Nová hala bude ve vašem areálu nejvyšší budovou. Co v ní bude?
Hala je součástí větší investiční akce, kterou jsme připravovali dva roky zpátky a nyní se rozběhla. Ta investice sestává ze dvou celků - jedna její část spočívá ve výstavbě prostor, kde budeme výrazně navyšovat kapacity pro krájení a balení uzenin. Trend na trhu je takový, že lidé si chtějí koupit výrobek už zabalený. Moc se jim nechce stát u pultu. My chceme být v prodeji z „regálu“ konkurenceschopní a mít na to kapacity.
Michal Jedlička
|
A druhá část investice, to bude asi vysoký sklad...
Ano, potřebujeme rozšířit sklad hotových výrobků. Technologie v něm bude poloautomatizovaná. Zase se tedy posouváme dál v tom, jak jsme to dělali doposud.
Kdy se nová hala otevře?
V plném provozu by měla být v dubnu nebo květnu příštího roku.
Kolik to všechno bude stát?
Investujeme v celkové výši okolo 250 milionů korun. Na obě akce máme požádáno o dotace v rámci programu Inovace.
Znamená nová výstavba něco pro starý areál stojící na druhé straně železničních kolejí? Budete tam nějaké provozy zavírat?
Část skladovacích kapacit, které máme ve spodním areálu, se přesune do nové haly. Kromě nějakých „pomocných“ záležitostí - například skladů pomocných materiálů, jako jsou fólie či kartony - máme v úmyslu spodní areál úplně opustit.
Takže teď už se výroba uzenin v Kostelci odehrává nad tratí?
Ano. Jinak ve spodní části máme ještě čistírnu odpadních vod, která řeší i horní areál. Je tam také zázemí pro autodopravu a autodílny. Spíš tyto pomocné provozy.
Přinesou nové provozy s sebou také nová pracovní místa?
V souvislosti s rozšiřováním výroby krájených uzenin a balení dojde k navýšení pracovních míst. Naproti tomu ve skladu zavedeme některé automatizované procesy, takže tam nějaké zaměstnance „ušetříme“. Myslím proto, že v absolutních číslech dojde k drobnému navýšení v řádu jednotek lidí. Téma zaměstnanosti je dnes spíše o tom, pracovníky udržet, případně ještě nějaké sehnat.
A sháníte kde?
Většinou se to dnes řeší zahraničními dělníky, protože nezaměstnanost v České republice je na úrovni tří procent, což už prakticky žádná nezaměstnanost není. Nová pracovní místa je pak komplikované někým obsadit. Proto investice směřujeme spíše do moderních technologií, kde bychom člověka spíše ušetřili. Tento trend se týká celé české ekonomiky. Takto malá nezaměstnanost už ji myslím brzdí.
Kolik máte v Kostelci zaměstnanců?
Dlouhodobě je jich okolo 1 500.
Vysoká budova by měla být v provozu na jaře příštího roku. Bude v ní sklad hotových výrobků.
Odkud zejména jsou zahraniční dělníci?
Převládá Ukrajina, protože ta je nám „nejblíž“ a není tam taková jazyková bariéra. Máme tu i zaměstnance z Mongolska a v závodě v Plané nad Lužnicí také Vietnamce. Dobrou zkušenost jsme naopak neudělali s Rumuny. Samozřejmě zaměstnávání zahraničních dělníků je náročné, klade to velké nároky na české spolupracovníky, na střední management. Je tam jazyková bariéra, musíme ty lidi zaškolovat a učit je hromadu nových věcí. Ale myslím si, že to tak do budoucna stejně bude, že část prací budou vykonávat zahraniční pracovníci.
Jak se v Kosteleckých uzeninách vyvíjejí platy?
Jak je celá republika v konjunktuře a obecně platy rostou, tak i my jsme navyšovali mzdy. Mezi lety 2015 a 2018 šla průměrná mzda nahoru o 20 procent a nyní tak dosahuje téměř 28 tisíc korun. Další plošné navyšování nyní neplánujeme. Řešíme to většinou tak, že pokud se firmě daří a má kladné hospodářské výsledky, tak vyplácíme půlroční a roční mimořádné prémie pro zaměstnance.
Jak v Kosteleckých uzeninách dopadlo loňské hospodaření?
Docílili jsme zisk po zdanění 79 milionů korun. Letošní rok je zatím v polovině, ale už se dá leccos predikovat. Díky stálému tlaku na růst osobních nákladů bude složité udržet stejné hospodářské výsledky jako v roce 2017.
Co se hlavně prodává?
Je vidět, že český zákazník si pořád kupuje takovou tu tradici - špekáčky, párky, dobrý trvanlivý salám - ale také se začíná hodně zaměřovat na čerstvé maso a na různé čerstvé polotovary z masa. Velkým trendem jsou snacky v podobě menších salámků a také burgery. Když jsme výrobu burgerů před asi třemi lety zaváděli, moc jsme nevěděli, jak to bude fungovat, jak moc se to bude prodávat. V současnosti jsme byli nuceni, a to rádi, pořídit automatizovanou linku na výrobu burgerů. Také reagujeme na rostoucí poptávku po vaničkách s baleným masem a navyšujeme kapacity.
Většina vaší produkce směřuje na český trh?
Na export jde zhruba deset procent produkce. Zbylá velká část výroby končí na tuzemském trhu. Samozřejmě ambice exportovat by ve firmě byla vyšší, ale není to úplně jednoduché.
O využití této vily se rozhoduje. Mohla by z ní být ubytovna a vedle nové parkoviště.
Z jakého důvodu?
