Ředitelkou věznice ve Světlé se Monika Myšičková stala na počátku letošního roku. Generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal ji pověřil řízením věznice po odchodu její předchůdkyně Gabriely Slovákové. Myšičková pak uspěla ve výběrovém řízení a od dubna vede věznici jako pátá žena v pořadí.
Povězte, je cílenou snahou vězeňské služby, aby ženskou věznici vedla žena?
Cílený záměr to úplně není. Ale je pravdou, že generální ředitel vyslovil přání, aby ženskou věznici řídila žena. Je to z důvodů pochopení ženských problémů. Nicméně nebylo to dogma. Pokud by nebyl vhodný ženský kandidát, šlo by se cestou volby muže.
Mluvíte o ženských problémech. Co si pod tím lze představit?
Ženská věznice se liší tím, že ženy si nedokážou problémy mezi sebou vyřešit. To působí mnoho práce na straně odborných zaměstnanců. Přes ně řeší své psychické stavy a nálady. Nedokážou to ututlat, vše jde ven a naši zaměstnanci se tím musí zabývat. Ženy se mezi sebou také častěji fyzicky napadají.
Jak taková napadení vypadají?
U mužů, když už se napadnou, je útok razantnější. U žen to jsou škrábance a vytrhání si vlasů. Nejsou to útoky s dlouhou neschopností či většími zdravotními komplikacemi.
Monika Myšičková
|
Co takové incidenty nejčastěji způsobuje?
Dohadují se, protože jich je mnoho na ubytovně, mají konflikty, nesnesou se, řeší mezi sebou přátelské i lesbické vztahy. Řekla bych, že muži si věci řeší vnitřně sami v sobě nebo nálady nedávají najevo. To ženy neumí. Je to pak náročné pro psychology, speciální pedagogy i sociální pracovnice.
Mnohé ženy mají děti a rodiny, s nimiž jsou třeba spojeny více než muži. I to může při vyvolávání konfliktů hrát roli?
Ano. Zhruba sedmdesát procent odsouzených žen má děti. Nejsou to psychopatky, kterým je jedno, kde se jejich děti nacházejí a v jakém jsou stavu. Řeší to. Přemýšlí o tom, co bude po skončení trestu, zda budou mít možnost převzít si je do péče. To je mučí.
Jsou takové incidenty ve světelské věznici na každodenním pořádku?
Spíš je to každotýdenní pořádek. Agresivita a násilí se týká několika konkrétních lidí, v našem případě skupiny asi dvaceti konfliktních afektovaných žen. Z 850 našich vězeňkyň to není mnoho. Ale útoky se opakují.
Když už k takovým situacím dojde, jak se pak řeší?
Ženy musí projít psychologickým vyšetřením. Pokud je to vážnější, navštíví psychiatra. Někdy musí dokonce odjet na psychiatrii do Brna a vrací se zklidněné po medikaci. Útočnici musíme na nezbytně nutnou dobu izolovat od ostatních, aby nedocházelo k dalším útokům. Někdy to pomine rychle. Ukáže se třeba, že agresivitu způsobil špatný dopis z domova, špatné zprávy od dětí. Za pomocí terapií, kterých tu máme mnoho, se snažíme problém řešit. S těmi se tu pracuje velmi intenzivně.
Je v ženské věznici potřeba zaměstnat psychologů o to víc?
Místa jsou systemizovaná ve všech věznicích na počet odsouzených. V tomto ohledu přidáno nedostaneme. Jsme na tom dobře, máme šest míst psychologů. Teď se nám je podařilo všechna obsadit. Nároky na ně jsou tu obrovské, požadavků je mnoho. Podobně jako na terapeuty a vychovatele, kteří se těžko hledají.
Co psychologové řeší v ženské věznici nejčastěji?
Ženy je obecně více vyhledávají, vychází to z jejich přirozenosti. Chtějí si s nimi tak moc povídat, až je obtěžují. Je to mimo jiné dáno prostředím. Odsouzené přijedou z nástupní věznice sem do kmenové a vidí, že už se nedá nic dělat, že jsou ve vězení a čeká je třeba dlouhý trest. To na ně celkově dopadne.
Zmínila jste i terapeuty a vychovatele. Proč těch je nedostatek?
Terapeut je přísně vázán na terapeutický výcvik, kterého má mít 200 hodin, a to ne každý splňuje. A vychovatel, to je velice náročná práce hlavně na psychiku. Zajišťuje každodenní koloběh kolem odsouzených žen. Má na starosti kolektiv, ženy někam vede. Musí s nimi umět komunikovat, dát jim zdravý pohled na svět, připravuje je na konec trestu, na propuštění. Je to takový středobod.
