Restaurace U Vaignerů v Třebíči lákala na pivo i mnohé české herce. Na pivo sem chodil třeba Jiří Sovák, Nina Popelíková nebo Jaroslav Uhlíř, svého otce a dědu tu často vyzvedával i Oldřich Navrátil. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

V Třebíči se znovu otevřela hospoda, která na pivo vábila slavné herce

  • 3
V Třebíči to je pojem už celé století a půl. Vyhlášená restaurace u Vaignerů po pauze znovu vítá hosty. V minulosti si ji oblíbili třeba Jiří Sovák nebo Jaroslav Uhlíř, pro dědu tam za mlada chodil Oldřich Navrátil. A vnučka majitele zas vzpomíná, jakou ostudu tam při křtinách udělali kapucíni.

Kdo za posledních 154 let nějak spojil svůj život s Třebíčí a občas zašel na pivo, ten musel zákonitě tu a tam skončit v restauraci U Vaignerů. Jmenovala se za tu dobu i U Waignerů nebo Na Poště. Letos na konci března se zdálo, že legenda mezi místními hospodami umře. Teď je vše jinak. V týdnu opět otevřela. Oprášená, s novými stoly a výčepem.

Na svém místě ale zůstalo to podstatné, co tam už celé věky táhne flamendry, štamgasty, studenty, kteří chodí občas za školu, i ty, co si rádi odskočí na dvě: letitý velký obraz s fiakrem, zahrádka s lípou a hlavně atmosféra.

Za ní tam mířil v časech studií na místním gymnáziu pozdější slavný básník Vítězslav Nezval. Stejně tak herci Jiří Sovák nebo Nina Popelíková, když v Třebíči ve 40. letech minulého století začínala jejich herecká kariéra.

Děda tam byl naloženej často, vzpomíná herec Oldřich Navrátil

Na pivo se tam stavoval Jaroslav Uhlíř, pokud ve městě účinkoval. Na štamprle se nechal pozvat Jiří Krampol. Taky herečka Eva Vejmělková, známá jako Píšťalka ze série o Básnících, tam byla. To když v Třebíči natáčela klip se zábavovou kapelou Bagr.

Kdo všechno rád zašel do Resturace u Vaignerů

Vítězslav Nezval Český spisovatel maturoval na třebíčském gymnáziu v roce 1919.

Jiří Sovák Jeden z nejslavnějších českých herců hrál v počátcích své úspěšné kariéry v roce 1943 v Horáckém divadle v Třebíči.

Nina Popelíková Známá je jako přísná sestra Jáchymová ze seriálu Nemocnice na kraji města. V letech 1943-1944 hrála v Třebíči v Horáckém divadle.

Eva Vejmělková Herečka známá jako Píšťalka z Básníků. V Třebíči v polovině 90. let natáčela klip s kapelou Bagr. "Nevzala si za to ani korunu. S obavou jsme se zeptali, jestli by šla s námi do naší obyčejné hospody U Vaignerů. Bez váhání souhlasila. To, že se tam objevila, způsobilo pozdvižení," vzpomíná manažer Bagru Karel Ošmera.

A Oldřich Navrátil, třebíčský rodák, má Vaignerovy spojené s dětstvím. "Chodíval jsem tam za tatínkem, hrával s chlapama u Vaignerů karty. Obvykle žolíka. A náš děda Josef tam byl naložený často, téměř každý den. Pamatuju, že tam bývalo velmi zahuleno," zavzpomínal Navrátil.

U zrodu legendárního restauračního zařízení stál v roce 1860 Antonín Waigner, švec a kostelník v klášteře kapucínů.

"Od počátku se u nás taky točilo jihlavské pivo. A tak je tomu dosud," říká Hana Zejdová, nedávná provozovatelka a vnučka posledního majitele před znárodněním - Jana Vaignera. Dům i s hospodou se totiž v roce 1991 vrátil v restituci potomkům původních majitelů.

Zejdová se zkraje letošního roku rozhodla, že už nemá sílu podnikat v pohostinství. Slovo dalo slovo a hospodu převzal do pronájmu právě jihlavský Ježek. Nyní ji provozuje společnost Yashica.

V hospodské kuchyni se učily vařit dívky ze statků i z města

Ještě před znárodněním v roce 1953 se v restauraci vařilo. A dobře. Kuchyň bývala tam, co je dnes salonek.

"K naší babičce se chodily učit vařit dívky ze statků, z venkova i ty z lepších rodin ve městě. Dělaly se u nás nejvyhlášenější knedlíky v Třebíči," vzpomíná sedmaosmdesátiletá Libuše Hlaváčová, dcera Jana Vaignera.

Třebíčský pamětník Jan Pokorný sepsal své dětské vzpomínky na později zmizelé židovské obyvatele předválečné Třebíče. Poznamenal si i jednu prázdninovou, spojenou s Vaignerovými.

"Za Podklášterským mostem býval malý domeček paní Frídové, která byla vdovou, jejího manžela jsem nikdy neznal. Celé prázdniny jsem jí donášel obědy z restaurace u Vaignerů na Jejkově. Oběd byl za pět korun československých bez moučníku. A bylo toho tolik, že paní Frídová měla jídlo v poledne i na večeři," zapsal si Pokorný.

Před válkou se v hospodě hrály taky klasické kuželky. A pekli to v ní spolu Jejkováci. "Jako jsou v Praze Žižkováci, v Třebíči tehdy byli Jejkováci. Drželi pohromadě, pomáhali si," vysvětlila Hlaváčová.

Hosty dokázal přilákat hospodský i kapela Bagr

V rodině se traduje jedna historka z roku 1943, která souvisí s kapucínskými mnichy.

"Měla jsem křtiny. Byly slavné. Plná hospoda, výzdoba, pozvaní hosté. Mezi nimi kapucíni. Hráli u nás karty a popili. Když se vraceli zpátky Zadní ulicí, dnes Otmarovou, tloukli lidem do oken a byla z toho ostuda. Maminka pak o tom i po letech občas vyprávěla," přidala úsměvnou vzpomínku další z vnuček Jana Vaignera, Alena Janovská.

Velký obraz s fiakrem namaloval podle Libuše Hlaváčové někdy v 50. letech její pozdější šéf z knihovny, známý třebíčský malíř Vladimír Lavický.

Jan Vaigner dělal hostinského i ve znárodněné hospodě až do své smrti v roce 1968.

Pro podnik byli byli vždy velmi důležití štamgasti. Hodně lidí tam ale dokázala přitáhnout i zmíněná kapela Bagr, která zkoušela v salonku. A taky hospodský Drahomír Vošmera, který zemřel před několika lety.

V nově otevřené provozovně už nejsou na stolech ubrusy. "Mívali jsme látkové. Vikslajvantový (z voskovaného plátna - pozn. red.) býval naposledy před patnácti lety u stolu u dveří, kterému jsme říkali dělnický. Chodili tam chlapi, co se nepřevlékali z práce. Líp se to udržovalo," zmínil hospodský Milan Bartejs. U Vaignerů podle svých výpočtů strávil už 12,5 roku nepřetržitě. Sloužil často. A bude pokračovat dál.