Komunisty dráždil jako konzul australského knížectví. I tak musel utéct

  8:23
Před 70 lety se narodil. Před půlstoletím zažil okupaci Československa jako voják v Havlíčkově Brodě. Pak byl konzulem australského státečku Hutt River v Československu, což komunistům „pilo krev“. V roce 1984 se rozhodl emigrovat. Život jihlavského patriota Vladimíra Kříže by klidně vydal na akční film.
Sedmdesátiletý Vladimír Kříž si za komunismu prožil drsné chvíle. Vyhodili ho z...

Sedmdesátiletý Vladimír Kříž si za komunismu prožil drsné chvíle. Vyhodili ho z pozice vedoucího kulturního střediska a pak i z drah. Emigroval do USA. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

„Člověk si připadal jako zvířátko v kleci, které hledá únik. Ale ten tam nebyl! Přesto jsem si říkal, že musí existovat nějaká dvířka, kterými to jde.“

Tak mluví o totalitě v někdejším Československu sedmdesátník Vladimír Kříž. Byl jedním z těch, kterým se ta dvířka podařilo najít: „Co jimi bylo? Pro mě knížectví Hutt River nacházející se v Austrálii severně od Perthu a pasy, které jsem zhotovil.“

Jak jste se o existenci státečku Hutt River dověděl?
Tehdy v Dikobraze vyšel článek o podivném „trpasličím“ státě na západě Austrálie, který tam vyhlásil farmář Leonard Casley. Ten byl nespokojen s výší daní, které odváděl státu. Tak zareagoval po svém. Knížectví mělo rozlohu asi 80 hektarů a v době vyhlášení nezávislosti asi 30 obyvatel. Především členů Casleyovy rodiny a jeho zaměstnanců.

Vladimír Kříž

  • Narodil se 20. července 1948 v Jihlavě, kde vystudoval gymnázium.
  • Na vysokou školu jej nevzali. Chtěl studovat pedagogiku nebo žurnalistiku. Vzdělával se později při zaměstnání a také v Americe.
  • Nevstoupil do komunistické strany, za což se od totalitního režimu a StB dočkal pronásledování a výhrůžek. Ty začaly už na základní škole, když odmítl být jiskřičkou.
  • V 70. letech si v časopisu Dikobraz přečetl, že v Austrálii existuje státeček Hutt River, s jehož vedením navázal kontakt a stal se pak konzulem této země v totalitním Československu.
  • Protože pronásledování ze strany estébáků neutuchalo, rozhodl se, že se ženou republiku opustí. To se psal rok 1984. Po scéně jako z akčního filmu se jim podařilo přejet autem rumunsko-jugoslávskou hranici.
  • Po krátkém pobytu ve vězení v Bělehradě se dostali do rakouského uprchlického tábora v Traiskirchenu a odtud pak do USA, do San Franciska. Tam žije Vladimír Kříž dosud. Střídavě pobývá tam a v Jihlavě.
  • Rád cestuje. O místech, která navštívil, publikuje články na webu.

Kdy jste se stal jeho konzulem?
V roce 1976. Původně jsem byl konzulem honorárním a pak řádným. Až do roku 1984, kdy jsme s manželkou z tehdejšího Československa utekli.

Co na váš konzulát v Jihlavě říkali komunisté? Divím se, že vám takovou činnost povolili.
Zajímali se o mě estébáci, kterým jsem vysvětlil, že kontakty s Hutt Riverem jsou naprostý přínos a fantastická věc pro naši socialistickou vlast.

A oni se s tím spokojili?
To ne. Dali zprávu ministerstvu zahraničí, které ke mně poslalo dva úředníky. Říkali: „Dělejte si to, ale nedělejte tomu moc velkou propagandu.“ A já jsem to rozjel! (smích)

To muselo být „veselo“.
Nechal jsem například natisknout letáčky, jak cestovat do Hutt Riveru nebo s poselstvím knížete Leonarda, aby všechny státy nechaly své občany cestovat. Do Jihlavy také za mnou začali jezdit lidé z celé republiky. Třeba vědci, kteří chtěli z Austrálie dovážet zvířátka, což jsem jim s panem knížetem zprostředkoval. Nebo tu byli lidé, kteří mě skoro na kolenou prosili, abych jim pomohl dostat se pryč z Československa.

