Před vámi zde byla třicet let ředitelkou Zdeňka Drlíková, která loni zemřela. Znaly jste se dlouho, jaká byla?
Byla to jedna z nejdéle sloužících ředitelek a ředitelů nemocnic v republice, ne-li vůbec nejdéle sloužící. Nastoupila sem v roce 1971 a zůstala nemocnici věrná celý život. Od roku 1988 pracovala na pozici primářky, v roce 1990 už jako ředitelka. Byla to žena s velkým Ž. Vitální, plná nezdolné životní energie, schopná najít řešení ve složitých nebo nepříjemných situacích. Přitom zůstávala realistka, adekvátně hodnotící schopnosti své i ostatních.
Dagmar Dvořáková
|
Jak si ji ještě pamatujete?
Ona měla spoustu dobrých nápadů, byla společenská, empatická, ochotně nabídla pomocnou ruku. Dokázala stmelit kolektiv a nakazit nás svou nevyčerpatelnou kreativitou, optimismem a pozitivním přístupem k životu. Milovala svoji práci a vždycky usilovala o to, abychom v naší nemocnici poskytovali vysoce kvalitní a komplexní psychiatrickou péči, odpovídající současným poznatkům vědy a trendům moderní psychiatrie. Ráda také cestovala a o svých mnohdy dobrodružných zážitcích z cest velmi poutavě vyprávěla.
Areál vaší nemocnice působí jako příjemný park, obzvlášť teď na jaře. Jeho podobě se také vaše předchůdkyně hodně věnovala?
Ano. Kromě vlastní odborné péče dbala také na prostředí nemocnice, což odráželo její zálibu v architektuře a cit pro detail a barvy. Kladla důraz na citlivou rekonstrukci budov v původním funkcionalistickém stylu. Stejně tak na patřičnou péči o rozlehlý park tak, aby vytvářel se svými příjemnými zákoutími atmosféru klidu a pohody.
Vy jste byla u jejího ředitelování celých těch třicet let na jiných pozicích. Kam se nemocnice za tu dobu posunula?
Hrálo důležitou roli, že paní ředitelka Drlíková, stejně jako všichni její předchůdci, byla lékařka a měla dlouholetou zkušenost s přímou péčí o pacienty. Za posledních třicet let se změnilo opravdu mnohé. Nejvýraznější a na první pohled viditelnou změnou je odstranění mříží z oken, zrušení velkokapacitních ložnic a snížení celkového počtu lůžek na jednotlivých odděleních. Na počátku devadesátých let poskytovala léčebna péči na šesti stovkách lůžek, postupně se jejich počet snížil až na současných 492. Došlo k modernizaci vybavení jednotlivých oddělení.
Rozšířily se prostory pro terapie, a to jak uvnitř budov, tak venku. V parku byl zřízen zookoutek pro hipoterapii, vzniklo nové sportovní hřiště, prostor pro pétanque a posilovací stroje, ale i krásné relaxační zákoutí s jezírkem. Také libosad s pozorovatelnou, kde ve vzácném biotopu starých ovocných stromů bylo zjištěno více než padesát druhů ptáků. Relaxační zahradu u jezírka měla paní ředitelka obzvlášť ráda, proto jsme zde na její památku vysadili její oblíbený strom ginkgo biloba, který máme i v logu nemocnice.
Proč měla ráda právě strom ginkgo biloba?
Asi hlavně proto, že se jedná o strom svým způsobem blízký psychiatrii. Výtažky z jeho listů se používají ke zlepšení průchodnosti cév a ovlivnění mozkové činnosti, zejména paměti, pozornosti, závratí a podobně. V našich končinách je poměrně vzácný, ale v areálu naší nemocnice jich je několik.
Když jste na jihlavský „kopeček“ kdysi nastoupila, zaskočilo vás tady něco?
Zaskočilo, ale v tom nejlepším slova smyslu. Původně jsem se psychiatrii nechtěla věnovat, ale byl velký nedostatek psychiatrů, ostatně stejně jako nyní. Takže ve snaze získat mě pro psychiatrii mi byla nabídnuta možnost prohlédnout si léčebnu. Velmi pozitivně mě překvapila klidná, příjemná atmosféra, velice vlídný, milý personál, a to jak směrem k pacientům, tak k sobě navzájem. Intenzivně jsem vnímala značný kontrast tohoto „rodinného klimatu“ ve srovnání s atmosférou na klinikách somatických oborů, kterou jsem zažila během studia na fakultě.
