Tenkrát ještě ani neexistovala císařská silnice z Prahy na Vídeň. Ani auta ještě nejezdila. Ale formanská hospoda Bílý beránek u stezky pro koně už stála.
V Hladově na Jihlavsku má dodnes tento objekt číslo popisné jedna. Postupem času tam býval i lihovar či statek.
Po revoluci v roce 1989 stavba balancovala na hranici holé existence. Dnes patří nově opravený hotel s restaurací Bílý beránek mezi obecní chlouby. Cestu už si tam začínají nacházet i cizinci putující mezi Českem a Rakouskem.
Drželi se původního plánu
Dříve vlastnila areál i s vedlejší pilou rodina Švejdova. "Poslední více než století tady byl statek," říká majitel hotelu Karel Prokš. Po válce o něj Švejdovi přišli během znárodnění a budova postupně chátrala.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let stavení opustily i tři rodiny, které tam ještě žily. Stav objektu se totiž neustále zhoršoval. Místní mládež si zde pak zřídila jakousi provizorní "klubovnu" a zahrada postupně zarostla. To byly nejhorší časy Bílého beránka.
Po roce 1989 dostali Švejdovi areál zpět v restituci. Otec Karla Prokše František od nich koupil sousední pilu. Provoz celý zmodernizoval a dodnes tam podniká.
Prokšovým bylo líto, že bývalá hospoda vedle pily chátrala. Když ji koupili, tak na ní aspoň dali novou střechu, aby se úplně nerozpadla. Později vložili do další rekonstrukce rodinné úspory a za pomoci dotace z EU vrátili objektu jeho zašlou krásu.
"Měli jsme nápady od architektů, jak to udělat. Nakonec jsme to opravili tak, jak to stálo. Oni to měli totiž naši předci dobře vymyšlené. Věděli, kde mají být schody a kde sklep. Mysleli i na to, jak vše krásně postavit proti slunci. Dali si záležet. Navíc nám tu zasadili kaštan, jehož stínu teď na zahrádce krásně využíváme," ukazuje čtyřiatřicetiletý Karel Prokš, který kdysi pracoval v pražské kanceláři.
Stůl kolem studny
Dnes ve svém hotelu a restauraci tráví většinu času a někdy hostům i sám vaří. Kuchyni přišel na chuť už během studií.
Zajímavostí opraveného areálu je desetimetrová studna, která je přímo v salonku za restaurací. Kruhový stůl kolem ní slouží pro různé rauty. Kování nad studnou je dominantním prvkem celé místnosti. Před opravou byla díra jen zakrytá placatým kamenem.
"Vodu z této studny nepoužíváme. Když jsme na ni vybírali obložení, tak jsme s tátou jezdili do lomů v okolí a hledali vhodné žulové kameny," popisuje majitel.
A dívá se na ohradu s ovcemi vedle restaurace. "Ty nám slouží jako sekačky trávy. Snaží se, co můžou."
Menší hotel, který nabízí šest pokojů, má i svoji třináctou komnatu. "Při rekonstrukci se tady najednou začal bořit stroj a my zjistili, že pod restaurací je další středověký sklep a druhá studna. Bylo to překvapení. Zakonzervovali jsme vstup a zatím tam nechodíme. Jeden sklep nám zatím stačí," dodal majitel.