Nedaří se tato místa ve Světlé zaplnit?
Momentálně nám chybí jeden vychovatel z šestatřiceti, což je velmi dobré.
Obecně, mají lidé zájem o práci ve věznici?
Mění se to. Loni v létě se nábor příliš nedařil. Teď nastává boom, jak u příslušníků pro dozorčí službu, tak u odborných zaměstnanců. Máme celkem 318 tabulkových míst, do konce června je budeme mít naplněná. V poslední době se vylepšily platové podmínky, začínáme konkurovat, proto došlo k nárůstu.
Na post ředitelky věznice nastupujete v době, kdy finišuje příprava stavby nové ubytovny. Zdárně ji dotáhnout bude vaším stěžejním úkolem?
Dokonce tím nejstěžejnějším. Stavba se dotkne celé věznice, všech zaměstnanců. Je to výzva. Bude to velmi moderní budova. V první řadě navýší kapacitu věznice o dvě stě míst pro odsouzené ženy, posuneme se ze současných 734. Ložnice by tu měly být po dvou, což je výhodné pro odborné zacházení. Zároveň ta stavba ale není moc šťastná.
Jak to?
Bude stát uprostřed věznice na malém prostoru bývalého hřiště a oddílu, který máme v buňkách. Bude se vytvářet samostatný vjezd. Očekáváme tu velký pohyb lidí. Klade to nároky na zajištění strážní služby a dozorčí službu. Získali jsme nějaká tabulková místa vysloveně vázaná na zajištění stavby. Za to jsem vděčná. Budou to opravdu obrovské nároky.
Asi nejen pro věznici, ale i pro stavební firmu…
Součástí dokumentace je samostatná kapitola bezpečnosti věznice. Vše, co bude muset firma splnit, jak budou její zaměstnanci poučováni, jak se tu budou pohybovat, jak vstupovat do věznice, vjíždět do ní vozidla, to je předem dané. Než stavba začne, musí být vykáceny topoly a odvezeny buňky současného oddílu. Pak se zřídí staveniště, strážní stanoviště, které na něj bude navazovat a bude zajišťovat bezpečnost pro stavbu a příchod i odchod lidí a materiálu. Ze začátku budou nákladní vozidla projíždět přes hlavní vchod, až záhy se udělá druhý vjezd přímo ke stavbě.
Nová budova ale jistě věznici zas posune o kus dál, že?
Bude mít řadu nových a potřebných věcí. Vzniknou v ní například multifunkční návštěvní prostory. Lepší prostředí bude hlavně pro děti. Ty za nic nemůžou, jaký život jim rodiče připravili, takový ho mají. Pokud tu mají maminku a jsou na návštěvě, je to pro ně obtížné, nevydrží tři hodiny sedět. Zřídíme venkovní hřiště napojené na venkovní návštěvní místnost. V několika návštěvních místnostech pak vybudujeme pěkné dětské koutky, aby to pro děti bylo více v klidu než u stolu.
Co ještě bude v nové budově?
Chceme tam dát specializované oddíly pro léčby drogově závislých, gamblerství a alkoholu. Ty jsou v republice zatím jen v Opavě. Tyto oddíly musí být menší a už tam nedostačují. V Opavě se dostávají ženy do pořadníků, tyto problémy je přitom třeba řešit akutně. Navíc závislých žen je čím dál víc. Zajímavostí budou i vycházkové dvory na střeše pro oddíl zvýšené ostrahy. Jde o ženy, které tu jsou za závažnou trestnou činnost.
Původně stavba měla začít na počátku druhé poloviny roku. Už víte, zda to tak bude?
Přesně to zatím nevíme, ale mělo by to být letos. Reálnější odhady se o něco posunuly, hovoří o podzimu. Jsme v situaci, kdy máme zadávací dokumentaci a bude vyhlášena soutěž na zhotovitele. Nikdo neví, jak dlouho bude trvat. Každopádně je žádané začít v roce 2019.
A dokončení? Nadělí si věznice dárek k výročí dvaceti let provozu, které připadá na listopad 2020?
To určitě ne, dokončení výstavby očekáváme v roce 2021.
Do věznice ve Velkých Přílepech u Prahy se vrátily ženy. Svatby jim povolí, sex ne (únor 2015):
10. února 2015 |
