Mann + Hummel zaměstnává v Nové Vsi přes 1 350 lidí. „Máme tady jak výrobu, tak...

Mann + Hummel zaměstnává v Nové Vsi přes 1 350 lidí. „Máme tady jak výrobu, tak centrum sdílených služeb, které poskytuje globálně IT služby,“ říká ředitel společnosti Jiří Paroulek. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Plastař si vydělá čtyřicet tisíc, přesto je firma marně hledá půl roku

  • 131
Šéf novoveské firmy Mann + Hummel Jiří Paroulek říká, že letos nabere desítky zaměstnanců. Firmě se daří, navyšuje výrobu. Dvě věci jí však trápí. Do průmyslové zóny je tragické dopravní spojení. A na trhu práce je obtížné sehnat řadu specializovaných technických profesí.

Je to slibně se rozvíjející průmyslová zóna na Třebíčsku, která „polyká“ technicky zdatné lidi z celého regionu. Manažeři Mann + Hummel z Nové Vsi ovšem varují před přílišným optimismem. „Silnice a nedostatek kvalifikovaných lidí, to je pro nás brzda,“ tvrdí ředitel společnosti Jiří Paroulek.

Jiří Paroulek

  • Ředitel Mann + Hummel Nová Ves Žije ve východních Čechách, přes týden v Třebíči
  • Je mu 55 let
  • Vystudoval ČVUT, fakultu elektrotechnickou
  • Je rozvedený, bezdětný
  • Jeho zálibami jsou sport a cestování

Kolik nyní máte v Nové Vsi zaměstnanců a kam své výrobky dodáváte?
Dohromady je to přes 1 350 lidí zaměstnaných pod hlavičkou společnosti Mann + Hummel. Máme tady jak výrobu, tak centrum sdílených služeb, které poskytuje globálně IT služby. Děláme ve velkém účetnictví, personalistiku, projektové řízení, máme tu i výzkum a vývoj. Dodáváme filtry pro automobilový průmysl po celé Evropě, druhý největší trh máme v Severní Americe. Zprostředkovaně se pak naše výrobky objevují v prodávaných automobilech po celém světě. Často spolupracovníkům říkám: jsme sice na samotě u lesa, ale uplatňujeme se na celém globalizovaném trhu.

Na samotě u lesa si doopravdy můžete připadat. Narážím na špatné silnice, které k vám do Nové Vsi vedou. Mluví se o přesunu investic do Polska a o stagnaci rozvoje v České republice.
Mann + Hummel koupil firmu Affinia, která má závod i v Polsku. A logistická a kapacitní dostupnost je tam zajímavá. Uvnitř firmy se vedou diskuse, jak dál. Samozřejmě lobbujeme pro to, aby projekty v Nové Vsi zůstaly. Jenže dobrá dopravní dostupnost je zásadní. Přijet sem není jednoduché, především v zimě. Vedle nás jsou rozvíjející se firmy Huhtamaki, Fränkische, Alfa In. Spojení jak na Jihlavu, tak na Velké Meziříčí ale není vůbec ideální. I zákazník si logicky dělá analýzy rizik. Zajímá ho i pravděpodobnost, že dodávka nedorazí včas. Všichni dnes pracují s minimálními zásobami. A když zůstane kamion na trase nebo se výrazně zpozdí, mohou dojít díly pro výrobní linky u našich zákazníků. Řeší se to letecky, expresními dodávkami, což se prodražuje a je to hlavně nepříjemné, nepřidává to na renomé výrobci.

Roste tedy stále výroba v Nové Vsi?
Zatím ano. A roste i počet kamionů, které vozí zboží, klesá tak prostupnost příjezdových silnic. Pro roky 2017 a 2018, kdy je růst plánovaný výrazně vyšší než dosud, se můžeme dostat na samou hranici propustnosti příjezdových tras. Naši logistici teď dělají kalkulace, jak to bude vycházet. Abychom byli schopní spolehlivě uspokojit naše zákazníky i v blízké budoucnosti.

V současnosti odbavíte denně kolik kamionů? A jaký stav by podle vás měl být za zmíněný rok nebo dva?
Dnes od nás odjíždí průměrně i víc než 80 kamionů plus do 20 menších vozidel. V budoucnosti to bude nárůst o 20 až 40 vozidel navíc. K tomu si přidejte okolní firmy, kterým se daří a chtějí navyšovat výrobu. My všichni se musíme vejít na úzké, pomalé silnice, které tu dosud jsou. O zimě raději nemluvím.

Kolik lidí u vás pracuje místních a kolik dojíždí?
Z obcí v okolí, odkud dojdou pěšky nebo přijedou na kole, jich může být do tří set. Zbytek jsou ti, kteří musejí dojíždět. Jde o to, že požadujeme technické znalosti na úrovni a žádáme taky znalost cizích jazyků. Bezpečná a rychlá dostupnost k nám je základ všeho. Dáváme hodně práce například Třebíčákům, velké procento jezdí až z Brna nebo z Jihlavy. Čím snadněji se k nám dostanou, tím větší pravděpodobnost je, že nebudou doma koukat po něčem jiném. A možnosti tam mají.

