V Jihlavě to byla druhá zdravotní sestra v republice, která nemoci podlehla. „V tomto případě to bylo stoprocentní úmrtí na nemoc covid-19, bohužel. Osobně jsem ji znal od doby, kdy nastoupila po škole. Je neštěstí, že její dcera přišla v tak útlém věku o maminku,“ říká v rozhovoru ředitel a lékař Lukáš Velev. Jihlavská nemocnice je největší na Vysočině.
Lukáš Velev
|
Bude chtít nemocnice její rodině nějak pomoci? Slyšela jsem o vzniku veřejné sbírky.
Zaměstnanci naší nemocnice začali přispívat takřka okamžitě poté, co se o její smrti dozvěděli. Následně se nám začali ozývat jednotliví dárci a další zdravotnická zařízení prakticky z celé republiky s tím, že by chtěli přispět. Původně jsme chtěli založit transparentní účet na nemocnici, ale ukázalo se, že to je administrativně složitější, podléhá to různým procesům schvalování. Zkrátka, dlouho by to trvalo. My jsme ale chtěli zřídit účet co nejrychleji.
Nakonec jsme se domluvili s naší zaměstnankyní, kamarádkou zesnulé, že účet založí. A číslo tohoto transparentního účtu je 123-2932160257/0100. Od 25. listopadu je zveřejněné na webových stránkách nemocnice. Peníze poputují sedmileté Anetce.
Jak vnímají tuto nešťastnou událost zaměstnanci? Nebere jim to sílu chodit dál do práce s vědomím, že se mohou také nakazit a skončit podobně?
Já jsem s nadsázkou říkal, že v nemocnici bude vše fungovat do úmrtí prvního zaměstnance. To se teď stalo a vůbec by mě nenapadlo, že to bude takto mladý člověk. Ale chválabohu musím říct, že personál se stále drží. Ještě víc si uvědomili, že tato nemoc umí zabíjet a zabíjí bohužel i velmi mladé lidi. Sestřička, která na covid-19 zemřela, bojovala s nemocí velmi dlouho. Tajně jsme doufali, že to dopadne trochu líp. Už když u nás ležela, zdravotníci si uvědomili, že riziko nákazy je stále velké, i když dodržují všechna platná nařízení.
Neměli jste, ať již v první vlně, či nyní, signály o tom, že by zdravotníci v obavách o svůj zdravotní stav či vzhledem ke svému věku chtěli opustit práci zdravotníka?
Měli jsme takové případy na začátku podzimní vlny, ale jen v jednotkách případů. Bylo to u některých sester v předdůchodovém věku, které pracovaly na infekčním oddělení. Nejednalo se ale o žádný kolektivní úprk.
Zdravotní sestřička Kateřina byla jediným vaším zdravotníkem, který se ocitl kvůli covidu-19 na nemocničním lůžku v těžkém stavu?
Měli jsme a máme stále řadu nakažených zdravotníků. Ale v případě Kateřiny se jednalo o suverénně nejtěžší případ u zdravotníka a myslím, že i obecně patřil k těm nejtěžším případům, které jsme léčili, pokud jde o rozsah postižení plic a celkový stav. O dekádu starší člověk by nevydržel tak dlouho bojovat o život jako ona. Měli jsme řadu zdravotníků, kteří měli různé spektrum potíží od lehkých až po středně těžké. Musím zaklepat, ale nikdo další na intenzivní péči nebo podpůrném dýchání zatím neskončil.
Kolik je nyní u vás nemocných zdravotníků? A jak zvládáte v omezeném počtu péči o pacienty? Před týdnem jste ani nevyužili pomoc Armády ČR, která by poskytla nemocnici deset vojáků.
Aktuálně je na neschopence s covidem-19 nebo kvůli karanténě 90 zaměstnanců (údaje ze středy 25. 11. - pozn. red.). Jejich počet se snižuje. Ve většině případů je u nich průběh nemoci bezpříznakový či lehký a po 10. až 13. dnu se vracejí zpět do práce. Tím, že se sestřičky nakazily v úvodu epidemie, se nám začaly poměrně brzy vracet. Proto jsme mohli zvládnout i ten následný vrchol příjmu nemocných. Pomohlo také to, že se omezila péče a některá oddělení se uzavřela. Zlepšení personální situace bylo důvodem, proč jsme pomoc armády nakonec nevyužili.
