Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na žďárské radnici to Brychtovi zachutnalo. Vydržel tam dvacet let

  18:28aktualizováno  18:28
Jednání ustavujícího zastupitelstva ve Žďáru nad Sázavou potvrdilo úplnou výměnu ve vedení města. Nejdéle sloužící starosta v novodobé historii města Jaromír Brychta se sice dostal i pošesté v řadě do zastupitelstva, na nejvyšších postech už ale neusedne - v posledním období byl místostarostou.

Nejdéle sloužící starosta v novodobé historii města končí. Ve svém posledním období na radnici byl Jaromír Brychta místostarosta. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Jeho ODS se ocitla mezi poraženými, ale překvapivě - a proti Brychtově vůli - zamířila do koalice s vítězným hnutím Žďár - Živé město (ŽŽM), lidovci a ANO.

Brychta je teď za rebela. Předem vyhlásil, že nepodpoří nového starostu Zdeňka Navrátila (ŽŽM), místostarostu Josefa Klementa (KDU-ČSL) ani nikoho dalšího z radních. „Nakydal bych tím na svých dvacet let práce na radnici. Kritizovali šmahem vše, včetně věcí, které se nám povedly,“ vysvětluje svůj postoj šestapadesátiletý Brychta.

Právě on ovlivnil polistopadový vývoj okresního města ze všech nejvíc.

Po dvaceti letech na radnici jste vyklízel kancelář. S jakými pocity?
Není to příjemné. Když dvacet let něco děláte s plným nasazením, zejména šestnáct let starostování, kdy je nasazení ještě vyšší. Všechny jsem si naučil chodit přímo za starostou. Proč chodit za kovaříčkem, když můžete jít za kovářem. Od občanů až po ředitele firem. Jako místostarosta jsem pocítil, že chodí víc za paní starostkou. Strávil jsem na radnici polovinu pracovního života. Pocit není moc dobrý v tom duchu, že něco děláte naplno a bokem jde i rodina. Vaším jediným koníčkem se musí stát práce. Byl jsem z toho trošku zmatený, co si mám dřív sbalit a budu ještě potřebovat. Ve čtvrtek jsem vyklízel kancelář celou noc až do rána.

S tím jste přece jako člověk ve volené funkci musel počítat, že tenhle moment jednou přijde.
V životě jsem nepočítal s tím, že budu na radnici dvacet let. Nikdy jsem nechtěl být starostou, ale to mi nikdo nevěří, když to někde řeknu. Zakládal jsem Občanské fórum v obci Bory, kde jsem učil, bydlení ve Žďáře pro nás s manželkou nebylo. Měli jsme v kádrovém hodnocení, že jsem chodil do náboženství, s manželkou jsme měli svatbu i v kostele. Pak jsem přešel v roce 1990 do Žďáru na gymnázium, nejdřív jsem dojížděl z Borů. Pak mě nasála do svých řad ódéeska, když jsem po jedenácti letech po podání žádosti získal byt v paneláku ve Žďáře.

Jak jste se dostal poprvé na kandidátku a hned jako lídr?
Chodil jsem s dětmi k paní doktorce Košťálové, která mě oslovila. Vstoupil jsem do ODS s tím, že na kandidátku nepůjdu. Začali mě přemlouvat, když končil první starosta Otto Žurek. Chtěli populární tvář, tak oslovili kantory Jaroslava Ptáčka, Ivo Strejčka a mě. Nakonec to z různých důvodů padlo na mě. Vymlouval jsem se sice na chronický zánět ledvin, ale doktorka Košťálová řekla, že jsem funkčně v normě. „Prohrál“ jsem a po půlročním rozhodování jsem kývl. Ale s tím, že to po roce někdo vezme za mě. Práce ve školství mě bavila, chtěl jsem tam zůstat. Ale po roce jsem zjistil, že mi to na radnici zachutnalo. Měli jsme totiž svoji vládu a ministry a já jezdil na klíčová ministerstva pro peníze. Po půl roce starostování jsme měli padesát milionů na dostavbu kruhového pavilonu 5. základní školy a bezúplatně od státu převedený hotel Tálský mlýn. Peníze se dobře získávaly, na byty, čističku, průmyslovou zónu. Všude byli naši lidé nebo z koalice.

Co vás na politice tak chytilo?
Daleko víc jsem mohl dělat pro město než při učitelování. Řekl jsem, že to čtyři roky vydržím, ale pak mě to chytilo ještě víc než rodina, moje záliby a koníčky. Tím se stalo starostování, to myslím vážně. Naše rodina je ve Žďáře sto let. Pak už bylo po dilematu. Chytilo mě to jako workholika. Starostování bylo na patnáct hodin denně. Občas mě na kandidátce sice někdo přeskočil, ale v ODS platí, že kdo je v primárkách zvolen jako jednička, zůstává lídrem.

