Po pionýrských začátcích soutěž brzy zaujala. Vydobyla si jméno a začala raketově růst. Dlouhodobý průměr je kolem stovky závodníků na jednu disciplínu. Ze soutěže se stal doslova žďárský fenomén.
„Že se jednou budeme bavit o dvaceti ročnících, by mě nikdy nenapadlo. Takhle dopředu jsem nikdy nekoukal. Ale když lidé chodí a naši dobrovolníci pořád pomáhají, jedeme dál,“ ujišťuje pětašedesátiletý Šustr, jenž může ke každému ročníku vytáhnout z kapsy nepřeberné množství historek.
Co se za těch dvacet let změnilo?
Největší změna byla, když jsme v roce 2008 přešli na šestnáct disciplín, ty se pak ustálily. Do celkového pořadí se počítají výsledky z dvanácti nejlepších výkonů. Za ty roky se také protočila „klientela“. Mnohem více závodí manželky nebo partnerky těch, kteří už jsou několik let s námi. Postupně se začaly zapojovat i jejich děti. Samozřejmě si vybírají ty příznivější disciplíny. Máme mezi sebou hned několik rodin, z nichž se účastní nebo účastnily už tři generace. Soutěž má určitě budoucnost.
Žďárská liga mistrů
|
Jací jsou tedy dvanáctibojaři?
Jsou takové tři kategorie. Těm prvním jde o celkové umístění, podle mě jich ve srovnání s prvními roky ubylo. Největší počet zkrátka baví sport a mají rádi společnost. Poslední - a nejmenší - část jde pouze na disciplínu, která jim jde nebo se jim líbí. Třeba na cyklistický závod přijde spousta hobíků, kteří nemají možnost si jinde zazávodit. Zrovna silničních závodů dneska moc není. Hodně oblíbený je například i kros do Račína.
Jak vzpomínáte na samotné začátky? Co vím, soutěž se vám povedlo rozjet až na druhý pokus.
Ten úplně první byl takový srandovní. Když mi bylo kolem dvaceti, s kamarádem ze školy jsme vymysleli souboj dvojic - nohejbal, kolovou, kánoe, na box už soupeři nepřišli. V roce 1997 jsme mezi známými zkusili některé soutěže, například kulečník, kuželky, koulařský sedmiboj. Bylo nás kolem deseti, usnulo to s létem a plaváním… V nultém ročníku Žďárské ligy mistrů v roce 2000 jsme pak zkoušeli i kopání penalt, stolní tenis nebo šachy. Tyto disciplíny ze seznamu brzy zmizely, protože nejdou dost spravedlivě změřit. Když jsme chtěli běžet ze Žďáru do Račína na lyžích a roztál sníh, sešli jsme se jen tři. Sedli jsme do auta a jeli do Nového Města ke Ski hotelu, tehdy ještě nebyla postavená aréna. To jsem stál naposledy na bedně. Soutěži pak hodně pomohlo zapojení ploutvových plavců z Čochtanu a dalších sportovců.
Který ročník byl rekordní?
Ve druhém ročníku byl průměr 125 lidí na disciplínu, dosud nejvíc. Chodilo i hodně Novoměšťáků, kvůli tomu dodnes několik disciplín pořádáme v Novém Městě. Účast v posledních dvou letech šla lehce dolů, loni byl průměr devadesát lidí. Ale nejde mi o trhání rekordů.
Stojíte o nové tváře?
Jasně, jsme otevření, ale nikoho nepřemlouvám ani netahám za ruku. Kdo chce, tak si nás najde. Kdyby byl markantní úbytek závodníků, byl bych ve střehu, co vylepšit.
A chystáte teď nějakou novinku?
Sám ne, ale když někdo s něčím přijde, budeme o tom určitě uvažovat.
Kolikrát vás napadlo, že s dvanáctibojem praštíte?
Nikdy. Kromě kritiků, kterým vadí náhradní termíny, je tu spousta lidí, kteří jsou rádi, že se můžou potkávat při sportu.
Jak se vůbec vyvíjí věčný spor o (zne)užívání náhradních termínů?
