Restaurace Sport v Novém Městě na Moravě patří mezi hrstku hostinců s dlouhou historií, které odolaly proměnám času a nadále fungují. Když se zeptáte kohokoli z Novoměšťáků na tuto restauraci, uvidíte jiskru v oku a potutelný úsměv: „Jooo, Sporťák…“
Snad každý tam někdy byl a snad každý s ním má spojený nějaký zážitek. Přesto o málokterém hostinci, jehož kořeny sahají tolik hluboko do minulosti, najdete tak zoufale málo historických záznamů jako právě o Sportu.
Téměř jediným zdrojem informací je jeden ze současných majitelů Jan Novotný. Má k domu řadu dokumentů.
„Všechno jsem sesbíral - všude, kde se dalo. Všechny místní badatele jsem kontaktoval. Nebylo to vůbec jednoduché, ale moc mě to zajímá. Chtěl bych v budoucnu vydat i sborník historie téhle hospody, ve kterém bych zmínil všechny majitele a nájemníky,“ plánuje Novotný.
O minulosti „Sporťáku“ se velmi málo mluví a ještě méně se o ní píše. Přitom dům s číslem popisným 48 ve Žďárské ulici, kde se restaurace nachází, se významně zapsal do historie Nového Města na Moravě.
Sál využívali němečtí divadelníci, kterým nikdo nerozuměl
Málokdo například ví, že s onou budovou jsou spojeny počátky místního ochotnického divadla.
V 19. století, kdy podnik měl název hospoda U Paní Šírové, tu byl největší sál ve městě. Mimo jiné jej využívala německá kočovná divadelní společnost zpestřující svými vystoupeními zdejší kulturní život.
„Muselo to být hodně zvláštní. Ti herci vůbec neuměli česky,“ vypráví Novotný. „Představte si, že lidi tam jen tak seděli a vlastně vůbec ničemu nerozuměli,“ dodává.
Protože divadelní společnost hrála pouze německy, příliš se jí nedařilo. Aby se zvedla návštěvnost, nastudoval ředitel v roce 1860 hru Jana Nepomuka Štěpánka Čech a Němec. A jelikož jeho ansámbl neuměl česky, přizval několik místních divadelních nadšenců k účinkování. Tato hra měla obrovský úspěch a v sále bylo plno! Právě na základě této události se zrodila myšlenka pořádat ve městě další česká ochotnická představení.
Záhy nato uskutečnili novoměstští ochotníci v sále hospody U Paní Šírové své první představení a tím byl položen základ ochotnickému divadlu.
„Víte, že historie tohoto domu je stará již přes 200 let?!“ ptá se s pýchou v hlase Jan Novotný. A má pravdu.
V hospodě se i volilo a v době cholery tu byl lazaret
Nejstarší písemné záznamy hovoří o tom, že na počátku 19. století vlastnil stavení Ignác Smejkal. Jeho syn později prodal už dosti zchátralý dům staviteli Hynku Šírovi, který jej zboural a na jeho místě postavil jednopatrový dům. V něm zřídil hostinec.
Jeho žena Kateřina se po Šírově smrti rozhodla podnik vést. Zrodila se tak hospoda U Paní Šírové.
Nekonala se tam jen divadelní představení. V sále hostince se uskutečnily mimo jiné i volby poslanců do moravského zemského sněmu a do říšské rady.
V době rozšíření cholery tu byl zřízen provizorní lazaret.
Zlatou éru však dům číslo 48 zažil až po smrti paní Kateřiny. Dědicové prodali dům s hostincem dlouholetému písaři na okresním hejtmanství Josefu Nebolovi.
Kronika o něm uvádí, že dělával ve společnosti šaška, což se dá dnešním jazykem vysvětlit různě.
Žádný žebrák neodcházel od Nebolových s prázdnou
Hospodu U Nebolů, jak zněl její nový název, začal vést jeho starší syn Emil. Byl to svobodný mládenec, jenž restauraci vedl se svou matkou Marií. Ta byla podle vzpomínek tehdejších návštěvníků vynikající kuchařka.
Paní Nebolová byla mezi chudými známá také svou dobročinností. Pamětníci uváděli, že žádný žebrák nebo jiný chudý člověk od ní neodešel s prázdnou. I na Emila lidé vzpomínali jako na člověka milé povahy.
Hospoda byla v této době hojně navštěvovaná, a to zvláště hosty z „lepší“ společnosti, kteří sem prý chodívali téměř každý den.
Na toto slavné období hospody U Nebolů chtějí dnešní majitelé navázat. „Chtěli bychom to tu celé zrekonstruovat a taky obnovit kuchyni a začít vařit. Aspoň z poloviny tak chutně, jak to uměla paní Nebolová,“ usmívá se majitel a ukazuje na dveře, které dříve vedly do kuchyně. Ty jsou tu zatím jaksi navíc.
Po smrti Emila, který zemřel na konci první světové války ve Vídni jako voják v záloze, zlaté časy skončily. Dům zdědil Rudolf, mladší syn Josefa Neboly, žijící v Praze.
Ten k hostinci přistavěl v roce 1928 druhé patro, ve kterém vznikly malé byty.
Novému majiteli hostinec přinesl jen mnohasettisícové dluhy
Rudolf uvedl budovu do podoby, jak ji známe dnes. A protože nikdy neměl v plánu hospodu vést, tak ji pronajal. Místo hospody U Nebolů začal existovat hotel Sport. Mnoho užitku však svému majiteli nepřinesl.
Kvůli přestavbě se totiž Rudolf ocitl v dluzích, které pak velmi těžko splácel. V neověřených rukopisech se píše, že ho tehdy celá přestavba vyšla na 400 tisíc korun!
„Zkuste si to převést na dnešní peníze,“ říká Novotný a je na něm vidět, že by v kůži Rudolfa být rozhodně nechtěl.
Paní Nebolová se už výstavby nedočkala. Hotel od té doby střídal mnoho nájemců a jeho dřívější sláva se pomalu, ale jistě vytrácela. Žádnému se už zdaleka tolik nedařilo jako Emilovi a jeho matce.
Z celé řady těch, kteří se tu vystřídali, stojí za zmínku snad jen Václav Urban. V roce 1944 jej vyšetřovala protektorátní policie za to, že „opětovně trpěl v restaurační místnosti zakázané hry v karty a sám se jich účastnil“.
Na zahradě chtějí současní majitelé vařit pivo
Když přišel komunismus, bylo dokonáno. V roce 1960 došlo ke znárodnění budovy a „Sporťák“ začal doslova chátrat.
Nynější majitelé, kteří restauraci koupili v roce 2014, s ní však mají velké plány, a tak je možné, že se tato novoměstská legenda dočká lepších časů. První viditelnou změnou je úplně nová fasáda.
„Neumíte si představit, v jakém stavu jsme to tu převzali,“ ukazuje nevábné fotografie Jan Novotný. „Špína, všechno zničený, vybydlený… Zažádali jsme o dotace. Chceme kompletně zrekonstruovat prostory nad restaurací, kde dřív byly byty, a opět je začít pronajímat na dlouhodobější bydlení,“ líčí.
I velká zahrada náležející restauraci se dočká změn. „Do roka bychom tu chtěli vybudovat pivovar. Myslíme si, že je to veliká šance na to, aby se hospoda znovu rozjela,“ dodává jeden ze současných majitelů.
Využít chce i toho, že z bytů je hezký výhled na všechna významná místa Nového Města na Moravě.
