Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pilot práškovacího čmeláku: Hrušinského „běž s tou chémií“ mě vždy zamrzí

  20:00aktualizováno  20:00
Je to zvuk, který už se z vesnic téměř vytratil. Práškovací letadlo. Svého času to byl ale jeden ze symbolů venkova. Karel Picmaus z Třebíče o tom ví své. Je zřejmě českým rekordmanem v počtu startů na tomto oranžovém letounu. A že to byla i nebezpečná práce, naznačuje, když říká: „Měl jsem štěstí.“

Karel Picmaus s práškovacím čmelákem létal 36 let. Za tu dobu si připsal přes 105 tisíc vzletů. Říká, že měl velké štěstí, během jeho kariéry tragicky zahynulo 32 jeho kolegů. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Co vás napadne, když sledujete přílet pilota práškovacího letadla Štefana ve filmu Vesničko má středisková?
Z toho jsem vždycky hrozně rozčílenej a zároveň nadšenej. Je to symbolika. Přiletí Štefan, ten pomocník, letadlo je krásně vidět. Zajímavé je, že mají pro něj připravené práškové hnojivo a on má na letadle postřiková ráhna. Ale to je jen detail, malá nesrovnalost. Nejvíc mi tam vadí replika Rudolfa Hrušínského, který jede autem, nad ním letí čmelák a on říká: Běž s tou chémií někam! Tenhle výrok mě vždycky zamrzí. My jsme se dostali do povědomí lidí jako nějací chemičtí škůdci. Ale zároveň si lidi neuvědomili, že v okrese létala dvě tři letadla, ale pod nimi jezdily stovky traktorů a ty prováděly postřiky, nedodržovaly žádné meteorologické podmínky, což my jsme dodržovali. Předpisy pro nás byly přísné. Celostátně dělalo zemědělské letectvo pět procent ochrany a výživy rostlin.

Jste vlastně reprezentant zanikající profese...
Dá se to tak říct, že jsou piloti práškovacích letadel na ústupu. Ale jen do určité míry. Byla to činnost prováděná za minulého režimu, to lidem vadilo. Co bylo z minulého režimu, se likvidovalo, aby se to po letech zase obnovovalo. Letadlo v zemědělství, lesním a vodním hospodářství je v určitých operacích nezastupitelné. Nedají se udělat jinak než letecky. V Jihlavě mají tři letadla na takové činnosti. Po republice je víc podniků, dnes jde o soukromé firmy. Na Slovensku je jich oproti Česku stále dost. Poměrně nedoceněné je letecké hašení lesů.

V čem nedoceněné?
Když je lesní požár, pilot z výšky zmapuje ohnisko a vypustí dávku vody. Když se spojí dvě tři letadla, která létají do kruhu, požár takzvaně sfouknou okamžitě a hasiči můžou dohašovat. U nás je tento přístup nedoceněný. Ve světě to frčí na plné pecky. U nás je to jen otázka peněz a politické vůle.

Karel Picmaus

  • Narodil se v roce 1943 v Třebíči. Vystudovaný strojař spojil většinu svého života s létáním.
  • Rekordman v počtu letů s práškovacím letadlem, na kontě jich má 105 tisíc.
  • Občas si kromě létání rád zachytá ryby. Iniciátor vzniku letiště v Kožichovicích u Třebíče v 90. letech, zakladatel Západomoravského aeroklubu Třebíč.
  • Je ženatý, má dvě děti a čtyři vnoučata.

Máte český rekord v počtu letů s práškovacím letadlem, absolvoval jste jich 105 tisíc.
Přesnější je říct, že jsem absolutní rekordman mezi přihlášenými v Agentuře Dobrý den v Pelhřimově. Tam se dozvěděli, že mám vysoký počet letů. Ale je několik kolegů, možná další tři čtyři, kteří mají taky přes 100 tisíc, jen se o nich neví. Ti, co měli možnost tu práci dělat tak dlouho jako já.

Vy jste létal se čmelákem odkdy?
Od roku 1972, od svých 28 let. Pilotem letadla jsem chtěl být od svých šesti. Létal jsem ve Svazarmu v Křižanově. A když se objevila možnost dělat na čmelákovi, hned jsem to bral. Létal jsem na něm do roku 2008. Ve Stálkách na Znojemsku jsem popráškoval své první i poslední pole. Za minulého režimu jsme byli v Československu organizovaní pod SlovAirem se sídlem v Bratislavě. Měl jsem zkoušky obchodního pilota, krásný průkaz. My práškaři jsme chodili do důchodu v 55 letech. Já si to pak protáhl ještě o deset let.

