Pro všechny co situaci zlehčují, před dvaceti lety na malé vesnici, kde jsem tehdy žil, byla ve školce učitelka - alkoholička. Paní zavírala děti na samotku do tmy, tloukla je až měly jelita, nepouštěla od stolu, dokud nedojedly a když to trvalo dlouho, tak jim přidávala. Ani když se některé děti v noci strachy počůrávaly, nikdo nezasáhl a v podstatě si ani nestěžoval, protože se lidé báli. Tyto chuťovky se člověk dozvídá až dnes, kdy jsou z týraných dětí dospělí a nebojí se, že dostanou ještě víc, protože doma žalovali.

Co kdyby to bylo Vaše dítě?

My nic nezlehčujeme. Jen se podivujeme nad objektivností informace.

Mně se to zdá dosti objektivně podané. Prve je obvinění, pak prostor pro vyjádření druhé strany i nestraného starosty.

Aha.

Jo pětileté dítě se určitě bude bát něco říct, já mám zkušenost od svých dětí takovou, že vykecaly úplně všechno co se ve školce přihodilo a někdy i přikrmovaly.

Něco jiného je fungující školka a něco jiného terorizovaný kolektiv.

Bolí paranoia ?

Nevěřím ti. To jako vychovatelka terorizovala celou dědinu takovým způsobem, že se rodiče doma podívali na jelita dětí, zmlkli a roztřásli se?

Opravdu se to stalo, stačily děti ze tří rodin, žádní raubíři... Pár let po revoluci, představa boje s oficialitou, lidé tomu mezi sebou nevěřili, přeci by, ta veselá paní takové věci nemohla dělat a má kousek do důchodu.

Nakombinujte jedno s druhým a máte opravdu šílenou situaci. Nevím jak vy, ale já jsem byl vychováván v duchu doby, kdy se autorita (doktor, úředník, učitel) absolutně nezpochybňovala a když je potřeba se přes to překousnout, stojí mě to opravdu velké úsilí.

Kvůli dětem nepochybuju, i když by taky bylo proč. Prostě nevěřím tomu, že by rodiče nevyšetřili, odkud pochází jelita, a nezakročili.