Vstup do nemocnice v Jihlavě se stanem na odběr testů
Vnímáte na svých zaměstnancích vyčerpání?
Špatné na tom všem je, že to je vlastně taková cesta bez výhledu. Alespoň zatím. Vlivem vládních opatření začíná počet nakažených klesat, a to tak, že uvažujeme o otevření některých oddělení pro plánované výkony. Doufám, že zdravotníci si pak trochu oddychnou. Bojíme se, co udělá návrat dětí do škol a uvolnění opatření během Vánoc. Očekávám, že v druhé polovině ledna nastoupí třetí vlna. Jen nevíme, jak bude velká. Záleží na tom, jak budou lidé dodržovat opatření. Chybou bylo sundat v létě roušky a také jejich zářijové odmítnutí.
Naťukl jste, že by se některá oddělení mohla vrátit do původního režimu. Která to budou?
Nezastavili jsme samozřejmě neodkladné výkony a péči o onkologické pacienty. Měla by se nově rozjet odložitelná kardiologická péče, jako je preventivní vyšetřování koronárních tepen, poruch srdečního rytmu a podobně. Navýšit by se měla i chirurgická péče. Vedle nádorů by se měly začít operovat pacienti, kteří by se neměli odkládat více, než je nezbytně nutné. To jsou například lidé se žlučovými či močovými kamínky nebo někteří ortopedičtí pacienti. Vrátit se chceme i k dermatologické péči včetně lůžkové.
Samozřejmě budeme mít zatím celá dvě patra rezervovaná pro pacienty s covidem-19, a také pro ně vyhradíme celé infekční oddělení. Omezenou máme stále intenzivní péči, protože je na ní stále řada pacientů s covidem-19 v těžkém stavu.
Nemoc covid-19 přináší obecně vysoký počet úmrtí. Vím, že se zdravotníci setkávají se smrtí často, ale přece jen je teď tato frekvence častější. Jak zvládají tuto náročnou situaci a pomáhá jim třeba nějaký psycholog?
Máme vyškolené krizové interventy. Nemám informace o tom, že by tohle byl problém. Spíš personál na infekčním oddělení tři čtvrtě roku nepečuje o nikoho jiného než o lidi se zápalem plic při covidu-19. Medicína jim velmi zmonotónněla. Když jsme po jaru uvolňovali, těšili se, že budou mít konečně pacienty s jinými diagnózami.
Počet nakažených celorepublikově klesá. Vy pozorujete, že se snižuje počet pacientů, a vláda chystá na Vánoce rozvolnění... Co si o tom myslíte?
Parafrázuji Hamáčkovo „Spolu to zvládneme“ na „S rozumem to zvládneme“. Rozum je nejlepší rádce. Pokud budou lidé rozumní, když budou chránit sebe a okolí, tak bude možné alespoň omezeně mít společenský život. Jsou to jednoduchá pravidla, která by se měla dodržovat - chránit si dýchací cesty, umývat si ruce, než si sáhnu do očí, obličeje nebo než začnu jíst. Musím si být jistý, že ruce mám čisté.
Jak vnímáte obecně epidemická opatření, která vláda dosud navrhla? Udělal byste něco jinak?
Na jaře udělali přesně to, co měli. Tím ale vznikl mylný dojem, že jsme covid-19 porazili a vygeneroval se problém nyní na podzim. Po bitvě je každý generál, ale domnívám se, že kdyby se udělal krátký a úplný lockdown, bylo by to lepší než postupné utahování a povolování. Všichni se tváří, že zachraňujeme ekonomiku, ale tohle je spíš její trápení. Kdyby se vše najednou zavřelo na tři týdny či měsíc, ekonomika by se s tím vypořádala lépe. V konečném důsledku bude vládní postup podle mě dražší než cílený, rychlý a včas indikovaný lockdown.
Vy sám jste si covidem prošel?
Já jsem si nemocí neprošel, měl jsem jenom pozitivní ženu. To je sice v pořádku, když máte ženu pozitivní, ale nesmí to být na covid (směje se). Zbytek rodiny, a tedy i já, byl negativní.
Je zajímavé, že vím o rodinách, kde jeden člen koronavirus prodělal a zbytek ne. Čím to, když je virus tak infekční?
