aktuálně máme něco přes čtyři stovky kmenových zaměstnanců a několik málo agenturních pracovníků. To číslo bývalo kdysi vyšší. Ale v současné době, kdy je práce méně, je nižší počet zaměstnanců spíše výhodou.
Přestože jste několik lidí propustili, do některých pozic zase zájemce sháníte, je to tak?
V některých profesích nám zaměstnanci stále chybějí. Spustili jsme náborovou kampaň a snažíme se náš kádr doplnit. Jde například o profese obsluh strojů tlakového lití neželezných kovů, operátorů na montážní dílnu nebo obráběče. Nabízíme i několik zajímavých pozic technických a obchodních specialistů.
Společnost Tokoz je známá hlavně díky výrobě visacích zámků. Kolik procent této produkce končí jako export? Na jaké trhy míří?
Ze zámků, které Tokoz vyrobí, jich jedna pětina končí v zahraničí. Snažíme se ale, aby se toto číslo zvyšovalo. Jinak firma jako celek se pohybuje na zhruba padesáti procentech exportu. Ze zemí, kam kromě Německa dodáváme, bych zmínil například Francii, Rumunsko, a dříve jsme hodně prodávali třeba i do Španělska. Ale poměr dodávek do ciziny a do tuzemska se neustále mění. Čeští zákazníci si třeba zřídí pobočku v cizině a rázem je z toho export, nebo zase naopak. Skutečně velkým trhem byla v minulosti Afrika, tam jsme ale museli bohužel skončit.
Co bylo důvodem?
Levná konkurence z Číny. Do Afriky, hlavně do Nigérie, jsme dodávali naše visací zámky desítky let, až do roku 2004. Byly to obrovské objemy, prodali jsme tam milion kusů ročně. Bojovali jsme o tento trh dlouho, nějaký čas jsme i přistoupili na prodej našeho zboží pod cenou, ale pak už to dál nešlo. Číňané byli vždy levnější a naše produkty opravdu prachsprostě kopírovali a prodávali je pak klidně pod naším jménem. A bojovat s tím právní cestou? To je v podstatě nemožné. Nigerijci sice mají právní systém na poměrně dobré úrovni, jeho prvky zdědili z dob, kdy byla země anglickou kolonií, ale míra korupce je tam obrovská. Takový boj by byl pro nás ekonomicky neúnosný.
A jak je na tom Tokoz se zámky pro tuzemské zákazníky?
V Česku se zámků prodá kolem milionu kusů za rok, držíme si asi třetinu celkového trhu. Za třicet let však čísla spadla téměř na polovinu – v dnešní době jsou už mnohé jiné systémy zabezpečení, hlavně elektronické. Navíc i k nám se dovážejí levné visací zámky z Číny, a to za peníze, za které to my nejsme schopni vyrobit. Kvalita tomu ale pak samozřejmě odpovídá. Na zamčení nějaké skříňky nebo králíkárny to asi postačí, na skutečné zabezpečení ovšem ne.
Jak si má laik neznalý problematiky zamykací techniky představit vývoj zdánlivě obyčejného visacího zámku? Jakým způsobem se tento produkt dá ještě zdokonalit?
Na vývoji našich zámků neustále pracujeme, v posledních deseti letech jsme přišli hned s několika novinkami. V prvé řadě se snažíme zvýšit míru jejich odolnosti. To obvykle znamená, že je potom výrobek mohutnější, aby nešel tak snadno přeštípnout nebo přeřezat. Máme teď tedy v portfoliu i robustnější zámky, než nabízel Tokoz v minulosti. A i v rámci certifikace se naše výrobky umisťují v těch nejvyšších třídách odolnosti. Další naší snahou je, aby zámky co nejdéle vydržely a odolávaly i náročným povětrnostním podmínkám. Samozřejmě ale pracujeme rovněž na parametrech designu, protože i takovýto výrobek se musí zákazníkovi líbit a zaujmout ho.
Dotýkají se i této oblasti nějaké trendy?
Visací zámky jsou nyní hlavně sofistikovanější než dříve. Dají se zapojit do celého systému zamykání. Buď několik různých typů funguje na stejný klíč, nebo jsou zapojeny do celé hierarchie klíčů spolu s vložkou ve dveřích a s mnoha dalšími produkty. Nabízíme jich celou škálu – do systému dokážeme zařadit nejrůznější závory, petlice, zámky všeho druhu – na dům, ale klidně i na dodávku nebo na popelnici.
Jaká je vaše poslední novinka?
Visací zámek, jenž přímo obsahuje cylindrickou půlvložku, což má tu výhodu, že se pak zamykací mechanismus dá vyměňovat. A ani visacím zámkům se nevyhnula elektronizace, která čím dál víc proniká do oblasti zabezpečení objektů. Vyloženě elektronický zámek sice nemáme, ale můžeme zmiňovanou cylindrickou půlvložku nahradit mechatronickou, což umožňuje řídit přístupy různých lidí. Zjednodušeně řečeno, i když máte správný klíč, do zámku se nedostanete, nemáte-li to elektronicky povoleno softwarem. To je vlastnost naší největší novinky – řady cylindrických dveřních vložek TOKOZ ePro.
Ve firmě pracuje vaše manželka i syn. Dokážete se doma odstřihnout od pracovních záležitostí?