Někteří pořád bojují donkichotsky s větrnými mlýny a pustí se do mě. Při rozšíření na šestnáct disciplín jsem doufal, že se naše bolest s náhradními termíny spraví, ale nestalo se. Nevidím v tom prospěch nebo vypočítavost těch, kteří o termín požádají. Já se jim jen snažím vyhovět. Sám jsem nabídl termín mimo závod asi jen jednou, když závodnice píchla při duatlonu kolo. Dvanáctiboj není mistrovství světa, nehraje se o medaile, prachy ani o postup do vyšší soutěže.
Sám ještě soutěžíte?
Chodíval jsem na všechno, ale po šedesátce jsem to utlumil, věnuji se organizaci a nechci stresovat rozhodčí, aby na mě v cíli čekali ještě hodinu po závodě. Z mé strany už by to bylo degradování závodu. Střílím, plavu, dělám už jen ty lehčí disciplíny.
Závodí se v průměru každé tři týdny, což musí být pro pořadatele obrovsky náročné, ne?
Ani bych neřekl. Naši dobrovolníci naštěstí pořád chodí pomáhat. Když někdo nemůže, pomůže další. Nepřijdou s nataženou rukou, ale po disciplíně zajdeme na oběd. Například v Novém Městě máme na dvě disciplíny k dispozici díky nezištné pomoci Hubáčkových atletické hřiště.
Přece jen, neuvažoval jste o redukci počtu disciplín? Kdo chce stihnout všechno, má pořádnou honičku.
Ano, pokud to chce závodník dělat celé a připravovat se, je to spousta času. Už deset let za námi jezdí soutěžit i kamarádi z brněnského Meteoru. A místní pořád chodí i přes ohromnou nabídku sportovních možností. Ale těžko něco ze seznamu vyřazovat.
Celá druhá dekáda patří mnohonásobným vítězům Marku Papouškovi a Pavle Marečkové.
Ano, i letos byl vítěz jasný, ale za ním byl zajímavý boj o další místa na bedně. Marek se dlouho nemohl dočkat dílčího vítězství v disciplíně, ale už má tři, od roku 2017 vyhrává inline rychlobruslení. Je to správný univerzál, který se umisťuje vysoko v mnoha disciplínách. Dvakrát už se schylovalo v souboji s Honzou Klementem a Viktorem Benešem k výměně krále, ale Marek svůj trůn uhájil. Je to příklad pro všechny.
Ve startovním poli se během let mihly i některé sportovní osobnosti. Na koho rád vzpomínáte?
Devětkrát s námi byla Martina Sáblíková, ještě v době, než se stala šampionkou. Když si před lety její trenér Petr Novák vyměňoval názory s jinou žďárskou rychlobruslařskou skupinou přes místní noviny, vybídl jsem je, ať si to přijdou vyříkat na přespolní běh. Novákovci přišli kompletní a kros si tehdy odběhl i Novák. Cyklistickou etapu jel jednou se svým synem Ján Svorada, občas za námi přijde horolezec Radek Jaroš. Na atletický trojboj jednou přijel Imrich Bugár. Sice nezávodil, ale poradil nám, jak máme házet diskem. A taky nemůžu zapomenout na Jirku Ročárka, který s námi soutěžil několik ročníků a stal se z něj úspěšný laufař. A ještě jedno jméno: v dubnu 2004 běžel kros tehdejší premiér Vladimír Špidla.
Co to pro vás obnášelo?
Vlastně nic. Jen jsem se pak dozvěděl, že si policajti byli v předstihu prohlédnout trať. S premiérem běžel celou desítku jeden ze dvou bodyguardů. Musel být nervózní z toho, že za nimi celou dobu běží zubař Ivo Chytrý. To byl ohromný bavič dvanáctiboje a chtěl Špidlu za každou cenu porazit. Nakonec se mu to o pár metrů podařilo a Chytrák si splnil sen.
Je mezi sportovními hvězdami někdo, koho byste vyloženě rád viděl na startu?
Já to tak neberu. Když přijde někdo z profíků, jsem rád. Ani to neberu tak jako někteří z nás, že by hvězda někomu svou účastí kazila výsledek, když se body počítají poměrně k výkonu vítěze.
Co nevidět začne jubilejní ročník. Jaká bude první disciplína?
Výjimečně kuželky. Měli jsme sice zarezervovaný termín na bowling, ale kvůli jiné jejich akci jsme se nakonec domluvili na výměně. Tím pádem začneme 11. a 12. ledna kuželkami ve Velké Losenici a 5. dubna budeme hrát v Novém Městě bowling.
