První cimbál jsme sháněli v romské osadě, vypráví primáš Horácké muziky

  11:06
Na každém vystoupení Horácké muziky je znát, jak se její členové hudbou baví. Tento soubor je hodně v kurzu, dokonce se rozšířil i o cimbál. Pod vedením primáše Milana Nováka vydala Horácká muzika dvě alba, zahrála si v Rakousku, Polsku, Francii či na Slovensku. Letos doprovázela krojovou pouť při 300. výročí posvěcení zelenohorského kostela.
Horáckou muziku, jež letos slaví třicáté výročí svého založení, vede posledních...

Horáckou muziku, jež letos slaví třicáté výročí svého založení, vede posledních osm let Milan Novák. Letos soubor vystupoval například při lidové krojové pouti, která se konala 28. září při oslavách 300. výročí posvěcení kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

„Možná nejsme po covidové pauze ani tak hladoví my, jako byli po kultuře hladoví lidé. Museli jsme spoustu nabídek odmítat, bylo toho opravdu hodně,“ říká Milan Novák, který prošel rovněž folklorními soubory na rodné Hané i v Krušnohoří.

V listopadu oslavila Horácká muzika své třicáté výročí koncertem. Jak dlouho jste se souborem jako primáš?
Určitě osm, možná devět let. Poprvé jsem se potkal coby muzikant se žďárským folklorním souborem Kamínek v roce 2011, když jsem skončil jako ředitel gymnázia v Havlíčkově Brodě a měl jsem více času. A paralelně u toho byla Horácká muzika, kterou tehdy vedla Simona Cveková ze základní umělecké školy. V roce 2012 jsme se spojili, někdy v letech 2013 až 2014 jsem se ujímal primu. V tom období nastala největší obměna, od té doby funguje ta hlavní sestava, o kterou se nyní opíráme.

Milan Novák a Horácká muzika

  • Pětačtyřicetiletý muzikant pochází z Litovle. S rodiči se přestěhoval do Chomutova, gymnázium vystudoval v Litvínově. Po studiu v Olomouci bydlel v Litovli, ale s manželkou se nakonec usadili v Novém Veselí na Žďársku.
  • Jedenáct let pracoval ve školství, z toho pět let byl ředitelem havlíčkobrodského gymnázia. Pak se vrhl do privátní sféry. Od roku 2017 je spolumajitelem, obchodníkem a projektovým manažerem obchodní firmy Businesswings, která zprostředkovává a řídí technické projekty v německy mluvících zemích.
  • Od roku 2014 je primášem Horácké muziky, která letos slaví třicet let. „Její zakladatel Josef Adžik Hora se bohužel nedožil devadesátky, mohli jsme oslavit zároveň i třicetiny Horácké muziky. Adžik vedl soubor celou první dekádu,“ vzpomíná.
  • V posledních letech vydal soubor dvě alba – Jak studánka otvírá se a Pocta svatému Janu Nepomuckému.

Kolik vás vůbec je?
Osm. Čtvery housle, jedna viola, klarinet, cimbál a basa. Cimbalistka a klarineťák hrají i na flétny.

Dříve Horácká muzika působila hlavně jako doprovodná kapela pro místní folklorní soubory. To sice děláte pořád, ale vystupujete čím dál víc svébytně, že?
Dá se to tak nazvat. Na té současné situaci mě těší, že zakladatel Horácké muziky Josef Adžik Hora (muzikant, sběratel lidových písní původem z Brna, který se usadil na Žďársku – pozn. red.), který si muziku „věnoval“ v roce 1992 ke svým šedesátým narozeninám, kdy se poprvé sešla, od samého začátku chtěl, aby muzika vystupovala i samostatně. Když jsme pak začali hrát a zpívat sami, tak mi říkal: „To se mi moc líbí, my nebyli tak silní pěvecky, vy jste to dotáhli dál.“ V roce 2015 jsme získali cimbalistku, díky tomu jsme se ještě víc rozezpívali a přitáhli k sobě další lidi.

Když jste zmínil cimbalistku, tak to je taky moc hezký příběh. Když jsem o Evě Hrnčířové před pár lety psal, zmínila, že s vámi původně hrát nechtěla.
My muzikanti jsme hodně vytížení, protože nás moc není. Zvlášť houslistů, natož cimbalistů, proto na nové výzvy reagujeme rezervovaně. Přesně tak to měla i Eva, která pochází z Břeclavi, hrávala v cimbálovce svého táty, chodila do folklorního souboru a věděla, co to časově obnáší. Nakonec ji to tady nasálo, protože jsme rozvíjeli svůj hudební potenciál, a řekla, že je to to hlavní, čemu by se chtěla věnovat. Ale podobně to mají i naši ostatní muzikanti, kteří mají různá větší či menší angažmá a snaží se to nějak vybalancovat.

