Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tulení pás nebo lyže s příběhem pro děti. Sporten zavádí nové trendy

  9:28aktualizováno  9:28
První lyže se na Vysočině vyráběly už v roce 1896. A ta tradice je v Novém Městě na Moravě dodnes hodně silná. Značku Sporten zná každý milovník lyžování. V novoměstské fabrice se ale vyrábí i pro jiné věhlasnější značky. A třeba i lyže s tulením pásem nebo dětské lyže s příběhem.

Výrobce lyží Sporten má v současnosti zhruba 150 zaměstnanců. Zajímá se mimo jiné o spojení se slovinskou společností Elan a reaguje či ustanovuje nové trendy nejen na trhu se sjezdovkami a běžkami. Generálním ředitelem je pětašedesátiletý Ján Hudák, jeho syn Ivan pracuje na pozici obchodního ředitele.

Jak dopadla nebo jak probíhají jednání o vstupu Sportenu do slovinské firmy Elan?
Elan je státní firma, a i proto je to kolem ní takové „kostrbaté“. Stát jí v minulosti pomohl půjčkou zhruba ve výši 12 milionů eur. Protože ale stát v Evropské unii nesmí firmám takto pomáhat, dostali od EU sankci. Peníze měli vracet, což se jim ale nepodařilo, a tak přišel příkaz, že to mají nějak vyřešit. A je z toho takové „kolečko“.

Ján Hudák

Narodil se 31. ledna 1950. Pochází z východního Slovenska.

Od svých 19 let ale žije v Novém Městě na Moravě, kam narukoval na vojnu.

Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku.

Svou kariéru pak spojil s firmou Sporten. V té je generálním ředitelem, jeho syn Ivan dělá šéfa obchodu.

Jaké?
Elan je firma, která je hodně zadlužená. A v současnosti nejde tedy o prodej Elanu, ale o nákup pohledávek, které mají vůči němu věřitelé. A tyto pohledávky si více bank přeprodává. Teď naposledy některé větší pohledávky nakoupila americká banka Merrill Lynch, prodala je nějakému fondu a tak se to motá dokola a je to zamotané. Sporten má u Elanu také nějaké zajištěné pohledávky. Zájem o spojení s ním jako s dalším slovanským výrobcem lyží máme nadále.

Jak významnou značkou je Elan na evropském trhu?
Patří k významným značkám, už za socialismu byl populární - a to i v Česku, protože západní firmy tady tehdy měly „stopku“. Lidi viděli, že je to zahraniční výrobek, tak si jejich lyže kupovali.

Jaký je letošní rok z pohledu Sportenu? A co se v tuzemsku prodává nejvíce - snowboardy, běžky, nebo sjezdovky?
Snowboardy bych dal trochu „bokem“. U nich nastal pokles v celém světě. My je vyrábíme víceméně jen pro lepší německé značky. Pokud je zájem, jsme schopní je dodat i na český trh, ale to jsou opravdu dražší snowboardy. A český člověk, ten se dívá na ceny a už se nedívá na jiné věci... Pokud jde o odbyt běžek a sjezdovek, ten se mění podle zimy. Když jsou pláně zasněžené, tak se běžky prodávají celkem dost. Jinak pokud mluvím o českém trhu a srovnání běžky - sjezdovky, tak je to vyrovnané. Celkem 90 procent odbytu máme ovšem v zahraničí, takže případná špatná zima u nás nebo ve střední Evropě je korigována. Vyvážíme hodně do Skandinávie, USA i Kanady.

Jaké jsou aktuální trendy?
Lyže se rozšiřují, aby byly použitelné i na hodně rozbité sjezdovky a ve volném terénu. Až třeba na 140 milimetrů.
Doplňuje obchodní ředitel Ivan Hudák:
Když vezmu klasické sjezdovky, tak nejpoužívanější je zatím šířka 75 až 80 milimetrů v místě pod vázáním. Ale jak si berete lyže do volného terénu, tak se v tomto místě rozšiřují třeba až na 110 milimetrů nebo někdy i na víc.
Pokračuje Ján Hudák:
Lidé také od snowboardů utíkají k novým „twin tipům“, pak vidíte ty triky. I my také pořád promýšlíme, co bychom mohli vyrábět. Vyvinuli jsme například lyže pro děti s příběhem.

Jak lyže s příběhem vypadají?
Když lyže dětem koupíte, tak první věcí, kterou udělají, je okamžitě se svézt na koberci. Pak dítě dáte na lyžích na sníh, ono dvakrát podklouzne a už ho na ně za celou zimu nedostanete. My jsme přemýšleli, jak to udělat, a vymysleli lyže umožňující „první krok“ na sněhu, pak je druhý krok - na běžky - a další na sjezdovky. Lyže s příběhem je celodřevěná, má protismyk.