Já už ve firmě řediteluji od roku 1992, manželka tady léta vede oddělení nákupu a syn nastoupil po škole jako lean manager, pak si vyzkoušel práci vedoucího nástrojárny a nyní od dubna zastává funkci výrobního ředitele, čímž se dostal do vrcholového vedení firmy. Doma nám to potíže nedělá, už jsme se s tím naučili fungovat. Samozřejmě trávíme dost času v podniku, ale domů se pracovní záležitosti snažíme nenosit.
Když jsem s prací začínal, chodil jsem do firmy i o víkendu nebo jsem si věci sbalil do kufru a dělal na nich doma. To už nedělám, raději jsem v pátek v podniku do pozdního večera a o víkendu si pak užiji volno. A pokud manželka začne nadávat na něco v práci, už vím, že jí nemám dávat rady, ale spíš ji vyslechnout a ideálně i vše odkývat (smích). Důležité také je naučit se vypnout a najít si něco, u čeho si člověk odpočine.
Jak relaxujete vy?
Věnuji se rodině, zahradě a svým koníčkům, jichž mám celkem dost. Zajímám se o kulturu, hudbu, obdivuji výtvarné umění, sbírám obrazy, mám tisíce knih, které ale asi nikdy nestihnu přečíst. V mládí jsem obdivoval hlavně prvorepublikové kovbojky a indiánky, doma jsme je neměli, tak si teď plním sny. Dnes se díky internetu dají poměrně snadno sehnat opravdu unikátní knížky vydané třeba před devadesáti lety, mnohé s fantastickými ilustracemi Zdeňka Buriana a dalších skvělých a dnes již bohužel často zapomenutých ilustrátorů. Takzvaných „burianovek“ mám slušnou sbírku a řada z nich už nebyla nikdy znovu vydána. I když nyní díky novým majitelům nakladatelství Albatros se to pomalu mění a vycházejí krásné knihy se sesbíranými ilustracemi ze všech vydání. To je pak radost, když se člověku takový kousek dostane do ruky.
Firma letos slaví sto let. Budete si jubileum nějak připomínat?
Měli jsme trochu potíže s tou formulací výročí, protože proti tomu, že se jedná o sto let Tokozu, se ohradili potomci zakladatelů firmy. Mají samozřejmě pravdu v tom, že název Tokoz nemá sto, ale sedmdesát let, jelikož byl podnik na Tokoz přejmenován až v roce 1950. Ale firma jako taková už skutečně sto let funguje a některé její budovy jsou ještě starší. Ale už jsme si snad vysvětlili, že rozhodně nechceme po historii nějak šlapat, ale spíš na ni navazovat a zviditelnit ji. Protože podnik Jaro J. Rousek byl vybudován takřka z ničeho a povedlo se ho neuvěřitelně vytáhnout nahoru – až do založení Žďasu byl největší ve Žďáře. Po válce tu pracovalo kolem čtyř stovek lidí, což je na tehdejší dobu obrovské číslo.
Proběhnou nějaké oslavy?
Kvůli koronaviru jsme je raději odsunuli na příští rok, kdy to bude 100+1. Přesunuta byla i výstava o historii kovovýroby v tomto podniku. Uskuteční se, alespoň doufám, na jaře 2021 ve žďárském zámku. Expozice se bude věnovat nejen firmě, ale i lidem, kteří jí prošli. Bude tam tedy hodně fotografií, na nichž se možná někdo pozná, nebo tam uvidí nějaké své příbuzné. Oslovili jsme i několik pamětníků a ti se s návštěvníky výstavy rádi podělí o svoje vědomosti, zážitky a vzpomínky. Oslavit výročí chceme i malým hudebním festivalem v areálu zámku. Jsem fanda muziky, a tak jsem vybral kapely, které, myslím si, stojí opravdu za to.
Zmiňoval jste, že některé budovy továrny jsou starší než sto let. Zachovalo se z nich něco?
Vypátrali jsme, že nejstarší část naší firmy pochází z roku 1811. To jsem ani netušil, domníval jsem se, že nejstarší budova má datum kolaudace 1897, a pochází tedy z doby, kdy to ještě byla Hochnerova sirkárna. Ono to tak vlastně je, ale uvnitř této budovy jsou ještě pozůstatky stavby o velikosti rodinného domku. Je to objekt, kde se vždy podnikalo, bylo tam například zámečnictví. Tento starý dům se zachovalými stropními oblouky postupně rekonstruujeme a rádi bychom v něm do budoucna měli i nějaký reprezentační prostor. Bude to samozřejmě něco stát, což v dnešní krizové době asi všechny práce protáhne. Takže to nebude zřejmě trvat dva roky, ale spíš čtyři. Je to však rozhodně věc, na niž se moc těším.
Ke stoletému výročí firma Tokoz „dostane“ i babybox, který má být umístěn na stěnu podniku poblíž hlavního vchodu. Proč jste na nabídku zakladatele babyboxů Ludvíka Hesse, jenž už léta ve Žďáře marně shání vhodné místo, kývl?
Nevidím v tom problém, tato zařízení úspěšně fungují po celé republice a pro nás umístění na budově nepředstavuje žádné výrazné komplikace. Finanční stránku i instalaci si zajistí pan Hess. Stálou službu, která může v případě odložení dítěte zavolat záchranku, tady máme, a systém je navíc napojen hned na několik dalších pověřených lidí.
