Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Přede mnou černí pasažéři neutečou, říká 70letý jihlavský revizor

  15:16aktualizováno  15:16
"Když si jdete koupit rohlík, tak ho přece musíte taky zaplatit. Stejné je to i s jízdenkami," říká nejstarší jihlavský revizor Ladislav Čása. Letos je mu už 70 let. U lidí se setkává s nepochopením, práci ale bere jako poslání. V minulosti už čelil i fyzickému útoku, kdy ho napadl černý pasažér.

Nejstaršímu jihlavskému revizoru MHD je už 70 let. Přesto se před ním mají černí pasažéři na pozoru. A když ho zahlédnou, berou nohy na ramena. | foto: Jaroslav Šnajdr, MAFRA

O revizorech se říká, že nemají rádi lidi. Nejstarší jihlavský kontrolor jízdenek v MHD Ladislav Čása takový není. Svou práci bere spíš jako poslání.

V zaměstnání to leckdy nemá jednoduché. Třeba před dvěma lety ho zničehonic zezadu napadl černý pasažér.

Jak jste se dostal k práci revizora?
V roce 1965 jsem se se ženou přestěhoval z Plzeňska do Jihlavy do domku její tety. Začal jsem pracovat v ČSAD jako řidič autobusu. Jenže pak se zmenšovaly stavy a já odešel dělat šoféra městské hromadné dopravy. V té době existovaly takové uzounké jízdenky, které se procvakávaly strojkem. Když jsem viděl, jak s nimi cestující kšeftují, poprvé mě napadlo, že bych dělal revizora.

Ladislav Čása

* Pochází z Plzeňska, odsud se v roce 1965 přestěhoval do Jihlavy, kde v současnosti bydlí.

* Od roku 1969 do roku 1993 pracoval jako řidič autobusu v ČSAD. Poté šel dělat řidiče městské hromadné dopravy.

* Je mu 70 let. Je ženatý, má dva syny a pět vnoučat.

Štvalo vás to.
Ano. Říkal jsem si, že když si jdete koupit rohlík, tak ho musíte přece taky zaplatit. Tak proč by někdo měl jezdit zadarmo a jiný to platit? Udělal jsem si revizorský kurz a začal si jako revizor přivydělávat externě.

Vzpomenete si na vaše revizorské začátky?
Přijel jsem s autobusem městské hromadné dopravy na konečnou a tam zkontroloval pasažéry. Tím jsem se stal rychle známým. Lidi mě znali a pak už chodili s jízdenkami. Ale musím říct, že i přes to, že už jsem tady známý jako falešný pěťák (usmívá se), tak "toho" stále nachytám hodně. Jsem samostatná jednotka, jsem všude a nikde. Tam, kde mě nečekají, tam jsem. (opět se zasměje)

Nestává se vám občas, že je vám dopadeného pasažéra líto?
To se mi stává hlavně u důchodců. Jednou jsem narazil na pána s prošlou roční jízdenkou. Jeho kamarád se mu kvůli tomu smál. Tak jsem mu řekl, ať ukáže, jak to má on. A on to měl úplně stejně - taky mu roční jízdenka už neplatila. Tehdy jsem jim pokutu nedal, ale domluvil jsem jim, aby si jízdenku vyřídili. A šel s nimi na předprodej na radnici, abych věděl, že to opravdu udělají. Přitom důchodci platí 120 korun za rok, to máte tři piva. (usměje se)

Vy sám si musíte také platit roční jízdenku?
Já měl díky darování krve zlatou plaketu, kterou mi tři roky uznávali, takže jsem cestoval zdarma. Ale teď platím také těch 120 korun ročně.

Co říkáte na černé pasažéry?
Říkám to většinou i jim. Že když si koupí Jihlavskou kartu, tak ušetří. Někdy se mi stane dvakrát až třikrát do měsíce, že chytím bez jízdenky stejnou osobu, a to už je mi kolikrát samotnému trapné... A hodně často se mi stává, že dotyčný v peněžence jízdenku má, ale chce ušetřit, tak ji necvakne. Vtipné pak je, když cestující přijede zaplatit pokutu na Dopravní podnik v taxíku...

