„Ptáci si tvoří tukové zásoby především ve druhé části dne. Při rozhodování, kde se před nocí nakrmit, počítají pravděpodobně také s vaším krmítkem, a pokud v něm bude potrava chybět, může být pro ně již pozdě shánět ji někde jinde,“ vysvětluje Věra Sychrová z České společnosti ornitologické (ČSO).
S tím, jak lze opeřencům v dobách strádání přilepšit, má bohaté zkušenosti například Zbyněk Pavlů ze Žďáru nad Sázavou. Na přikrmování ptactva spotřebuje průměrně čtyřicet kilogramů slunečnicových semen za sezonu.
Ačkoliv bydlí přímo u hlavního průtahu městem ve frekventované Brněnské ulici, jeho zahrada za domem je hotovým ptačím rájem. Krmítek různého druhu, klasických i samodoplňovacích, je tu hned několik.
„Kromě slunečnice používáme na krmení i různá travní semena. Ptákům přilepšujeme ještě vlašskými ořechy, pro které si k nám chodí také veverky, nebo lojovými koulemi a lojem,“ popisuje Pavlů. V létě sbírá rovněž třešňové pecky, jež mají v oblibě například dlasci, kteří je dokážou svým mohutným zobákem rozlousknout.
Ke krmítku se slétávají hlavně sýkory koňadry, modřinky a kosi
Podle nadšeného pozorovatele, jenž pečlivě monitoruje ptáky na své žďárské zahradě již zhruba dvacet let, je pro opeřence velkým lákadlem také přirozená potrava, která po sezoně zůstane venku.
Ptáci na krmítkách jsou v zimě lákadlem pro dravce, již se v tuto dobu stahují více do měst – například pro krahujce (na snímku).
„My kvůli nim nesklízíme ze zahrady téměř nic. Necháváme jim jedlé jeřabiny, jablka, vyzobou si i bobule a semena z různých keříků a bylin,“ líčí Zbyněk Pavlů. Nyní, na počátku ledna, už jeho jabloň a jeřáb zejí prázdnotou.
Za léta svého sledování ale musí konstatovat, že počty drobného ptactva postupně klesají. „Pamatuji si roky, kdy jsme tu měli třeba dvě stě zvonků, teď se jich tady objeví jenom pár. To samé čížci - na terasu, kde jsme měli slunečnice, jich jednou přiletělo třeba dvě až tři stovky, celá podlaha jimi byla úplně pokrytá. Nyní jich vídáme tak deset,“ vypočítává pozorovatel.
Druhová skladba ptáků je ale podle něj za poslední léta obdobná. Dominují sýkory koňadry a modřinky nebo kosi. Na krmítko mířívají třeba i brhlíci, vrabci polní, strakapoudi, stehlíci, hrdličky, zmiňovaní zvonci, čížci nebo dlasci.
Občas se objeví i druh, který v městské zástavbě není úplně běžný. „Minulý týden jsem tady měl třeba dva králíčky obecné, což je vyloženě lesní pták,“ dodává Zbyněk Pavlů.
Ptáci na zahradu lákají i dravce a predátory
Přítomnost drobného ptactva ale podle něj láká i dravce. Zahradu navštěvuje například párek krahujců, kterým už několik svěřenců Zbyňka Pavlů padlo za oběť, například kos nebo strakapoud. Své podle něj udělají i kočky nebo kuny.
Podle ornitologů by proto lidé měli dbát také na správné umístění krmítka. „Ideální je instalovat ho alespoň jeden a půl metru nad zemí a dva metry od nejbližších stromů či keřů, na kterých by mohli číhat predátoři,“ vysvětluje Věra Sychrová z ČSO.
Nebezpečím jsou rovněž velké skleněné plochy v blízkosti krmítka. Ptáci do nich mohou narážet a vážně se poranit či zabít. Řešením je umístění speciálních samolepek na okno.
Samozřejmostí podle ornitologů je, že potrava předkládaná v krmítku musí být krytá před deštěm a sněhem a dává se ptactvu vždy čerstvá. V žádném případě se nesmí jednat o plesnivé věci nebo zbytky z kuchyně. Zařízení je také nutné pravidelně čistit, protože jsou místem možného přenosu nakažlivých onemocnění.
„K šíření nákaz může docházet relativně snadno a ptáci na následky nemoci pak hynou,“ varuje Věra Sychrová.
