Jak se projevil na produkci a prodejích pivovaru Bernard jarní nouzový stav s v souvislosti s onemocněním covid-19?
Projevilo se to hodně. V prvních dnech padl prodej sudového piva, které nás živí především, na nulu. Podporovali jsme pak restaurace drobnými opatřeními, aby mohly prodávat přes okénka, vozili jsme jim kelímky, lahve a podporovali jsme prodej piva přes e-shop, ale to jsou samozřejmě minoritní věci. Asi za šest týdnů se nám podařilo dostat lehce přes padesát procent normálního prodeje. Když vypadly hospody, tak nám vypadlo 61 procent celkového prodeje. Na marketech jsme postupně navýšili prodej na 51 procent, ale lahve jsou proti sudům málo ziskové.
Propouštěli jste?
Vstupovali jsme do začátku omezení nouzového stavu v polovině března s poměrně velkou finanční rezervou, takže jsme měli možnost se o něco opřít. Nikoho jsme kvůli viru nepropustili, část lidí si vzala dovolenou, část byla na OČR, část lidí dělala z domova, část v režimu zkrácené práce. Ve vyinkasovaných penězích jsme přišli asi o 40 milionů korun, ale protože jsme měli rezervu, přežili jsme to bez větší krize.
Nakonec jsme ani nepožádali stát o příspěvek z programu Antivirus. Za duben jsme měli nárok asi na 600 tisíc korun. Jsme principiálně odpůrci dotací a křivení ekonomiky trhu, toho, co se bohužel dnes děje v masivním měřítku, kdy třeba ceny zakázek placených z dotací letí strmě nahoru. Ale kdoví, kdyby přišla masivní druhá vlna, třeba bychom možnost státní podpory využili. Postupně se prodej začal škrábat nahoru. V květnu se ve dvou fázích hospody otevíraly, tržby šly nahoru. V červnu jsme měli pokles už jen v procentech.
O nástupu druhé vlny koronaviru se už mluví, pociťujete ji nějak jako pivovar?
Nepociťujeme, ale vývoj sledujeme. Největší riziko podle mého je v celospolečenské atmosféře, že pokud se někde onemocnění začne šířit, tak vám mohou zavřít firmu – a to by byl skutečně velký problém.
Jak se podle vašich zkušeností stát s touto nemocí potýká?
Měli jsme tady případ, kdy jednomu pracovníkovi z výroby nebylo dobře, vypadalo to na střevní chřipku, ale nechtěli jsme nic podcenit. On a jeho dva kolegové ze směny zůstali doma. Chtěli jsme okamžitě pro toho člověka udělat testy a ukázalo se, že stát v tom má totální nepořádek a chaos. Obvolávali jsme nemocnice v Havlíčkově Brodě, v Jihlavě… ne, máme plno, test můžeme provést nejdříve za pár dní… Lékařka s tím vůbec nechtěla mít nic společného. Pak jsme volali na hygienu, tam si vás přehazují jako horký brambor… Je to neorganizované a nedivím se, že v tomto chaosu přichází druhá vlna. Ten playboy, co si hraje na ministra zdravotnictví, ať jde někam. Ten dělá tiskovky, ale když to vidíte v reálu, tak kam jsme se posunuli ohledně koronaviru za pět měsíců?
Čili spokojen nejste.
Skutečně to vnímám jako selhání státu. Od zmatků s rouškami, vítání čínského letadla, kde se naši politici klaněli až k zemi... ale – zvládlo se to. Ale nyní, i po tak dlouhé době, je v tom stále zmatek. Chytrá karanténa? To je slovo, o kterém, myslím, nikdo ani neví, co vlastně znamená. Vezměte si OKD v Karviné. Bylo jasné, že je tam problém – a jak dlouho trvalo, než se udělala nějaká opatření. Měli by táhnout za jeden provaz a nevymlouvat se vláda na hygienu a hygiena na vládu. Je v tom nějaké české švejkovství. My jsme velmi kreativní, chytří, možná chytří až moc, všechno okecáme, ale tady je třeba konat.
Jak se situace dotkla investic pivovaru?
Jedním z opatření bylo zpomalení nebo zastavení nákupů a některých investic. Týká se to například budování návštěvnického centra, kde jsme měli mít stavbu hotovou do konce září, ale posunuli jsme to na konec února. Otevření centra se tím pádem posunulo z jara příštího roku o pět až šest měsíců. Dočasně jsme pozastavili i stavbu rozhledny na pivovarském komíně, ale pak jsme se rozhodli v ní pokračovat. Nyní se realizuje.