Kde jste vůbec sehnali cimbál?
Eva udělala „chybu“, když řekla, že by s námi občas i hrála, ale že nemá svůj nástroj. Tak jsme si řekli, že to dává smysl, a pořídili jsme ho. Koupili jsme ho na inzerát v romské osadě na Slovensku, takzvaný zkrácený cimbál. Zjistili jsme, že nám vyhovuje i do aranží horáckých písniček, nejen do klasického cimbálového repertoáru. Posunuli jsme se tím i muzikantsky. Teď už máme druhým rokem větší cimbál na míru a ten původní slouží na 2. základní škole, kde naše cimbalistka učí. Bylo by krásné, kdyby se povedlo najít někoho, kdo by se chtěl na cimbál naučit, a mohli bychom v souboru rozšířit zastupitelnost. Neustále narážíme na to, že někdo na některé akce nemůže, i já. Navíc každý nový muzikant přinese něco nového a osvěží to.

Cimbál tady možná působí trošku exoticky, ale jeho používání je tady na Horácku údajně doložené dříve než na jižní Moravě.
Horácko je úžasná folklorní oblast, která zažila nejrůznější vlivy. Jednak odsud odcházeli lidé za prací, jiní se sem třeba zase přistěhovali, proto i ty písničky jsou pestré. Bývaly tady dudy (gajdy) i cimbály, i když třeba jen malinké na stůl, s menším rozsahem. Zažitá představa, že cimbál je na jižní Moravě odjakživa, není pravdivá. Teprve až se tam importoval z maďarských kaváren, byla to obrovská móda a cimbálovky postupně rozkvetly; není to ani sto let.

V horáckých lidovkách se uplatnily snad s výjimkou německých citer (hackbrett) všechny nástroje – housle, skřipky, dechové nástroje jako horny i bubny. Složení muzik se moc neřešilo, kdo na něco uměl, tak hrál. Náš zakladatel Josef Adžik Hora například ve svém úžasném zpěvníku cituje zdroj, podle něhož v kapele ve Velkém Meziříčí kolem roku 1893 cimbál byl. Krátce před svou smrtí nám věnoval taky svou skladbu Cymbálek.

Vy sám z Horácka nepocházíte, takže o vás také platí, že jste ovlivněn něčím jiným? Co jste přinesl do Horácké muziky vy?
Jsem rodilý Hanák, ale největší část mládí jsem s rodiči strávil v Podkrušnohoří. Moje první folklorní zkušenost a štace byl Krušnohor, kde jsem také dělal primáše, ale to byla dětská kapela a taneční soubor. Zpracovávat český folklor v Sudetech byla detektivka, nicméně vznik souborů podporoval bývalý režim, takže nic nebylo problém. Aspoň já to tak vnímám. Čerpali jsme ze středočeského, karlovarského a nakonec i plzeňského regionu. Začali jsme klasicky s houslemi, basou, klarinetem a skončili u dudácké kapely. Z toho jsem si odnesl, že nemá smysl se striktně držet předsudků o daném regionu a vyplatí se investovat do hledání v archivech, objevovat zapomenuté písničky a užívat si jejich interpretaci.

Na Hané jste cimbál měli?
Když jsem studoval v Olomouci, vrátil jsem se na rodnou hroudu do Litovle, kde jsem se na pět let dostal k hanáckému folkloru. Nakonec jsme taky skončili s cimbálem, i když to nebylo v plánu. Hanácký folklor je takový rozvážný, slavnostní, proto jsme se mazlili s aranžemi. Zničehonic přišla jedna mladá holka, Iveta Navrátilová, která hrála na klavír a líbilo se jí to, co jsme dělali. Protože se chtěla zapojit, napadlo ji, že se naučí na cimbál, který je přece podobný klavíru. Pro mě je to typická folklor story, rozhodla touha. Dnes Iveta šéfuje Hanácké muzice, zní jim to perfektně a nikdo už tam neřeší, jestli tam cimbál patří, nebo ne.

V posledních letech jste vydali dvě cédéčka, to druhé jste pokřtili letos v září. Jaké jsou ohlasy?
Horácká muzika natočila těch nosičů historicky víc. Už Adžik natočil dvě kazety písniček, bohužel se nedochovaly v dobré kvalitě. Se Simonou Cvekovou pak natočili album horáckých tanců pro soubory, aby na ně mohly tancovat bez kapely, a také vánoční album. Ale to bylo čistě pro okruh lidí kolem souborů. My jsme si na první album pro širší publikum dali za cíl vybrat to nejlepší, aby si lidé ty horácké písničky opravdu zpívali a přivlastnili si je.

Druhé album vybočuje, nápad vznikl v lockdownu, když jsme přemýšleli, kdy vůbec bude další koncert. Tak jsme vymysleli něco, co souvisí s 300. výročím Zelené hory, Santinim a svatým Janem Nepomuckým. Věděli jsme, že existují lidové písně, které mají zároveň náboženskou tematiku. A inspirovalo nás to podívat se dál, zjistili jsme, že je obrovské množství věcí, protože svatý Jan byl velmi populární a hodně se o něm zpívalo, nebo se aspoň dochovaly texty, k nimž nebyla melodie. Vznikl koncert s duchovní hudbou, barokními orchestrálkami a dobovými kázáními. Udělali jsme z toho komponovaný pořad, který měl velký ohlas. Nakonec jsme si řekli, že bude vhodné udělat cédéčko jako památku na tento projekt. Vytvořili jsme i jednu vlastní autorskou skladbu k nalezenému textu, jemuž chyběla právě hudba.

