Předvánoční období se podepisuje na výrobě a také struktuře produkce sklárny Crystal Glamour v Okrouhlici na Havlíčkobrodsku. "Určitě je to znát. Obchody si chtějí doplnit a rozšířit nabídku před Vánoci. Teď jsme dost vytížení. A některé objednávky na vánoční trhy přicházejí i v těchto dnech. Před Vánoci musí být hotové také dárkové a reklamní předměty," říká obchodní ředitel firmy Jaroslav Koťara.
Společnost Crystal Glamour vznikla v roce 1991. Nyní dává práci 55 lidem. Vyrábí díla, která končí třeba i v sídlech králů.
Jaroslav Koťara (31)* Obor Technologie skla vystudoval na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Poté šel na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy. * Po studiích nastoupil nejprve do karlovarské sklárny Moser, pak působil u výrobce luxferů Vitrablok v Duchcově. * V okrouhlické sklárně Crystal Glamour pracuje na pozici obchodního ředitele od roku 2010. Obrat této firmy se pohybuje okolo 35 až 40 milionů korun ročně. V tuzemsku se její výrobky prodávají v Okrouhlici, kde nabízejí výprodejové ceny, nebo v obchodě v Praze. * Je svobodný. Mezi jeho záliby patří cyklistika, lyžování a cestování. |
Dá se říci, čeho se tady ve sklárně teď před Vánoci dělá nejvíce?
Máme velké portfolio zákazníků a jejich přání se různí. Například nyní vyrábíme známky a fotografie zatavené v těžítku.
Jak se takový výrobek dělá? Vezme se známka, která se obalí sklovinou?
Tento postup je našim výrobním tajemstvím. Nenašli jsme zatím sklárnu, která by tyto výrobky dělala v obdobné kvalitě.
Jak se vyvíjí odbyt? Kolik produkce zůstává na českém trhu a jaký díl exportujete?
Většina výrobků je určená na export. Zákazníky máme například na Středním východě, v Egyptě či Thajsku. Teď připravuji také zakázku do Indonésie.
V těchto zemích se lidé asi staví ke sklu jinak než Češi. Investují do něj, chtějí si vybavení bytů zkrášlovat...
Na tom Středním východě je vlastnění takového křišťálového skla prestižní záležitost. Má to tam také letitou tradici, která se už táhne po staletí. Samozřejmě to platí pro ty vyšší vrstvy obyvatel.
Jaký výrobek je na práci nejtěžší? Jsou to ta těžítka?
Těžítka patří mezi jedny z těch nejtěžších. Dost obtížná je ale i výroba některých typů sklenic a karaf.
Díval jsem se do katalogu skláren a zjistil, že děláte také vodní dýmky z křišťálového skla. Kolik jich tak za rok vznikne?
Tyto dýmky nepatří mezi naše vůdčí produkty, pokud jde o počty kusů. Nevyrábíme výrobky v obrovských sérií, kde zákazníci požadují nízké ceny. Nedokážeme konkurovat strojní výrobě nebo výrobkům z obyčejného skla. Taková křišťálová dýmka od nás je exkluzivní věc.
Luxusní sklo z okrouhlické sklárny míří do celého světa, nejvíce na Blízký východ.
Kolik zaměstnanců společnost má?
Celkem pětapadesát, z nichž je osm foukačů dutého skla a sedmnáct brusičů. Tento stav je stabilizovaný, mění se plus minus jeden člověk. Jednoho zaměstnance tady nyní máme nového.
Jak hodnotíte současné sklářské školství?
Dost vážně jsme již přemýšleli, že si začneme vychovávat vlastní skláře. Ono to k tomu už skoro spěje. Většina učňů ve světelské škole pokračuje po vyučení ve studiu dál, chodí na vyšší odborné školy a na vysoké školy. Nebo se stává, že se po vyučení jdou věnovat i jiné profesi. Je také problém v tom, že učeň zrovna ukončí školu, ale my v dané chvíli nemáme volné místo.
Jak člověk po vyučení nezůstane ve sklářství, tak pak je návrat do oboru asi složitý.
Většinou se takový člověk do sklářství už ani nevrátí. A pokud se vrací, tak je to opravdu hodně těžké.
Vy jste vystudoval nějakou sklářskou školu?
Ano, v Železném Brodě. Věnoval jsem se oboru technologie skla. Poté jsem šel na Vysokou školu chemicko-technologickou do Prahy.
Jak hodnotíte současnou situaci v českém sklářství?
Je stabilnější situace než před lety. Projevují se ale takové vlny v zakázkách. Loňský rok byl například výborný, letošní je takový průměrný a příští rok očekáváme, že bude opět nadprůměrný.
Mají čeští skláři například konkurenci v rakouských nebo německých kolezích, nebo oni jdou jinou cestou?
V těchto zemích v minulosti dost skláren zkrachovalo. Bylo jich určitě víc než v Čechách. Ale zase tam přežívají menší brusírny a dekoratérské firmy. Ty si od nás nakupují polotovary. Třeba v Německu máme v tomto směru dost zákazníků a jsme za ně rádi.
Rozumím tomu tak, že vy jim dodáte sklo a oni si ho dekorují.
Ano, je to tak. Sami si sklo dekorují, brousí, zlatí a tak dále. S nimi si tolik nekonkurujeme. Spíše je silná konkurence tady v Česku.
A ten typický "křišťálový" dekor 500PK se ještě učí v Česku na sklářských školách?
Ano, určitě. Je to jeden ze základních dekorů. Sklářské školství ho má v osnovách.
Na internetových stránkách vaší firmy jsem si všiml, že by pro vás měla pracovat také designérka z Finska.
Spolupracujeme s ní, ale není to nějak ve velkém. Začalo to tím, že slečna Isopahkala chtěla vyrobit speciální sklenice a hledala sklárnu, která je dokáže vyrobit. Jinak některé výrobky, například ta těžítka se zatavenou fotografií, vymýšlí otec a hodně výrobků je tradičních tvarů. Vlastní návrhy si nosí také zákazníci.
Objevil se někdy ze strany vašich zákazníků nákres, který vás překvapil?
Stále nás něco překvapuje. Někdy je to stejné jako v architektuře. Nejprve vznikne návrh a až pak se vymýšlí technologie výroby. Také se diskutuje o výrobních nákladech, prodejní ceně i o tom, pro jakého zákazníka je speciální výrobek určený.
Když se porozhlédnu po vaší kanceláři, tak ve vitrínách některé takové speciály mohu vidět. Jsou to třeba ty labutě nebo čajové konvice?
Třeba. Dost jsme ale také zaměřeni na speciální a opravdu luxusní sklenice, které dodáváme potom v malých sériích například do Bahrajnu nebo Kataru královským rodinám.
