Vysoká politika novou třebíčskou tajemnici Simeonu Zikmundovou nelákala. Post ministryně bez portfeje nevyšel. Krajskou politiku chtěla zkusit, ale to ji zase nezvolili voliči. V současnosti není členkou žádné strany.
Bohaté zkušenosti posbírala ve vysokých úřadech. Odsouzenému exšéfovi Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) Františku Dohnalovi léta kryla záda. Opravovala po něm chyby.
V posledních krajských volbách kandidovala ze třetího místa kandidátky KDU-ČSL na Vysočině. Žila převážně v Praze, trvalé bydliště má však v Novém Městě.
Nyní rozhýbala stojaté vody městského úřadu v Třebíči. Po nevýrazném tajemníkovi Stanislavu Rosovi, jehož výkony na radnici často vyvolávaly spíše rozpaky a jenž nakonec odešel "dohodou", nastoupila Simeona Zikmundová.
V Třebíči dostala od radnice byt. Město se jí líbí. Chtěla by v něm už zůstat.
Co vás lákalo na postu šéfky městského úřadu v Třebíči?
Vždycky jsem řídila menší nebo větší kolektivy a práce s lidmi mi strašně moc chyběla, ani jsem netušila jak. A chyběla mi i ta postupná práce, kdy krok za krokem někam jdete, budujete úřad, vidíte výsledek svého snažení. Sloužíte lidem. Zaměstnání v osamocení v advokátní kanceláři pro mě není to pravé ořechové.
Simeona Zikmundová
|
A co ten váš návrat na Vysočinu?
Rozhlížela jsem se, nabízela služby ministerstvům, zkoušela nadační fondy. Nevyšlo to. A pak jsem se koukla do prostoru, který znám. A přišla Třebíč. Je moc krásná. Mám v plánu si tu zřídit trvalý pobyt, podílet se na občanské společnosti. S vysokou pravděpodobností se však nechci účastnit politického života.
Na městském úřadě v Třebíči jste čtrnáct dnů. Co byste chtěla změnit?
To je velmi brzo. Mluvím se všemi lidmi, kteří jsou podstatní pro chod úřadu. Dělám si obrázek. Pracujeme na věcech, které odchodem tajemníka pana Rosy nabraly zpoždění. Navíc organizační řád drží v rukou městská rada, tak bych to nejprve prodiskutovala s politickým vedením města. Zatím žádné změny nechystám.
Kolik lidí máte pod sebou?
K počtu se zatím nejsem schopná dostat. Výsledný počet zahrnuje i ty na veřejně prospěšných pracích, ženy na mateřské a rodičovské. Je to zhruba kolem dvou set padesáti lidí kmenových plus ty veřejně prospěšné práce. Je to velký úřad.
A změní se něco pro Třebíčany, třeba úřední hodiny a podobně?
Třebíčská radnice je veřejnosti otevřená všech pět dnů v týdnu. Když jsem nastoupila, skončil půlroční ověřovací provoz. Občané o rozšířené úřední hodiny nejevili až tak zájem. Stávající úřední hodiny jsou dostatečné, je trochu rozšířený, vstřícnější provoz na pokladně, na pasech, na matrice.
A co web? Na třebíčských stránkách se neorientuje zrovna snadno a pohodlně. Byla byste pro změnu?
Řekla bych, že některé části webu by mohly být přátelštější, návodnější, aby se podstatné informace objevovaly v prvním sledu. Chystáme zrovna novou aplikaci, rozklikávací městský rozpočet. A možná některé změny na webu také.
To jste se inspirovali v Novém Městě na Moravě, kde máte trvalé bydliště? Novoměstští klikacím rozpočtem uspěli v soutěži Zlatý erb.
(smích) Ano, sedmnáct let mého vysočinského angažmá jsme tam s rodinou bydleli. Ale myslím, že třebíčský místostarosta Pavel Pacal na tom začal pracovat už před časem. Chce, aby si lidé mohli srozumitelně nastudovat všechny součásti rozpočtu.
Trvalý pobyt máte v Novém Městě, nyní vám městská rada přidělila pronájem bytu v majetku města.
Ano. Mám trvalý pobyt v Novém Městě, v posledních pěti letech jsem působila v Praze, kde mám bydlení. Po úspěchu ve výběrovém řízení jsem se začala poptávat v Třebíči, pronájmy, městské byty. Byl mi přiklepnut nájem, který je kousíček od radnice, na Karlově náměstí.
V předchozím působišti na konzervatoři v Olomouci vás nevítali. Před rokem jste tam měla uklidnit rozbouřenou situaci po personálních obměnách.