Čekáte tedy, až se kraj domluví s obcemi na trase a začne se stavět nová obslužná silnice vaší průmyslové zóny. A až se zrychlí výpadovka z Třebíče na dálnici D1. Má stále několik problematických a pomalých míst.
Na to existuje pouze stručná odpověď - jednoznačně ano. Když tu byl loni na návštěvě prezident Miloš Zeman, otevřeně jsme ho žádali o podporu v této věci.

Mann + Hummel v Nové Vsi

  • Firma zde působí od roku 1993, ale výroba filtrů (tehdy pro traktory a nákladní auta) začala v obci už v roce 1960.
  • Z původních 136 má nyní více než 1 350 zaměstnanců.
  • Roční obrat českých poboček dosáhl v roce 2014 celkem 167,9 milionu eur
  • Ročně se zde vyrobí přes 20 milionů kusů výrobků.
  • Průměrný plat ve firmě převyšuje 27 tisíc korun.

Jaké investice plánuje vaše společnost v letošním roce?
Získali jsme zajímavé zakázky na výrobu palivových, vzduchových i olejových filtrů pro velké německé automobilky. Letos tak budeme instalovat nové výrobní linky a plně využijeme novou logistickou halu, kterou jsme dokončili před dvěma lety. Stála pět milionů eur. Do konce roku musejí být linky za dalších pět milionů eur v provozu. Na rovinu přiznávám, že budou ve velké míře automatizované. Obtížně se nám shánějí některé profese.

Naberete i nové lidi?
Ano, s ohledem na automatizaci bude nábor v řádu desítek, nikoli stovek nových zaměstnanců.

Jaké profese se vám budou hodit?
Hlavně budeme shánět pracovníky do montáže, požadujeme především pečlivost, manuální zručnost, disciplínu, tedy schopnost dodržet výrobní proces tak, jak je navržen. Pak sháníme technické profese jako technology, mistry, kvalitáře.

Které další profese vám nyní chybějí?
Rok jsme sháněli zkušené technology se znalostí automatizace. Dlouhodobě nejsou kvalitáři, kteří by pracovali na nových projektech. Ani vývojáři nových produktů.

Kolik si u vás zaměstnanci vydělají průměrně? Porostou výplaty letos? Jaké jsou bonusy?
Průměrný plat našich zaměstnanců přesahuje 27 tisíc korun. Každým rokem pak tarifní mzdu na základě jednání s odbory navyšujeme. Naši pracovníci mohou využívat jak nadstandardní finanční benefity, jako je 13. a 14. plat či podíl na zisku společnosti, tak i celou řadu nefinančních benefitů v podobě šesti týdnů dovolené, závodního stravování a samozřejmě mnoho výhod v oblasti sportovního vyžití, kultury a zábavy.

Neplánujete spolupráci s některou střední nebo vysokou školou, která by pro vás „na míru“ vychovávala budoucí specialisty?
Intenzivně spolupracujeme například se Střední průmyslovou školou Třebíč, kde druhým rokem mladí lidé studují maturitní obor mechanik seřizovač. Od třetího ročníku si pak vybírají zaměření na zpracování plastů či obsluhu CNC. Na přípravě tohoto oboru jsme se podíleli i my a v průběhu samotného studia se aktivně zapojujeme. Pořádáme pro studenty například odborné přednášky, exkurze a povinné praxe. Úspěšným absolventům rádi nabídneme další pracovní spolupráci. S třebíčskou průmyslovkou také spolupracujeme na projektu Kaipan, což je výroba závodního vozu, na kterém se můžou studenti hodně naučit. Obor plastař je hodně perspektivní.

Jaký má u vás takto zaměřený zaměstnanec plat?
Výplata se pohybuje okolo 40 tisíc korun. Lidí, kteří to umějí, je velký nedostatek a firmy se o ně přetahují. Takový člověk zná důkladně materiál, ovládá vstřikování plastů, zná konstrukci vstřikovacích forem. Kovy, hlavně hliník, jsou čím dál více nahrazovány právě plasty. Tento trend bude dále pokračovat.

Usilujete o zavedení samostatného specializovaného maturitního oboru plastař. Kdy by mohl být v Třebíči otevřen?
Je to běh na delší trať. Škola obor musela prosadit u svého zřizovatele, tedy kraje. I o tomto tématu diskutovala ministryně školství, když byla nedávno na Vysočině. Jedna věc je požadavek, druhá mít dostatek kantorů, kteří obor umějí. Třetí pak atraktivní podmínky, aby bylo možné je ve školství udržet. Boj o plastaře je mezi firmami veliký. Je to perspektivní práce nejen u nás, ale vlastně kdekoliv. V současnosti už půl roku marně sháníme dva takové zaměstnance. A není to otázka peněz, že bychom je neuměli zaplatit.