Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na čínském trhu jsme proti plagiátorům přešli do útoku, říká šéf Tokozu

  8:37aktualizováno  8:37
Žďárská společnost Tokoz funguje už 95 let. I když se nejvíc proslavila výrobou zámků a rybářských prutů, drtivou většinu produkce aktuálně tvoří zakázky pro automobilový průmysl. Její šéf Vladimír Chládek bojuje nejen o zakázky pro automobilky, ale také s plagiátory zámků.

Vladimír Chládek v Tokozu pracuje téměř třicet let. Ve státním podniku začínal jako technolog, vypracoval se až na ředitele a v roce 1998 státní podnik zprivatizoval. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

„Značkové produkty tvoří jen něco přes 15 procent naší výroby. Gró se odehrává v zakázkové výrobě. Děláme nejen pro automobilový průmysl, ale také kování na dveře a okna,“ říká ředitel a majitel firmy Vladimír Chládek.

Tokoz dodává například pro Siemens, jeho výrobky míří do kolínské automobilky TPCA, Renaultu, ale řada dílů končí také ve škodovkách. Pochlubit se může i komponenty pro Audi nebo luxusní řadu BMW.

Vladimír Chládek

  • Je mu 53 let.
  • Generální ředitel a předseda představenstva Tokoz a.s, pochází z Hamrů nad Sázavou, žije v Polničce u Žďáru nad Sázavou.
  • Firmu založil v roce 1920 pražský železář Jaroslav Rousek. Ve Žďáře vyráběl visací a nábytkové zámky, kouřovody a další kovové zboží.
  • Když firmu o deset let později převzal synovec Josef Rousek, přibyla výroba rybářských potřeb. Po znárodnění komunisty se název změnil na Tokoz (Továrna na kovové zboží).
  • Chládek začínal ve státním podniku jako technolog, od roku 1992 je ředitelem, o šest let později s dalším společníkem podnik zprivatizoval. Jde o rodinnou firmu s českým kapitálem.
  • V roce 2014 měl Tokoz obrat 675 milionů korun, letos dosáhne na podobné číslo. Šéf firmy plánuje další růst.
  • Zaměřuje se na zámky a kování a také na zakázkovou výrobu převážně pro automobilový průmysl. Téměř 60 procent své produkce Tokoz vyváží do zahraničí.
  • Aktuálně v Tokozu pracuje 520 lidí, nabízí 35 volných míst. Zaměstnanci mají průměrný plat 23 500 korun.

Jaký je pro vás rok 2015?
Letošní rok není špatný, z pohledu čísel bude podobný jako ten loňský, kdy jsme měli obrat 675 milionů a meziročně jsme vzrostli o 18 procent. Plánovali jsme menší zlepšení, ale to se zřejmě nepovede. Doběhly nám některé projekty pro automobilový průmysl, které bývají dlouhé šest až sedm let. Věřili jsme ve start nových a větších projektů s jinými firmami, to ale nakonec nedopadlo. Děláme na dalších projektech, ale ty budou mít reálnou tržbu až v příštím, nebo dokonce přespříštím roce. Pak se nám stává, že některé věci doslova nestíháme, což souvisí s nedostatkem lidí na trhu práce.

Na nedostatek lidí na trhu práce si stěžují i další firmy nejen v okolí. Takže se nabízí otázka: kde najít kvalitní zaměstnance?
Každá firma doufá, že je zajímavá a atraktivní pro lidi, kteří práci hledají, například pro absolventy nebo ty, kteří se vracejí ze světa. Zrovna registruji, že se nám daří po dlouhé době zaplnit řadu odborných TH pozic. Naštěstí pro nás se objevují lidé, kteří se vrací například z Prahy nebo Brna na Vysočinu, kde chtějí stavět a žít. Někteří mají teprve nastoupit, doufám, že se osvědčí a budou mít motivaci nemít to daleko do práce. U dělnických profesí je to horší - mnoho firem v regionu inzeruje podobně, hledá dělníky, operátory, technology, lidi do kvality. O takové lidi je boj.