Navíc se mi hodně líbilo, že psychiatrie je medicínský obor s komplexním pohledem na pacienta. Že pacient není diagnóza, ale člověk s jeho psychickými i tělesnými problémy, rodinou, pracovním a sociálním zázemím. Rozhodla jsem se, že to na psychiatrii zkusím. Nikdy jsem toho nelitovala.
Máme za sebou více než rok pandemie. Jak ta doba ovlivnila počty a onemocnění vašich pacientů?
Výrazně. Zasáhla postupně dvanáct z našich celkem osmnácti oddělení. Nejvyšší počty nakažených jsme měli loni na počátku listopadu. Za podzimní vlnu onemocnělo covidem celkem 150 pacientů, od ledna letošního roku dalších 57. Zřídili jsme dvě specializovaná covid oddělení - jedno více zaměřené na psychický stav, druhou jednotku s kyslíkovými lůžky pro pacienty se závažnějšími somatickými problémy. Další oddělení byla v karanténě. V té době jsme museli omezit odkladnou péči. Zejména v oblasti plánovaných hospitalizací na oddělení pro neurotické poruchy a na primariátu závislostí. Z personálních důvodů jsme byli nuceni postupně uzavřít na přechodnou dobu dvě oddělení.
Co všechno to přineslo?
Důsledkem těchto faktorů jsme za loňský rok zaznamenali výrazný pokles celkového počtu hospitalizovaných pacientů. Mnozí však přicházejí k hospitalizaci ve značně zhoršeném psychickém stavu, protože odkládají péči z důvodu obav z možné nákazy, minimalizují kontakty s ambulantními specialisty. To pak prodlužuje dobu jejich léčení i následné rekonvalescence. Na zdravotním stavu pacientů se též velmi výrazně projevilo i omezení kontaktů s blízkými během zákazu návštěv, zejména u zvlášť křehkých pacientů seniorů, u kterých se na zhoršení stavu více podepisuje i stres z obavy, že onemocní covidem.
Jaké to má následky?
Obecně v populaci narůstá v souvislosti s pandemií počet osob s úzkostně depresivní problematikou ve všech věkových skupinách. Statistky hovoří o nárůstu sebevražedných pokusů i domácího násilí. Stres, který s sebou aktuální situace přináší, se projevuje ve vztahových krizích i finančních problémech rodin. Mnoha lidem se narušil denní řád, ztrácejí zdravou rutinu, pravidelný pohyb, trpí sociální izolací. To všechno může vést ke zhoršení duševního stavu. Infekce covidem má také až ve dvaceti procentech případů popisované psychiatrické příznaky - úzkosti, deprese, což můžeme potvrdit i u některých našich pacientů, kteří covid prodělali.
Velkou chloubou jihlavské psychiatrické nemocnice je i podle její nové ředitelky Dagmar Dvořákové velký upravený park.
Jak ty bouřlivé změny zvládáte?
Zdravotníci se museli přizpůsobit práci na jiných typech oddělení, než byli zvyklí, včetně oddělení infekčního. Museli se přizpůsobit práci v ochranných oblecích a dalších ochranných pomůckách, což bylo při péči o závažně duševně nemocné mnohdy značně náročné. Koneckonců i samotné roušky nebo respirátory ovlivnily práci personálu, protože nonverbální komunikace včetně mimiky hraje v mezilidském kontaktu, natož v kontaktu s duševně nemocným, výraznou roli.
Docházelo, a stále dochází, k operativním změnám v léčebném režimu, pacienti mají omezenější přístup k rehabilitačním a skupinovým aktivitám, které jsou významnou součástí léčby. Jejich absence může nepříznivě ovlivnit atmosféru na oddělení a zpomalit průběh léčby. Nezanedbatelně také přibylo administrativy v souvislosti s hromadným testováním a evidencí. Všem našim zdravotníkům patří velký dík za jejich nasazení a ochotu čelit enormní zátěži.
S čím vším se u vás pacienti léčí, jaké jsou nejčastější diagnózy?
V naší nemocnici poskytujeme veškerou lůžkovou psychiatrickou péči s výjimkou dětské psychiatrie. Setkáváme se s pacienty trpícími širokou škálou problémů od lehčích poruch reaktivního typu přes úzkostné a depresivní poruchy. Rovněž patří do naší působnosti poruchy osobnosti, závislosti všeho druhu, akutní psychózy. A to až po závažná duševní onemocnění chronického charakteru, tedy schizofrenii, bipolární poruchy a další. Léčíme pacienty od osmnácti let, výjimečně od šestnácti. Značná část naší péče se týká i pacientů s psychickými poruchami typickými pro seniorský věk. Zajišťujeme i ochranné léčení nařízené soudem.
Jak lidé vaši nemocnici hodnotí?
