Miloš Podhorský

Miloš Podhorský | foto: Archiv Dukla Jihlava a MF DNES

První brankář hokejistů Dukly Jihlava slaví pětasedmdesátiny

  • 0
Miloš Podhorský byl prvním brankářem Dukly Jihlava. Pětasedmdesátiletý jubilant pamatuje úplné počátky nejslavnějšího klubu československé hokejové historie. "Jmenovali jsme se Dukla Olomouc, spali jsme na Kladně a zápasy jsme hráli v Jihlavě," vzpomíná Miloš Podhorský.

Jako sportovec začínal s házenou, lední hokej byl pro něj zprvu doplňkový sport. Se sportem začínal v pražské Spartě. "Žádný sport nemůžete začít dělat kvůli penězům. A většina dnešních mladých hokejistů se už vidí v NHL, sotva začali hrát hokej," řekl čerstvý jubilant Podhorský.

Mezi veterány Dukly se mu neřekne jinak než Písmeno. Jeho hokejová přezdívka souvisí s jeho učednickými léty. Měl namalovat propagační plakát a opravdu si na něm dal záležet. "Písmena byla krásně namalovaná. Když jsem plakát dokončil, tak mi řekli, že akce z plakátu proběhla před čtrnácti dny," vzpomíná na svou přezdívku Podhorský. Jeho příchodem začala v roce 1956 éra hokejové Dukly Jihlava.

O jedenáct let později končil svou hokejovou kariéru ziskem prvního mistrovského titulu. Jako hokejové "bažanty" na vojně pamatuje bratry Holíky, kteří přišli do Dukly z Havlíčkova Brodu.

Jak se vám chytalo na otevřeném zimním stadionu?
Normálně. Jenom jste se míň potil. Bylo to trochu protivné, brankářská výstroj byla vycpána vším možným. Když bylo špatné počasí, byl špatný led. A hned byla výstroj nasáklá vodou tak těžká, že jste ji pomalu neunesl.

Jak vás hráči rozchytávali před zápasem?
Nejhorší byli mladí bažanti, co mi chtěli dát při rozcvičce před zápasem gól. Nejlíp to uměl Souška (obránce Jan Suchý - pozn. red.). Ten posílal lehké střely na rozchytání. A při zápase bylo důležité chytit první střelu soupeře. To jsem mohl sám sebe pochválit a šlo to pak dobře. Když dost dlouho první střela nešla, tak jsem začal být nervózní. A to nebylo dobré.

Byl jste někdy vyloučen v hokejovém utkání?
Byl, ale málo. Nebyl jsem žádný pruďas. Mně se hokej líbil. Teď na stáří cítím, jak se hokej podepsal na zdraví. Bolí mě klouby i celé tělo.

Hokej se vám líbil, ale říkáte, že to byla dřina...
Co máte dneska bez dřiny? Nic nejde bez dřiny. Hokejisté Modrý nebo Zábrodský byli idoly té doby a já za nimi chytal v brance jako devatenáctiletý finále republiky. Zábrodskému jsem zpočátku vykal, říkal jsem mu pane Vovko. To byl šéf tehdy.

A trenérská legenda Jaroslav Pitner?
Všichni číšníci v Jihlavě byli jeho udavači. Když jsme měli tři dny volno a šli jsme se jako hokejisti někam napít, tak to Pitner druhý den věděl. Na tréninku nás klidně nechal čtyři sta metrů dělat žabáky. A když nás to bolelo, tak nám říkal, že nám porostou svaly. Když někdo ošvindloval trénink, tak si to Pitner dlouho pamatoval.

Váš nejobávanější soupeř?
Pro nás byl každý soupeř těžký. My jsme začínali. První rok v Jihlavě jsme byli devátí, pak to bylo lepší. Byli jsme parta. Osm mazáků a osm bažantů na celou soutěž.

Po skončení hráčské kariéry jste i trénoval...
Jenom žáčky. Brankáři Dukly Marek Novotný nebo Lukáš Sáblík za mnou chodili na individuální tréninky.

Když uvidíte deset malých hokejistů, jak poznáte, z kterého bude dobrý brankář?
Podle postřehu. Když si malý hokejista stoupne do branky a letí na něj puk, hned vidíš, jakou má koordinaci pohybů. Gólman musí mít instinkt.

Jaká je nejdůležitější vlastnost hokejisty?
Mít rád hokej a dělat ho poctivě. Něco mě pořád táhlo ke sportu a tréninku. A nejlepší bylo, když na trénink nepřišel trenér Pitner. To jsme pak hráli o párek a pivo.