Vím rovněž o řadě takových případů. Je toho ještě hodně, co o viru nevíme a věda to bude zkoumat. Může v tom být genetika nebo odezva imunitního systému. To, co člověka ohrožuje na životě, není primárně virus, ale příliš silná imunitní reakce na něj. Imunita se zkrátka zblázní, a i když se v těle už žádný virus nemnoží, uvolňují se zánětlivé mediátory, které celkový stav komplikují. Problémem jsou také krevní sraženiny, které se při covidu-19 vytvářejí. Vznikají trombózy plicních kapilár - tedy v drobném krevním řečišti. Tím se zničí plíce. Tyto reakce u ostatních virových infekcí neznáme, ne v takovém rozsahu.
Povězte, jaké postupy při léčbě covidové infekce vaši lékaři používají?
Řídíme se samozřejmě platnými doporučeními společnosti pro infekční i intenzivní medicínu, doporučeními ministerstva zdravotnictví. Léčba se celosvětově trvale vyvíjí a snažíme se reagovat na poslední léčebné trendy. Používáme kortikoidy, změnili jsme dávkování léčiv na ředění krve, takže teď ředíme preventivně krev, jako kdyby měli pacienti trombózu, tedy léčebnou dávkou. Používáme kyslíkovou vysokoprůtokovovu nosní podporu dýchání (HFNO), jak je doporučeno. A pak tu jsou různé experimentální léky.
Hodně se mluví o léku Remdesivir. Světová zdravotnická organizace (WHO) vydala stanovisko, v němž nedoporučuje používat lék Remdesivir proti covidu-19. Podle ní chybějí jakékoli důkazy, že přípravek zvyšuje šance na přežití pacientů s touto nemocí či že u nich snižuje potřebu plicní ventilace. Jaké vy s ním máte v Jihlavě zkušenosti?
Zpočátku jsme tvrdili, že ten, komu jsme podali Remdesivir, zemřel. Ale myslím si, a trochu to potvrzují i americké studie, že se Remdesivir indikuje špatně. Tento lék brání replikaci (množení) viru. Původně byl vyvinut na ebolu. Masivní replikace viru v organismu se týká prvních dnů při nakažení. Kdyby se tento lék nasadil v této fázi, tak by možná mohl mít docela slušný účinek. Ale on se zpočátku dával ve fázi, kdy byli lidé už na hraně umělé plicní ventilace. Tam nemůžete čekat výrazný efekt.
Na covidovém oddělení jihlavské nemocnice
Věříte, že by virus mohl zmizet tak jako třeba ebola?
Příroda nás umí překvapit. A to jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Ale osobně to považuji za velmi nepravděpodobné. Přestal jsem tomu věřit ve chvíli, kdy se to začalo masivně šířit v USA. Jakmile už populaci zasáhne v tak velkém objemu, bude se to eliminovat velmi těžko. Myslím, že skončí jako další virové onemocnění, třeba jako chřipka.
Co by mohlo virus zbrzdit? Věříte v očkování?
Určitě. Zastavit by ho mohlo včasné podání protilátek, kdy virus zlikvidujete hned po vstupu do organismu. Zde jde o pasivní imunizaci. Nebo budeme imunizovat aktivně, tedy podáním inaktivovaného viru či jeho části. Vytvoříme si vlastní protilátky a neumožníme viru, aby nás napadl. To se pravděpodobně v populaci děje právě v podobě bezpříznakových osob, které virus zastaví imunitně na sliznicích, čímž nepronikne dál do buněk.
Rozhovor bychom měli zakončit něčím optimistickým, když jsme začínali nevesele...
Musím říct, že máme jako republika štěstí v tom, že jsme nepodlehli reformním tlakům na redukci lůžek a nemocnic. Máme luxusní hospitalizační kapacitu. Díky tomu jsme neviděli to, co v Itálii, kde byli nemocní na chodbách nebo čekali s kyslíkem na parkovištích, až se uvolní lůžko. Také úroveň poskytované péče je tu velmi vysoká. A do třetice - věřím v sílu a účinek očkování. Myslím, že již v příštím roce bude více vakcín z různých zdrojů a budeme moci naočkovat minimálně kritickou infrastrukturu.