Přihlásil jste se do konkurzu na ředitele Sattu. Vaši odpůrci už před volbami kritizovali, že je pro vás místo připravené jako trafika. Dokonce lidem přišly do schránek anonymní letáčky s karikaturou, jak směřujete z radnice na Satt, teplárenské firmy, kde má město většinový podíl.
Kdo rozhodil letáčky, asi vůbec neví, že jsem dvacet let město zastupoval v Sattu v různých pozicích. Nebojím se, že bych něco dělal špatně. Vlak mi neujel, vím, o čem to je. Přihlásil jsem se do konkurzu, bylo šest kandidátů, v doporučení výběrové agentury jsem postoupil mezi dva nejlepší. Jsem předsedou představenstva, které ředitele vybere, ale samozřejmě se zdržím hlasování a na jednání o kandidátech od začátku nechodím. Když jste vrcholový manažer města dvacet let, nemůžete přece mít obavy z toho, že byste nemohl řídit nějakou příspěvkovou organizaci, kterých máme třináct, nebo podnik, ve kterém má město podíl a kde byste měl šanci být v kontaktu s úřadem, který tak dobře znáte.

Jaromír Brychta (56 let)

Z vedení žďárské radnice odchází po pěti obdobích, z toho šestnáct let byl starostou.

V roce 2008 neúspěšně kandidoval do Senátu. Do roku 1994 působil jako učitel hudební a výtvarné výchovy a ruštiny na gymnáziu, ještě předtím na základní škole v Borech, kde zakládal Občanské fórum a Občanskou demokratickou stranu.

Představenstvo ještě ředitele nevybralo, nicméně v pátek jste ustavujícím zastupitelstvem skončil na radnici v uvolněné funkci.
V pondělí se musím jít nahlásit na gymnázium, nebo na úřad práce.

Dovedete si sám sebe představit zase u tabule na gymnáziu, kde jste učil výtvarnou a hudební výchovu a ruštinu?
Dokážu si to představit, určitě bych se do toho zase dostal a zaučil se, protože mě kantořina vždycky bavila. Ale byla by škoda nevyužít zkušenosti a kontakty z vedení okresního města v nějaké manažerské pozici, kde bych byl daleko prospěšnější než ve školství. To říkám naprosto otevřeně.

Nemáte strach, když se o něčem dlouho mluví jako o hotové věci, že to ve finále nedopadne?
To mám. Ale já nejsem ten, kdo o tom začal mluvit. Měl jsem v hlavě už před několika lety, až skončím v politice, že bych chtěl dělat něco, čemu rozumím. Satt a energetiku znám z činnosti ve vedení města nejlépe, v tomto oboru zastupuji město i v několika dalších organizacích s celostátní i krajskou působností.

Obvykle zmiňujete, že na vaši účast v politice doplácela vaše rodina a dcery mezitím odrostly.
Je zázrak, že to se mnou manželka dvacet let v politice vydržela. Varuji každého mladého člověka, aby ho to nechytilo jako mě. Kdo podniká nebo dělá politiku s plným nasazením, obvykle to odnese jeho rodina.

Nepohrozila vám někdy žena rozvodem, když jste do noci mimo domov?Jsme spolu 32 let. Občas něco padne jako všude jinde, když jsou nějaké spory. Třeba když jdeme pozdě z nějaké společenské akce. Ale já naopak přiznávám, že moje žena, oblíbená učitelka ze základní školy, mi sama přináší hodně hlasů. Někteří voliči si řeknou, že mě osobně třeba nemusí, ale dají mi hlas díky ní. Na kandidátce ODS pravidelně skáče výrazně dopředu.

Vy jste předem řekl, že kandidáty do rady ani starostu s místostarostou nepodpoříte, i když ODS překvapivě kývla na koalici. Proč?
Hned po volbách se sešla rada místní ODS, bylo řečeno, že jdeme do opozice. Představoval jsem si koalici s ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, nebo ANO. Rozhodnutí bylo zejména na lidovcích, jestli půjdou s mladými, kteří těsně vyhráli. Měli jsme více a důrazněji jednat s lidovci a trvat na staré koalici s tradičními stranami, které město po revoluci vybudovaly. Ať se mladí nejdřív učí práci v zastupitelstvu, výborech a komisích. Šest lidí nové rady nikdy dřív nebylo ani v zastupitelstvu. Doufám, že to není jen nějaký jejich výlet do politiky na čtyři roky, když chtějí přebrat město od politických veteránů a dinosaurů, jak nám v novinách říkají. Většina z rady místní ODS byla nakonec pro další jednání, když topka do nové koalice nešla. Ale za jedno dehonestující místo v radě… V dělnickém městě postaveném komunisty jsme jako pravicový tým ODS pětkrát od revoluce vyhráli volby, takže jsme to asi nedělali špatně.

