Když se Pavlína Havlenová blížila k maturitě, postupně si plnila svůj dávný sen stát se profesionální záchranářkou. Pak zvládla fyzické testy pro přijetí na záchranářskou školu a přitom získala od svého otce souhlas, že si může vyzkoušet závody TFA. On sám jako zkušený hasič totiž závody TFA důvěrně znal.
Písmena jsou zkratkou slov Toughest Firefighter Alive - Nejtvrdší hasič přežije. Jedná se o jednu z nejextrémnějších sportovních soutěží, simulujících zátěž při reálném zásahu.
Poprvé si Pavlína vyzkoušela TFA v roce 2013 v Telči. O rok později neplánovaně dostala v Los Angeles možnost vyzkoušet si podobnou soutěž Firefighter Combat Challenge. Ta je variací na TFA, ale platí v ní celosvětově jednotné regule.
Závody se Pavlíně vydařily - a daří se jí stále. Její rekordní čas je tři minuty osm vteřin, přičemž k útoku na čelní evropské příčky stačí dostat se pod tři minuty.
Na nedávných mezinárodních závodech v Jihlavě Pavlína mezi ženami zvítězila, z polského Štětína a ze slovinské Radovljici si odvážela stříbro. „Přijela jsem z Vladislavi do Štětína soutěžit se slámou v botách a tam mi řekli, abych se svými výsledky jela na světové závody do Ameriky! To bylo od nich moc hezké a povzbuzující,“ oceňuje Pavlína.
Jak vás napadlo dělat zrovna závody TFA a FCC, které jsou zabíračkou i pro fyzicky zdatné hasiče?
Před maturitou jsem začala trénovat na fyzické testy, abych se dostala na záchranáře. Můj táta už tehdy běhal závody TFA a zrazoval mě od toho, že je to pro holku rasovina. Když jsem udělala fyzické testy, tak konečně souhlasil. Byl to hec, jestli to vůbec dokončím. To se podařilo. Na koleji mě pak přiřadili k Hance Havlíčkové, které se v těchto závodech taky daří. Mým prvním velkým závodem bylo akademické mistrovství republiky, kde jsem byla druhá. A pak už to jelo…
Jaký je vlastně rozdíl mezi TFA a závody FCC - Firefighter Combat Challenge? Málokdo z laiků je rozliší...
Rozdíl je v regulích, někdy jde jen o detaily. FCC se běží v plném zásahovém obleku, s aktivním dýchacím přístrojem a ženy tam nemají oproti mužům žádné úlevy. V combatech jsem vlastně nováček. V Česku tyhle závody moc lidí nedělá, musíte mít licenci nositele dýchací techniky, což málokterá holka má. Já jsem si licenci dodělávala právě pro sportovní účely. Na největším klání v TFA loni v Poděbradech nás bylo dvacet holek. Na Vysočině se těmhle závodům věnuje asi šedesát lidí.
Věříte, že překonáte svůj čas pod tři minuty?
V combatu jsou smrtící hranicí pro holky právě tyhle tři minuty. Kdo to dá pod tři, je v absolutní evropské špičce. Kdyby to finančně vyšlo a měla bych formu, tak bych chtěla zkusit jet do USA. Tam to je top závod. Pak už by zbýval jen světový rekord. Ten je 2 minuty 18 vteřin. Ale nevím, jak by to nějaká holka mohla dokázat. Holky mají oproti klukům silový handicap. Nemají prostě těla stavěná na tahání zátěží.
Pavlína Havlenová
|
Popište, jak závod FCC vypadá.
Startuje se v plné zásahové výstroji s třívrstvými rukavicemi, což celé váží přes dvacet kilo, včetně dýchacího přístroje s maskou, která vám navíc stahuje hlavu, takže je to pocitově ještě těžší. Běží se v aktivním dýchači. Na rameno si hodíte dvacetikilovou hadici, se kterou běžíte tři patra do schodů. Tam hadici odhodíte a přes zábradlí na lešení na lanu vytáhnete jinou dvacetikilovou hadici. Pokračuje se na kaiser box, což je dvaasedmdesátikilogramové závaží, kterým pohybujete čtyřkilovou palicí. Následuje čtyřicetimetrový slalom. Pak vezmete zavodněnou hasicí hadici a proudem vody srazíte terč. Nakonec vás čeká tažení osmdesátikilogramové figuríny na vzdálenost třicet metrů.
Co vám dá nejvíce zabrat?
Běh do schodů. Ale ten mi přitom paradoxně jde nejlíp v porovnání s výkony mých soupeřek.
Nedávno jste zveřejnila na Facebooku vtipný obrázek, že jste single. Máte mezi hasiči hodně nápadníků?
(smích) Tak je pravda, že po závodech mi vždycky píše spousta kluků. Ale já jsem svá, mám svůj svět. Pravda je, že mezi hasiči je mi dobře, tam se cítím silná v kramflecích. Někdy až moc, jsem hubatá. Často říkám až moc nahlas to, co si myslím. (smích)
Existuje mezi hasiči závist?