Podle vás je tedy výhodnější předplatit si měsíční, tříměsíční nebo roční jízdenku, zkrátka mít Jihlavskou kartu.
A můžete ušetřit také tím, že si na kartu sbíráte body. To se dělá tak, že kartu jak při nástupu, tak i při výstupu "pípnete". Pokud jedete denně dvakrát až třikrát - i třeba jen ve všední dny, tak ušetříte na tříměsíční jízdence kolem stokoruny a u té na rok ještě víc. Ten, kdo jezdí na elektronickou peněženku, může také ušetřit. Když dám příklad, tak znám pána, který jezdí do firmy Bosch. Nastoupí u Domu zdraví, u hřbitova vystoupí a jede dál autobusem. Vždy si samozřejmě tou peněženkou "pípne". A díky tomu zaplatí místo asi čtrnácti korun polovičku. Hodně se i tímto ušetří.

Jak vypadá běžný den revizora?
Ráno mám zažitý budíček kolem čtvrté hodiny. Zatímco žena spí, vstávám a jdu pracovat. Můžu jít i déle, třeba na osmou, a udělat si přestávku, jak potřebuji. Ale vždy si odpracuji osm hodin.

Kolik je v Jihlavě revizorů?
Celkem sedm. Tři ženy a tři muži, co chodí po dvojicích. A pak já. Jsem taková samostatná jednotka. (úsměv) A jsem z nás nejstarší.

Kolik lidí měsíčně chytíte?
Já většinou kolem padesáti. Ale třeba za první dva týdny v dubnu jsem jich nachytal jen sedm. Je to individuální.

Ladislav Čása při práci ve vozech jihlavské MHD.

Ladislav Čása při práci ve vozech jihlavské MHD.

Jsou ochotní platit pokutu?
Jen asi pět nebo osm z nich zaplatí pokutu na místě, kdy je to stojí 700 korun. Při zaplacení do patnácti dnů to dělá 810 korun a po patnácti dnech už 1 500 korun. Je pro ně i pro mě lepší, když platí na místě. Protože, když tak neučiní, musí se složitě vypisovat hlášenky.

A co agresivita dopadených pasažérů, setkal jste se s ní?
Asi dva roky zpátky jsem byl napadený jedním Romem. Vykazoval jsem ho z vozu ven, a když vystupoval, tak se zničehonic otočil a uhodil mě do hlavy. Dostal jsem ránu jako hrom a skončil měsíc na neschopence. Bylo to v "céčku" u autobusového nádraží. Řidiči jsem tehdy řekl, ať jede dál, že tam někde budou policisté. A taky že ano. Ti ho pak chytli kousek od nádraží v Jiráskově ulici. Od soudu dostal podmínku osmnáct měsíců za napadení. Měl mi zaplatit bolestné, ale někam zmizel. A od té doby mám klid, Romové mě i zdraví.

Setkáváte se s podobnými reakcemi často?
Většinou lidé hlavně nadávají. Anebo říkají, že nemají doklady. To pak musím volat policisty, kteří ověří totožnost. Stalo se už totiž například i to, že černý pasažér nahlásil identifikační údaje svého kamaráda. Proto si dotyčného dnes policisté nafotí a ověřují, zda údaje v občance sedí a podobně. Hodně často se setkávám s povídáním o ztracených dokladech nebo se snahou o útěk z vozu, ale přede mnou se špatně utíká. Když jsou černí pasažéři dva, tak vždy aspoň jednoho zadržím. Ve voze máme povolené použití přiměřeného násilí.