Jak jste jim odpovídal?
Že to nedokážu ani sám pro sebe. To bylo šílené!

Ale útěk jste přece jen postupem času začal připravovat.
Konzulární razítko mi odmítli udělat, tak jsem ho vyrobil s pomocí písmenkové tiskárničky. Udělal jsem taky dva diplomatické pasy - jeden pro sebe, druhý pro manželku.

A co „ochranné prvky“ na těch pasech?
Fotky jsem perforoval radličkou na vykrajování nudlí a měl tam i pečetě. Svázat pasy mi pomohl akademický malíř Pečinka. Ten jediný věděl, že chci prchnout. Byl to můj starý přítel a říkal, že to je dobré. A ať prý vezmu i jeho kluka. To ale nešlo.

Letos uplynulo 50 let od okupace Československa armádami Varšavské smlouvy. Jak a kde jste ty dramatické dny v srpnu 1968 prožíval?
Na vojně v Havlíčkově Brodě, sloužil jsem tehdy na helikoptérovém letišti na posádkové poliklinice. Když jsme se dověděli o vpádu vojsk, žádali jsme zbraně, velitelé ale říkali, že to nesmíme, že to máme zakázané. Někteří vojáci otloukli krumpáči štukové rudé hvězdy na barácích, vzali třeba i obrněné transportéry a nákladní auta a rozestavěli je po letišti, aby tam okupanti nemohli přistát. Zatarasili i vrata do kasáren.

Máte i nějaké další zážitky z té doby?
Jako desátník jsem nařídil rušit stanici okupačních vojsk, která se jmenovala Vltava a vysílala v češtině. Šířili lži a nesmysly! Třeba že nás přišli zachránit. Že je tady kontrarevoluce.

Takový povel se asi pak neobešel bez pokárání.
Schytal jsem to pak od důstojníka.

Směli jste opouštět kasárna?
Ven mohli tehdy pouze zdravotníci. Třeba do města se sanitou pro léky. Jednou jsme vyjeli s vozem popsaným nápisy jako „Okupanti, jděte domů!“ a podobně. Rusové nám na to řekli, že jestli ještě jednou vyjedeme s takto popsanou sanitou, tak že ji rozstřílejí. Tak jsme se museli krotit, bylo to velice blbé. Dosti drsné časy!

A teď uděláme další časový skok v tomto rozhovoru - do roku 1984, než jste emigroval...
Tehdy mě estébáci jednou odvezli do lesa k Brnu a kromě vězení hrozili i tím, že mě hodí do propasti Macocha nebo že mě dají do blázince. Že jsem diplomat? „My tady rozhodujeme!“ uslyšel jsem. V absolutní nouzi jsem podepsal s StB spolupráci - prý že chtějí sledovat Korejce.

Co bylo dál?
Výměnou za to jsem ale něco chtěl. A tam už byl záměr okamžitě prchnout. Chtěl jsem povolení jet s manželkou do Rumunska. Na kláštery u ruských hranic. Povolili mi to. S tím, že prý jim odtud stejně neuteču.

Ovšem emigrace se vám povedla, byť to byl pořádný adrenalin na přechodu do Jugoslávie.
Tam to bylo jako v akčním filmu. Autem jsem projel hranici Rumunska s Jugoslávií, pohraničníci stříleli do vzduchu, pronásledovali nás a my pak měli po asi pěti kilometrech nehodu, dostal jsem smyk. Skončili jsme na několik týdnů v jugoslávském vězení.