Některé firmy z tohoto důvodu najímají agenturní zaměstnance. Máte je taky?
Až donedávna jsme agenturní pracovníky nevyužívali, ale už s tím začínáme taky. Ono se to zase časem změní, protože jedna věc je celkem jistá. Hospodářský cyklus má tvar sinusoidy. Jestliže jsou teď takřka všichni v laufu a práce je relativně dost, zase dojde k útlumu a tolik lidí nebude potřeba. Může to být za rok, za dva... A lidé, kteří si teď myslí, že jsou vzácní, zase třeba tak vzácní nebudou.

Jak bojují o lidi firmy ve Žďáře? Dochází i k přeplácení?
Už jsme to zaregistrovali. Asi před půl rokem jsme si telefonovali s šéfem jedné firmy, že jiná firma začala nabízet dělníkům vyšší mzdy a hrozí, že nám bude přetahovat zaměstnance. Někdo pak od nás odešel. Přelivy nastávají a mzdy hrají roli. Ale obecně platí, že nikdo ze zaměstnavatelů o šroubování mezd příliš nestojí. Jsou tady pobočky zahraničních firem a vlastníci je určitě nepochválí, když začnou eskalovat mzdové náklady. Když zvedneme mzdy o tisícovku, při 200 zaměstnancích už to jsou tři miliony korun nákladů. Ty musíme někde ušetřit nebo dostat do cen. Jinak ukrojíme ze zisků, které zas tak velké nejsou. A zákazníci tlačí ceny opačným směrem a vyčítají nám, že sami nechodíme s návrhy, jak snížit ceny.

Nedávno jsem četl vyjádření ekonoma Jana Švejnara o mzdách. Podle něj můžou být v Česku až o třetinu vyšší, než jsou.
Nemám přehled o celé ekonomice, ale když to budu posuzovat podle své firmy, tak si to nemyslím. Není to možné bez toho, že adekvátně zvedneme produktivitu práce. Nemůžeme mít vyšší mzdy, dokud budeme mít poloviční produktivitu práce jako Němci. Převaha firem nemá srovnatelnou produktivitu. Kdybychom generovali čtyřicetiprocentní zisk, bylo by jednoduché výnos z produktivity překlopit do mezd. Ale tak to není. Jako řada firem se pohybujeme v zakázkové výrobě a všichni od nás čekají nižší ceny komponent než v Německu. Pak nám říkají: „Němec by to udělal levněji než vy, jak to, že jste tak drazí?“ Někdy to může být pravda, někdy je to jen obchodní rétorika. Málokdo v Česku umí prodávat subdodávky pro automobilový průmysl za stejné ceny, jako to umí Francouzi. Očekává se od nás nižší cena. Doby, kdy sem někdo ze zahraničí přišel kvůli levné práci, jsou pryč. Ale pořád se čeká, že budeme levnější o 15 až 20 procent.

Mladí často mění práci a přechází z firmy do firmy. Je to i váš problém? Nebo máte recept, jak probudit věrnost ke značce?
Nemyslím si, že by platilo „co mladý člověk, to fluktuant“. Negativní zkušenost máme spíš s tím, že mají mladí přehnaná očekávání. Mnozí z nich vědí, že jsou vzácným zbožím, obzvláště v technických oborech. Aby mladí neutíkali, je potřeba mít program, jak je zapracovat, a program kariérního růstu. Dneska nestačí se věnovat jen studentům a absolventům, ale i dělníkům, kteří se mnohdy považují jen za námezdní sílu.

Vy jste v Tokozu začínal jako technolog. Jak už tady pracujete dlouho?
Vysokou školu jsem končil v roce 1986, po vojně jsem nastoupil stabilně. Po revoluci jsem se dostal do štábu tehdejšího ředitele firmy. Měl jsem na starosti organizaci a řízení při reorganizaci podniku, byl jsem takovým tajemníkem. A v roce 1992 jsem byl pověřen řízením tehdy ještě státního podniku. Vypadalo to, že za půl roku bude firma prodaná, nakonec jsem dělal ředitele šest let. A protože už jsem o firmě něco věděl, s jedním známým jsem se přihlásil do veřejné soutěže. Jelikož jsme Fondu národního majetku nabídli nejvíc, podnik jsme získali. Tokoz byl jedním z posledních prodaných státních podniků, povedlo se to až na třetí pokus. Patřili jsme mezi poslední mohykány.

