Kdy jste začal Dukle fandit?
Nejsem Jihlavák, pocházím z Jeseníků. Můj otec jako Ostravák fandil Vítkovicím. Do Jihlavy na školu jsem přišel v roce 2000. Kamarád mě poprvé vzal na hokej o tři roky později. Bylo to v sezoně, kdy Dukla postoupila do extraligy. Pamatuju si, jak mi z toho běhal mráz po zádech. Hodně mě to zasáhlo. Kdybych měl můj vztah k Dukle k něčemu přirovnat, tak to bylo jako vztah mezi mužem a milenkou. Fandovství kolem Dukly mě naprosto okouzlilo. Měl jsem tehdy velkou zátěž v práci s každodenní dávkou stresu. Tohle byl vynikající relax.
Patrik Priesol
|
Hned jste začal chodit do kotle fanoušků?
Tehdy jsem učil na základní škole. Zpočátku jsem sedával na tribuně s kolegy učiteli, ale přitahoval mě kotel. Postupně jsem k němu přicházel. Tenkrát vedl kotel Ivan Protasenja a on prostě potřeboval vést. A já byl učitel. (usmívá se) Lidi v kotli mi dodnes jinak neřeknou než učitel. Fandění jsem dodával řád. Teď jsem členem skupiny Ultras Dukla.
Jak kotel Dukly učitele přijal?
Začal jsem chodit pravidelně na zápasy a jezdit i na stadiony soupeře. Postupně jsem si vytvořil respekt mezi fanoušky, všude mě viděli. Další můj předpoklad byl, že mám opravdu velmi silný hlas. Ten strhává lidi kolem. Celou dobu se ale peru s jednou věcí, protože já rozhodně nejsem militantní člověk. Nejsem rváč a radikál. Na druhou stranu skupina fanoušků, která se utvořila kolem mě, byla radikální. Chtěli se vyčlenit v rámci fanklubu. To samo o sobě považuji za velmi zdravé pro fanoušky. Nemám rád, když je fanklub jednolitý. Ale peru se s tím.
Kotel musí mít neformálního vůdce?
Ano. Ten člověk tomu propadne a je důležité, jak se s tím vyrovná. Někteří kluci se s tím nevyrovnali dobře, byli agresivní. On je to záhul. Všichni, co teď fandí pravidelně, mají problémy v práci. Přichází do zaměstnání unavení, hlasivky mají pryč. Myslíme na to. Teď je třeba pátek dopoledne a já vím, že večer hrajeme strašně důležitý zápas. Chodím tady v kanceláři jak tygr v kleci. Někteří z nás chodí na hokej i dvacet let. Přesně víme, kdy musíme pomoci hráčům na ledě. Věřím, že dobrý vůdce kotle je přímo napojený na kapitána mužstva.
Jste ještě vůdcem kotle?
Ne. Byl jsem do minulé sezony, postupně to opouštím. Přebírají to mladí kluci. Ale kotel stále umím zvednout v pravou chvíli díky svému silnému hlasu. Když to ve mně prdne, tak i ty mladé dneska shodím a odtáhnu to. Někdy ale pouze stojím v kotli a nechci příliš exhibovat. Některé fanoušky totiž trochu provokuje můj politický názor.
Co takový šéf kotle, který ostatní rozkřičí, musí umět?
Fandění musí mít hlavu a patu. Někdy jsou nutné rychlé a rytmické pokřiky. Jindy máme nahráno a potřebujeme uspávat soupeře, držet naši hru. Proto dáme pětiminutový chorál stále dokola. Nechceme soupeře zbytečně vyhecovat. A často komunikujeme s brankáři. Myslím si, že hlavní postava kotle může průběh zápasu ovlivnit.
Jak?
Třeba prohráváme o gól, hra se nedaří, je mdlo. Fanoušci i hráči potřebují impulz. Vím, že je třeba něco udělat. Tak se nebojím postavit na hrazení, zařvat na lidi, zvednout je. Vyburcovat. Lidi najednou křičí, hráči cítí tu energii a dají gól. To otáčení zápasů v třetích třetinách a v prodlouženích je i díky té víře v ochozech. Já věřím v tu mentální sílu.
Dostal jste se někdy na tribuně do neobvyklé situace?
Když jsme hráli na konci sezony v Prostějově, tak jsem tam byl z fanoušků Dukly sám. Celý zápas jsem vytrvale fandil, kroutil šálou. Jel jsem ten samý rytmus jako na domácím stadionu. Hráči to cítili, stačil jeden člověk. Brankář Kuba Škarek mi zamával přes celý stadion. Věděl, že jsem tam a vyvolávám ho.
Když jste ten učitel v kotli, působíte někdy pedagogicky i na ostatní, pokud cítíte, že se fandění ubírá špatným směrem?