Pravidelně u nás probíhá projekt Kvalita očima pacientů a za loňský rok jsme opět získali certifikát Spokojený pacient a udrželi jsme si nejvyšší rating kvality poskytovaných služeb A+.
V areálu máte i zahradnictví. Jak funguje?
Pracovníci zahradnictví pečují o park, vysazují květinové záhony, starají se o okrasné stromy a keře. Také pečují o zahrady přilehlé k pavilonům, skleníky, pařeniště a o květinovou výzdobu oddělení a ostatních provozů. V zahradnictví probíhá i pracovní terapie hospitalizovaných pacientů pod vedením terapeutů ve spolupráci s vedoucím zahradnictví.
Jaká zvířata máte v zookoutku?
Provoz zookoutku byl zahájen už v roce 1999. Po většinu této doby jsme měli pro hipoterapii k dispozici tři koně a dva poníky, dříve i dvě lamy. Hipoterapie je mezi pacienty velmi oblíbená, mají možnost účastnit se různých druhů terapie od individuální kontaktní terapie přes skupinovou terapii s využitím řady psychomotorických her až po vlastní jízdu na koni nebo si mohou vyzkoušet jízdu v bryčce. Mnozí z pacientů vnímají při hipoterapii pozitivní emoce a pocity, které jim v běžném životě chybí, jako pocit úspěchu, zvýšení sebevědomí. To přispívá ke zlepšení psychického stavu.
Pro některé pacienty je vhodná pracovní terapie v zookoutku, určená k tréninku pozitivních způsobů chování, vzájemné spolupráce. Motivuje ke změně životního stylu, postojů, návyků. Není výjimkou, že hipoterapie pacienty natolik zaujme, že v ní pokračují po propuštění z hospitalizace ambulantní formou.
Kolik má vaše nemocnice zaměstnanců a kolik z toho je lékařů a sester?
Počet zaměstnanců kolísá kolem pěti set, z toho je zhruba 350 zdravotníků. Naše nemocnice má tradiční spádovou oblast z okresů Jihlava, Pelhřimov, Třebíč, Žďár nad Sázavou, Jindřichův Hradec a Tábor. Přijímáme však pacienty z celé republiky, pokud je to z kapacitních důvodů možné.
Kde všude jsou ještě na Vysočině psychiatrické nemocnice?
Druhá je v Havlíčkově Brodě. Spolupracujeme, máme přátelské vztahy, nijak si nekonkurujeme. Havlíčkobrodská nemocnice má jiné spádové území, zasahující z Vysočiny pouze Havlíčkův Brod a dále rozsáhlou oblast východních Čech. V kraji se nachází také soukromá Psychiatrická léčebna v Jemnici, která se zaměřuje především na problematiku závislostí, a Dětská psychiatrická léčebna ve Velké Bíteši.
Za rok v květnu uplyne už 120 let od zahájení ústavní psychiatrické péče v Jihlavě. Co u vás v areálu ještě ten rok 1902 připomíná?
Naše nemocnice tehdy zahájila svou činnost jako Zemský filiální ústav pro choromyslné v Jihlavě, zřízený jako pobočka brněnského ústavu. K tomuto účelu byla upravena budova původní Zemské donucovací pracovny pro výkony trestů krátkodobých odsouzenců, provozovaná od roku 1889. Jedná se o nynější léčebný pavilon číslo 9 ve spodní části areálu. Stojí podél Kosovské ulice nad Brněnským mostem. Ostatní budovy byly postaveny později. Již tehdy obklopoval budovu udržovaný park, takže některé stromy v současném areálu nemocnice pamatují její začátky.
Jsou některé přístupy k pacientům, které těch 120 let vydržely dodnes?
Na tehdejší poměry byla v ústavu velmi dobrá péče s minimální úmrtností nemocných a spočívala zejména v práci. Také se aplikovaly zábaly a koupele, z léků se podávaly opiáty a několik dalších preparátů. V dnešní době jsou samozřejmě terapeutické možnosti zcela rozdílné, především co se týká farmakoterapie, ale i dalších přístupů biologické terapie, psychoterapie, psychosociální rehabilitace a mnoha dalších terapeutických metod.
Nicméně pracovní terapie, ať už s cílem trávit čas tvůrčí smysluplnou činností, nebo s cílem získat pracovní dovednosti a návyky, přetrvala dodnes. Koneckonců i zábaly a koupele se stále v léčbě využívají, nikoli však ve snaze ovlivnit přímo psychický stav, ale v rámci fyzioterapie u pacientů s problémy a bolestmi pohybového aparátu. Odstranění tělesných potíží samozřejmě pozitivně ovlivní i psychický stav.