Jste rodinná firma, v Tokozu pracuje i vaše manželka a syn. Půjde ve vašich stopách?
Ano, mluvíme o tom. Až s tím seknu, měl by syn převzít žezlo. Dva roky dělal manažera pro trvalé zlepšování procesů, od října řídí nástrojárnu, to je velký útvar s 85 lidmi, to bude dobrá škola.

Tak mě napadá: bavíte se doma o něčem jiném než o firmě? Dokážete přepnout?
Přes týden jsme ve firmě všichni od tmy do tmy, moc mimopracovního neřešíme. O víkendech je to lepší, snažíme se pracovní starosti hodit za hlavu. Je to jakási duševní hygiena, jinak by se to nedalo vydržet, když jste ve firmě fyzicky dvanáct hodin a ještě si nesete odborný tisk domů. Kdyby mi někdo volal kvůli práci v neděli dopoledne, tak se naštvu. To mám přepínač v jiné poloze. Někdo stíhá sportovat, to jsem se nikdy moc nenaučil. Takže většinou vypnu o víkendu a dovolené.

Máte kancelář plnou obrazů od krajinářů. To je firemní dědictví, nebo je sám aktivně sbíráte?
Pár obrazů po socialistických náměstcích, a dobrých, tu bylo, ale většinu jsem pořídil já. Kultivuji kolegům kancelářské prostředí, zatím mi za to nikdo nevynadal.

Co vím, patří k vašim zájmům i hudba, nedávno jste podpořil například koncert chicagského bluesmana Lorenza Thompsona.
Inklinuji k umění. Od dětství jsem se věnoval literatuře, hudbě i filmu, byl jsem ještě jako student jedním ze zakládajících členů filmového klubu ve Žďáře, promítali jsme filmy od Felliniho, Bergmana a dalších. Doma máme tisíce knih, ale obávám se, že je nestihnu všechny přečíst. Občas podpořím nějakou kulturu ve městě, koncert nebo festival.

Fotogalerie

Značka Tokoz se proslavila díky zámkům, ale taky prutům a navijákům. To druhé už neplatí. Proč jste před lety přestali vyrábět rybářské potřeby?
To už je dávná historie. Milovníci rybářské produkce mě za to asi nebudou mít rádi. Bylo to jedno z mých prvních rozhodnutí v pozici ředitele státního podniku v roce 1992. Rozhodli jsme se vyvést tuto výrobu mimo firmu. To nebylo tím, že by se mladý Chládek zprčil, měli jsme to připravené, analyzované. Americký poradce z branže nám říkal, že to budeme mít těžké: „Za to, co vy nakupujete, Singapur prodává luxusní rybářské náčiní.“ Říkali jsme si, že po otevření hranic asi moc šancí nemáme. Soustředili jsme se na kování, s německou firmou Roto Frank jsme rozjížděli okenní kování. Rybařina nakonec skončila v soukromé společnosti, která udržela výrobu asi tři roky. Takže jsme se asi nespletli.

Visací zámky vyrábíte pořád. Jaký máte podíl na českém trhu?
Podle analýzy trhu máme podíl 31 procent. Děláme všechno pro to, abychom pozici posílili. V Evropě jsme jedna z posledních firem, která vyrábí visací zámky. Hodně se nakupuje z Číny. Pokud prokážeme, že je to „made in Europe“ a v odpovídající kvalitě, tak šanci v zahraničí máme. Ale už vyrábíme také cylindrické vložky do dveřních zámků. Podíl na trhu máme zatím malý, protože jsme začali nedávno, ale zvětšuje se.