A mimo vůz?
Tam už to může být nazváno obtěžováním a někteří lidé to vědí. Jednou jsem chytil paní bez jízdenky, vyšli jsme ven a já po ní chtěl občanský průkaz. A ona na to, že mi ho nedá, že je to obtěžování. Nemohl jsem s tím nic dělat. Ale já si ji, stejně jako ostatní černé pasažéry, od té doby pamatuji. Jména a obličeje si člověk pamatuje dlouho. Kolikrát někomu říkám, že už ho chytám poněkolikáté, a on mi tvrdí, že ne. To jsem třeba takhle jednomu pánovi řekl, že poprvé občanku měl a podruhé ne, a on se přiznal a tvrdil mi, že už to zapomněl.

Nejste někdy z práce revizora otrávený, když se setkáváte s nadávkami?
Já otrávený nejsem, to spíš ti lidé ze mě. Někdy mi říkají, jak to můžu dělat, ale já jim říkám, že je to práce jako každá jiná.

Řeknete mi nějakou veselou příhodu ze zaměstnání?
Tak to je pro mě to, že přede mnou někteří utíkají ven z vozu. Když jsem to říkal manželce, tak mi nevěřila. Ale pak jsme jednou jeli z nákupu, já měl takovou tašku přes rameno. Nebyla pracovní, ale stejně lidi utíkali z vozu ven, když mě viděli. Tehdy mi manželka řekla, že mi nevěřila, dokud to neviděla na vlastní oči.

A jak to funguje v praxi?
Přijdou třeba mezi dveře, kouknou a jak mě vidí, frnknou pryč. Kolikrát to poznám na první pohled. Jel jsem třeba s řidičem a říkám mu: "Tenhle nenastoupí, nebo si půjde koupit jízdenku." A on mi říká: "Jak tohle poznáš?" No a měl jsem pravdu, kluk nakoukl a upaloval pryč.

Utíkají lidé často?
Sem tam ano, hlavně zadními dveřmi. V Jihlavě se dá vystupovat i vzadu, což je, myslím, docela škoda. Když jsem byl v Teplicích, tak tam ti cestující museli vycházet jen předem, tudíž nemohl nikdo utéct. Ale když jsem to navrhoval na podniku, bylo mi řečeno, že by se musely kvůli tomu předělávat jízdní řády a to není reálné.

Neděláte někdy práci policisty?
Je pravda, že někdy si toho člověka musíte přidržet, aby neutekl. Ale policisté s námi hodně spolupracují.

Nepřemýšlel jste, že byste s touhle prací v důchodu skončil?
Já si první tři roky v důchodu užíval. Ale pak mi ředitel Dopravního podniku řekl, jestli se nechci vrátit. Tak jsme se domluvili na smlouvě a bylo to. Přivydělám si třeba osm tisíc. Můžu aspoň v klidu jít na pivo nebo třeba zaplatit něco vnoučatům a rodině.

Vyučil jste se na dopravní škole?
Jsem vyučený pěstitel, chovatel. U nás se všichni věnovali zemědělství, já jediný šel dělat řidiče. To byl můj koníček a záliba. Za volantem jsem strávil pětačtyřicet let.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Společnost Optokon, v jejímž čele stojí už od roku 1991 Jiří Štefl, vyvinula i...
Jihlavská firma vytvořila neviditelný plot, mohl by třeba hlídat hranice

Jiří Štefl stál před více než čtvrt stoletím u vzniku Optokonu. Firma nyní dává v Jihlavě práci více než stovce lidí. Ačkoliv společnost, jejíž výrobky využívá...  celý článek

Výzkum rajčat v laboratoři
Chemie, biologie, laboratoř. Škola zavádí nový obor Analýza potravin

Kdo z žáků miluje práci v laboratoři, zkoumání pod mikroskopem a má zálibu v biologii a chemických vzorečcích, ten bude mít možnost v Jihlavě studovat nový...  celý článek

Na otevření krajského úřadu v Jihlavě čekalo 20. října s žádostí o dotaci na...
Internetu nevěřili, na kotlíkové dotace stálo v Jihlavě frontu 300 lidí

Ačkoli mohli poslat žádost třeba e-mailem, čekalo ráno na otevření krajského úřadu v Jihlavě asi 300 lidí. Přišli se ucházet o „kotlíkové dotace“, někteří před...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.