Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na pořádek jsem pes, říká mladý finalista soutěže o zdravotní sestru roku

  9:16
Není mnoho mužů, kteří by zastávali pozici vrchní sestry. Jednou z výjimek je Petr Pazour. Tento šestadvacetiletý zástupce nemocnice v Novém Městě na Moravě, kde šéfuje sestrám na neurologickém oddělení, se může dokonce stát Nej sestřičkou. Dostal se mezi dvanáct finalistů soutěže.

Šestadvacetiletý Petr Pazour je jednou z výjimek v převážně ženském prostředí - pracuje totiž jako vrchní sestra neurologického oddělení novoměstské nemocnice. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

V nemocničním prostředí máte o titulování jasno, ale jak vám říkají třeba pacienti? Jsou z toho asi někdy ošemetné situace.
To ano. Všichni se diví, proč mám na vizitce všeobecná nebo vrchní sestra, ale zákon je takový, že nezohledňuje mužskou část. Je to takový univerzální pojem. Někdo mi říká „sestři“, někdo „sestro“, někdo se oslovení raději vyhne. Pan primář mě s oblibou tituluje „pan vrchní“. Kdo si přečte vizitku nebo u nás leží dlouho, tak se třeba zeptá, jestli mi může říkat Petře.

Petr Pazour

  • Je mu 26 let. Šestým rokem pracuje v novoměstské nemocnici, necelý rok na pozici vrchní sestry neurologického oddělení.
  • Žije v Radostíně nad Oslavou.
  • Vystudoval střední zdravotnickou a následně vyšší zdravotnickou školu ve Žďáře nad Sázavou, dálkově absolvoval bakalářské a magisterské studium.
  • Do soutěže Nej sestřička 2021 jej nominoval primář neurologického oddělení Jakub Jirků a vedení nemocnice. „Dozvěděl jsem se to na poslední chvíli, měl jsem si nejdřív rozmyslet, zda do toho vůbec půjdu. Pak jsem byl překvapený, když mi volali organizátoři, že jsem se dostal do finále,“ líčí finalista.

Je to ještě přežitek z doby, kdy byly mezi zdravotními sestrami vyloženě ženy?
Asi ano.

Tušíte, kolik je v novoměstské nemocnici celkem zdravotních bratrů?
Tak do deseti v celé nemocnici.

Proč jste si vůbec vybral tento obor?
Z dětství si pamatuji, jak mě vždycky všechno bolelo, když jsem byl u doktora. Když mi brali krev, museli mě asi čtyři držet, aby mi krev vůbec vzali nebo třeba píchli injekci. Bylo mi to nepříjemné. Při rozhodování o povolání jsem věděl, že chci pracovat s lidmi, a ne stát u stroje nebo něco kreslit v kanceláři. Když jsem chodil po školách při dnech otevřených dveří, šli jsme s mámou i na „zdravku“ a tam se mi líbilo. Starší kamarádka, která tam studovala, mi školu vychválila, ve mně to pak uzrálo tak, že jsem podal přihlášku a nastoupil. Pokračoval jsem pak i na vysoké škole, mám magisterskou specializaci pro interní obory, takže se tomu věnuji i v práci, protože neurologie je jedním z interních oborů.

Povězte, co vás na neurologii nejvíc baví?
Obecně na práci ve zdravotnictví mě baví kontakt s lidmi. Jsou situace, kdy lidé reagují nepřiměřeně svému stavu, ale přichází také milé a silné chvíle, kdy vidíte, že naše práce má smysl. Že pacienti nebo jejich rodiny dokážou naši práci a snahu ocenit. A proč právě neurologie? Je to takový lepší interní obor. K pacientovi přistupujeme hodně komplexně, nezajímá nás pouze jeden orgán, ať už příčina onemocnění vychází z centrální nervové soustavy, kardiovaskulárního systému, nebo třeba periferních nervů. Není to jednostranný obor, snažíme se pátrat od hlavy až po patu.

Zmínil jste různorodé reakce, i ty negativní. Jaké převažují?
Většinou vděk. Když se k pacientům nebo rodinným příslušníkům chováte slušně, většinou je reakce pozitivní. Ale když už druhá strana překročí určitou hranici, nebo je dokonce vulgární, není dobře si to nechat líbit. Pořád musíme být profesionálové a situaci vybalancovat, abychom se dopracovali k výsledku.