Odtud vás však už neposlali zpět do komunistického Československa, ale do rakouského uprchlického tábora v Traiskirchenu. Následně jste získali se ženou azyl v USA a v San Francisku (a střídavě v Jihlavě) žijete dodnes. Tušili jste tam pak ve druhé polovině 80. let, že se v Československu blíží pád komunismu?
Nasvědčovalo tomu třeba to, že komunisté v roce 1987 pustili mou maminku na tři měsíce do Ameriky a pak jí pobyt prodloužili ještě o dalšího čtvrt roku, byť s tím byly oplétačky.

Komunisté se ošívali...?
Svolili až na druhý pokus, po dopisu, který jsem poslal (v té době byl přitom Vladimír Kříž brán jako odsouzený v ČSSR za emigraci - pozn. redakce). Psal jsem, že dám v USA vědět, že žádná perestrojka a uvolnění atmosféry v ČSSR není.

Jak se vaší mámě tehdy v USA líbilo?
Říkala, že kdyby byla o deset let mladší, tak by v Americe s námi zůstala. Pookřála tam. Bavila se s lidmi, aniž by uměla anglicky. Byla úplně šťastná. Ze Států do Jihlavy odjížděla v dubnu 1988.

Jak jste se dověděl o pádu režimu, o sametové revoluci?
Od Eduarda Ingriše, mimo jiné autora krásné písničky Niagara. To byl fantastický pocit. Volali jsme si tam my Češi, slavili jsme se šampaňským. V 90. roce jsem asi na měsíc nebo na dva zamířil do Československa a pak přijížděl na delší dobu.

Republika letos slaví 100 let. Co byste jí popřál do další stovky?
Aby se její obyvatelé tolik neměnili, aby dokázali být sví, měli svůj rozum, a tím věci posuzovali. Vidím, že to dokážou.

  • Nejčtenější

Prodával kolejiště i s domem, obří model nakonec daroval. Přenášel ho jeřáb

22. března 2024

Premium Nezvyklou podívanou zažili nedávno lidé ve žďárské Smetanově ulici. Autojeřáb tam stěhoval...

Moldavský autobus byl napěchovaný alkoholem, celníky upoutal chladicí přívěs

22. března 2024  14:04

Přes 600 litrů nelegálně převáženého alkoholu zajistili celníci z Vysočiny při kontrole moldavského...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Je jaro, Kobylinec na Třebíčsku pokryly květy vzácných modrých konikleců

23. března 2024  12:04

Přílivu návštěvníků nyní čelí přírodní památka Kobylinec u Trnavy na Třebíčsku. Rozkvetly zde...

ŘSD začne bourat sporný most přes D1. Přinese to uzavírku i protest místních

21. března 2024  8:51

Kvůli demolici nadjezdu se o předposledním březnovém víkendu uzavře na Vysočině dálnice D1. Od...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Litoměřice vrátily Zlínu debakl, vedení v sérii se po výhře v Jihlavě ujal i Vsetín

23. března 2024  20:38

Hokejisté Vsetína vyhráli ve třetím utkání semifinále play off první ligy v Pelhřimově nad domácí...

Velikonoce zvou na řadu akcí. V Telči budou místo chlapců koledovat dívky

28. března 2024  16:14

Velikonoční svátky, které se pojí i s pětidenními školními prázdninami, se dají strávit mnoha...

K úpravě sídliště ve Velkém Meziříčí si řeknou své i jeho obyvatelé

28. března 2024  12:02

Do revitalizace sídliště Bezděkov se chce pustit velkomeziříčská radnice. Oblast s vícepatrovými...

Říkají mu brodské moře. Rybník Cihlář blízko koupaliště se dočká vylepšení

28. března 2024  8:49

Několik rybníků, které mohou lidé využít pro koupání, je v okolí Havlíčkova Brodu. Vymyká se mezi...

Západní stranou náměstí v Jihlavě projedou auta, v neděli zde zaparkujete zdarma

27. března 2024  15:18

Masarykovo náměstí v Jihlavě bude od pátku nově průjezdné. Jednosměrná jízda z dolní na horní část...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...