Pilo se v autobusu i na letišti, vzpomíná na vítězné Nagano masér Křížek

  12:34
Hokej hrával pouze rekreačně, přesto byl u tolika úspěchů, že se skoro ani nedají spočítat. Tři desítky světových šampionátů, osm olympijských her a všech dvanáct domácích titulů s Duklou Jihlava. To všechno zažil na vlastní kůži sportovní masér Pavel Křížek. Před dvaceti lety byl i v Naganu.
Masér jihlavských fotbalistů Pavel Křížek

Masér jihlavských fotbalistů Pavel Křížek | foto: Petr Lemberk, MAFRA

„Tím největším a nezapomenutelným zážitkem bylo určitě Nagano,“ připomněl sedmdesátiletý rodák ze Zákup u České Lípy, že nechyběl ani u zlatého triumfu českých hokejistů na zimních olympijských hrách v roce 1998.

„To byly pořádné oslavy,“ usmíval se při vzpomínkách Křížek, který od roku 2005 působí u fotbalové Vysočiny.

Letos uplynulo od naganské olympiády dvacet let, pořád jsou vaše vzpomínky na zlatý turnaj dostatečně živé?
Musím přiznat, že jsem si je musel trochu osvěžit. Díval jsem se na některé záběry, protože třeba zápasy ze skupiny už si skoro nevybavím. Ale ty poslední už potom samozřejmě ano. Na to se nedá zapomenout.

O vyřazovacích bojích už toho bylo napsáno hodně, ale mě zajímají vaše vzpomínky na návrat domů. Zdálo se, že jediní schopní vnímat realitu jste byli vy maséři...
(usmívá se) No jasně, my byli v naprostém pořádku, protože jsme se museli postarat o vyklizení letadla a o bágly. Vezli jsme je na Spartu a kluci nám řekli, ať za nimi potom dojedeme na Staroměstské náměstí. Jenže když jsme v televizi viděli, jaký je tam všude nával, tak jsme to vzdali.

Počkejte, to už jsme zpátky v Česku, ale co přesun po Japonsku a cesta letadlem?
Nejprve jsme jeli z Nagana do Tokia autobusy. A to se zpívalo, pilo, no bylo veselo. Chudák Karel Gut (tehdejší předseda hokejového svazu - pozn. red.), ten když viděl, jaká je situace, tak říkal: Kluci, to nemůžete, vždyť pak ještě budeme v Praze, to bude ostuda. A odpověď zněla: Jestli se vám tady s námi nelíbí, tak si přesedněte do druhého autobusu k lyžařům. A on to potom skutečně raději udělal. (směje se)

Ještěže jste cestou někde někoho nezapomněli...
To ne, ale třeba při mezipřistání tam někde za Uralem, kde se tankovalo, jsme všichni museli ven z letadla a kluci samozřejmě hned zamířili do letištního baru nakoupit nějakou tu lahvinku. Jenže oni je pak s nimi nechtěli pustit zpátky na palubu. No a reakce byla taková, že jim to tam rozhodně nenechají, tak začaly lahve kolovat od jednoho k druhému a přímo na místě se všechny vypily. (směje se)

Vy jste těch oslav s hokejovou reprezentací zažil celou řadu. Kterou si tak ještě vybavíte v souvislosti s nějakou pikantní příhodou?
Například ve Vídni jsme nechali v roce 1996 pohár pro mistry v hospodě. Byla to naštěstí česká hospoda. Můj kolega Petr Bílek ho měl vzít s sebou, jenže jsme odešli trochu dřív a na pohár se zapomnělo. Na letišti se ho pak někdo zeptal, kde má pohár, a muselo se narychlo pro něj. Ale všechno nakonec dobře dopadlo.

Jako člen realizačního týmu jste se podíval na osm olympiád, která byla ta první?
V Sarajevu v roce 1984. To bylo ještě za hluboké totality.

Tam s vámi ještě jezdili soudruzi, kteří sportovce hlídali prakticky na každém kroku, aby neutekli. Je to tak?
Ano, ale neměli šanci. Když někdo emigrovat chtěl, tak prostě utekl. Z olympiády snad ani ne, ale z mistrovství světa ano. Kluby, které kluky chtěly, měly všechno do detailů nachystané. Hráč například neletěl, ale odjel lodí.

A zbytek týmu pak musel absolvovat nepříjemné pohovory...
Nepříjemné bylo třeba i to, když se neudělal žádný úspěch. Jezdil s námi tehdejší sportovní funkcionář Antonín Himl a ten pak kohokoliv z mančaftu potkal, hned na něj spustil: „Jak to, že není medaile, my s ní počítali!“ Všichni se mu proto raději obloukem vyhýbali.

Když už jsme narazili na úspěchy, tak vy jste na ně měl snad patent, nebo ne? Teď mám na mysli především domácí scénu. Byl jste u všech dvanácti titulů s Jihlavou, pak i v Olomouci...
(skočí do řeči) A taky třikrát se Vsetínem a pak hned první rok po příchodu do Sparty. Tehdejší vedoucí mužstva ve Spartě Míra Kuneš mi říkal: „Hele, my víme, že kam přijdeš, tam je titul, ale ty kluby pak špatně končí.“ (směje se)

Jasně, Olomouc se později rozpadla, Vsetín taky...
Přesně tak. Ale já mu odpověděl, ať se nebojí, že Sparta je věčná. Každopádně ten titul jsme opravdu udělali hned první rok, co jsem k nim přišel.