Není to spíš uražená ješitnost? Nová koalice má i bez vás většinu dvou hlasů, takže si vše odhlasovali.
Není to zhrzenost a uraženost nebo ješitnost. Určitě nebudu vyhrožovat, že spadnou z hrušky dolů. Až sestoupí z obláčku, na kterém plují asi kilometr nad zemí. Nejvíc mi vadilo, když lidé z Pojďme dělat město a Žijeme Žďárem (občanské iniciativy – pozn. red.) šmahem kritizovali i věci, které se povedly. To mě doslova uráželo, protože vím, kolik za tím vším je práce. Náměstí, bazén, Pilák, nádraží, most na Klafar, všechno špatně. To je ukvapenost lidí, kteří to posuzují poněkud mimo realitu, pouze jako teoretici. Město je připravené a z velké části vybudované, to je jejich štěstí. Zdržel jsem se při hlasování, ale to neplatí pro další hlasování. Smysluplné nápady rád podpořím, například otázku městského architekta, kterou jsem otevřel sám již před dvaceti lety, ale za to, jak ho můžeme odměnit, se kvalitní člověk těžko hledá. Chtěl bych být v komisi rozvoje a dál oddávat.

Mluvíte o nezkušenosti, ale když jste začínal coby starosta, byl jste o dva roky mladší než nový starosta, osmatřicetiletý Zdeněk Navrátil.
Jenže není obklopený zkušenými kolegy, já byl tehdy prakticky jediný nový vedle lidí z prvního polistopadového období, kteří mě zaučili. Ale jistě to mají šanci zvládnout, úřad i město jsou vybudované. Akční plán jsme splnili, pozemky jsou zaplněné smysluplně. Město odevzdáváme mladším vybudované, úřad funguje profesionálně, je jeden z nejlepších v republice. Lidé, kteří tu delší dobu nebyli, říkají, jak se Žďár obrovsky změnil. Zbývá vybudovat propojky Jamská - Novoměstská a Brněnská - Jihlavská. Velký obchvat kolem Kauflandu je sci-fi za jeden a půl miliardy. Navíc podle letošního měření tvoří tranzitní doprava jen osm až dvanáct procent, devadesát procent jede do Žďáru. To je úplně jiný případ než menší města, která už obchvat mají.

Odpůrce však máte i ve vlastní straně. Byla to pro vás satisfakce, když vás v primárkách odstavili na čtvrté místo a vy jste přesto vyhrál?
Určitě to byla satisfakce. Beru to v dobrém, ne že bych strouhal mrkvičku těm, kdo chtěli být vpředu. Na prvních místech musí být lidé, kteří pracují ve Žďáře a jsou tu známí. V situaci rok po pádu naší vlády jsme měli ve městě sestavit kandidátku, kde na předních místech budou doslova „trhači“ hlasů. Stačí se podívat na „skokany“ z minulých kandidátek. Pak bychom měli šanci na zaškrtnutí celé strany. A to říkám se zkušenostmi 25 let v politice, kdy jsem v Borech zakládal Občanské fórum i ODS. Netušil jsem, že po tolika letech skočím až na první místo. Odhadl jsem, že budeme mít tři mandáty. Neviděl jsem dobře ani výměnu v celostátní ODS za Petra Fialu. Je to vzdělaný, slušný člověk, bývalý rektor, vynikající politolog, ale nemá jednu věc. Chybí mu charisma. Mirka Němcová byla daleko lepší předsedkyně, ale ODS vsadila na nové tváře.

Z různých směrů jsem vůči vám cítil sílící averzi. Přesto jste v ODS i přes historicky nejslabší výsledek ve Žďáře vyhrál na kandidátce ODS s 1 151 hlasy. Kdo jsou vaši skalní příznivci?
Ti, kdo vidí, co jsme tady za ty roky udělali a já sám jsem se asi nezprofanoval, nezpychl, nekradl, nepodváděl a nikam necpal svoji rodinu. Mám většinou konzervativní voliče napříč všemi stranami, kteří nemají rádi velké a časté změny. Nejsem zastánce úplně tvrdého pravicového jádra. Měl jsem velikou radost, když jsem skočil na první místo.