Co zajistí ten protismyk?
Když si dítě na tyto lyže stoupne na sněhu, nepodklouzne mu noha ani se nerozjede nekontrolovaně z kopce. Zůstane u sněhu a rodičům tyto lyže pomůžou dostat syna nebo dceru od počítače. Další novinkou, kterou zkoušíme už druhým rokem, je náhrada sněžnic.

O co jde v tomto případě?
Kdo se chce pohybovat ve volném terénu, tak se sněžnicemi vyjde nahoru a z kopce musí také šlapat. Místo toho teď nabízíme takové krátké a široké lyže, na kterých se ten kopec dá pak sjet. Funguje to i v hlubokém sněhu.

A co další trendy?
Ivan Hudák:
Prvně se objeví v Americe. K nám do Evropy to dojde až tak za dva roky.

Aha, Američané asi radši lyžují než Evropané...
Je to tím, že oni víc „skáčou“ na novinky. Jsou na to mistři. Za čas novinku zahodí a chtějí zase něco jiného. Jsou hodně založení na reklamě.

Jsou nějaké novinky i u běžek?
Ivan Hudák:
Víte, že se těžko mažou. Jednou možností je použít protismyk, což jsou takové šupinky napomáhající, abyste se mohl odrazit. Ale teď, co je poslední trend, a je to samozřejmě dražší varianta, se tyto šupinky nahrazují „tulením pásem“. Není to samozřejmě ze zvířete, říká se tomu i „skin“.

Jak „tulení pás“ funguje?
Ivan Hudák:
Místo vosku nebo šupinek se na lyži dá „tulení pás“. Je to stejný materiál, jaký se používá na skialpové lyže. Tam ale pás dáváte na celou lyži, kdežto u běžek jen na oblast komory (místo začínající několik desítek centimetrů před vázáním a končící zhruba s patou boty - pozn. red.). S „tulením pásem“ to není na závodění, ale používají ho třeba i sportovci na tréninky, kdy nemusí mazat a přemýšlet o tom, jaký vosk zvolit. Ve většině povětrnostních podmínek pás funguje dobře.
Pokračuje Ján Hudák:
Tyto věci zase tlačí severské státy. Každý se diví, proč oni, ale tam jde 95 procent lyží na odbyt s těmi protismyky. Proto jsme vyvinuli i vlastní lisovaný protismyk.

Mluví vám do toho, jak mají lyže vypadat, třeba i nějací závodníci nebo závodní týmy?
Máme i svůj závodní tým, který trénuje Honza Baranyk a jehož předním reprezentantem a naším takovým ambasadorem je Martin Koukal. Staráme se také o výbavu dvou reprezentantů-sdruženářů, nejlepší finské skokanky na lyžích a navázali jsme také spolupráci se servisním týmem české reprezentace v běhu na lyžích. Budeme mít brzy porovnávací zkoušky lyží. Takže ano, mluví nám do toho, ale je to tak správně, protože to tak potřebují. A my to i chceme.
Doplňuje Ivan Hudák:
Ten přístup je individuální. Každý závodník je jiný a dá si své požadavky. Například u skokanských lyží: jak mají být vyvážené, jak tvrdá nebo měkká má být špička, kde mají mít těžiště. Stejné je to i u běžek, každý závodník se totiž jinak odráží.

Jaké tržby plánujete pro letošek?
Podle předběžných odhadů bychom se měli pohybovat okolo 150 a 160 milionů korun ročně. A odhadem budeme přibližně 15 milionů v zisku.

Máte poměrně široký rozsah produkce - od běžek a sjezdovek až po akrobatické, skokanské, freeridové či lovecké. Má to asi své plusy i minusy?
Ivan Hudák:
Ano, široký sortiment má své výhody i nevýhody. Nevýhoda je taková, že výroba je „roztříštěná“. Každou chvíli děláte něco jiného, což souvisí s přestavováním linek. Ale jedna z výhod je, že dodáváte do různých teritorií na světě. Že se tedy vyrovná to, když někde je zima dobrá a jinde špatná. Jsme také schopni nabídnout sortiment více zákazníkům. Oni se chtějí také lišit jeden od druhého. A někteří chtějí, aby na lyžích byl napsáno, že byly vyrobené v Novém Městě. Člověka těší, že jsme si udělali takové jméno. Málokomu je známé, že třeba lyže značky Fischer se vyrábí i na Ukrajině. Je tam i Blizzard a další firmy. A lyže se dělají také v Číně.