Když se vrátíme zpátky do Nagana, tak tam měli hokejisté kromě vás pro štěstí taky památného skleněného slona. Vybavíte si ještě, jak vypadal?
No já mám hlavně jednoho doma, protože Venca Šašek (jeden z masérů českého hokejového týmu - pozn. red.) před lety nechal každému na památku udělat jednoho takového slona s naganským znakem a se jménem.

A nosí vám pořád štěstí?
Jo, funguje dobře. Jednou jsem ho půjčil mladším dorostencům Dukly Jihlava, když jeli na nějaký turnaj, byl to ročník 1998, a oni ten turnaj potom opravdu vyhráli. (usmívá se)

Abyste teď neměl před domem frontu těch, kteří také touží po štěstí...
(směje se) Ne, já myslím, že to fungovalo jen proto, že se jednalo o kluky ročníku narození 1998. Jako symbolika s rokem konáním her v Naganu.

Možná, ale třeba by fungoval i pro fotbalovou Vysočinu. A nutno dodat, že ta by na jaře v první lize štěstí moc potřebovala. Co říkáte, nezkusíte ho přinést, aby se zachránila?
Asi bych měl, že jo. Tak já o tom popřemýšlím. (usmívá se)

Mimochodem, nestýskalo se vám po hokeji, když jste od něj před třinácti lety zběhl právě k fotbalu?
Chvilku ano, ale tady v Jihlavě je to pohoda. Navíc teď už jsem tu jenom na výpomoc, na čtvrt úvazku. Ale končit se mi ještě úplně nechce. Baví mě to s Vysočinou.

Celý život se točíte kolem sportu a sportovců na té nejvyšší úrovni, vy sám jste nikdy netoužil věnovat se nějakému odvětví jako profesionál?
Jejda, to víte, že jsem chtěl. Já hrával hokej, fotbal, basket, ale nedařilo se mi tak, abych to mohl dělat závodně.

A k profesi sportovního maséra jste se dostal jak?
Začal jsem dělat v Roztokách u Prahy v penicilince a potkal jsem tam doktora Stejskala, který jezdil na olympiády jako masér. Ale on dělal letní sporty. Tehdy jsem se ho zeptal, jestli by mě nemohl zaučit, a po čase jsem mu začal dělat asistenta. A na vojnu už si mě pak vytáhl pan Pitner jako maséra Dukly Jihlava. Takové štěstí jsem měl.

Na Duklu se chodíte dívat pořád?
Jo, chodím. Myslím, že se letos baráži už asi nevyhne, ale záchranu v extralize by zvládnout měla. Věřím tomu.

Dá se z té záplavy hokejistů vybrat jeden nebo dva, kteří vám přirostli k srdci víc než ostatní?
Kluci, s nimiž jsem byl v Jihlavě na vojně - Hovora, Trachta, Vorlíček. No a potom v nároďáku jsem hodně držel s Martincem, Novákem, Šťastným a samozřejmě s Pepíkem Augustou, Holíkama a Honzou Suchým.

Měl někdo z nich nějaký zvláštní rituál?
Brankář Jirka Holeček. Toho jsem musel pokaždé masírovat přesně v deset hodin. A tehdy ještě nebyly žádné masérské stoly, přišel jsem na pokoj a masírovalo se na posteli. Teď už to můžu říct, ale vždycky jsem mu k tomu musel donést jedno pivo. (směje se)

  • Nejčtenější

Prodával kolejiště i s domem, obří model nakonec daroval. Přenášel ho jeřáb

22. března 2024

Premium Nezvyklou podívanou zažili nedávno lidé ve žďárské Smetanově ulici. Autojeřáb tam stěhoval...

Moldavský autobus byl napěchovaný alkoholem, celníky upoutal chladicí přívěs

22. března 2024  14:04

Přes 600 litrů nelegálně převáženého alkoholu zajistili celníci z Vysočiny při kontrole moldavského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Je jaro, Kobylinec na Třebíčsku pokryly květy vzácných modrých konikleců

23. března 2024  12:04

Přílivu návštěvníků nyní čelí přírodní památka Kobylinec u Trnavy na Třebíčsku. Rozkvetly zde...

ŘSD začne bourat sporný most přes D1. Přinese to uzavírku i protest místních

21. března 2024  8:51

Kvůli demolici nadjezdu se o předposledním březnovém víkendu uzavře na Vysočině dálnice D1. Od...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Litoměřice vrátily Zlínu debakl, vedení v sérii se po výhře v Jihlavě ujal i Vsetín

23. března 2024  20:38

Hokejisté Vsetína vyhráli ve třetím utkání semifinále play off první ligy v Pelhřimově nad domácí...

Velikonoce zvou na řadu akcí. V Telči budou místo chlapců koledovat dívky

28. března 2024  16:14

Velikonoční svátky, které se pojí i s pětidenními školními prázdninami, se dají strávit mnoha...

K úpravě sídliště ve Velkém Meziříčí si řeknou své i jeho obyvatelé

28. března 2024  12:02

Do revitalizace sídliště Bezděkov se chce pustit velkomeziříčská radnice. Oblast s vícepatrovými...

Říkají mu brodské moře. Rybník Cihlář blízko koupaliště se dočká vylepšení

28. března 2024  8:49

Několik rybníků, které mohou lidé využít pro koupání, je v okolí Havlíčkova Brodu. Vymyká se mezi...

Západní stranou náměstí v Jihlavě projedou auta, v neděli zde zaparkujete zdarma

27. března 2024  15:18

Masarykovo náměstí v Jihlavě bude od pátku nově průjezdné. Jednosměrná jízda z dolní na horní část...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...