Smutné, ale obávám se, že rodiče mají jen dvě možnosti : dát synka do ústavu (a stejně ho budou mít pořád před očima) nebo se mu obětovat. Já sama nejsem příznivcem vypiplávání předčasně narozených dětí kolem cca 1 kg, medicína je pyšná a rodiče i dítě mají zaděláno na problémy na celý život. Také nekonečné udržování přestárlých, těžce nemocných na přístrojích - to medicína dokáže téměř do nekonečna. Trochu přírodného výběru by neuškodilo, ale naše přehumanizovaná společnost dnes ani nechce určit hranici, kdy by se měl nechat člověk v klidu zemřít. A ten titulek : přesto bojuje - ale houby, přežívá a pochybuji, že z toho má nějaký pojem, natož radost.

Lidstvo degeneruje.

O zvířata se stará lépe než o své vlastní členy, o potomky nebo staré lidi.

A to, co předvádí medicína třeba v tomto případě, to je až nelidské.

Za pozitivní je snad možné považovat jen to, že si doktoři procvičí operační metody a vyzkouší léčbu a příště pak mohou být úspěšnější a prospěšnější...

Tedy znovu, ještě jednou, buďme konkrétní...co mají tito rodiče dělat? Mohou dát syna do ústavu, což možná ještě nastane. Mohli dítě nechat potratit ještě před narozením, mohli najisto vědět, že bude tak vážně postižené? Oni nemohou požádat lékaře, aby "vypnuli přístroje", ani to eticky nelze. Mají ho přidusit polštářem? Mají ho nechat umřít hladem? Nebo co mají dělat, aby některým z Vás zastáncům "přirozeného výběru" vyhověli a nevystavili se tak možnosti trestního stíhání?

To je právě hlavní téma této diskuze - že neměli na výběr. Byli povinni podřídit se pokroku. Jenže podle mého osobního názoru, povinný pokrok je z morálního a etického hlediska vlastně úpadek.

Nedá mi to, abych ještě jednou nepřispěla.

V diskusi jsem zaznamenala názor muže, který by si přál takové dítě zřejmě "uspat". To je postoj, jakým se většina mužů staví k narození postiženého dítěte. Většinou od ženy odejdou a založí si rodinu jinde.

K metabolickým vadám - včasné odhalení (např. u fenylketonurie) a dodržování léčebného předpisu (dieta s nízkým obsahem bílkovin a preparáty) vede k tomu, že dítě se vyvine normálně. Taky ta dieta a preparáty nejsou přirozené.

Jenže spousta metabolických vad se projeví až po určité době. Dítě se nevyvíjí jak by mělo, neroste atd. Rodiče stráví hodně času po různých vyšetřeních, pak je jim sdělena diagnóza, většinou dosti neradostná.

Hodně rodičů je velice statečných, že jsou připraveni dítěti připravit v rámci možností, co nejlepší život, i když vědí, že dítě se nebude dále vyvíjet, naopak dojde k regresi a zemře dříve než oni.

Možná to dělají kvůli sobě, ale rozhodně to vede k tomu, že prožijí pocit opravdu nezištné lásky - dítě ji většinou není v mnoha případech ani oplácet.

Možná je k tomu vedou náboženské důvody.

Možná jsou tito postižení jedinci na světě kvůli tomu, abychom si uvědomili, jaké vlastně máme štěstí a jakými malichernostmi se trápíme.

Není možná špatné si občas uvědomit i hlubší podstatu věcí ... Nic není v našich rukou. Ani to že se nějaké dítě narodí nebo nenarodí, ani jak bude vypadat.  Udělal někdo a jeho manželka s někým nějakou smlouvu, že bude mít dítě - konkrétní tělo - a že bude mít svůj konkrétní osud, podobu atd ? Není spíš fakt to, že jeho početí byla náhoda ? To, že plod přežil mnoho rizik a nebezpečí v děloze je další náhoda. To že to dítě byl chlapec nebo děvče, je další náhoda. Jinými slovy - to, co nazýváme "našim dítětem" , je v podstatě jen náhodný jev, událost, nad kterou nemáme kontrolu v žádném okamžiku. Nevíme jak jsme se tu ani my sami objevili (v naší dané podobě) a už vůbec nevíme kdy a jak naše tělo zemře.  Všechno probíhá v souvislostech, které my nejsme schopni ani vnímat, ani ovlivnit , ani pochopit. Naše malé "já" a jeho uměle vytvořené připoutanosti jsou jen chvilkovými hrami naší mysli, která neznamená nic v kontextu nekonečně plynoucí přírody a vesmíru ... Naše utrpení vzniká z chorobné připoutanosti k věcem, které dříve nebo později zmizí a které nemáme jak ovlivnit. Vnímat občas věci i z těchto naprosto reálných úhlů (před kterými ale naše ego často zoufale zavírá oči), může velmi pomoct. Spíše než různé emocionální hry a neschopnost podívat se na věci z reálnější a rozumnější perspektivy. Jako například považovat za povinnost udržovat za každou při životě něco, co v daném těle není normálního života schopno, ani v elementární podobě ... a myslet si že je no "naše" a že jsme výhradními vlastníky... Omlouvám se jestli jsem se někoho dotknul ... ale taková je realita ... (ale není to nic negativního - naopak. Iluze jsou většinou negativní .... ve svém důsledku ...)