Fotogalerie

Měli jste v poslední době od lyžařů opravdu speciální přání?
Vyrobíme i speciály, které se s cenou pohybují až okolo sta tisíc korun. Třeba pro německý trh. Je to už pro fajnšmekry, kteří se chtějí odlišit. Třeba děláme ekologické lyže, s čedičovými vlákny místo laminátu, s dřevěnými bočnicemi, s logem ze shozených sobích parohů.

V jedné z odpovědí jste zmínil, že Češi se při nákupu lyží hodně dívají na cenu. Jaké to pak může mít důsledky?
Ono to není jen o levné ceně. Problém může být i opačný. Máte peníze, tak si koupíte ty nejdražší lyže. Jenže když člověk na takové lyže fyzicky nemá, tak se na nich trápí, a to je ten problém. Jde o to, aby si člověk vybral lyže, na které má a které mu dělají radost. Na „předváděčkách“ jsme zažili takových případů víc - že přijde člověk, který má lyže za 30 tisíc korun, ale potom na ně nemá. Na ně třeba nemají ani někteří starší závodníci. Lyže se musí prohnout, psát ty oblouky, a ten člověk už na to nemá kondičku.

Prodavači v obchodech by snad měli umět poradit...
Většinou by prodavači měli o lyžích něco vědět a doporučit. Ale tam je problém jiný: že někdo si myslí, že sjede tu nejtěžší „černou“ sjezdovku a je mistr. Já taky sjedu „černou“ sjezdovku, ale netroufl bych si říct, že jsem dobrý lyžař. Jednak je člověk starší a bojí se rychlosti a s nižší rychlostí už některé lyže tak neprohne. Zvlášť když na to nemá váhu. Je potřeba si lyže nejprve vyzkoušet. Podobné je to i u běžek, když si někdo koupí tvrdé lyže. Jak nemá vytrénováno, tak se na nich patřičně neodrazí.

Co ještě někdy zažíváte na předváděcích akcích?
Stává se třeba, že podnikatel nakoupí lyže celé rodině a jedou pak do Alp a on se diví, že manželka stojí na kopci a lyžování ji nebaví. Tak jsme té nešťastné paní říkali, ať si půjčí nějaké jiné lyže. Jí se zalíbí a pak už nic jiného nechce. Svezla se na nich z kopce, dobře se jí zatáčelo, lyže ovládala. O tom to je! Každá firma má škálu lyží a opravdu je potřeba si několik párů zkusit. Ze zkušeností s vlastní prodejnou navíc víme, že když si člověk koupí vhodné lyže, tak je doporučí i ostatním.
Ivan Hudák:
Cena lyže běžně kopíruje materiál, který v ní je. Ale neplatí, že ta dražší je pro člověka vždy lepší. A obchodníci se také snaží prodat to, čeho mají na skladu nejvíc nebo v čem mají vložených hodně peněz. Vychválí vám nejdřív výrobek, který chtějí prodat a kterého se chtějí zbavit.

A jak často se dostanete na lyže?
Volného času na to moc nemám. Ale na „předváděčkách“ si zkusím novinky. Třeba široké lyže. A to si pak člověk říká, že je to na sjezdovce úplně super. Je to jako kdybyste dělal windsurfing na vodě, jak jdete na vlny se širšími lyžemi. A někdy vyrazím večer po práci na Harusův kopec - na provětrání nebo s vnoučaty. Mám radost, že lyžují.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Od poloviny července vydal Rančířov několik stovek ročních povolenek na průjezd...
Za průjezd Rančířovem už se nebude platit, ministerstvo mělo výhrady

V Rančířově na Jihlavsku přestanou vybírat mýtné za průjezd automobilů po cestě kolem tamního lomu. Zastupitelé totiž zkraje týdne rozhodli, že zruší vyhlášku,...  celý článek

Petr Weiss (uprostřed) u pelhřimovského okresního soudu. Viněn je ze způsobení...
Sexuolog Weiss dostal za tragickou nehodu tříletou podmínku a zákaz řízení

Okresní soud v Pelhřimově uzavřel případ tragické nehody u Rynárce z loňského září. Známý český sexuolog Petr Weiss při ní podle obžaloby usmrtil dva lidi....  celý článek

Milena Šatavová z Rokycan přesně ví, který den má které jméno svátek. Její...
VIDEO: Arnošt, Kvido, Hugo, Erika. Žena přesně ví, kdy kdo slaví svátek

Milena Šatavová z Rokycan má paměť jako slon. Dokáže přeříkat celý kalendář od ledna do prosince a přesně při tom ví, kdy které jméno slaví svátek. Své umění...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.