Nebrzdí vás právě ten omezený prostor uvnitř centra města, který má pivovar k dispozici?
Máme tady prostor asi jednoho hektaru. To je opravdu malý prostor, ale zatím jsme vždycky našli možnost, jak na tomto půdorysu vyladit výrobní kapacitu. Teď budeme řešit rozšíření tohoto prostoru o 700 čtverečních metrů, kde by měly vzniknout ležácké a kvasné tanky. To je jediné a finální rozšíření pivovaru co do plochy za celou naši historii. Koupili jsme také pozemky za městem, ale nevíme, jak se bude vyvíjet situace. V Evropě i v Americe je řada negativních trendů v ekonomice i ve společnosti. V České republice je třeba uhájit demokracii, která tady zatím je. Vadí mi současný silný populismus, zásadně mi vadí, že vláda nešetří.
Stanislav Bernard
|
Nepřemýšlel jste někdy o přestěhování pivovaru mimo centrum města?
Ano, přemýšleli jsme o tom v souvislosti s poptávkou, která po nás existuje. Koupili jsme pozemky za městem, kde bude někdy eventuálně možné větší pivovar postavit. My jsme loni prodali 400 tisíc hektolitrů piva, takže jsme se stali středním pivovarem, ale nejsme žádný gigant. Je po nás poptávka, snažíme se dělat co nejkvalitnější pivo, vybudovali jsme uznávanou a troufnu si říct i obdivovanou značku piva. Naším cílem ovšem není za každou cenu růst, ale budovat kvalitu, značku, vztahy, firemní kulturu. To se nám daří. Nepotřebujeme být na každém rohu, ale být voňavým kvalitním kořením českého trhu s pivem.
Jaký vidíte prostor pro růst?
Vidím ho dnes někde zhruba do půl milionu hektolitrů, více ne. Stálý růst není naší filozofií.
Jak se vyrovnáváte s rostoucí poptávkou?
Neodmítáme zájemce z řad hospod, ale naši obchodníci mají zadání, aby především zkvalitňovali portfolio hospod, aby pivo tam, kde se čepuje, bylo kvalitně ošetřené. Předloni jsme zastropovali objem lahvového piva.
Jsou hospody, kde jste ukončili spolupráci?
Jsou, ale jsou to bílé vrány. Byly případy, kdy hospodský nedržel slovo a naše pivo měl naražené třeba týden a kazil nám kvalitu. Když se s tím člověkem nedá domluvit, spolupráci ukončíme, jsou to ale výjimečné případy. Dodáváme do čtyř tisíc hospod v Česku a na Slovensku.
Před lety jste patřil k těm, kteří nastartovali boom malých pivovarů. Jak se dnes na tento bouřlivý fenomén díváte?
V roce 1993 jsem v Humpolci založil Svaz malých a nezávislých pivovarů, jehož smyslem bylo pokusit se prosadit do zákona diferencovanou spotřební daň pro skupinu malých a nezávislých pivovarů, čili pivovarů do výstavu 200 tisíc hektolitrů ročně. V té době byly v Česku dva minipivovary: U Fleků a ve Vodičkově ulici v Praze. Parlament tu úpravu zákona schválil. Minipivovary mají nejvyšší daňovou úlevu. Dnes je těch minipivovarů více než 500, i v této době jich víc vzniká, než zaniká. Došlo k obrovské renesanci českého pivovarnictví.
Obor byl na konci socialistického období v devastaci – po válce tady bylo kolem 120 pivovarů, v roce 1989 asi sedmdesát a pořád to šlo dolů. Mám dokonce pocit, že jsme na prvním místě na světě v počtu minipivovarů. Ony nám samozřejmě konkurují, ale z pohledu kvality piva, specialit je to laboratoř: sládci si mohou hrát, experimentovat, obohacuje to trh.
Jak pivovar Bernard začínal?
