Koho hlavně obsazujete do svých fejetonů?
Postavy jsou často naprosto reálné a ve fejetonech také plným jménem označené. Nejbližší z nich jsem já sám, fejetony vycházejí hlavně z mých vlastních zážitků. Ale jsou psané tak, aby si čtenář mohl říct - hele, on píše i o mně, tohle jsem přece zažil i já. A pak tu jsou mí kamarádi, básníci a písničkáři, různé jihlavské osobnosti a figurky, učitelé z gymplu, prostě lidé, kteří tady žili a žijí vedle nás. A mé lásky.
Arif Salichov* Narodil se před třiašedesáti lety. Před rokem 1989 působil jako prokurátor ve Žďáru nad Sázavou a v Jihlavě. Od roku 1994 byl okresním státním zástupcem v Jihlavě s výjimkou let 1995 a 1996, kdy dělal prvního náměstka nejvyšší státní zástupkyně v Brně. Do roku 2005 byl prezidentem Unie státních zástupců. Nejvíce známý je případ, kdy zastavil trestní stíhání exšéfa lidovců Jiřího Čunka v údajné korupční kauze. * Salichov napsal a vydal romány, povídky, básně a naposledy i fejetony. Za Forum Jihlava se v posledních volbách dostal do jihlavského zastupitelstva. Působí také ve Spolku pro starou Jihlavu. Před nedávnem odešel do penze. |
Líbil se mi třeba fejeton Na kafi se starou láskou, který je i v knížce. Co jeho napsání předcházelo, schůzka z podobným průběhem?
To ne. Je to čirá fikce, jen jsem si zkusil představit, jak by takové setkání po letech mohlo vypadat.
Jak vycházíte se svými bývalými láskami? Děláte za nimi tlusté čáry, nebo občas spolu zajdete na kávu?
Kdepak, žádné tlusté čáry nelze nad láskami dělat. Žijeme přece jeden kontinuální život, byť možná plný různých peripetií, ale zážitky a vzpomínky v nás zůstávají a bylo by směšné pokoušet se je vymazat. Ano, nemám nic proti tomu zajít si na kávu s ženou, která prošla mým životem.
Jak by vypadaly tři shrnující věty na téma Arif Salichov a ženy?
Ženy byly hnacím motorem mého života. Prožil jsem s nimi mnoho krásného. Nemůžu a nechci na ně zapomenout.
Kdo je podle vás u nás v republice mistr fejetonů podle vašeho gusta?
Karel Čapek a Ludvík Vaculík.
Proč právě tihle dva?
Zatímco Čapek byl vlídný a poetický, Vaculík je obr. Člověk s ním nemusí pokaždé souhlasit politicky, světonázorově, ale jeho schopnosti vyjádřit se trefně, pregnantně a mít tah na bránu jsou obdivuhodné.
Co jste v poslední době četl tak, že jste se od toho nemohl odtrhnout?
Znovu jsem už po několikáté četl román Michaila Bulgakova Mistr a Markétka, který je právem považován za nejlepší román dvacátého století. Je to úžasná, strhující a velmi nadčasová věc.
Jste novým jihlavským zastupitelem. Zažil jste teď první povolební vyjednávání a sestavování koalice. Jak to na vás působilo a čím jste ho konkrétně ovlivnil?
Byla to úplně nová zkušenost, jsem na tomto poli naprostý nováček. Jednali jsme za Forum Jihlava jako tým a každý z nás něčím přispěl k úspěšnému vytvoření koalice. Svou úlohu bych ale rozhodně nepřeceňoval.
Jaký je ten svět jihlavské komunální politiky v zákulisí očima autora fejetonů?
Zatím je příliš brzo na nějaké úsudky, ještě jsem pořádně nepřekročil práh. Vím jen, že ve styku se starými vlčáky v místní politice musí mít člověk oči otevřené a uši nastražené.
Jste v jihlavské koalici s lidovci, jejichž republikovým členem je stále Jiří Čunek. Už si vás někdo na toto téma úsměvně dobíral?
Na otázky spojené s Čunkem nebudu reagovat, je to jen ohřívání vystydlého kafe.
Vždyť se na to dá odpovědět s nadhledem autora knihy fejetonů, nebo ne?
Nemám opravdu chuť se ke kauze Čunek jakkoli vracet, je mi neustále předhazována už sedm let. Leze mi to tak krkem, že jsem už na to alergický.
Jak myslíte. Jste i tajemník Spolku pro starou Jihlavu. Které staré místo Jihlavy by si podle vás zasloužilo obnovu, aby vynikla jeho dávná krása?
Jako patriota mě trápí celá řada věcí. V prvé řadě je to otázka nutné revitalizace náměstí včetně polidštění té ohavnosti jménem Prior, i takových míst, jako je Zlatá hvězda, Sklípek a kavárna Slavia. A taky tristní stav hrobů někdejších velikánů města na ústředním hřbitově. Půjde to ztuha, objekty mají své soukromé vlastníky, ale radnice by neměla rezignovat a měla by se pokusit do této problematiky integrovat.
Jste krátce v penzi. Co vám z toho světa soudů vůbec nechybí a co trochu přece jen ano?
Upřímně řečeno, nechybí mi zhola nic. Své bývalé povolání jsem nikdy nechápal jako poslání, bez kterého bych neuměl žít. Byla to má profese, kterou jsem se snažil dělat profesionálně, nic víc. Velmi rychle jsem si zvykl na svobodný život kavárenského povaleče, kterým jsem rád.
Oslovují vás někdy lidé, kterým jste z pozice státního zástupce vstoupil do života?
Občas mi někdo připomene, že jsem ho kdysi měl „v drápech“. Ale nikdo mi nic nevyčítá, mohu klidně chodit městem. To mi napovídá, že jsem svou práci asi dělal spravedlivě a nikdy nebyl ve svém povolání fanatikem, který by chtěl ubližovat lidem.