Na jedné z tematických debat jste nedlouho před volbami řekl: Ať si mládenci z iniciativy Žijeme Žďárem zkusí řídit město. Asi jste nečekal, že to přijde tak brzy…
Jako bych to přivolal… Pak jsem toho litoval, dokonce i rodina mi řekla, že si za to můžu sám.

Nechybí vám po dvaceti letech nadhled, odstup a sebereflexe ve vnímání problémů?
Myslím, že snad ne. I když to někdo tvrdí. Dokážu si přiznat, že když děláte dlouho na nejvyšším postu, tak takové nebezpečí zde je. Markantní to ale nebylo, jsem pořád normální Jarda Brychta ze Žďáru a snad proto jsem byl nejdéle sloužícím starostou v novodobé historii města. Z radnice mě po tolika letech nevynáší nohama napřed, ale odcházím se štítem. To rozhodli voliči, a zřejmě tak ocenili moji práci. Nejsem zavřený v kleci. Spoustu věcí jsem zavedl, jako například setkání s občany, dotazovnu na webu nebo pořad Na slovíčko v kabelovce. Možná se kritiků dotklo, že jsem jejich argumenty často rozbíjel svými. Spoustu věcí a nápadů jsme si totiž za tu dobu vyzkoušeli a viděli, že nefungují tak, jak by si někdo přál a že tudy cesta nevede.

Jako učitel jste byl zvyklý známkovat. Jak byste ohodnotil sám sebe?
Nijak. V žádném případě nebudu sám sebe hodnotit. Od toho jsou voliči. I když je ódéeska celostátně dole, lidé mi dali najevo, že jsem asi neměl být na kandidátce tak upozaděn.

Na kterou věc ve vaší politické kariéře jste nejvíc pyšný?
Určitě na průmyslovou zónu, jejíž vznik jsem inicioval. Ty největší firmy jsem pro Žďár získal na základě osobních kontaktů. Cooper, Teleflex, Vamafil nebo bratry Koukolovy, které jsem učil a přijeli v bavoráku na školní sraz do Borů. Začínali u táty v boudě na zahradě, pak chtěli stavět firmu u dálnice. Dnes tady mají sto lidí. Práce a bydlení pro lidi, to bylo vždy moje heslo. Všechno další, kultura, sport, sociální oblast, je nadstavba, na kterou je potřeba nejprve vydělat a dotovat ji.

Nechystáte paměti? To by mohlo být hodně výživné čtení.
Že bych napsal jako Miloš Zeman Jak jsem se mýlil v politice? Možná v důchodě. Mám dvacet popsaných kapesních diářů (ukazuje do skříňky). Všechno jsem si od střední školy zapisoval. Na radnici vše od prvního dne, co jsem začal 1. prosince 1994 starostovat. Dodnes vidím jako živý film okamžiky, kdy mi pan Žurek předal klíče od radnice a kancelář. Splněné úkoly si vždycky škrtám, to je pro mě nejkrásnější pocit.

Jedna věc jsou paměti a druhá historky o vás. Je pravda, že se jezdíte uklidňovat do průmyslové zóny na Jamskou ulici?
Ano. I tento týden, když jsem se loučil s městem, jsem jel v deset večer do průmyslové zóny. I na náměstí, koukal jsem, že už bude brzy hotové, o půl roku dříve. Přijdu třeba k Teleflexu nebo PKS okna, sáhnu si na budovu, poplácám ji a řeknu: Tak to se nám povedlo. Od benzinky na Novoměstské je vidět celá zóna. Tam budu jednou brát i vnoučata a budu je učit historii města a co jsme tady prosadili nebo na čem jsem se i konkrétně podílel.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Výlovy rybníků patří i na Vysočině mezi oblíbené a hojně navštěvované podzimní...
Rybáři na Vysočině kapra příliš zdražovat nemohou, klesl by jim prodej

Rybáři na Vysočině už zahájili tradiční podzimní výlovy. Největší rybníky však své bohatství teprve vydají. Zatímco velká jihočeská rybářství kvůli velké...  celý článek

Pavel Chlubna miluje Jaroměřicko. Sbírá místní pověsti, zabývá se i osudy...
Po válce ves překvapil dopis, zda chce svůj zvon zpět, zjistil badatel

Badatel a fotograf Pavel Chlubna z Jaroměřic nad Rokytnou má netradičního koníčka. Zajímá se o kostelní zvony. Příběhy deseti kostelů a více než dvou desítek...  celý článek

Ruční granát F1
Muž našel v lese na Havlíčkobrodsku granát. Odnesl si ho domů

Hodně neopatrně si počínal třiapadesátiletý muž z Květnova, který našel při vycházce v lese ruční granát a vzal si ho s sebou domů. Teprve ze svého bydliště...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.