Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Petr Kolář nahrává na Vysočině novou desku. S vydáním nikam nespěchá

  7:49aktualizováno  7:49
Držitel Desky roku a také pěti stříbrných Českých slavíků Petr Kolář připravuje nové album ve studiu hudebníka a producenta Miloše Dodo Doležala v Žirovnici na Pelhřimovsku. „Chceme, aby deska byla pozitivní,“ avizují.

Petr Kolář v nahrávacím studiu Miloše DoDo Doležala v Žirovnici na Pelhřimovsku | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

V jinak docela poklidném malebném městečku téměř na rozhraní Vysočiny a jižních Čech pobývá ve svém volném čase držitel Desky roku a také pěti stříbrných Českých slavíků Petr Kolář.

Není tam však na dovolené, ale věnuje se přípravě nového alba. A to ve studiu hudebníka a producenta Miloše Dodo Doležala, který v Žirovnici žije se svojí rodinou.

Jeho studio dobře znají stálice české hudební scény. A teď našli společnou řeč i s Petrem Kolářem. Ten si našel čas se i porozhlédnout po malebném městečku. V hospůdce neplánovaně rozdával podpisy a společně s Doležalem se podívali i na tamní zámek, kde provází jeho dcera. Většinu času však věnují přípravě nového alba.

Jak jste se společně dali dohromady?
Potkali jsme se pracovně na desce Rockové Vánoce, na které jsem měl já i Miloš jednu píseň. To byl takový první střípek, to jsme ale ještě nevytvářeli spolu. Potom přišel nadační projekt Život dětem a tam jsme už dělali písničku spolu. Tehdy mi Miloš volal, jestli bych to nechtěl nazpívat. A sedlo to, tak jsem se opatrně zeptal, jestli by neměl čas a chuť na větší spolupráci. Pak zjistíte, že posloucháte stejnou muziku, i když každý dělá jinou, ale tady to je (poklepe si na srdce). Jsme napojení na stejnou vlnu, máme rádi bigbít 70. let.

Jak byste novou desku charakterizoval? Bude to tvrdší styl než velmi úspěšná deska s názvem Album?
To ani ne, u každé desky, kterou jsem dělal, jsem vycházel z bigbítu. Někdy to bylo uhlazenější, jindy ne. Když jsem dělal zatím poslední desku v Americe, uhladilo se to po americku. A teď jsem si řekl, že by to chtělo něco syrovýho, a právě Miloš má rád syrovost a i to studio tady je uzpůsobené tak, že se tu nahrává živě a nástroje dohromady – tak, jako se to dělávalo kdysi. Dneska každý jede na počítači, tady ale musíte vzít nástroj do ruky a zahrát a je to ono, je to ten „natur“, jak má být. Bude to syrovější „sound“, ale budu tam já.

Fotogalerie

Už víte, kdy byste desku chtěl vydat?
Naštěstí nemáme žádný termín. Takže s ní vyjdeme, až budeme spokojení.

Takže vás netlačí žádný vydavatel…
Já si myslím, že už jsme staří natolik, že si to můžeme dovolit. Kdyby nás někdo do něčeho nutil, tak by to nebylo ono. Zatím ani nevíme, pod kým to vyjde.

Nejčastěji se desky vydávají před Vánoci.
I ta varianta tam je. Pak máme ještě další variantu – jaro. Ale nevydáme nic dřív, než s tím budeme spokojení. Každý navíc máme i své další povinnosti, takže se desce věnujeme v rámci svého volného času. Nemá cenu to nějak uhnat.

Název desky už máte vymyšlený?
Zpočátku jsem si říkal, že chci, aby deska byla trochu jiná než ty předchozí. Říkal jsem si, že by se pracovně mohla jmenovat „Proč ne“. Vždycky, když si řeknete proč ne, máte nějakou vizi a nějakou cestu. Ale vývojem se to asi změní a ve finále se bude jmenovat jinak.

Na Vysočině jste nyní týden, berete to i jako dovolenou, nebo jen jako práci?
Já relaxuju při té práci, pro mě je to příjemná změna. Každou desku, kterou jsem dělal, jsem jel za někým a dělal to v cizím prostředí, ta změna je příjemná. Myslím, že to na té desce bude znát. Chceme, aby byla pozitivní a vyvolávala dobrou náladu. Dneska je to všude samý problém, samá depka. Tohle bude dobrý. Nebude to Ivan Mládek, ale bude to pozitivní. (směje se)

Jste původem z Českých Budějovic, což není z Žirovnice tak daleko…
To je kousek. Ale už dvacet let žiju v Praze, to bylo nutný. Na jihu bylo a je pořád krásně, ale to centrum kultury a bigbítu Praha, je Praha. Zvykl jsem si a líbí se mi tam. V devadesátých letech kvůli tomu, jak jsem zpíval v muzikálech, nebylo zbytí. Ale na jih se rád vracím, mám tam rodiče. A mám to i tady rád. Na Vysočině jsem kdysi měl i chaloupku, je to hezký kraj. Mám rád tu přírodu a pohodu, je tady příjemně a klid.

