K ševcovskému řemeslu naverboval Roberta Pfeifera tatínek. „Můj bratr také spravuje boty, hlavní práci ale má jako řidič. Dříve opravoval vedle kina Dukla, teď je v Rokycanově ulici. Já se učil ve Zruči. Později tam obor opravář obuvi zrušili,“ říká.
Kolik vás nyní je opravářů bot v Jihlavě?
Asi čtyři. Z toho jsme my dva s bráchou.
Kde se dá dneska vyučit ševcovskému řemeslu?
Dneska už se to skoro neučí. Možná ve Zlíně, nevím. Dnes jsou spíše vysokoškolské specializace.
Robert Pfeifer (36)
|
Proč vaše řemeslo skomírá? Vždyť každý nosí boty. A tady u vás si zákazníci podávají dveře, jak teď můžu vidět. Stále rozhovor přerušujeme, protože chodí zákazníci.
Za vším je Čína. Na trhu je obrovský výběr levných bot.
Jaká je dneska obecně kvalita bot, které se prodávají v České republice?
Bohužel, dneska ani Baťa kolikrát nevyrábí kvalitní obuv. Určitou kvalitu má, ale už to není Baťa jako kdysi. Je taková doba. Tady u nás v republice už se toho moc nevyrábí, všechno se dělá někde v Asii. Ceny se tlačí dolů, což se odráží v kvalitě. Za kvalitu je nutné si připlatit. Před rokem 1989 byl výběr menší, ale kvalita obecně vyšší. Na to se hledělo. Většinou se vyrábělo u nás. Dnes je to často spotřební sezonní zboží. U bot za čtyři stovky lze těžko chtít, aby vydržely dva roky.
Má cenu opravovat boty z asijských tržnic?
Já to lidem moc nedoporučuju. Mám případy, kdy si koupí za 45 korun pěnové pantofle a chtějí je opravit. Oprava je dražší než celá bota, stojí třeba stovku, na což zákazníky upozorním. Přesto si to někteří nechají spravit, než by šli znovu na trh a koupili si ten samý šunt. To se usmívám a říkám si, jestli se jim to vyplatí. Každý zákazník je jiný.
Chodí vám sem hodně lidé se značkovými botami, na které pořád běží reklamy?
Jistě. Třeba se společenskými, pánskými i dámskými. I s luxusními. Třeba lékaři si je nechají dělat na zakázku v zahraničí a pak si je tady u mě opravují. Nebo značkové sportovní sálové boty, ty tady mám dost často. Bývají odlepené, prasklé, rozpárané. Často je spravuji i krátce po zakoupení, protože materiál na botách při sportu trpí.
Jakou nejstarší botu jste opravoval?
Většinou jsou to speciální boty cukrovkářů, které se dělají na zakázku a majitelé se o ně musí dobře starat. Jsou kožené a kvalitní, jen se sešlapou. Nebo sem chodí pán, který má speciální boty po úrazu. Občas přijde někdo i s koženými, jezdeckými botami, které pamatují třeba vojsko druhé světové války. Mají ještě floky a kožené podrážky. Také někdo občas donese speciální taneční boty. (O chvíli později přerušuje rozhovor zákazník, který chce vsadit zip do prvorepublikových motorkářských bot - pozn. red.)
Když vy sám si kupujete boty, na co hledíte?
Já si boty kupuju málokdy, rozhodně ne každý rok. A když, tak chci kvalitní, koženou obuv. S výhledem, že mi vydrží až šest let. Pak na to nemusím litovat peněz, protože se to vyplatí.
Jak se dnes lidi chovají při nákupu bot?
Chtějí jich víc, střídají je. Nemají jedny kvalitní, které nosí stále dokola. Někdo sleduje trendy a kupuje si každé tři měsíce jiné sezonní boty.
Díváte se lidem na boty i ve volném čase?
Dříve ano. Kdokoliv přišel, tak jsem se mrkl na jeho boty. Dnes už to moc nedělám.
Co vám boty řeknou o člověku?
Vidím v nich charakter, čistotnost, postavení toho člověka. Když vidím dobře oblečeného muže ve vyšlapaných teniskách, tak se ptám, má na oblek a nemá na boty?
Obouvají se cizinci lépe než Češi?
Asi je to o penězích. Na Západě často mají vyšší kvalitu za naši cenu. Bohužel. Kolikrát dokonce v zahraničí vidím, že tam mají lepší boty za méně peněz než u nás.
Mezi tou spoustou bot tady u vás vidím i několik párů bot s vysokými podpatky. Co těm schází?
Vyměním jim patníčky těch podpatků, ty se rychle ničí obzvlášť na jihlavské dlažbě.
Teď tu byl zákazník s dámskými koženkovými botami. Opravu jste mu vymluvil. Proč?
Kdybych mu to nevymluvil, tak by mi je tu asi nechal. Jenže oprava by v tomto případě už neměla valný význam, boty byly hodně poškozené. Byly by to pro toho zákazníka vyhozené peníze. Nechci dělat opravy za každou cenu. Spíš doporučuji zákazníkovi, jestli mu oprava ještě stojí za to, nebo už ne. Rozhodnutí pak nechám na něm.
Jací jsou dnes prodavači v řetězcích, kteří nabízejí boty?
Chodí mi sem spousta lidí, kteří jsou přesvědčení, že mají kožené boty. Prý jim to říkali v obchodě. Jenže skutečnost je často jiná, kožené nejsou. Dnes v prodejnách pracuje kde kdo, střídají se jak na běžícím páse. Jsou často nezkušení a nevědí, co prodávají.
Jak je to v současnosti s reklamacemi?
Reklamační doba je dva roky, měsíc je na vyřízení. Já opravuji i pro jisté firmy, které prodávají v City Parku či na Ždársku. Někdo to řeší okamžitým vrácením peněz, což si myslím, že je budování dobrého jména na trhu. Řeší se to i opravami nebo vrácením peněz, až pokud nejde oprava. Nebo zamítnutím reklamace.
Bývají obchody většinou v právu, když zamítnou reklamaci?
Většinou ne. Prodejci totiž dneska často nemají šanci vrátit botu výrobci, protože si objednávají po kamionech. Dnes vám nikdo nebude posílat reklamaci do Asie. To není jako dříve, kdy se něco vyrobilo tady ve Snaze a pak se tam reklamovalo. Teď to vyřizuje prostředník, který to k nám sváží a reklamace někdy zamítá. I když jde kolikrát evidentně o vadu materiálu. V takovém případě by se zákazník neměl nechat odbýt a domáhat se vytrvale svých práv. Lidi toho ale někdy zneužívají. Vím třeba, že některé prodavačky ze Žďáru jsou nešťastné, když jim někdo měsíc před koncem lhůty donese boty v dezolátním stavu a chce reklamovat. Je potřeba zkrátka rozumný přístup na obou stranách.
Jdou lidi s botou někdy raději za vámi, než aby šli reklamovat?
Často. Jsou jinak s botou spokojeni a chtějí jen drobnost. Teď si tady paní nechala spravit zip u zimních bot. Nechtěla čekat měsíc na reklamaci. Nebo se ještě před reklamací sem za mnou přijdou poradit.
Otevřeno máte od rána do odpoledne, ale často vyřizujete s lidmi zakázky. Kdy to stíháte všechno opravovat?
Věnuju tomu večery a brzká rána. Víkendy se snažím mít volné.
A nakonec to nejhlavnější. Jakého ševce z pohádek máte nejraději?
No přece toho z Pyšné princezny!