Kde všude jste létal?
Byli jsme dislokováni na stabilních místech, v rajonech, kde působil pilot s mechanikem. Já byl ve Štítarech na Znojemsku, kde jsem v sezoně přebýval přes týden, hlavně v období, když bylo potřeba dělat výživu a ochranu rostlin. Domů do Třebíče jsem jezdil na víkendy nebo třeba v týdnu na den dva. Ale chodilo se na výpomoci do různých končin republiky. Vápnily se Krušné hory, Beskydy, snižovala se kyselost půdy. Házel se tam dolomitický vápenec. Vápnili jsme rybníky v jižních Čechách. Hasili jsme lesy třeba na Kyjovsku, Strážnicku, Žďársku. Od března do listopadu jsem létal často i deset dní v kuse.

To muselo být náročné, když bylo povolených 80 startů denně…
Bylo. Někdy jsem se ve Štítarech probudil, podíval se z okna, viděl, že je modro, slunce, nefoukalo... A já věděl, že mě čeká desátý den za sebou. Celou cestu k letadlu jsem plival, otevřel kabinu a nemohl už ten smrad ani cítit. Ono je létání na čmeláku specifické v tom, že se neustále řídí, minimalizují se zbytečné přelety, honí se čas. Pilot je v neustálém zápřahu.

Služba na Čmelákovi horší než ve válečném letectvu.

První československý specializovaný práškovací letoun Čmelák se do vzduchu vznesl 29. 6. 1963. Přečtěte si o tomto letadle více v článku na Technet.cz.

Aplikace hnojiv, to je létání ve výškách od tří do patnácti metrů, kdy se pilot pořád vyhýbá překážkám, kopíruje terén. Nestíhá se dopoledne napít ani nasvačit, však jsem si zadělal na ledvinové kameny. Hlavně jaro bývalo exponované. Měl jsem třeba těch 80 letů a oni přišli: Karle, ještě támhleten kousek by bylo dobrý dodělat a támhleto ještě. Nešlo říct, že uděláme zbývajících 20 letů zítra, to by se mnou brzo vyběhli. Tak jich denně bývalo i sto.

Štítary a celý váš rajon je u hranic s Rakouskem. Jaká to mělo za socialismu pro vás specifika?
Létalo se tam úplně normálně, jako by hranice nebyla. Naopak jsem měl problém, abych Rakousko moc nenarušoval, protože Rakušáci na to byli dost hákliví. No, někdy se trošku zalítávalo. Ale jak to zjistili, okamžitě chtěli zjednat nápravu. Samozřejmě státní hranice by se měla dodržovat. Nikam jsem ulétávat nechtěl, měl jsem tu zázemí, rodinu a práci, která mě bavila. Ani mě nikdo neunášel, tak jsem měl od různých bezpečnostních složek klid. Byl jsem denně na hranicích, někdy třeba stokrát na patnících.

Ten, kdo doplňoval chemikálie do letadla, to asi neměl lehké…
To dělávali místní zemědělci, k letadlu byl přidělený nakladač. Jeden pracovník vyskakoval na křídlo, otevíral koš. Ten se naskákal hodně. Ze začátku, když byla hnojiva volně ložená a byla spečená, bylo plnění dost obtížné. Musela se rozbíjet dřevěnými palicemi. Například ve Stálkách nakládaly tři babičky. Na to když si vzpomenu, jak tyhlety tři ženské v důchodovém věku stačily naplnit šest metráků za čtyři minuty, to bylo neskutečné. Já jsem se až styděl, že lítám a ony dělají tohle. To byly galeje. V 80. letech už se plnilo přímo z náklaďáku, to bylo lepší.

Fotogalerie

Když se vám obrátil vítr a vlétl jste do mraku, který jste sám vytvořil, to taky asi nebylo nic moc.
Čmelák byl uzavřený, v kabině byl mírný přetlak, takže prášek se dovnitř nedostával. Ale chemikálie, které zůstaly viset ve vzduchu nad polem, šly dovnitř přes filtr s aktivním uhlím, který moc nefiltroval. Během dvaceti vteřin jsem to cítil na jazyku. Dost jsme toho spolykali a asi nám to upevnilo zdraví (smích).

Letounů, kterým se říkalo čmelák, bylo několik typů.
Byl český Z-37 A, vyráběl se v letech 1964 až 1978. Pak turbočmelák, tedy pokračování těchto letounů s turbovrtulovým motorem. Ten byl silnější a vozil o 400 kilogramů víc, tedy tunu. Lítal rychleji, měl větší výkon motoru a byl i bezpečnější. Dále polský dromader, americká licence. To byla stíhačka, velkorýpadlo. Největší práškovací letadlo, které mělo o šest metrů větší rozpětí křídel, devítiválcový motor, tisíc koní. Uvezlo 25 metráků hnojiv. Prostě kotel, kam se vešli čtyři chlapi a mohli klidně hrát karty. Krásně se s ním létalo. A taky jsem létal na dvojplošníku AN-2. To je autobus s krásnými vlastnostmi. Měl jsem ho od roku 1990, vápnil jsem s ním hory a dělal vyhlídkové lety. Nejraděj jsem měl samozřejmě původního čmeláka „áčko“, protože jsem ho měl většinu své kariéry a udělal na něm možná deset tisíc hodin. Ale ostatní letadla jsem měl taky rád. Ovšem ze začátku jsem měl čmeláka s imatrikulací OK AKT, toho mi všichni záviděli.