Petr Kolář

  • Narodil se 20. června 1967 v Českých Budějovicích.
  • Nyní pracuje na nové desce ve studiu v Žirovnici na Vysočině.
  • Několikrát se umístil na druhém místě v anketě Český slavík.
  • Mezi jeho hity patří Vyznání a Ještě že tě, lásko, mám.

Když jste kousek od domova, zavítáte tam?
Nezavítám, ne ne ne. (smích) My jsme s rodiči v kontaktu, voláme si. Samozřejmě na narozeniny a podobně se vídáme. Ale teď jsem ve studiu a chci tady ten čas využít, abychom udělali co nejvíc práce. Jsem tady minimálně deset dní v měsíci a snažím se ten čas využít naplno.

Takže ani na pivo jste spolu v Žirovnici nevyrazili?
Šli jsme spolu na pivo, to bylo haló. (směje se)

Co se dělo v hospodě?
Taková lehká autogramiáda, ale bylo to strašně milý a příjemný. Bylo to kamarádské posezení s místními. Dali jsme si panáčka, popovídali, co kdo dělá a jak se má. A vytáhl jsem Miloše na prohlídku místního zámku! (směje se Kolář) Doležal jej nyní doplňuje: „Byl jsem tam už kdysi, ale teď tam začala dělat průvodkyni moje dcera, tak z toho důvodu jsme říkali, že se půjdeme na její výklad podívat.

Několikrát jste byl druhý v anketě Český slavík.
Dohromady pětkrát.

Ale nikdy první.
Na tu metu jsem nedosáhl. Vždycky za Karlem, no.

A máte ambici Českého slavíka vyhrát?
Tu ambici mám už v sobě splněnou. Já jsem chtěl vždycky dělat muziku, nedokázal jsem si představit jak, abych se tím mohl živit. Že budu moct jezdit po celé republice, že kamkoliv přijedu, budou mě znát, to je pro mě nejvíc. Anketa Slavík je anketa popularity, a jestli jsem druhý nebo desátý, klobouk dolů, že je tam někdo ochotný poslat hlas s mým jménem. A být několikrát druhý za „Karlem“, pětkrát obhájit druhé místo, to je super a je to odměna.

To jistě ano...
A tehdy mi Karel Svoboda říkal, že lepší je to druhé místo, pořád máš něco před sebou. Pak obhájit prvenství, to je těžký. Karlu Gottovi se to povedlo asi stopadesátkrát a věřte, že to už se nikdy podruhé nestane. On je fenomén doby.

S deskou pojmenovanou Album jste získal Zlatou desku, která se uděluje za více než deset tisíc prodaných alb. Myslíte si, že to s novou deskou bude možné zopakovat? Prodej nahrávek jde celosvětově pořád dolů.
No, bylo jich přesně šedesát tisíc prodaných. To bylo hrozný! (smích) Jde to dolů celosvětově. Ale jsem optimista a věřím tomu, že se ta meta znovu dá překonat. Určitě. Na druhou stranu, stává se mi někdy po koncertě, že mi lidi přinesou k podpisu vypálené cédéčko. Mohl bych jim to vrátit a říct, ty ses zbláznil. Ne, když jim to stojí za to – si tu desku vypálit – evidentně ji poslouchají, ale asi nemají peníze, podepíšu jim ji. Jsou to taky fanoušci, kterým stojí za to, že si tu desku poslechnou.

Zatím váš největší hit, písničku Ještě že tě lásko mám, vám napsal Karel Svoboda. Jak jste tenkrát k sobě našli cestu. Můžete na něj vzpomenout?
S Karlem Svobodou jsem spolupracoval od roku 1994, kdy jsem účinkoval v muzikálu Dracula, v prvním muzikálu, který Karel Svoboda napsal. Já jsem tam dělal sboristu, neměl jsem roli. Ale díky tomu, že jsem byl ve zpěvu tvárný, si mě bral Karel do studia i na studiovou práci zpívat sbory lidem, kterým vydával desky. Takže jsem na spoustě desek jako sborista (smích), ale pro mě to byla obrovská škola a zkušenost. A pak, když Karel napsal tuhle písničku pro svoji manželku, mohl oslovit „iks“ interpretů.

