„Lidé už si snad začali uvědomovat, že kvalitní, originální, ručně dělaný výrobek má svoji cenu,“ říká Jaroslav Svoboda, který zanedlouho oslaví své jednaosmdesáté narozeniny.
Ke sklářskému řemeslu jste se díky otci dostal už v dětství, věnujete se mu po celý život. Vlastní sklárnu v Karlově jste zakládal v roce 1990. Můžete na tyto porevoluční roky zavzpomínat?
V budově dnešní sklárny byla do roku 1957 škola, poté tam nějaký čas fungoval obchod a následně objekt chátral. Zpustlou a zarostlou budovu jsme dali postupně do pořádku, včetně nové elektriky a přivedení plynu. Je ale pravda, že po revoluci tady vládl určitý entuziasmus, lidé si více pomáhali, nešponovali ceny, práce šla pak tak nějak lépe od ruky.
Jaké byly první roky po uvedení do provozu?
V devadesátých letech jsme zažili obrovský rozmach, to byl boom českého skla, kdy jsme měli obchodní partnery po celém světě - od Japonska přes Singapur až po USA. Dodávali jsme pochopitelně i do Evropy, tuzemska. Velký zájem byl v té době například o skleněné ovoce, zeleninu a květiny. A nebyli jsme určitě jediní, kteří měli v tomto oboru úspěch. Spoustu zákazníků získaly tehdy i další české sklárny, třeba Nový Bor, Škrdlovice… Jelikož byl takový pěkný odbyt, přistavěli jsme ještě jednu budovu, v níž máme dnes galerii. Povedlo se získat čtrnáct sklářů a dohromady nás tady bylo přes sto dvacet.
Jak velký je to oproti dnešku rozdíl?
Obrovský! V současné době nás tu pracuje celkem sedm, v podstatě jsme se vrátili na počet, v jakém jsme v roce 1990 začínali.
Kdy se začala příznivá situace v zájmu o české sklo měnit?
Mezník toho pádu se podle mého názoru tak nějak kryje s teroristickými útoky v USA 11. září 2001. Od té doby ubývalo velkých zahraničních zákazníků, kteří se sklem přestali zabývat. Nastoupilo také levné sklo z Číny a dalších zemí, spousta českých skláren propouštěla nebo i úplně skončila.
Vy jste ale těžké roky přečkali a vaše sklárna funguje dodnes…
My jsme se tehdy drželi zuby nehty. Musela se dokonce zavřít velká pec se šesti velkými pánvemi (pánev je umístěná v peci a taví se v ní sklovina, pozn. red.) v onom přistavěném objektu a i v dalších pecích se postupně počty pánví snižovaly. A samozřejmě se také propouštělo. V současné době tu funguje jedna pec s jednou malou pánví, na níž pracují v podstatě dva skláři. Plus jsou tu brusiči, administrativa, prodejní a výstavní galerie. Vrchní sklář Lukáš Verner ode mě už výrobu převzal, protože jiné následovníky nemám. Je to velmi šikovný člověk, který už tady dělá asi patnáct let, a jsem rád, že provoz pece mohu předat právě jemu. Se svojí ženou se snaží pořádat také různé akce pro veřejnost a otevřít tak sklárnu více lidem. Tato osvěta je podle mě velice důležitá.
Sklárna Karlov
|
Lidé mají špatné povědomí o českém sklu?
Mnozí si bohužel často myslí, že dnes se sklo pouze strojově lisuje, že se ručně už prostě nevyrábí, což samozřejmě není pravda. Proto jsou nejrůznější akce a exkurze pro veřejnost určitě přínosné. Lze si na nich prohlédnout celý areál, podívat se na výrobky do galerie nebo sledovat skláře i brusiče při práci. Návštěvníci se tak u nás o sklu něco dozvědí a na vlastní oči vidí, jak je sklářská práce náročná, a kolik je za jediným ručním výrobkem úsilí. Míří sem mimo jiné školní třídy, kdy si děti na prohlídce mohou i něco samy vyzkoušet - například malování na sklo. Málokteré dítě si dnes totiž zvolí sklářské řemeslo, což je velký problém i do budoucna. Kvalitní personál, který je ochotný v tomto náročném oboru pracovat, je velmi těžké najít.
Jak tedy vidíte budoucnost českého skla?
Úplně černě určitě ne. Takový zájem, jaký jsme zažili v devadesátých letech, už v dohledné době asi nepřijde. Ale myslím si, že se lidé naštěstí postupně začínají ke kvalitnímu ručně dělanému sklu vracet. Například firmy, když potřebují dárky pro zákazníky v zahraničí, si u nás vyberou nebo nechají vyrobit nějaké originální kousky. A stále ještě existují lidé, kteří koukají nejen na cenu, ale také na to, že věc, kterou si kupují, je výsledkem kvalitní řemeslné práce a originálem. Často k nám neváhají vážit cestu přes půl republiky.
Co vše se ve vaší sklárně vyrábí a o co je největší zájem?
Vyrábí se tu jak dekorativní předměty, tak i užitkové sklo. Cokoli si vzpomenete - skleničky, mísy, vázy, svícny a podobně. Pro jednu pražskou galerii jsme například dělali originální broušené whiskovky. Nejde vysloveně říci, že by o určitý sortiment byl extrémně vyšší zájem než o ostatní věci. Často se stane, že přijde zákazník do galerie a koupí si kousek, který tady leží třeba deset let, s tím, že přesně něco takového hledal. Obecně by se ale asi dalo říci, že jsme sortiment více rozšířili o nápojové sklo - jednodušší věci i náročnější kousky.
Pec ve sklárně jste svěřil svému nástupci, budete si tedy již užívat zaslouženého odpočinku?
To určitě ne, ani nevím, zda bych to dokázal. Stále se budu starat o naši prodejní a výstavní galerii.