Zažil jsem vás na řadě různých akcí, doprovázeli jste lidovou krojovou pouť na Zelené hoře, zahráli jste si rakouském Sankt Florianu nebo v Nepomuku, rodišti sv. Jana. Po covidu jste asi hodně hladoví po muzice. Jaké máte další plány?
Možná ani tak nejsme hladoví my, jako byli po kultuře hladoví lidé. Museli jsme spoustu nabídek odmítat, bylo toho opravdu hodně. Teď je v plánu trošičku zvolnit. Oslavili jsme třicetiny, pak jsou ještě nějaké večírky a narozeninové akce, což jsou menší záležitosti, ale koncertovat budeme třeba 18. prosince v Bohdalově při benefici na opravu věže. Pak se necháme překvapit, co přijde dál. Určitě také budeme s folklorními soubory připravovat na jaro celovečerní program.

Kolik větších akcí za rok stihnete?
Ani to raději nechci počítat, i když máme sdílený dokument s akcemi a šlo by to jednoduše zjistit. Jsou i dny, kdy máme dvě akce. Některé měsíce hrajeme osmkrát až desetkrát. Pak ale míváme i volné měsíce, abychom stihli cvičit. Nápadů, o nichž se bavíme a oťukáváme je, máme pořád hodně.

Jak jste si užili nedávný narozeninový koncert ve žďárském klubu Rebel Na Farských?
Potkala se spousta lidí, kteří kapelou prošli, za těch třicet let je to minimálně třicet lidí. To už je obrovská historie, někteří přišli a od srdce jsme si zazpívali. V souvislosti s výročím Horácké muziky mě velice těší, že při Základní umělecké škole Františka Drdly vzniká malá lidová muzika, která bude doprovázet dětské folklorní soubory, a už ne my, starý páky. (směje se) Těšíme se na ně a rádi je podpoříme.

Na oslavě výročí jste zabrousili i do jiných žánrů, zazněla třeba oscarová skladba Falling Slowly. Je nějaký žánr, který byste zahrát odmítli?
Když na nás někdo při hraní houkne, že by chtěl třeba Jožina z bažin, snažím se představit si, jestli ta píseň má šanci v našem podání vyznít. Neřeším žánr, ale konkrétního ducha té či oné písně. A u Falling Slowly mi hned bylo jasné, že tam bude krásná viola, klarinet a cimbál místo klavíru a že možná nabídneme zajímavější gradaci, než má originál. V tom je krása coverů.

Autor:
  • Nejčtenější

Prodával kolejiště i s domem, obří model nakonec daroval. Přenášel ho jeřáb

22. března 2024

Premium Nezvyklou podívanou zažili nedávno lidé ve žďárské Smetanově ulici. Autojeřáb tam stěhoval...

Moldavský autobus byl napěchovaný alkoholem, celníky upoutal chladicí přívěs

22. března 2024  14:04

Přes 600 litrů nelegálně převáženého alkoholu zajistili celníci z Vysočiny při kontrole moldavského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Je jaro, Kobylinec na Třebíčsku pokryly květy vzácných modrých konikleců

23. března 2024  12:04

Přílivu návštěvníků nyní čelí přírodní památka Kobylinec u Trnavy na Třebíčsku. Rozkvetly zde...

Nahoře nástupiště VRT, dole regionální vlaky. Jihlavský terminál má mít tři úrovně

27. března 2024  8:53

Příprava vysokorychlostní tratě přes Vysočinu se posunula o další krok kupředu. Vedení Správy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Litoměřice vrátily Zlínu debakl, vedení v sérii se po výhře v Jihlavě ujal i Vsetín

23. března 2024  20:38

Hokejisté Vsetína vyhráli ve třetím utkání semifinále play off první ligy v Pelhřimově nad domácí...

Jihlavská zoo dá přednost šelmám před dravci. A o pětinu zvyšuje vstupné

29. března 2024  9:06

Turisticky nejnavštěvovanější cíl na Vysočině – jihlavská zoologická zahrada - se chystá na hlavní...

Velikonoce zvou na řadu akcí. V Telči budou místo chlapců koledovat dívky

28. března 2024  16:14

Velikonoční svátky, které se pojí i s pětidenními školními prázdninami, se dají strávit mnoha...

K úpravě sídliště ve Velkém Meziříčí si řeknou své i jeho obyvatelé

28. března 2024  12:02

Do revitalizace sídliště Bezděkov se chce pustit velkomeziříčská radnice. Oblast s vícepatrovými...

Říkají mu brodské moře. Rybník Cihlář blízko koupaliště se dočká vylepšení

28. března 2024  8:49

Několik rybníků, které mohou lidé využít pro koupání, je v okolí Havlíčkova Brodu. Vymyká se mezi...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...