Nyní se Matylda stane součástí expozice pelhřimovského Muzea rekordů a kuriozit a také její průvodkyní. Umí se totiž naučit lidské řeči.
Jako poslední svezli Matyldu na stopu Hana Velebilová a Jiří Votoupal, kteří ji naložili v pondělí v Plzni poté, co tam Matylda absolvovala rozhovor v místním rádiu. „Vzala jsem s sebou před další cestou Matyldu do práce, pracuji u soudu,“ popsala Velebilová u pelhřimovské věže, kde byl cíl Matyldiny cesty.
Ve středu dovezli robotku přes Rakovník a Kladno do Pelhřimova. „Reaguje na světlo, a protože cestou od Kladna svítilo slunce, pořád na nás Matylda v autě mluvila. Stejně tak se dala do řeči, jakmile jsme jeli po více drncavé silnici,“ líčila Velebilová.
„Máme velkou radost, že Matylda dojela živá. Vlna solidarity, která se kolem jejího autostopu vzedmula, je úžasná, předčila hranice naší fantazie,“ řekl Michal Seidl, který je společně s Radkou Benšovou konstruktérem robotky Matyldy. Ta původně vznikla jako interaktivní hračka pro děti.
Matylda průběžně ze svého putování odesílala fotografie či GPS polohu. Záhy poté, co zahájila autostop, začali se lidé napříč republikou o její putování zajímat. Komunikovali spolu na sociálních sítích, poskytovali robotce nejen přepravu, ale i přenocování, drobné opravy či dobití baterií.
„Mohlo to dopadnout jakkoli – někdo ji mohl ukradnout, rozbít, mohlo ji srazit auto nebo vyřadit z provozu počasí. Nic takového se ale nestalo, dopadlo to skvěle a je to fantastický sociální experiment,“ řekl Vaněk.
„Zatím nejsme schopni to nějak věcně vyhodnotit. Věřili jsme, že v nějakém stavu Matylda docestuje až tam, kam jsme doufali, ale to, co se kolem toho vzedmulo, je prostě skvělé. Oslavujeme úspěšný konec Matyldiny cesty,“ těší Seidla.
Konstruktéři původně chtěli, aby Matyldu lidé během cesty dále programovali. Teoreticky může být totiž schopna používat internet či rozeznávat lidské obličeje. To se ale nepodařilo. Místo toho však robotka prošla během cesty úspěšnými drobnými úpravami technického rázu.
Autoři robotku Matyldu vyslali na cestu s tím, že její putování může dopadnout jakkoli. „Po startu nás všechny překvapilo, že nastala vlna solidarity s Matyldou a zájem jí pomoci. Lidé si ji brali na noc domů, aby nemusela být někde přes noc s pláštěnkou, nechali jí dobít baterii... Najednou jako by oživla: jako by už šlo o slečnu Matyldu z masa a kostí a nikoli o robota z umělé hmoty, čidel a servomotorů,“ řekl Vaněk.