11. června 2012 jsem tam jako interim manažer přijela s vedením církve a se zřizovateli. V koncertním sálu školy bylo možná sto deset lidí, převážně nepřátelsky naladěných. Řekla bych, že to patřilo k těm neuvěřitelným zážitkům mých posledních zejména tří let.
Do Olomouce jste šla, když jste opustila Nejvyšší kontrolní úřad. Pod Františkem Dohnalem jste tam byla ředitelka správní sekce.
Výpověď mi dali na konci února 2012. Den poté, co pana Dohnala odsoudili. Nastoupila jsem na zkrácený úvazek v advokátní kanceláři a pracovala jsem i v Olomouci. Opět v pronajatém bytě. Od srpna jsem se vrátila na plný úvazek zpět do Prahy.
Kde vlastně nyní působí František Dohnal?
Poté, co byl veřejně popraven, se vrátil ke svému původnímu zaměření, pracuje v IT, žije v Praze, protože tam jeho syn chodí do školy. Věnuje se svému nejbližšímu okolí.
Opravdu v Třebíči nemáte politické ambice?
Za ty roky práce ve veřejné sféře vím, že mi nejvíc sedí podpůrná role pro politiky. Mám schopnosti zázemí zorganizovat, naučit lidi efektivně konat. Na NKÚ jsem si v kontaktu s Poslaneckou sněmovnou uvědomila, že pokud bude v České republice ústřední politická práce dělaná tímto způsobem, tak to není prostor, ve kterém bych se chtěla angažovat. Zajímala mě regionální politika. Ale občané ve volbách řekli, že si tam přejí někoho jiného, tak mě to vrací. Dělám, co umím: to je manažerská podpora.
Takže žádná politika?
Těším se na práci s novými kolegy. Člověk neví, jaká bude nová politická reprezentace, s tou stávající mě pojí i přátelské a velmi dobré profesní vztahy. Ať už je to Marie Černá nebo Pavel Heřman. Vážím si práce, kterou v Třebíči odvedli na počátku 90. let, rozvoj je tu vidět. Možná bych byla ráda, kdyby to bylo mé poslední stěhování, ale uvidí se.
Máte dospělé syny, práci už zřejmě nepodřizujete rodině.
Děti jsou dospělé. Mamahotel skončil před pěti lety, synové mají své domácnosti s výjimkou nejmladšího, ten žije s otcem.
V roce 2006 jste mohla být ministryní bez portfeje ve vládě Mirka Topolánka. Tehdy jste to konzultovala s Jiřím Čunkem. Jaký je vlastně váš vztah?
Jiří Čunek je především můj soused ze Vsetína, odkud pocházím. Když jsem na Valašsku, tak se často potkáváme, když jdeme v neděli do kostela. On do katolického, já do evangelického. Ano, byl to Jiří Čunek, který mě oslovil, a mně se do toho v tu chvíli, kdy jsem kývla, i hodně chtělo. Měla jsem být šéfkou legislativní rady vlády. Říkala jsem si, že bychom různým podivuhodnostem stáhli otěže vzhledem ke zkušenostem z regionu. Že by to mohlo mít smysl.
Proč to tedy všechno nakonec nedopadlo?
Uvědomila jsem si všechny souvislosti včetně pověsti Mirka Topolánka. Řekla jsem si, že na to nemám – čelit médiím, vystavovat svou rodinu. Neumím být šedou myší.
A váš názor na Čunka?
Pro Vsetín udělal mnoho. Měl odvahu do řady věcí říznout. Některé byly bolestivé, některé na hraně. Ale dlouholeté problémy se asi nedají řešit bezbolestně. Vsetíňáky a Valachy je Jiří Čunek milován, což se ukázalo ve volbách. Má jasno, jak by se věci měly dělat. Považuju ho za čestného a zodpovědného člověka.
V městské radě jsou vám patrně nejblíž starosta Heřman (Heřman zpátky na radnici!) a místostarostka Černá (Třebíč – můj domov), se kterou jste pracovala na krajském úřadě v Jihlavě. A co další lidé?
Mně se líbí systematické a srozumitelné činění místostarosty Pavla Pacala (Pro Třebíč). Systémovost se mi líbila u Františka Dohnala. Pak jsem s potěšením shledala, že členem rady je Michal Šalomoun (VV), který byl mým kolegou na krajském úřadě. Ten mívá ostré právnické úsudky. Já mám ostrá vidění ráda, protože se z nich většinou můžou vzedmout nová neotřelá řešení.
Třebíč je pověstná svým vnitřním pnutím v komunální politice. Nemáte obavu, že by vás to mohlo semlít?
Neřekla bych, že mám obavu, je to realita. Pokud se mě to nějak dotkne, budu se tomu snažit čelit. Co taky jiného?