A on se ozval vám?
Zavolal mně, jestli bych to nechtěl zkusit. Tak jsem to zkusil ve studiu jen tak nazpívat a sedlo to. Nejdřív jsem mu řekl: Karle, to je dárek pro tvoji ženu, to bys měl nazpívat ty. A Karel Svoboda byl velký člověk a taky byl soudný a řekl, že to by asi nedal. Tak jsem to zkusil a ta spolupráce pokračovala i dál, kdy dělal producenta Albu a postavil se za mě, to byla velká věc a vlastně deset let od doby, kdy jsme se poznali.

Byl jste nově obsazen do role v muzikálu Mamma Mia. Co k tomu řeknete?
Hraju jednoho ze tří otců, není to velká role, ale muzikál je slavný. Byl jsem se na něj podívat i ve Vídni, je to hit za hitem, všichni to znají a je to pro tři generace. Je to pro mě zase určitá reklama, kdy jsem vidět a mám z toho radost.

Takže i v herectví se cítíte dobře?
Ono je to příjemný, a navíc to téma je komediální, pozitivní. Většina muzikálů kde jsem hrál, byla smutná, lovestory a pořád v nich někdo umíral. Tohle je taková první veselohra. Od října bychom měli zkoušet.

Co byste rád se zpěvem ještě dokázal?
Od dvanácti let jsem chtěl zpívat ve světě. To se moc neví, že jsem třeba vyhrál pěveckou soutěž v Turecku před asi sedmi osmi lety. Bylo to něco jako Eurovize. Byl jsem tam v té době nejstarší. (smích)

A neblokuje vás v tom vystupování po světě čeština? Neuvažoval jste zkusit něco nahrát anglicky?
Angličtina se mi líbí a mám ji rád, ale zpívám tady a pro české publikum. Jsem odtud, tak mi to přijde přirozené. Ale nebráním se tomu, třeba to někdy přijde.

Přitom jste začínal jako bubeník. Uvažoval jste, že byste se k tomu třeba i na nové desce vrátil?
Už nehraju a neumím hrát tak, jako když mi bylo patnáct a bubnoval jsem každý den. Tenkrát jsem v kapele za bubny i zpíval, ale prostě dělat dvě věci najednou nejde, tak jsem si nějak přirozeně vybral zpěv. Ale ten rytmus ve mně tepe a je to pak znát i ve frázování písniček. Spíš uvažuju, že až udělám turné, tak si v nějaké písničce zabubnuju.

A vzpomenete na vaše úplné začátky, vedli vás k hudbě rodiče, nebo jste si k ní našel cestu sám?
Rodiče mě k tomu nevedli, ale mám o pět let starší sestru, a ta v nějakých šestnácti nebo sedmnácti letech začala zpívat s folkovou kapelou Nezmaři. A tenkrát mě občas taky musela pohlídat, protože jsem byl malý zlobivý kluk. A když měli zkoušky, tak mě na ně vodila s sebou a já sem kupodivu na těch zkouškách nezlobil. Tak mě to možná nějak oslovilo, že jsem potom sám za tou muzikou šel.

Rodiče vám to nerozmlouvali, že se tím neuživíte?
To samozřejmě, táta říkal: Neblbni, tyhle ty vaše komediantský záležitosti. (smích) Ale šel jsem si za tím, vnitřně to cítíte a nemáte o tom pochyby. Ve čtrnácti jsem věděl, že chci dělat muziku. Nevím, jak to udělám, ale půjdu si za tím.

Jak se k tomu rodiče staví dneska, když už jste dosáhl se zpěvem úspěchů?
Jsou na mě pyšní, když byly ty první výsledky a začalo se o mně psát. Je to milé a mají z toho radost.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Hotel U Modré hvězdy na náměstí v Počátkách je bez lešení zatím jen krátkou...
Hotel známý z Postřižin má konečně novou fasádu a chystá se otevřít

Palackého náměstí v Počátkách má novou ozdobu. Hotel U Modré hvězdy, který znají díky filmařům lidé v celé republice, získal po mnoha letech hezkou fasádu. A...  celý článek

Ilustrační snímek
Ochránci zvířat pátrají po losovi, od D46 mohl vyrazit k Přerovu či Zlínu

Nevšední pohled se může v těchto dnech naskytnout lidem na střední Moravě, spatřit by zde totiž mohli losa evropského. Ochránci zvířat proto prosí veřejnost o...  celý článek

Na zlaté slunce na fasádě Staré radnice se obyvatelé Brodu dívají se smíšenými...
Na radnici září „zlaté slunce Inků“. Brod nová malba rozděluje i baví

Říší, nad níž slunce nezapadá, bývalo svého času Španělsko, které ovládlo i říši Inků. Městem, nad nímž se slunce už ani na chvilku neschová, je nově Havlíčkův...  celý článek

Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?
Utýrala holčičku v pěstounské péči. Musíme teď zpřísnit zákony?

Tragický případ z minulého týdne nejspíš pohne českými zákony o pěstounské péči.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.