Z jakého důvodu?
No že mám nejsprostšího čmeláka. Jako že je to akt. Já sháněl dívku, která by se mi u něj svlíkla a nechala se vyfotit, ale nesehnal jsem. Toho jsem měl 5,5 roku. V tom AKTu se pak zabil kolega, co létal ve Vracovicích. Spadl v Kroměříži na nádraží před zraky své manželky. Během mé služby se zabilo 32 mých kolegů. Nebyli to špatní piloti, ale neměli to štěstí. Protože pilot se mohl dostat do situace, která byla neřešitelná.

Kdy například?
Jednu příhodu mám z doby, kdy jsem začínal. Už jsem byl ve Štítarech, od agronoma jsem dostal katastrální mapu a rozpis, podle kterého jsem létal. V zápalu boje jsem zamířil nad území ze Stálek směrem na Uherčice, letěl jsem tedy k Dyji. A aniž bych si to uvědomil, sestoupal jsem do hlubokého údolí. Zapnul jsem aplikační zařízení a zjistil, že jsem v ďolíku, ze kterého nemůžu vyletět. Kolem mě byly svahy, které jsem nebyl schopen motoricky překonat. Vyřešil jsem to tak, že jsem to ohnul nad řekou, která tekla z Rakouska, a po ní jsem letěl až přes hranice. U Drosendorfu jsem se pak otočil a mazal zpátky. Měl jsem obavy, jestli mě pohraničníci viděli, nebo ne. Ale nikdo nic nehlásil, tak to bylo v pořádku.

Já vím o pomníku v poli u Hostimi na Znojemsku, těsně za hranicemi Vysočiny. Je na něm vrtule.
To je pomník na památku mého velkého kamaráda Jiřího Hronovského. Spadl tam se čmelákem v pátek 13. března 1981. Pocházel z Holešova a bydlel v Třebíči-Borovině. Nastoupil do Moravských Budějovic, byl první den, kdy v tom roce lítal. První let po obědě směřoval na pole u Hostimi. Vlítl do silné dešťové přeháňky, neviděl, zapínal si stěrač, přendal si ruce na kniplu a narazil do země. Když jsem 11. března byl s manželkou u nich v bytě na návštěvě, Jirka říkal: Karlíku, budeme lítat v pátek třináctýho? Odpověděl jsem, že nejsem pověrčivý, tak budeme. Měl jsem říct, že nebudeme. Zemřel ve 37 letech. K nedožitým čtyřicetinám jsem mu tam udělal ve spolupráci se ZD Blížkovice ten pomník a vždycky 13. března tam jezdím s manželkou dát kytičku. Když si proti tomu pomníku stoupnete a odkrokujete 40 metrů, jste v místě, kam dopadl.

Když jste mluvil o nízkých letech, co vy a dráty elektrického vedení?
Dvoje jsem strhal, jedny přímo ve Štítarech. Ty, co vedly ke mně na letiště. Hupnul jsem do nich vrtulí. Když pak přijel ředitel, aby sepsal protokol, nemohl jsem mu ani uvařit kafe. Říkám: Někdo strhal dráty, kafe nebude.

Čmelák bylo poměrně robustní letadlo. Kde všude se s ním dalo přistát?
Všude, kde nebyly díry v zemi a kamení. A ani řepka není terén, do kterého by se mělo přistávat. Jde o neproniknutelnou spleť.

Nechybí vám teď kabina letounu?
Lítám pořád. Mám ultralight, jmenuje se Lucky Charlie. Šťastný Karel. Například v Jihlavě jsem s ním z Třebíče za dvanáct minut. Byl jsem s ním v Chebu i na Slovensku. Bez létání nemůžu být. Létání je můj život.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě.
Na havlíčkobrodský knižní veletrh zamíří i Klaus, Fulghum nebo Kajínek

V Havlíčkově Brodě se v pátek a v sobotu uskuteční Podzimní knižní trh. Setkání nakladatelů, vydavatelů, spisovatelů a jejich čtenářů ve městě patří k...  celý článek

Výzkum rajčat v laboratoři
Chemie, biologie, laboratoř. Škola zavádí nový obor Analýza potravin

Kdo z žáků miluje práci v laboratoři, zkoumání pod mikroskopem a má zálibu v biologii a chemických vzorečcích, ten bude mít možnost v Jihlavě studovat nový...  celý článek

Nejlepším odreagováním od fotbalu jsou pro Lukáše Vaculíka dcera Rozárka a...
Body jihlavští fotbalisté nesbírají, vedou ale v narozených dětech

Co se bodového konta týká, není to z pohledu FC Vysočina v nové prvoligové sezoně žádná sláva. Úplně jiná „liga“ to je ovšem v počtu narozených dětí. Za...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.