Bylo v tomto směru během pandemie víc stresových situací?
Nejvíc stresující pro nás bylo, že většina hospitalizovaných ztratila sociální kontakt s rodinou. Pro nás to bylo náročné období, návštěvy byly povolené pouze u umírajících, a to na omezenou dobu. Před covidem mohli lidé chodit na oddělení každý den, u nás jsme celkem benevolentní a návštěvy pouštíme i mimo návštěvní dobu, protože víme, že je to důležité.

Rodina si lépe umí představit, jak je na tom pacient třeba po mrtvici. Když jim to jen zprostředkováváme po telefonu a nemůžou se podílet na ošetřovatelské péči, tak si nedokážou představit, jak všechno probíhá a jak se pacient změnil. Když se takový člověk dostane domů, z rodiny často volají, že tu péči nezvládají. Zatímco pro nás je to rutina, pro rodinu jsou to situace, se kterými se musí poprat.

Byla právě zmiňovaná ztráta sociálního kontaktu tím nejsložitějším během pandemie, s čím jste se potýkali?
Určitě to byla jedna ze složitějších věcí. Složité bylo vyhodnotit negativní, suspektní a pozitivní pacienty. Žili jsme v napětí a stresu, nevěděli jsme, jestli si onemocnění doneseme domů a nakazíme někoho dalšího. Sestry se nebály samy o sebe, ale toho, že nakazí svoje blízké. Pro mě bylo nejnáročnější všechno ukočírovat, aby bylo dost personálu a abychom měli dostatek pomůcek. Někdo má jako svůj sport běh nebo lyžování, já přepisování služeb. (směje se)

Předpokládám, že takové situace nastávaly prakticky dennodenně, nebo ne?
To ano. Ale zvládli jsme to. Na našem oddělení byla covidová jednotka jen tři týdny, ale myslím si, že nás to jako kolektiv posílilo a posunulo dopředu.

Stalo se, že to někdo z vašich podřízených neustál a raději si hledá jiné zaměstnání?
U nás se to nestalo. Holky jsou sice unavenější, protože bylo období, kdy si nemohly vybrat volno a byly prakticky dennodenně v práci, ale léto a vidina dovolené je zase žene vpřed. Určitě se snažím jim vycházet vstříc, když mají děti, aby volno dostaly. Vždycky se dovedeme domluvit.

Věříte, že období ochranných obleků a obličejových štítů máte definitivně za sebou?
Doufáme v to. Mít na obličeji dvanáct hodin roušku nebo respirátor, to komfortní není. Chvíli vás to tlačí na nose, pak za ušima, a jak začalo být teplo, už se v tom i hůře dýchá. Proto kolegyním nezazlívám, když si ochranné pomůcky na vyšetřovně na chvíli sundají. Byli jsme jedno z oddělení s nejmenším počtem nakažených sester, za tu disciplinovanost jsem holky chválil.

Jakou máte na oddělení zkušenost s očkováním?
Na začátku jsme s tím trošku bojovali. Holkám se do toho nechtělo, doktoři se naopak očkovat chtěli. Chvíli jsem váhal, ale naočkovat jsem se nechal, jiná cesta z toho není. Holky se postupně rozmýšlely a nechaly se naočkovat kromě tří všechny, na oddělení nás je pětadvacet.

Pojďme k samotné soutěži Nej sestřička. Co to pro vás osobně obnáší?
Už jsem absolvoval natáčení medailonku, fotografování a také jednodenní soustředění v Praze, kde se sešlo všech dvanáct finalistů. Byl to příjemný den, jsem jediný muž a nejmladší soutěžící. Seznámili jsme se, předávali jsme si zkušenosti, zdravotníci jsou komunikativní lidé.

Byl tam i Leoš Mareš (moderátor finálového večera, který bude 9. září v Obecním domě - pozn. red.) nebo prezidentka České asociace sester Martina Šochmanová, která říká, že si sestry během pandemie sáhly na dno svých fyzických a psychických sil. To je pravda. Nebýt sester, covid nezvládneme, držely to napříč republikou. I když je to taková špatná zkušenost, a prý už se to projevuje v přijímacích řízeních zdravotnických oborů na střední a vysoké školy.

Finalisté soutěže o nejlepší sestřičku společně se zástupci pořadatele. Petr Pazour je jediným mužem mezi jedenácti ženami.

Myslíte, že pandemie přispěla k vyššímu společenskému kreditu zdravotníků?
Ano. Lidé si začali víc vážit práce sester, dosud měli hodně zkreslené představy kvůli seriálům ze zdravotnického prostředí. Běžný den je jiný, místo lodiček máte ochranné pomůcky a nesmíte mít ani nalakované nehty. Teď lidé poznali zblízka, že nejsme Růžová zahrada.