To ne. Ale všichni vědí, že s něčím nesouhlasím. Třeba s tím, aby se do hokeje zatahovala politika.
Jak pečujete o hlasivky?
Nikdy jsem moc nemusel regenerovat, to až v posledních letech. Během zápasu nepiju pivo, jen teplé nápoje. A když hokej skončí, mlčím až do rána. Chraptím a za dva dny se to zregeneruje. Teď je to náročnější, když jsou zápasy po dvou dnech. Někdy v půlce zápasu ztratíte hlas, ale ještě to hrdelně nějak vytlačíte.
Co ze sebe na stadionu necháte po hokeji?
Všechno. Spoustu fyzických sil. Na druhou stranu se přiznám, že mě baví práce s davem. Ne s ním manipulovat, ale vést ho. Na konci zápasu odcházím ze stadionu, málokdy čekám na děkovačku. To už si ostatní fanoušci řídí v euforii sami.
Hokej jste nikdy nehrál?
Ne. Až teď se učím bruslit se svými dětmi.
Komu fandíte ve fotbale?
Nefandím nikomu jinému než HC Dukla Jihlava. Jsem absolutně oddaný jen tomuto klubu. (ztiší hlas) Ani tomu hokejovému nároďáku moc ne. Ale až tam bude chytat Kuba Škarek, tak to bude jiná. Jsem prostě duklák.
Čím to, že FC Vysočina má i po letech v nejvyšší soutěži tak malý „kotel“ ve srovnání s Duklou?
Já mám respekt ke klukům, kteří dělají kotel na fotbale v Jihlavě. Je to jedna skupina z kotle fanoušků Dukly. Oni fandí tam i tady. Ale já osobně k jihlavskému fotbalu žádný vztah nemám, i když jsem jako amatér fotbal hrával.
Nevyvolává ve vás emoce?
Ne. Ale když přijdu na Duklu, to je něco jiného. Třeba před jedním důležitým zápasem jsem věděl, že na něj nebudu moci jít. Tak jsem šel předtím na prázdný stadion do míst, kde bývá kotel. Pomodlil jsem se tam. Abychom vyhráli. Někomu to možná přijde zvláštní, ale já jsem tomu opravdu oddaný.
Proč zvláštní? Zkrátka jste fanoušek. Teď mi ale vysvětlete jednu věc. Vy vedete v Jihlavě Stranu zelených. A ten kotel někdy křičí i vulgárně. Není to v rozporu s vaší politickou prací? Ty sprosté pokřiky jdou i z vašich úst?
Já to nevyřvávám. Nemám rád urážení. Ale ten spíkr - vůdce kotle neřídí všechny pokřiky. Prostě to někdo jiný v tu chvíli tak cítí a začne je křičet. Skuteční fanoušci nejdou na stadion ventilovat frustraci. Hlavně jdou podpořit tým. Je ale skupina lidí, kteří jdou na Duklu ventilovat frustrace. To je ale všude na stadionech. Třeba na pokřiku „Ku..a hoši dáme gól“ neshledávám nic přes čáru. Ale třeba se mi nelíbí pokřik: „Hoši makáme, ať ty ku..y zpráskáme.“ V tu chvíli mlčím.
Do fyzického kontaktu s protivníky jste se někdy dostal?
Dostal, ale rozhodně je nevyhledávám. Třeba v Českých Budějovicích o mně vědí. Zaměřují se na skupinu lidí kolem mě. Totiž od té doby, co se dostal do první ligy Havířov, tak sem jejich fanoušci zatáhli fotbalové praktiky, na které musely ostatní skupiny reagovat. Takže teď spolu komunikují, vyzývají se, útočí na sebe. To se mi nelíbí, nevyhledávám to. Jiná situace je s policisty. Byl jsem u celé řady zákroků na fanoušky Dukly, protože nás chtěla policie nějak šikovat. Fanoušci to nechtěli a vznikl konflikt. Pak už je mela. Z toho se nevyvléknete. Na druhé straně chápu, že oni to chtějí mít důrazně a rychle vyřešené. Chtějí konflikt zastavit hned v počátku, než se rozjede a mohlo by dojít k vážnějšímu zranění.
Strana zelených je takové volnější společenství, tam se asi nikdo nad vaším fanděním nepozastavuje.
Ne. Jsme městští liberálové, máme spoustu zájmů. Samozřejmě něco jiného je, že chceme obecně podporovat malé sporty. Ale to s mým fanděním Dukle nemá nic společného. Dukla už dávno neměla být městskou společností. A úplně mě zaráží, když někdo uvažuje, že by zimní stadion přemístil jinam. To může navrhnout člověk, který ke klubu nic necítí.