Moc držím palce rodičům, mají můj obdiv. Spíše se zarážím nad jednou věcí. Bez ohledu na to, jak píše níže pan Mudroch a bohužel s ním souhlasím se může poškození CNS projevit i později. Co pak? Ditě žije a nevnímá. Rodičům v normálních poměrech nezůstává nic jiného než doslova žebrat o peníze na léčbu a rehabilitační programy, sakra proč?

Tento systém je ohleduplný k narkomanům a podobné havěti, ale rehabilitace takto závažných onemocnění u dětí jsou odkázány na žebrání po různých sbírkách???

Já to fakt nechápu.

Hlavně, že máme X zdravotních pojišťoven... Proč??? Není to každému jedno? Proč hradíme X zdravotním pojištovnám baráky, platy, auta, reklamy, sekretarky, sekretarky sekretarek... Nestačila by jedna, která by z ušetřených prostředků hradila i tyto programy na alespoň částečnou léčbu dlouhodobě nemocných dětí, které za to nemůžou...

Posílám alespoň 1000,- na Martínka... Když už má stát jiné priority například živit 90% romu a narkomanu...

Jako uz mnozi prede mnou, i ja si myslim, ze nektere deti by se nemely zachranovat za kazdou cenu. A kde je ta hranice, ptaji se mnozi. Myslim, ze hranice je tam, je-li narozeny clovicek sam o sobe schopen prezit, nebo ne. Ma tak tezkou srdecni vadu, ze prezije jen par hodin? Neoperujme. Nema saci reflex? Neudrzujme. Ma tak poskozeny mozek, ze ani sam nedycha? Neudrzujme. Ma takovou metabolickou vadu, ze by nedozil roku? Neudrzujme. Ja vim, je to tvrde, ale tak to proste je. Prezivat by meli zdravi. Nemoc takoveho charakteru, ze se clovek bez pomoci nedozije reprodukcniho veku, ma jiste nejaky ucel - Darwin to nazval prirozenym vyberem. At to zabalime do jakychkoli hezkych slov a opentlime citaty autorit, z tohohle faktu se nevylzeme. Tak bychom jej meli prijmout, ne s nim bojovat.

To jste vzal ty choroby hodně šupem... Zrovna ty srdeční vady - transpozice velkých tepen nebo Fallotova tetralogie jsou vady, při kterých skutečně můžete přežít jen několik hodin. Ale operace z vás udělá v naprosté většině případů v podstatě zdravého člověka. Pak jsou takové vady nebo vrozené nemoci, které se opravdu nezachraňují, jestliže tedy zachraňavím nemyslíte fakt, že je nikdo po porodu nedorazí.

Zrovna tento chlapec se narodil ve 33. týdnu a byl v pořádku. Takto předčasně narozené děti přežívaly i před 150 lety (jistě, ne v takovém počtu, ale přežívaly a vyrostli z nich normální lidé). To, co se mu stalo potom, je bohužel smutný osud, před 150 lety by zřejmě zemřel, dnes ho medicína zachraňuje, protože to holt umí a následky není schopná predikovat.

A s tím Darwinem to máte také trochu popletené. Ty nemoci nemají "za účel" zabránit člověku v rozmnožování, v tom přirozený výběr opravdu nespočívá. Spousta mentálně postižených lidí se normálně rozmnožovat může a taky se rozmnožuje.

A kdybyste bral ten přirozený výběr v tom zjednodušeném pohledu, tak stejně je přirozené ty děti zachraňovat - schopnosti lidí ať už technické či medicínské jsou také přirozené, člověk je nadán inteligencí a i vynalézavostí též od přírody.

chudak kluk

Ježiši, strašný osud!!! Bože, najhoršia vec, keď sú deti postižené.....

Je to strašně smutné, sám mám dvouletého syna Martínka..

Pokud tam je ale diagnóza předčasného ukončení růstu mozku na úrovni, kde je teď, nemůže to mít jiný než špatný konec a rodiče by to měli pochopit. To, kam směřuje dnešní lékařská etika, nedává žádný smysl. Raději bych na jejich místě pořídil Adámkovi nového sourozence a bylo by lépe všem, bohužel..

Je to tak. Tohle naprosto posedlé a zaslepené lpění za každou cenu ať dítě vypadá jakkoliv je myslím hodně nerozumné a nerealistické (a způsobuje léta zbytečného utrpení spoustě lidí). Z hlubšího hlediska žádné dítě není "naše".