Když už jsme u těch seriálů, tak který je podle vašeho gusta?
Žádný. Ale nejhezčí je film Sestřičky s Jiřinou Jiráskovou a Alenou Mihulovou v hlavních rolích. Ale jinak to nevyhledávám.

Jste mladý muž na seniorní pozici. Jak se vám daří kočírovat starší podřízené?
S některými kolegyněmi mám přátelský vztah, je mezi námi vzájemný respekt. Ale s některými k sobě pořád hledáme cestu. Vždycky se nějak dokážeme dohodnout, známe se a kolegyně vědí, že když přijdou s konstruktivním nápadem, jsem ochotný o tom přemýšlet a třeba na něj i přistoupit. Pracuji tam s nimi po střední škole od začátku, známe se navzájem, víme, co od sebe můžeme čekat. Kolegyně vědí, na co jsem pes a na co si mají dávat pozor. Myslím si, že nám to funguje.

Prozradíte, na co jste pes?
Na pořádek. Aby byli čistí pacienti a všude bylo uklizeno. Není mi cizí vzít hadr a jít uklízet s nimi. Když mám třeba víkendovou službu, tak se kolegyně hrozí, že budou muset uklízet. (směje se)

Kolik vaše pozice obnáší administrativy a kolik přímé péče o pacienta?
Administrativní práce je spousta, určitě víc než polovina: organizace oddělení, zajištění materiálu, obsazení služeb… Na druhou stranu, když si chci najít čas být mezi pacienty a kolegyněmi, tak to jde, i když kvůli tomu občas doháním administrativu po odpolednech. V čase pandemie jsem chodil pomáhat na odběrové místo s antigenními a PCR testy. Nebo když mají kolegyně dovolenou a je problém obsadit nějakou službu, tak si ji vezmu sám. Být s pacientem je základ, z kanceláře nepoznám, jaký pacient je, když se primář zeptá při vizitě.

Autor:
  • Nejčtenější

Prodával kolejiště i s domem, obří model nakonec daroval. Přenášel ho jeřáb

22. března 2024

Premium Nezvyklou podívanou zažili nedávno lidé ve žďárské Smetanově ulici. Autojeřáb tam stěhoval...

Moldavský autobus byl napěchovaný alkoholem, celníky upoutal chladicí přívěs

22. března 2024  14:04

Přes 600 litrů nelegálně převáženého alkoholu zajistili celníci z Vysočiny při kontrole moldavského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Jihlavští policisté vyšetřují znásilnění holčičky, podezřelý muž je ve vazbě

20. března 2024  16:01

Jihlavští kriminalisté se od minulého týdne zabývají případem znásilnění dívenky. Dojít k němu mělo...

Zlínští hokejisté rozdrtili Litoměřice, semifinálovou sérii srovnala i Jihlava

20. března 2024  22:04

Zlínští hokejisté vyhráli ve druhém semifinálovém utkání první ligy v Litoměřicích drtivě 8:1 a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Je jaro, Kobylinec na Třebíčsku pokryly květy vzácných modrých konikleců

23. března 2024  12:04

Přílivu návštěvníků nyní čelí přírodní památka Kobylinec u Trnavy na Třebíčsku. Rozkvetly zde...

Říkají mu brodské moře. Rybník Cihlář blízko koupaliště se dočká vylepšení

28. března 2024  8:49

Několik rybníků, které mohou lidé využít pro koupání, je v okolí Havlíčkova Brodu. Vymyká se mezi...

Západní stranou náměstí v Jihlavě projedou auta, v neděli zde zaparkujete zdarma

27. března 2024  15:18

Masarykovo náměstí v Jihlavě bude od pátku nově průjezdné. Jednosměrná jízda z dolní na horní část...

Nahoře nástupiště VRT, dole regionální vlaky. Jihlavský terminál má mít tři úrovně

27. března 2024  8:53

Příprava vysokorychlostní tratě přes Vysočinu se posunula o další krok kupředu. Vedení Správy...

Vsetín postoupil potřetí za sebou do finále první hokejové ligy

26. března 2024  20:23

Vsetínští hokejisté porazili v pátém utkání semifinále první ligy doma Jihlavu 4:1, stejným poměrem...

Advantage Consulting, s.r.o.
KONSTRUKTÉR (38-55.000 KČ)

Advantage Consulting, s.r.o.
Kraj Vysočina
nabízený plat: 38 000 - 55 000 Kč

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...