Ti opravdu dobří vás podporují, ví, kolik dřiny za úspěchy je. Závist se projeví u těch, kteří by chtěli vynikat, ale nedaří se jim až tak dobře.
Na hasičských závodech jste nepřehlédnutelná i díky svému maskotovi, plyšovému velbloudovi. Jak jste k němu přišla?
Je od mé nejlepší kamarádky Hanči Havlíčkové, se kterou jsem byla na koleji. Učily jsme se na zkoušku, při níž jsme měly vést porod v angličtině. Lámaly jsme slovíčka a ten rozhovor končil „Stay calm! Zachovej klid!“ A najednou mi Hanča říká: Co to znamená to Stay camel? A já říkám: Ale tam je Stay calm! A od té doby jsme si v legraci říkaly: Zachovej stay camel! To mezi námi znamená Buď v klidu. Ona mi pak dala velblouda. Dala jsem mu jméno Pan Velbloud. Dneska už je z něj mediální hvězda. (smích)
Měla jste někdy při tomto sportu fyzické problémy, zranění?
Před závody v Polsku mě už dva měsíce pobolívaly svaly, ale to bylo z přetrénování. Tam jsem taky cítila, že mi začíná angína. Ale závod jsem doběhla. Měla jsem zablokovaná záda, nemohla jsem se hnout a druhý den jsem s tím běžela... Po závodě za mnou přišla německá závodnice a říká: My viděli, že tě to strašně bolí, ale tys mě zase porazila! A já říkala, cože? Já myslela, že vy jste měli lepší čas. Ale neměli.
Viděl jsem v Jihlavě, že některé závodnice závod nedokončily a neměly daleko ke kolapsu.
Já tyhle kolapsy při závodech moc neuznávám, protože ty holky se často přeceňují. Jsou i takové, které ještě nikdy závod nedokončily a přitom pořád znovu do toho jdou, třeba už do pátého závodu. Nechápu, jak to mohou samy sobě udělat. Já strašně moc trénuju a stejně mám k tomu závodu respekt. Ten tam musí být. Ony pak třeba osm minut tahají ve finále figurínu a to si neumím představit, to totiž strašně bolí, když to nejde. To se pak nedivím, že kolabují. Mně do této fáze, kdy už tělo nemůže, nikdy nedovolí hlava jít. Combat je těžký závod, však se mu říká nejtěžší dvě minuty ve sportu.
V čem vidíte největší nápor závodů FCC na lidské tělo?
Já tomu říkám silový sprint. Je třeba síly, dynamiky, vytrvalosti a schopnosti pracovat se zakyseleným tělem. Stává se často, že se do nohou vyplaví při zátěži mnoho kyseliny mléčné, když nedýcháte dobře a výdechy nejsou, jaké by měly být. To pak cítíte jako pálení, těžké, bolavé nohy, kterými nevládnete, jak byste chtěl. Posíláte jim pokyn, ale ony už nereagují správně. Při dýchání s přístrojem se zakyselí tělo víc, je tam nutný hluboký nádech i výdech a ideálně ještě udělat mezi tím malinkou pauzičku, což se nedá úplně naplánovat. Já například zapomínám dýchat při tahání závaží na lešení a kaiser boxu. Proto na sebe při závodech křičíme Dýchej, dýchej! Na dýchání je třeba se soustředit. Nebo začnete dýchat rychle jako pes a to je špatně.
Využijete svou natrénovanost při práci záchranářky?
Určitě se mi hodí fyzička, když jdeme do šestého patra s tím báglem na ramenou a tam musím jít, kdežto na závodech nemusím. Je dobré, že už znám své limity. Při záchranné akci ale neletíme nikdy jako na závodech, naopak, tam je třeba všechno dělat s rozvahou.
Co děláte, když nepracujete nebo se nevěnujete hasičskému sportu?
Já hasičinou žiju, takže když mám volno, dodělávám třeba nějaké papírování pro naše vladislavské hasiče. Ale teď už potřebuju odpočinek, je toho moc, cítím fyzickou únavu. Ale jinak si třeba s Hankou Havlíčkovou v zimě rády uděláme výšlap na Sněžku, jdeme tam spát někam do přístřešku. Osm pod nulou, ráno na sobě máme jinovatku a jsme spokojené. Nebo putujeme stopem po Krkonoších.
Ještě k závodům. Na co se ještě tedy letos chystáte?
Mám před sebou mistrovství Evropy v Lodži, potom se chystám do Belgie na hasičský survival závod. Sama nevím, co to bude. Další z bláznivých nápadů… A taky bych chtěla doběhat naši ligu Kraje Vysočina v TFA.
Neviděl jsem vás na závodech nikdy ve špatné náladě, nejevila jste známky únavy či nervozity...
Naopak! Před závody bývám strašně nervózní, už několik dní dopředu. To si pak pouštím písničku od kapely Doga, která se jmenuje Hvězdy zhasnou. Po závodech se ale doplňuje energie. Malé pivo a k jídlu spráskáme cokoli. (smích)
