Společně s dalšími chovateli Tomáš Vodička připravil výstavu terarijních zvířat, která se koná ode dneška do neděle (vždy od 8 do 20 hodin) ve žďárském středisku Active SVČ (bývalém Domě dětí a mládeže) na horním konci náměstí Republiky.
Co lidé uvidí na třídenní výstavě ve Žďáře nad Sázavou?
Nejrůznější zvířata z celého světa. Od těch obyčejných až po ta méně častá a i taková, která jinde jen tak neuvidí. Třeba varana skvrnitého, kterého chová Gabriela Tomášková z Vatína. Je to velký druh varana, který se vyskytuje v Asii, živí se malými hlodavci, ptáky a nepohrdne ani rybou. Na výstavě bude i sklípkan Darlingův, velice zvláštní druh pavouka z Mozambiku. Vyznačuje se výrazným výběžkem (rohem) na karapaxu (zádech).
Jaké živočichy přivezete na výstavu vy?
Například užovku amurskou, což je druh hada, který se přirozeně vyskytuje v Rusku a částečně i v Mongolsku. U nás není příliš často chována, ze zoologických zahrad ji můžeme najít v Chomutově. Právě odtud jsem ji získal. Chov této užovky je vcelku jednoduchý, jednou za 7 až 14 dní si dá dvě až tři myši.
Jaký bude největší exemplář na výstavě? A kolik chovatelů se pochlubí svými miláčky?
Největší z hadů bude moje krajta mřížkovaná měřící čtyři a půl metru, z ještěrů pak varan bělohrdlý a z bezobratlých to bude sklípkan největší. Chovatelů bude asi třicet.
Patříte mezi největší chovatele na Vysočině. Specializujete se na nějaký druh?
Zaměřuji se na méně často chované druhy hadů, jako je užovka amurská, užovka paprsčitá, užovka stepní, užovka býčí, užovka nádherná, užovka ostronosá nebo krajta Albertisova. Hadů mám asi sedmdesát, pavouků třicet. Pak mám ještě baziliška zeleného, varana stepního, agamu vousatou a ježka bělobřichého. A pokud se do toho počítají, tak i dva psy - bavorské barváře.
Koníčky, kterým lidé propadnou, většinou začínají dost nenápadně. Jak tomu bylo u vás?
Moje první terarijní zvířata byly strašilky a oblovky (velcí afričtí šneci). Těch postupně přibývalo, pak začaly malé druhy hadů, konkrétně užovka červená. Ze dvou hadů se stalo pět, z pěti bylo dvacet, z dvaceti zanedlouho padesát. A tak to pokračovalo. To samé bylo i s pavouky.
Rodiče se s vaší zálibou smířili? Trvalo dlouho, než jste si prosadil prvního hada?
Ano, smířili, nic jiného jim nezbylo. Vždy, když dovezu nové zvíře, padne dotaz, kolik stálo. Odpovídám většinou, že jako deset krabiček cigaret nebo čtyřicet piv v hospodě. Prvního hada jsem chytře koupil přítelkyni k Valentýnu. A když naši zjistili, že je to v pohodě, už byly první kousky i u nás doma.
Takže můžete odjet na dovolenou a péči můžete nechat na jiných?
Když někam jedu na delší dobu, tak je rodiče i nakrmí. Nebojí se hadů, ale je jim trošku proti srsti jim dávat živé myši.
Máte i nějaké jedovaté druhy?
Všichni sklípkani jsou jedovatí. A jinak z hadů je to jen malá zmije rohatá. Ta ovšem na výstavu nemůže.
Jak s ní lze manipulovat?
Na to jsou speciální pomůcky. Hák nebo kleště a rukavice, takové zvíře si jen tak do ruky vzít nemůžete.
Na střední škole jste si vybral obor chovatel cizokrajných zvířat. Pracujete v oboru, nebo zůstalo jen u hobby?
Od doby, co jsem úspěšně udělal maturitu, jsem měl práci vždy v zoo prodejnách. Od roku 2018 jezdím se zvířaty i do škol a školek dělat přednášky. Nebo i dospělým, třeba nedávno jsem byl odbourat fobie v Holicích. To uděláte tak, že vezmete velkého hada, v tomhle případě to byl hroznýš královský, a dáte ho dotyčnému kolem krku. Reakce jsou takové, že se člověk začne klepat, někteří i brečet, ale po chvilce je to vždy v pořádku a pak dotyčný zjistí, že had není slizká zabijácká bestie.
Staráte se někdy o odložená zvířata?
Odložená zvířata u mě samozřejmě mohou najít azyl, nicméně není v mých silách a možnostech ubytovat další velké hady nad čtyři metry. Prosím všechny, co si pořizují velké druhy, ať myslí na to, že to zvíře vyroste. A není řešení házet hada do řeky nebo do popelnice. Od jednoho veterináře se ke mně dostala například krajta vodní. Je popálená od žárovky, měla rány až do masa. Je jí už 22 let, to už je na hada hodně, většinou se dožívají 18 let. Od původních majitelů jsem získal také například pár hroznýšů královských, kteří z malých hadů vyrostli ve velké a oni už se jich zřejmě báli.
To je ještě ten lepší případ, o zvíře je dál postaráno. O chovatelích se však mluví veřejně většinou v případech, kdy jim had uteče nebo se ho někdo rozhodne zbavit. Z nedávných případů si vybavuji například mrtvou krajtu v řece Olši na Karvinsku.
Tohle je bohužel věc, která média zajímá nejvíc. Napsat, že utekl šestimetrový nebezpečný had, který na potkání likviduje celé zájezdy. Přitom se to skoro vždy strašně přehání a zveličuje. Za útěkem chovance stojí ale vždy chovatel. Ať už jde o pavouka, nebo hada, chyba je vždy lidský faktor, ať už jde o nezamčené terárium, nebo nezavřené okno. Bohužel jsou chovatelé, a to hlavně ti dobří a poctiví, ve stínu těch, kteří mají hady pouze pro upoutání pozornosti nebo o svém mazlíčkovi příliš nevědí. Každý takový incident, jako například útěk krokodýlů na Šumpersku nebo Ostravsku, i když se nikomu nic nestalo, přilévá olej do ohně, aby se chov zvířat jako celek zakázal. Něco podobného se udělalo v Německu, kde je zakázán chov vybraných druhů pavouků. Češi jsou jako soukromí chovatelé velice úspěšní a často jsou v domácích chovech větší úspěchy než v zoologických zahradách.
Všiml jsem si, že se na internetových bazarech s terarijními zvířaty čile obchoduje. Není problém sehnat exotické hady, želvy nebo třeba chameleony. Na co by si měli začínající chovatelé dát pozor?
Určitě by se měli jít podívat ke zkušenějšímu chovateli, jak to má zařízené, a ptát se. Na rozměry, žárovky, zabezpečení... Když už zájemce zvíře kupuje, má si ho prohlédnout, zda není apatické, zda na sobě nemá parazity a podobně. I já jsem v začátku sbíral rady od těch, kdo tomu rozuměli, hodně jsem se vyptával. K tomu slouží právě i terarijní výstavy.
