Pár minut před atentátem: František Ferdinand d' Este s chotí v automobilu Gräf...

Pár minut před atentátem: František Ferdinand d' Este s chotí v automobilu Gräf & Stift při odjezdu z kasáren v Sarajevu. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

Cestou do Sarajeva potkal medvěda. Pak špatně odbočil a zemřel Ferdinand

  • 2
Britský list The Observer o něm v roce 1997 napsal: Muž, řídící tento vůz, se dopustil největší chyby 20. století. A dodal, že téma láká k tomu, napsat velmi černou komedii s podtitulem: Tohle všechno jenom proto, že jsem špatně odbočil? V hlavní roli příběhu stojí Leopold Lojka z Telče.

List se tehdy rozhodl trochu oprášit téma o šoférovi, který vezl v prosluněném dopoledni 28. června 1914 v Sarajevu následníka trůnu Františka Ferdinanda d‘Este, jeho manželku Žofii Chotkovou, guvernéra Potiorka a na stupátku velkomeziříčského hraběte Františka Harracha. Jemu totiž luxusní vůz značky Gräf & Stift se stahovací střechou patřil.

Řidič se jmenoval Leopold Lojka, pocházel z Telče a byl to Harrachův oblíbenec. Pátráním po milnících v jeho mimořádně pestrém životě se u nás věnuje několik badatelů. Vedle Stanislava Motla, který o Lojkovi natočil i televizní dokument, se do skládání mozaiky Lojkovy životní pouti v posledních letech pustil po vlastní linii taky Brňan Jiří Skoupý.

Minulý týden o svých poznatcích přednášel zájemcům o historii ve Velkém Meziříčí.

"Troufám si tvrdit, že kdyby se o peripetiích rodáka z Telče Leopolda Lojky dozvěděli za svého života Jaroslav Hašek nebo Bohumil Hrabal, po tom příběhu by bez váhání skočili," zmínil Skoupý.

Žil do čtyřiceti. A stihl toho jako málokdo za dvojnásobnou dobu

Lojka se narodil 17. září 1886 v Telči v tehdejší Fabrické, dnes Hradecké ulici v domě s číslem popisným 129 do rodiny kočího. Měl pět sourozenců. Rodný dům už nestojí, na jeho místě ve 30. letech vyrostl nový, ale stodola ve dvoře existuje stále od dob, kdy tam žil.

Řidič auta, v němž jel následník trůnu s chotí v době atentátu. Lojka pocházel z Telče, narodil se v tehdejší Fabrické, dnes Hradecké ulici v domě číslo 129.

Tedy z doby, než se stal řezníkem, vojákem, řidičem prominentů, svědkem atentátu, prý i jedním ze sloužících císaře Karla I., otcem dvou dětí, hospodským ve Znojmě a v Brně.

Tím vším Lojka stihl za svůj čtyřicetiletý život být. Polozapomenutý zemřel 18. července 1926 nad svou hospodou v brněnské Vranovské ulici. Pohřbený je v Brně na ústředním hřbitově.

Co se odehrávalo před sto lety cestou do Sarajeva? A jak se nešťastně seběhly události okolo atentátu na arcivévodu?

Cestovatelé Harrach a Lojka opustili Vídeň 31. května 1914 ráno, startovali od Harrachova domu. Svého cíle - Sarajeva - dosáhli po mnoha útrapách 18. června 1914.

Do Sarajeva vezli auto oklikou přes Bukurešť

Cesta byla svízelná proto, že nevedla přímo, ale přes Rumunsko. Dokládají to Harrachovy deníky, které Skoupý pročetl. Proč jeli například přes Bukurešť?

"Trasu nedokážu úplně jasně vysvětlit. Domnívám se ale, že Harrach byl romantická dobrodružná povaha. Prostě to chtěl zažít. Na cestě se dvojice Lojka - Harrach setkala i s divokým medvědem. Protože bylo tehdy hodně deštivo, museli například shánět voly, aby je vytáhli, když zapadli do bahna," přečetl si v denících Skoupý.

Každopádně do Sarajeva za Františkem Ferdinandem a jeho ženou dorazili včas, auto neuvěřitelnou cestu přežilo. Jednalo se o reprezentativní kabriolet Gräf und Stift Double Phaeton registrační značky A-III-118. Harrach si vůz pořídil na konci roku 1910. Měl několik řidičů, ale k Lojkovi získal největší důvěru.

Při samotném atentátu však hrálo velkou roli špatné odbočení řidiče. Lojka mířil s následníkem trůnu k sarajevské nemocnici. Jenže jel jinou trasou, než si jeho nadřízení přáli.

Proto se musel s těžkým vozem složitě otáčet a couvat. Zařadil zpátečku a separatista Gavrilo Princip, který stál 3,5 metru od svého terče, nemohl uvěřit svým očím, jaká šance se mu naskytla. Neváhal a dvěma střelami z pistole "popravil" budoucího císaře i s těhotnou manželkou.

Kdyby Lojka neuposlechl a řídil vůz podle své představy, mohl atentátníkovi ujet.

Nasadil život a chytal splašené koně. Tím si získal sympatie

Leopold Lojka se vyučil ve Švábově u Jihlavy řezníkem. Posléze se v rámci povinné vojenské služby zúčastnil císařských manévrů ve Velkém Meziříčí v září 1909. A tam o sobě dal vědět.

"Jako pozorovatelé a hosté tamního hraběte Františka Harracha, majitele velkomeziříčského panství, zde byli přítomni také rakouský císař František Josef I., německý císař Vilém II. a arcivévoda a následník trůnu František Ferdinand d‘Este se svým styčným důstojníkem, arcivévodou Karlem Františkem Josefem (pozdějším císařem Karlem I. - pozn. red.)," uvádí Jiří Skoupý.

Po ukončení manévrů se přihodila mimořádná událost: v noci se kvůli světlu z dálkového reflektoru splašili koně dragounského pluku.

Říká se, že Lojka byl mezi těmi, kteří se s nasazením vlastního zdraví snažili splašené koně zastavit a uklidnit. Při tom byl velmi vážně zraněn. Získal si tak sympatie hraběte Harracha, který jej přijal do svých služeb.

Harrach Lojkovi obstaral léčení u doktora Vacka v Třebíči. Mladík mu byl sympatický. Podařilo se mu vyreklamovat ho z armády, aby si ho mohl ponechat ve svých službách.