Přicházíte ze soukromé brněnské kliniky do veřejné nemocnice v Třebíči. Jak tu změnu vnímáte?
Samotný přechod je pro mě už příjemný. Předcházela tomu ale složitá jednání. Byl jsem v životní situaci, kdy jsem se připravoval na změnu. Zařizoval jsem si odchod na zahraniční pracoviště. Ovšem z třebíčské nemocnice, kde se úplně personálně rozpadlo oddělení urologie a kde jsem některé kolegy znal z dřívějška, mi stále dokola přicházela úpěnlivá prosba, ať ještě zvážím, zda bych tu přijal místo primáře. Já odpověděl, co je tomu překážkou na straně Třebíče. A oni o tom se mnou začali komunikovat.
Měl jste klasické dilema...
Ano. Přičemž dlouho převažovalo mé „ne“ směrem k Třebíči. Jednou z mých podmínek bylo doplnění týmu podle mých představ. Shodou okolností zrovna další dva kolegové, se kterými si profesně i lidsky sedíme a kteří v té době pracovali v Brně u svaté Anny, taky zvažovali životní změnu. Svatá Anna je jedno z nejšpičkovějších pracovišť v Česku. No a nakonec jsme se sešli tady. V dané situaci se v Třebíči dá dělat dobrá urologie, to je pro mě nejdůležitější.
Přiznám se, že vás trochu obdivuju. Urologie v Třebíči sídlí v rozpadajícím se paneláku, který se bude příští rok bourat. Předpokládám, že brzké stěhování do nového pavilonu hrálo ve vašem rozhodování taky roli.
Vidíte – a to jste vedle. Vysvětlím to. Pro mě jsou na prvním místě lidi, tým. Důležité je, s kým pracuju, na jaké je profesní úrovni. Zda je na pracovišti taková atmosféra, že to všechny baví a dělají spolu rádi. Protože potom můžou mít odpovídající výsledky, může se dobře léčit. A k tomu musím důrazně podotknout, že v Třebíči jsou na urologii výborné zdravotní sestry. Díky systematické práci jsou na nejlepší úrovni, jakou si dokážete představit. Bez toho to taky nejde. Až pak o kus dál, co se pro mě důležitosti týče, je přístrojové vybavení a až na posledním místě prostory.
Mimochodem, bylo jednou z vašich podmínek, které jste si pro nástup kladl, doplnění přístrojů?
Vlastně to nebyla moje podmínka, ale oběma stranám bylo jasné, že to bude nutné. Chceme v Třebíči dělat urologii na nejvyšší úrovni a adekvátní přístrojové vybavení je k tomu potřeba – například pro endoskopické a laparoskopické operace. Laparoskopií se v urologii sice nedělá tolik jako například v chirurgii, převažuje klasická a endoskopická operativa. Při některých onemocněních je to ale pro pacienta nejpřijatelnější a nejšetrnější řešení. Těmto pacientům to chceme nabídnout. Bez dobrého vybavení dnes není možné operovat a léčit.
Takže nyní už oddělení plně funguje a pacienti z Třebíčska neuslyší: Jeďte se svým problémem do Jihlavy, do Brna?
Toto už neplatí. S výjimkou některých věcí, jako je vyšetření na nukleární magnetické rezonanci. Ta začne v Třebíči fungovat až za čas, až bude hotový nový pavilon. Dále vyšetření na oddělení nukleární medicíny, přičemž to ale nejsou metody, které by se příliš využívaly. Pacienty pak posíláme do Jihlavy na speciální vyšetření. A pak je ještě mimotělní drcení močových kamínků. Vybavení k tomu mají jen některé nemocnice. Tyto výkony nejsou až tak časté. Pacienty pak v rámci regionu posíláme do Havlíčkova Brodu nebo do Pelhřimova. Ale to jsou všechno okrajové věci. Naopak lze říct, že náš tým je tak poskládaný, že jsme schopni dělat celou šíři výkonů.
Dnes máte za sebou 26 roků praxe. V Třebíči jste počátkem 90. let jako mladý lékař začínal. Jaký je oproti té době rozdíl?
Hlavně za tu dobu to tu předchozí kolegové pod vedením primáře Kotka a později primáře Zachovala neuvěřitelně pozvedli. O několik tříd. Začali tu dělat i velké onkologické operace, a to s vynikajícími výsledky. Ale můj úplný začátek byl v Jihlavě na chirurgii. Urologii jsem začal dělat pak v Třebíči a později odešel za zkušenostmi do Brna.
Vedení třebíčské nemocnice jedná s pojišťovnami – na váš podnět – o nasmlouvání dalších zákroků. Kterých?
Jde o dva typy laparoskopických operací ledvin a o jeden typ operace mužů, kteří trpí únikem moči po úplném odstranění prostaty pro zhoubný nádor. To jsou operace, které se tu dosud nedělaly, i když začít s nimi měl v úmyslu už primář Zachoval. Musím upozornit, že zdaleka ne u všech operací v urologii je laparoskopický přístup pro pacienta ten nejvhodnější. A to je třeba vždy dobře uvážit, protože prospět pacientovi, to je to, o co v naší práci jde především. S laparoskopickými operacemi mám velké zkušenosti ze svého předchozího pracoviště, kde jsem působil v kombinovaném týmu. Kromě vlastních výkonů urologických jsem se v roli asistenta účastnil řady operací chirurgických v břiše i torakoskopických v hrudníku (torakoskopie je metoda, která umožňuje za kontroly zraku vyšetřit pohrudniční dutinu a provádět v ní některé léčebné zákroky – pozn. red.)
Obecně se o České republice říká, že je tu nejvíc nádorů ledvin. Proč tomu tak je?
Vysvětlení, proč tomu tak je, zatím nemáme. Trochu si myslíme i to, že díky velmi kvalitní diagnostice se u nás daří toto onemocnění odhalovat víc než mnohde jinde. A díky propracovaným statistikám jsou nahlášené případy lépe evidovány. V každém případě počty těchto onemocnění jsou vysoké.
Jak relaxujete?
Mám spoustu koníčků. K největším patří cykloturistika. Jezdím na horském kole. Dříve s mapou, dnes s navigací po lesních a polních cestách. Silnicím se vyhýbám. Rád si vyrazím i pěšky nebo v létě po řece na kánoi. Čas od času sice vycestuji i za hranice, ale nejraději se pohybuji po České republice. K mým oblíbeným oblastem patří mimo jiné i krásné okolí Třebíče, nejvíc pak asi lesy mezi Okříškami a Třeští. Moc rád poslouchám muziku a sám hraji na elektrickou kytaru. Se svými dvěma kapelami několikrát ročně vystupujeme v brněnských klubech, nejraději ve Staré Pekárně. Také jsem „domovarník“. S dvěma podobnými nadšenci vaříme pro radost pivo. Je to velmi zábavné, ale také časově náročné. Proto nevaříme častěji, než jednou za tři měsíce.
Jste urolog, co doma vaří pivo. Má tento nápoj nějaký vysloveně pozitivní vliv na močovou soustavu? Tedy když se pije s mírou...
Nic extra tam nespatřuju. Snad jen jeden zajímavý detail - je to jediný nápoj, kterého je člověk schopen rychle vypít půl litru a mít chuť na další. Říká se tomu „pitelnost“. Například nemocní, kterým se tvoří močové kamínky, by měli přijímat větší množství tekutin, a to není vždy úplně snadné. Jedno nebo dvě piva denně jim to mohou usnadnit. Ne pro každého je to ale vhodné a ta míra je rozhodně důležitá.
MUDr. Ivo Šabacký
|
