Zpívá, skládá písničky a navíc v Městském divadle Brno loni dostal jednu z hlavních rolí v úspěšném muzikálu Bítls.
„Kdyby se mi jednou podařilo se hudbou živit, byl bych hrozně rád,“ svěřuje se talentovaný mladík, který už nějakou dobu vystupuje pod uměleckým jménem MILO.
Většinou se hudební nadání v rodinách dědí. Jak to bylo ve vašem případě?
Moji rodiče nezpívají, nehrají na žádný hudební nástroj, ale odmalička vím, že byla doma od rána do večera puštěná cédéčka. Když mi pak bylo asi šest let, přijali mě do základní umělecké školy a já začal hrát na flétnu.
Šestnáctiletý Miloš Fiala vystupuje pod uměleckým jménem MILO a loni dostal i roli v muzikálu.
Časem jste ale přidal i další nástroje, je to tak?
Ano. Nejprve to byl keyboard, který mi tehdy přišel „zábavný a živý“. (usmívá se) Potom jsem začal zpívat a hrát na klavír. Můj oblíbený zpěvák Elton John na něm umí skvěle, tak jsem to chtěl umět taky.
A pořád to nebylo dost...
Došlo mi, že klavír je sice krásný nástroj, ale dost nepraktický. Nemohl jsem si ho brát všude s sebou, takže jsem si přibral ještě kytaru.
Který z vyjmenovaných nástrojů máte nejraději?
Asi klavír. Nebo takhle, určitě jsem lepší klavírista než kytarista, ale mám rád všechno, co s hudbou souvisí. Někdy si zahraju i na bicí, člověk se u toho dobře uvolní. Při živých koncertech využívám looper, smyčkovač, který v podstatě dokáže zastoupit celou kapelu. Jako jeden z mála hudebníků u nás propojuji s looperem kytaru a současně i klavír.
Zkoušel jste zjistit, jestli byl ve vaší rodině někdy někdo, po kom jste mohl svoje hudební nadání zdědit?
Pradědeček prý hrával na harmoniku. Říkalo se o něm, že neuměl noty, ale měl pro muziku výborný sluch. Takže jsem nějaké hudební nadání pravděpodobně zdědil po něm.
Zmiňoval jste Eltona Johna. Je ještě někdo, koho rád posloucháte?
Z české scény určitě kapely Kryštof nebo Mirai. A ze světových interpretů poslouchám třeba Eda Sheerana či Justina Timberlaka.
A co takhle Beatles? Hrajete přece jednu z hlavních rolí v muzikálu, který je postaven výhradně na jejich písničkách...
To je pravda, v Bítls jsem dostal roli Žanka Leňoura, což je vlastně John Lennon. Samozřejmě, Beatles mám moc rád. A dokonce ještě než byl konkurz na muzikál, tak jsem vydal na internetu cover Let It Be.
Mimochodem, jak jste se vlastně dostal k muzikálům? Někdo vás doporučil?
Ne, to ne. Když jsem byl malý, dostal jsem jako dárek lístek na Mary Poppins a mě to hrozně nadchlo. Dodnes je to můj nejoblíbenější muzikál. Jednu z hlavních rolí v něm tehdy hrál devítiletý kluk a já chtěl být jako on. Začal jsem pak sledovat různé konkurzy a hned první mi vyšel. Jednalo se o muzikál Pískání po větru. O rok a půl později potom přišel muzikál Bítls.
Klavír je sice krásný nástroj, ale dost nepraktický. „Nemohl jsem si ho brát všude s sebou, takže jsem si přibral ještě kytaru,“ říká MILO.
Vaším zatím asi nejznámějším hitem je písnička Neztrácím čas, jejímž ústředním tématem je láska. Při psaní textu jste vycházel z vlastního prožitku?
Přesně, dělám to tak u všech svých písniček. Některé jsou zčásti domyšlené tak, jak jsem si představoval, že by to mohlo být.
Videoklip jste si navrhoval sám?
Tyhle věci řeším s manažerem. A taky s brněnskou firmou Pinarto, která ho natáčela. Probíráme, co by tam být mělo a naopak co do něj nedávat.
Na roli vaší dívky ve zmiňovaném klipu jste pořádal konkurz?
(usmívá se) To ne. Měl jsem pár tipů, ale když jsem spolužačky či kamarádky oslovil, vesměs všechny odpověděly: Ne, já bych se styděla. Pak jsem ale sledoval televizi, kde zrovna bylo vyhlášení soutěže Dívka roku. Vyhrála Monika Täuberová, která bydlí jen kousek od Brna, tak jsem jí napsal, sešli jsme se a vznikl z toho tenhle klip.
Věděl jste od začátku své hudební kariéry, že budete zpívat a hrát pod uměleckým jménem? Miloš Fiala se vám nezdálo pro showbyznys vhodné?
Chtěl jsem něco, aby se to dobře pamatovalo. A ideální se mi zdálo ubrat z mého jména písmeno š. Jednak mi tak odmalinka říkal brácha a navíc jsem teď složil svůj první autorský singl v angličtině - You Are My Heart, který už je taky zhruba měsíc venku. A k tomu by se Miloš asi zrovna moc nehodil.
Když začíná kariéru sportovec, obvykle sní o tom, že si jednou zahraje nějakou top soutěž světa. Co je pro vás hnacím motorem?
Mám takový možná přehnaný sen, že bych jednou chtěl vystoupit někde na nějakém fotbalovém stadionu. Tak jako třeba loni hrála kapela Kryštof na Strahově. To bych si opravdu moc přál.
O přihlášce do některé talentové soutěže typu SuperStar jste nikdy neuvažoval?
Ale ano, napadlo mě to, prozatím bych ale chtěl jít svou vlastní cestou.
Pokud se nepletu, studujete prvním rokem v Brně na gymnáziu. Jak zvládáte skloubit školu s hudebními zkouškami, skládáním písniček a koncerty? Máte vůbec nějaké volno?
Je to určitě mnohem těžší než na základní škole, ale zatím to docela jde. Samozřejmě je jasné, že některé věci si musím odpustit. Nemůžu jít třeba někam večer na dlouho s kamarády, když vím, že druhý den budu mít vystoupení a potřebuju mít odpočinutý hlas. Ale takhle jsem si to vybral. Muzika mě baví a každé vystoupení si strašně užívám.
Sice žijete a studujete v Brně, ale dost času trávíte také na Vysočině, konkrétně v Jihlavě. Co vás sem přivádí?
Oba moji rodiče jsou Jihlaváci, proto mám k Jihlavě hodně blízký vztah. Vlastně tady trávím skoro všechny prázdniny. Mám zde prakticky celou rodinu. A třeba babičky jsou moje velké fanynky. (směje se)
Z vašeho mladšího bratra Honzy bude také muzikant?
Brácha je především výborný sportovec, ale teď se dal i na bicí, takže přemýšlíme, že bychom spolu v budoucnu něco zkusili. Mám v hlavě nápad, třeba ho časem zrealizujeme. Byl bych moc rád.