Když jsme tady začínali, měli jsme gigantický dluh, protože jsme pivovar koupili za strašných podmínek. Byl zdevastovaný, neměl zákazníky, měl zničenou pověst. My ho koupili za pětinásobek zůstatkové hodnoty, tedy za 52 milionů korun. Všechno z úvěru na šest let s desetiprocentním úrokem. Deset let jsme bojovali o přežití. Povedlo se to. Dnes – po 29 letech – jsme finančně zdraví, máme rezervy, nic nedlužíme. Jde to. Ale státy – nejen ten náš – se chovají nehospodárně. Trh se křiví dotacemi, je tady masivní nástup socialismu, přerozdělování. Jednomu seberu, druhému dám. Když někdo v oboru dostane dotaci a druhý to vybudoval bez dotací a neměl možnost si vybudovat rezervy, tak ho to možná smete.
Jste proslulý provokativními reklamními kampaněmi například s využitím černošských pin-up girls, napadá vás nějaká kampaň v souvislosti s aktuálním černošským hnutím v Americe?
Napadají mě dvě věty. Jednak „Svět se zbláznil“, což je naše dlouhodobá kampaň. A tady je to tak masivní, že mě i přestává lákat si z toho dělat legraci, protože už to není legrace. Druhé slovní spojení je: A dost! Protože to, co se děje, je degenerace a úpadek západní společnosti, která už přestala být dávno svobodná. Když se propouští z práce za jiný názor? To zde bylo za bolševika, dnes to dělají progresivisté, levicoví idioti. Společnost pokřivují, ovládají. Řvou a všichni se jich bojí. Korporace jim podlézají, sociální sítě a novináři totéž. Proč by se člověk, který se shodou okolností narodil jako bílý, měl za svou barvu kůže stydět, nebo dokonce omlouvat?
Společnost se bičuje za věci, které se stávaly před desetiletími, stoletími. Případ toho černocha, kterého policista zabil, je špatný, ale na to má společnost mechanismy, jak to řešit. To, co se děje, má mnohem hlubší kořeny. Co se děje v současnosti na Západě, to je úpadek říše římské, to je říše, která upadá v přímém přenosu. Spojené státy byly etalonem demokracie, to dnes končí. Totéž západní Evropa. Čína je dnes technologicky i ekonomicky jedničkou, ale systém, který tam panuje, je koncentrák, ze kterého by se Orwell mohl učit. Bodový systém, miliony kamer, dohled Velkého bratra.
Černošskými pin-up girls v reklamě nechtěli majitelé humpoleckého pivovaru Bernard provokovat. „Hodili jsme to na Facebook a feministky a feministé na nás začali nevybíravě hnusně útočit. Já na to našemu šéfovi marketingu řekl: Pošli je do pr…,“ vzpomíná Stanislav Bernard.
Neplánujete cestou reklamy nyní vyslat nějaké poselství?
My nechtěli pin-up girls v reklamě provokovat! My jimi chtěli rozlišit naše piva na pípách. Hodili jsme to na Facebook a feministky a feministé na nás začali nevybíravě hnusně útočit. Já na to našemu šéfovi marketingu řekl: Pošli je do pr…! Dnes se mi to spojuje s tím, co se děje na Západě. Ale kdo tvoří tuto realitu, realitu té předrážděné reakce na naše pin-up holky? Pár lidí, kteří mají problém sami se sebou a nechtějí ho řešit sami u sebe, ale na úkor celé společnosti. Pokračuje to nepraktickými obory vzdělání: financování neziskových organizací, genderová studia… a tihle lidé jsou pak nezaměstnatelní, a tak se sdružují v neziskovkách a my si je platíme z našich daní. Oni pak ovlivňují budoucí podobu zákonů a vyhlášek. A tam se pak plíživě dostávají ty trendy. Ale tu svobodu je třeba si hájit, bránit se těm útokům. My jsme v odpovědi na ty útoky připravili právě ty tři pin-upky s mým obličejem, abychom si z nich udělali legraci. Nebyla to provokace, ale reakce. Psaly o tom tehdy i New York Times.
Držme si v České republice zdravý rozum a nenechme si zničit po mnoha letech nabytou svobodu. Největší chybou by bylo předstírat, že se nic neděje. Děje se a zahýbe to s celým světem. Proč si myslím, že je Západ v úpadku? Také kvůli věcem, jako je kampaň MeToo. Ty ženy měly možnost se bránit sexuálnímu obtěžování, na to přece právní řád pamatuje, ale tehdy to neudělaly. V té chvíli buď neměly motivaci, nebo sebevědomí. Když ta žena někoho nařkne, že jí například před dvaceti lety sahal na zadek? Z právního hlediska je to totální prasečina, protože to nerespektuje presumpci neviny. To není svobodný život, ale degenerace civilizace v přímém přenosu.