Musí se na tom pracovat dlouhodobě. Export je podmíněný certifikací závodu. Dám příklad: chcete-li třeba exportovat do Číny, tak než se na tento trh dostanete, trvá to pět až osm let. Podáte si žádost, pak čínská strana udělá misi, přijede s auditory. Poté dojde na administrativní část. Záležitosti, které se týkají exportu, jsou dlouhodobé. Pokud si ale najdete obchodní partnery, je vstup na čínský trh reálný. Výrobky se tam exportují mražené nebo v konzervách. Portfolio, které jste schopen vyvážet, se zde samozřejmě zužuje.
Ale stejně by mě nenapadlo, že byste pokukovali po Číně...
Čína i další asijské země jsou dnes největšími importéry vepřového masa a výrobků z něj. Jak tamní ekonomiky posilují a lidé tam vydělávají víc peněz, roste samozřejmě i spotřeba masa. V západní Evropě například spotřeba vepřového masa stagnuje.
Pojďme zpět do Česka. Táhnou trh v tuzemsku hodně akce jednotlivých řetězců?
U masných výrobků se jich šedesát procent prodává v akcích.
A to, že něco půjde do akce, záleží na vás, nebo na obchodním řetězci?
Samozřejmě to musí být po vzájemné dohodě, my se na akci musíme výrobně připravit. V akcích je jinak také vidět sezonnost. Teď máme třeba grilovací sezonu, tak obchodní řetězce chtějí promovat výrobky „na gril“. Nebo je sezona kempování, tak jsou v akcích trvanlivé salámy nebo nějaké typy konzerv.
Pozice řetězců v České republice stále sílí?
V oboru jsem 16 let a rok od roku byla jejich pozice silnější na úkor „tradičního“ trhu. Teď mi ale osobně připadá, že už se situace ustálila. Že dobré malé prodejny, kam lidé chodí, zůstaly.
A mají Kostelecké uzeniny vlastní prodejny?
Máme tři - jednu u závodu v Kostelci, další u závodu v Plané nad Lužnicí a jednu u závodu v Mostě. Osobně z nich mám velkou radost, i když tady v Kostelci slibuju už dva roky, že uděláme nový obchod. Ta prodejna by si to zasloužila.
V čem by pak vaše kostelecká prodejna byla jiná?
Chtěli bychom ji udělat větší a také aby její část byla samoobslužná. Rovněž bychom tam chtěli mít sekci s teplými produkty, například teplou sekanou, grilované koleno a podobně. Máme už to namalované, máme projekt, teď jen na to najít finance a čas. Pevně doufám, že příští rok se do toho pustíme.
Mezi horním a spodním areálem Kosteleckých uzenin v Kostelci stojí u železniční trati stará vila. Jaký ta bude mít osud? Vlastně ani nevím, jestli je vaše...
Je naše. A začal bych takto: my jsme loni dole u rybníka vybudovali novou ubytovnu pro zaměstnance.
Aha, tak to ani nevím.
Ona je tam trochu „schovaná“ na břehu rybníka. Slouží pro zhruba 45 zaměstnanců. Mysleli jsme si, že tím potřeby ubytování pokryjeme, ale dnes už stojíme před rozhodnutím, jak ubytovací kapacity v Kostelci navýšit. Jsou dvě varianty. Buď ve stávající ubytovně přistavíme ještě jedno patro, nebo opravíme vámi zmiňovanou vilu. Nyní počítáme, která z variant bude z hlediska ekonomiky a využití lepší. S největší pravděpodobností to dopadne tak, že vila bude adaptovaná na ubytování zaměstnanců. Na pozemku vedle ní, což je zatím neudržovaná zahrada, bychom chtěli rozšířit parkovací plochy. To je zatím slabina zdejšího závodu.
Přitom sem jezdí vlak i autobus, ale stejně lidé auty jezdí...
Stejně.
Ještě bych se chtěl zeptat na školství. Kde se v regionu dá studovat na řezníka-uzenáře?
Musím říct, že ve spolupráci se školami jsme hodně aktivní a snad máme i drobné úspěchy. Aktuálně spolupracujeme se školami v Třešti a podařilo se nám také před rokem otevřít obor řezník-uzenář v Táboře. Nastoupilo nám tam šest studentů, kteří se učí pro závod v Plané nad Lužnicí. Beru to jako úspěch. Ten obor na táborské škole býval zavřený. Letos tam přijde druhý ročník. V Třešti je pak osm až deset studentů v ročníku. Do firmy chodí na praxi.
A co maso? Je Česká republika v tomto ohledu soběstačná?
U vepřového masa si pouze 50 procent spotřeby umíme vyprodukovat sami v republice, což já vnímám určitým způsobem i jako ohrožení. Aniž bych to chtěl přivolávat, v okolních zemích může vypuknout u zvířat nějaká nemoc a začne být problém s pokrytím spotřeby. Samozřejmě, můžou vám říct, že vepřové maso přivezeme odjinud - ze Španělska, z Jižní Ameriky, přes půl světa. To s sebou ale nese další náklady a možná i problémy s kvalitou masa, když cestuje přes půl světa.
Situace u hovězího je podobná?
Není. Tam republika vyprodukuje víc masa, než sama spotřebuje. Zde je situace opačná, část hovězího se vyváží - ať už živá zvířata, nebo v podobě polotovaru, třeba ve čtvrtích nebo jako bourané maso.
Když se na závěr ještě vrátím k vepřovému masu, bývala soběstačnost republiky v minulosti vyšší?
Byla stoprocentní a spadla na 50 procent. Když půjdete dnes do obchodů a budete si pozorně kontrolovat obal, jestli je na něm zkratka CZ, tak u poloviny vepřového najdete jinou - PL (Polsko), ES (Španělsko), DE (Německo) a možná ještě Dánsko, Holandsko a Belgii. Je ale vidět na straně řetězců, že chtějí nabízet české maso.