Kvůli čínské konkurenci a jejich napodobeninám jste nedávno oznámili konce ikonického zámku s označením 395, kterého jste vyrobili kolem 10 milionů kusů.
To nebylo jen kvůli napodobeninám, ty se objevují spíš v našich jiných řadách. Tenhle zámek už neměl tolik klientů, také začalo dosluhovat nářadí, na kterém se vyrábí. To by znamenalo investici v řádu statisíců až milionů. A jelikož máme jinou řadu zámků, která může starý model nahradit, už jsme do něj neinvestovali.

Ale na plagiáty jste si stěžoval. Jaká je tedy situace s kopírováním zámků?
Vyváželi jsme každý rok milion kusů visacích zámků do západní Afriky. Dnes tam nevyvezeme ani kus. Zatímco Číňani vozí zámky pod naší značkou Tokoz do Afriky možná ještě ve větším množství než ten milion kusů.

Dá se proti tomu bránit?
Máme chráněnou značku jak v Číně, tak v Nigérii. Dalo by se s tím bojovat, ale v obou zemích, a v Africe obzvláště, je hodně korupční prostředí. Abychom tomu zabránili, museli bychom tam být a ještě mít podplacené celníky, aby nám trh hlídali. A to je hodně nákladná záležitost, což se nevyplatí. Občas uděláme „tytyty“ na nějakého čínského prodejce. Třeba když zjistíme, že je tak drzý, že dokonce takové zboží vystavuje na veletrhu.

To jste opravdu narazili na plagiátora přímo na veletrhu?
Ano, v Německu i Číně. Tehdy jsme se tam byli jen podívat a donutili jsme je, aby zboží stáhli ze stánku. Letos už jsme v Šanghaji vystavovali naše dražší špičkové zboží, protože snažit se nasadit něco levného proti jejich ještě levnější produkci by nemělo smysl. Jednáme s čínským partnerem, abychom neobchodovali sami na dálku. Čínský trh je obrovský.

Takže jste zahájili protiofenzivu?
Ano. (usmívá se) Zkoušíme se prosadit i v Indonésii. Podívejte se, zakladatel firmy Rousek, nebo spíš jeho synovec, který firmu převzal, ve třicátých letech prodával rybářské náčiní po celém světě. I do Singapuru. Z Indie dováželi a štípali bambus, ze kterého vyráběli pruty - a ty vozili zpět do Asie. Rouskova firma vyvážela do celého světa, jenže pak přišli rudí bratři a export se strašně zúžil.

Nedávno jste oznámili také vstup na ukrajinský trh. Je to obchodně zajímavá oblast?
Určitě. Není jednoduché uspět ve vyspělém Švýcarsku, kde mají všechno na dálkové ovládání. Ale ve východním bloku je mentalita lidí, zvyky a prostředí blíž tomu, co vypadá solidně a bytelně. Naši partneři říkali, že se lidé bojí víc o svůj majetek. Je zájem o něco, co už na pohled dobře zabezpečí. Ale naše výrobky se líbí i v Anglii, máme sedm prodejen na dobrých londýnských adresách, kde drobní prodejci mají výlohu polepenou naší značkou.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě.
Na havlíčkobrodský knižní veletrh zamíří i Klaus, Fulghum nebo Kajínek

V Havlíčkově Brodě se v pátek a v sobotu uskuteční Podzimní knižní trh. Setkání nakladatelů, vydavatelů, spisovatelů a jejich čtenářů ve městě patří k...  celý článek

Místní referendum se konalo v oddělených místnostech oproti volbám. „Zabloudil“...
Referendum platí, závazné není. O Náměstí v Meziříčí rozhodnou politici

Většina lidí, kteří ve Velkém Meziříčí hlasovali v místním referendu o budoucí podobě Náměstí, si přeje, aby zastupitelstvo postupovalo podle výsledků...  celý článek

Režisér a rodák z Humpolce Jindřich Honzl (vlevo) na snímku z roku 1934 s...
Před 90 lety začala éra Voskovce, Wericha a humpoleckého rodáka Honzla

Letos je to 90 let, co začali spolupracovat a společně se proslavili Jiří Voskovec a Jan Werich s režisérem a humpoleckým rodákem Jindřichem Honzlem. Přímo ve...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Tyhle maminky na eMimino.cz jsou na tom stejně.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.